Německo utrpělo diplomatickou porážku. Poprvé neuspělo ve volbě do Rady bezpečnosti OSN

Český přesah: Varovný signál i pro Evropu

Pro Českou republiku je výsledek překvapivě důležitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Německo je největší ekonomikou Evropské unie, hlavním obchodním partnerem Česka a zároveň jedním z největších finančních přispěvatelů Organizace spojených národů. Skutečnost, že Berlín poprvé v historii neuspěl při volbě do Rady bezpečnosti OSN, proto vyvolává otázky o skutečném vlivu Německa na světové scéně. Pro české firmy, diplomacii i evropské partnery jde o signál, že mezinárodní postavení Německa už nemusí být tak silné a samozřejmé jako v minulých desetiletích.

Šok v New Yorku: Německo neuspělo hned v prvním kole

Německo utrpělo jednu z největších diplomatických porážek posledních let. Při volbě nestálých členů Rady bezpečnosti OSN pro období 2027–2028 totiž neuspělo ani v prvním kole hlasování a prohrálo s Portugalskem i Rakouskem.

Výsledek je o to překvapivější, že Spolková republika byla v Radě bezpečnosti zastoupena již šestkrát, naposledy v letech 2019–2020. Podle diplomatických zdrojů navíc Německo dosud při kandidatuře nikdy nepropadlo.

Tentokrát však získalo pouze 104 hlasů.

Pro zvolení byla přitom nutná dvoutřetinová většina, tedy 127 hlasů.

Výsledek konkurentů byl výrazně lepší:

• Portugalsko: 134 hlasů
• Rakousko: 131 hlasů
• Německo: 104 hlasů

Hlasování se účastnily členské státy OSN, kterých je celkem 193.

Merz přiznal neúspěch

Spolkový kancléř Friedrich Merz po oznámení výsledků neskrýval zklamání.

Na sociální síti X uvedl, že Německo svůj cíl nesplnilo, zároveň však zdůraznil, že se tím nemění odpovědnost země vůči mezinárodnímu systému.

Podle Merze zůstane Německo i nadále spolehlivým pilířem multilaterální spolupráce a bude pokračovat v podpoře Organizace spojených národů.

Přesto je zřejmé, že výsledek představuje citelnou ránu pro zahraničněpolitické ambice současné německé vlády.

Ministr zahraničí mluví o „tvrdé porážce“

Ještě otevřeněji reagoval německý ministr zahraničí Johann Wadephul.

Ten označil výsledek za:

„skutečně velké zklamání“

a zároveň za

„tvrdou porážku“.

Osobní odpovědnost však odmítl.

Podle jeho vysvětlení byl hlavním problémem příliš pozdní vstup Německa do kandidatury.

Zatímco:

• Portugalsko oznámilo kandidaturu již v roce 2011,
• Rakousko v roce 2013,

Německo vstoupilo do boje až v roce 2019.

Podle Wadephula šlo obrazně řečeno o štafetový závod, ve kterém Německo vybíhalo příliš pozdě a náskok konkurentů už nedokázalo dohnat.

Kritika kvůli Gaze, Íránu i Venezuele

Německá kandidatura však podle pozorovatelů narážela na problémy mnohem hlubší než jen na pozdní zahájení kampaně.

Článek deníku DIE WELT upozorňuje na několik zahraničněpolitických témat, která vyvolávala kritiku mezi členskými státy OSN.

Mezi nejčastěji zmiňované patřily:

Válka v Pásmu Gazy

Řada zemí považovala německou podporu Izraele za příliš jednostrannou.

Německo dlouhodobě zdůrazňuje svou historickou odpovědnost vůči Izraeli, což však v části světa vyvolává kritické reakce.

Izraelský útok na Írán

Další kritika se týkala zdrženlivé reakce Berlína na izraelské vojenské akce proti Íránu.

Situace ve Venezuele

Některým státům vadil také postoj Německa a západních zemí vůči venezuelské vládě.

Diplomaté proto nevylučují, že část hlasů byla ovlivněna právě těmito geopolitickými tématy.

Proč byl mandát pro Německo tak důležitý?

Merzova vláda doufala, že členství v Radě bezpečnosti posílí mezinárodní vliv Německa.

Berlín chtěl aktivněji zasahovat například do:

• hledání řešení války na Ukrajině,
• budoucího uspořádání Pásma Gazy,
• krizí na Blízkém východě,
• dalších mezinárodních konfliktů.

Rada bezpečnosti OSN je totiž jediným orgánem Organizace spojených národů, jehož rozhodnutí mají právně závazný charakter.

Může například:

• schvalovat sankce,
• vyhlašovat zbrojní embarga,
• vysílat mírové jednotky,
• nebo schvalovat vojenské operace.

Právě proto patří mezi nejvlivnější instituce světové politiky.

Německo platí miliardy, ale vliv nezískalo

Porážka je citlivá také z finančního hlediska.

Německo patří mezi největší přispěvatele OSN.

Podle údajů citovaných v článku je:

• čtvrtým největším plátcem povinných příspěvků po USA, Číně a Japonsku,
• a po započítání dobrovolných příspěvků a financování mírových misí dokonce druhým největším finančním podporovatelem organizace.

Právě proto se v Německu již ozývají hlasy, že země vynakládá na OSN obrovské prostředky, aniž by za ně získávala odpovídající politický vliv.

Proč uspělo Rakousko a Portugalsko?

Zajímavé je také vysvětlení úspěchu vítězných kandidátů.

Portugalsko

Portugalsko má díky své koloniální historii velmi silné vztahy s řadou afrických a latinskoamerických zemí.

Ve volební kampani navíc prosazovalo reformu Rady bezpečnosti a její větší reprezentativnost.

Rakousko

Rakousko mohlo těžit ze své neutrality.

Není členem NATO, což mohlo být výhodou zejména u zemí blízkých Rusku nebo Číně.

Vídeň navíc patří mezi hlavní centra Organizace spojených národů a sídlí zde několik významných agentur OSN.

Co porážka znamená pro Německo?

Neúspěch automaticky neznamená oslabení německé diplomacie.

Přesto jde o velmi nepříjemný signál.

Ukazuje totiž, že mezi finanční silou země a jejím skutečným vlivem ve světě nemusí existovat přímá souvislost.

Pro vládu Friedricha Merze navíc přichází tato porážka v době, kdy čelí rostoucí kritice i na domácí scéně.

Výsledek hlasování tak bude pravděpodobně ještě dlouho využíván jako argument v debatě o tom, jakou pozici Německo ve světě skutečně zaujímá.