Rakouské rozpočtové cíle se drolí: hrozí vládě návrat dluhové krize?

Rakouská vláda vstupuje do nového roku s rostoucím napětím kolem veřejných financí. Zatímco spolkový kabinet deklaruje odhodlání plnit rozpočtové závazky vůči Evropské unii, jednotlivé spolkové země dávají stále jasněji najevo, že se jim do úsporné disciplíny příliš nechce. Deník DER STANDRAD proto klade otázku: vrátí se rakouská rozpočtová krize jako politický bumerang přímo vládě?

Varování fiskální rady: pět miliard chybí

Krátce před koncem roku vyvolala rozruch rakouská Fiskální rada. Podle její nové analýzy se v rozpočtových plánech vlády od roku 2027 otevírá mezera přesahující pět miliard eur. A to i v případě, že se započítají již schválené škrty a zvýšení daní. Rakousko se přitom zavázalo, že do roku 2028 sníží roční deficit pod hranici tří procent HDP, jak požadují pravidla Evropské unie.

Ministr financí Markus Marterbauer reagoval zdrženlivě. Upozornil, že zákonně schválené jsou zatím jen rozpočty na roky 2025 a 2026 a že dělat detailní prognózy na období po roce 2027 je předčasné. Ekonomický vývoj je podle něj příliš nejistý. Faktem ovšem je, že i mírně lepší výběr daní zatím nedokáže zakrýt strukturální problémy veřejných financí.

Rozpočtová disciplína pod tlakem politiky

Rakouská koalice si sice formálně odsouhlasila, že nové výdaje budou schvalovány pouze tehdy, pokud budou plně kryté příjmy, realita je složitější. Typickým příkladem je rozhodnutí snížit daň z elektřiny za cenu zhruba 500 milionů eur, což má pomoci v boji s inflací.

Podle rozpočtového úřadu však více než polovina této úlevy připadne firmám, nikoli domácnostem, a navíc z hlediska unijních pravidel nejde o skutečně krytý výdaj. Vláda plánuje získat peníze od státních firem, jako je energetický gigant Verbund či státní holding ÖBAG, jenže jejich zisky jsou už dnes započítány do státní bilance. Z účetního hlediska se tak deficit nesnižuje – pouze se přesouvá.

Skutečný problém: spolkové země

Ještě vážnější komplikací je postoj spolkových zemí. Rakousko sice podepsalo nový stabilizační pakt mezi státem, zeměmi a obcemi, který od roku 2026 stanovuje rozpočtové limity, ale chybí jasný plán, jak jich dosáhnout.

Například Vídeň má mít povolený deficit 1,3 miliardy eur, ve skutečnosti však plánuje téměř dvojnásobek. Dolní Rakousko se sice formálně vejde do limitu, ale jeho obce už dnes vytvářejí nové dluhy v řádu stovek milionů. Stejně problematická je situace ve Štýrsku či Burgenlandu.

Reakce regionálních politiků se pohybují mezi obhajobou sociálních investic a vágními sliby „strukturálních opatření“. Konkrétní kroky však zatím chybí. Zodpovědnost se rozplývá mezi státem a regiony, přičemž skutečné sankce za porušení paktu prakticky neexistují.

Co to znamená pro Česko?

Rakouská situace má pro Českou republiku hned několik důležitých paralel. Také Česko čelí tlaku EU na konsolidaci veřejných financí a zároveň napětí mezi státem, kraji a obcemi. Rakouský příklad ukazuje, že bez jasných pravidel a reálných sankcí se fiskální odpovědnost snadno vytrácí.

Zároveň je patrné, že politická ochota šetřit klesá v okamžiku, kdy se opatření dotýkají citlivých oblastí, jako jsou energie, sociální služby nebo investice do infrastruktury. Pro českou debatu o rozpočtové odpovědnosti tak Rakousko funguje jako varovný model, jak rychle se mohou dobře míněné plány rozpadnout v praxi.

Rakouský spor o rozpočtovou disciplínu není jen vnitřní záležitostí sousední země, ale zřetelným varováním i pro Česko. Stejně jako Rakousko čelí i Česká republika tlaku na konsolidaci veřejných financí, rostoucím výdajům na zdravotnictví, sociální systém a infrastrukturu a zároveň politickému pokušení přesouvat odpovědnost mezi státem, kraji a obcemi. Rakouská zkušenost ukazuje, že bez jasných sankcí a vymahatelných pravidel se fiskální dohody snadno mění v prázdná prohlášení. Pokud se podobný model rozvolněné odpovědnosti přenese i do českého prostředí, může se rozpočtová stabilita stát spíše iluzí než realitou.

Směřuje Rakousko k dalšímu zásahu státu?

Pokud se potvrdí, že spolkové země své závazky nesplní, bude muset opět zasáhnout spolková vláda. To by znamenalo další centralizaci dluhu – a zároveň politickou odpovědnost, kterou vláda formálně přenášela na regiony. O tom, zda se tento scénář naplní, se rozhodne už v první polovině příštího roku, až budou uzavřeny účetní výsledky za rok 2025.