„Rozvod stojí přede dveřmi“ – Jak Německo ztrácí svůj východ

Český přesah:

Debata o „ztraceném východě“ Německa má pro Českou republiku zásadní význam. Sasko a Braniborsko jsou našimi bezprostředními sousedy a právě zde dosahuje AfD dlouhodobě nejvyšších výsledků. Politický vývoj ve východním Německu ovlivňuje přeshraniční spolupráci, investice, energetickou politiku i postoj Berlína k migraci a bezpečnosti. Pokud by se skutečně prohluboval hodnotový rozkol mezi západem a východem Německa, mělo by to dopady i na české pohraničí – od pracovního trhu až po politickou atmosféru. Česká společnost přitom zná podobný příběh transformace po roce 1989: naděje, deziluzi, hledání identity i nárůst protestních hnutí.

Německá autorka Jana Hensel, známá knihou Zonenkinder (Děti zóny), přichází s novou publikací Es war einmal ein Land (Byla jednou jedna země). Na více než 250 stranách popisuje proměnu nálad ve východním Německu během 35 let od sjednocení. Její podtitul klade otázku, proč se její rodný kraj znovu odvrací od demokracie. Ve skutečnosti však nejde o otázku, ale o konstatování: autorka popisuje konec snu o emancipovaném, progresivním východě.

Hensel začíná vzpomínkou na 9. říjen 1989 v Lipsku, kdy se 70 000 lidí vydalo do ulic s heslem „Wir sind das Volk!“ (Jsme lid). Protestovali proti režimu, žádali svobodu slova a cestování. Tento moment symbolizoval přerod od „já“ k „my“ – kolektivní sílu proti autoritářskému státu. Dnes se tentýž den připomíná světelným festivalem a oslavou „hrdinského města“. Vyprávění o roce 1989 je prezentováno jako příběh se šťastným koncem: vše je lepší než v době NDR.

Jenže podle Hensel se tento optimistický příběh rozpadá. Východní Němci, kteří byli připraveni změnit sebe i svou zemi, dnes podle ní směřují k jinému „my“ – k nové kolektivní identitě, která se stále více vymezuje vůči západu. Autorka přirovnává vztah mezi oběma částmi země k manželství, které se nepodařilo zachránit. „Rozvod stojí přede dveřmi,“ cituje lipskou disidentku Antje Hermenau.

V devadesátých letech přišlo podle Hensel „sociální zemětřesení“, následované „psychologickou tsunami“. Transformace znamenala vysokou nezaměstnanost, nejistotu a pocit druhořadosti. Přesto byla volební účast vysoká. Někteří podporovali Helmuta Kohla jako silného vůdce, jiní volili PDS, nástupkyni SED. Západ jim však často upíral „zralost“ pro demokracii.

Hensel připomíná varování sociologa Wolfganga Englera před poníženým hnutím z roku 1989 i slova Wolfganga Thierse z roku 2001 o rozpadu základů otevřené společnosti. Východ hledal nového silného lídra, očekával od Gerharda Schrödera sociální ochranu, místo toho přišla Agenda 2010. Znovu se objevily pondělní demonstrace. Z původně levicového protestu proti sociálním reformám se postupně stal pravicový protest proti migraci a „elitám“.

Autorka se snaží pochopit, proč se nálada po roce 2015 dramaticky změnila a proč by dnes mohly všechny „nové spolkové země“ volit stranu, která chápe demokracii jinak než ostatní. Setkává se s představiteli AfD – například s Tinem Chrupallou v Lužici či Maximilianem Krahem. Pozornost věnuje i ideologovi Benediktu Kaiserovi, který argumentuje, že AfD dokáže využít pocitu ekonomického zaostávání a politického patronství.

Zvláštní roli hrají západoněmečtí pravicoví ideologové, kteří podle Hensel „okupují“ východ jako prostor experimentu. Björn Höcke mluví o „Wende 2.0“ a používá slogan „Dokončete obrat“. Publicista Jürgen Elsässer dokonce hovoří o založení nové „Německé demokratické říše“. Tyto paradoxy – západní ideologové nabízející východu „autentickou identitu“ – ukazují podle autorky na hlubší frustraci.

Hensel také kritizuje bývalou kancléřku Angelu Merkelovou, která se ke své východní identitě otevřeně přihlásila až ve chvíli, kdy už byla ve východních zemích nenáviděná. Protestující proti ní nosili symbolické šibenice.

Autorka dochází k závěru, že protestní energie se přesunula z politiky do „popkultury“. Východ se stylizuje jako avantgarda – od generace roku 1989 přes „Zonenkinder“ až po dnešní pravicovou mládež na TikToku. Opět existuje silné „my“, jen s jiným obsahem.

Kniha vychází 11. února 2026, má 263 stran a stojí 22 eur (550 Kč).

Česká paralela

Česká republika může v příběhu německého východu rozpoznat vlastní transformační zkušenost. I zde se objevily regionální rozdíly mezi prosperujícími centry a periferiemi. I zde se část společnosti cítí „poražená“ globalizací a transformací. Politický vzestup protestních stran v ČR i východním Německu vychází z podobných pocitů: zklamání, nedůvěra v elity, nostalgie po „silném státu“.

Rozdíl spočívá v historickém kontextu: Německo řeší navíc vztah mezi dvěma částmi země a dědictví rozdělení. Pokud by se hodnotový rozkol dále prohluboval, může to ovlivnit celou EU – a tím i českou politiku.