AfD sílí, česká stopa je stále viditelnější. Okamura a Klaus míří do Berlína, uvnitř strany zároveň propukají spory

Český přesah:
Vývoj v Německu je pro Českou republiku mimořádně důležitý. Německo je největším obchodním partnerem ČR a politické změny v Berlíně mají přímý dopad na českou ekonomiku, průmysl, migraci, energetiku i fungování Evropské unie. Skutečnost, že na konferenci pořádané AfD vystoupí předseda české Poslanecké sněmovny Tomio Okamura i bývalý prezident Václav Klaus, ukazuje, že vazby mezi českou SPD a německou AfD se dále prohlubují. Současně německá debata o sociálních dávkách, svobodě projevu či národní identitě připomíná témata, která stále silněji rezonují také v české politice.

Německá Alternativa pro Německo (AfD) prochází obdobím mimořádného politického vzestupu. Zatímco ještě před několika lety byla považována za protestní uskupení na okraji politického spektra, dnes se podle řady průzkumů stává nejsilnější politickou stranou v zemi. Současně však uvnitř strany sílí ideové spory a kontroverze, které ukazují, že její rychlý růst přináší i nové problémy.

Poslední dny přinesly hned několik událostí, které ilustrují současný stav německé politiky. Do centra pozornosti se dostala plánovaná konference AfD v Berlíně, kontroverzní výroky durynského lídra Björna Höckeho i pokračující debata o zneužívání německého systému sociálních dávek Bürgergeld.

Okamura a Klaus vystoupí na konferenci AfD v Berlíně

Na konci června uspořádá AfD v budově německého Spolkového sněmu dvoudenní konferenci věnovanou demokracii, svobodě slova, médiím a lidským právům. Mezi hlavními zahraničními hosty se objeví předseda české Poslanecké sněmovny Tomio Okamura a bývalý český prezident Václav Klaus. Informace vyplývá z oficiálního programu zveřejněného organizátory.

Václav Klaus má zahájit konferenci přednáškou nazvanou „EU jako nebezpečí pro svobodu slova v Evropě“. Tomio Okamura následně vystoupí s příspěvkem na téma omezení parlamentní svobody v evropském kontextu. Oba čeští politici se mají zúčastnit také panelových diskusí o svobodě projevu a parlamentní demokracii.

Akce se uskuteční v době, kdy preference AfD dále rostou. Strana získala v posledních spolkových volbách 20,8 % hlasů, současné průzkumy jí však připisují již 27 až 29 %. Pokud by se volby konaly nyní, AfD by pravděpodobně zvítězila.

Höcke vyvolal spor o to, kdo je „skutečný Němec“

Přestože AfD působí navenek stále sebevědoměji, uvnitř strany vznikají konflikty. Nejnovější roztržku vyvolal Björn Höcke, šéf AfD v Durynsku a jedna z nejkontroverznějších postav německé politiky.

V rozhovoru pro švýcarský týdeník Weltwoche prohlásil, že obyvatelé východního Německa jsou podle něj stále Němci, zatímco obyvatelé západního Německa si během desetiletí vytvořili náhradní identitu a nechali se zcela ovládnout americkou kulturou.

Höcke dokonce citoval výrok, podle kterého ve východním Německu žijí „německy mluvící Němci“, zatímco v západním Německu „německy mluvící Američané“.

Jeho výroky vyvolaly neobvykle ostré reakce přímo uvnitř AfD.

Předsedkyně strany Alice Weidelová reagovala zdrženlivě a odkázala novináře přímo na Höckeho. Spolupředseda Tino Chrupalla ironicky poznamenal, že pokud Höcke kritizuje západní Němce, měl by tím myslet i sám sebe, protože pochází právě ze západní části země.

Ještě ostřeji vystoupili další představitelé strany. Místopředsedkyně parlamentní frakce Beatrix von Storch zdůraznila, že Němci tvoří jeden nedělitelný národ a že dokončení vnitřního sjednocení Německa je jedním z hlavních cílů AfD.

Bezpečnostní expert AfD a bývalý vysoký důstojník Bundeswehru Rüdiger Lucassen označil Höckeho výroky za „naprosto mylné a pošetilé“. Podle něj připomínají rétoriku bývalé komunistické NDR.

Celá aféra ukazuje, že ani uvnitř AfD nepanuje shoda na tom, jak definovat německou identitu a jak interpretovat rozdíly mezi bývalým západním a východním Německem.

Debata o sociálních dávkách znovu rozděluje Německo

Další velkou politickou diskusi vyvolal bývalý zaměstnanec pracovního úřadu Jobcenter v Brémách Fred Göcken.

Ten se stal známým po vystoupení v dokumentu veřejnoprávní televize ZDF, kde tvrdil, že mezi 30 až 40 procenty příjemců sociální dávky Bürgergeld existují případy zneužívání systému nebo minimálně nedostatečné motivace k návratu do zaměstnání.

Po odvysílání dokumentu byl Göcken okamžitě propuštěn. Město Brémy mu vytýká poškození dobrého jména úřadu a neautorizované mediální vystoupení.

Bývalý úředník však své výroky nadále hájí. Tvrdí, že problém nespočívá pouze v klasických podvodech, ale také v situacích, kdy lidé formálně plní požadavky úřadů, avšak ve skutečnosti nemají zájem pracovat.

Jako příklady uvádí:

• zatajování příjmů,
• neohlášené zaměstnání,
• účelové rozchody partnerů kvůli vyšším dávkám,
• zneužívání podpory na bydlení,
• případy, kdy stát zaplatí řidičský průkaz nebo automobil a příjemce krátce poté zaměstnání opustí.

Podle Göckena je problémem také velmi nízký počet sankcí. Jeden pracovník Jobcentra totiž často spravuje 250 až 400 klientů a administrativní náročnost postihů je tak vysoká, že se v praxi používají jen výjimečně.

Německá sociálnědemokratická politička Claudia Schillingová jeho tvrzení odmítla s tím, že nejsou podložena žádnými oficiálními statistikami a vytvářejí neoprávněné podezření vůči příjemcům sociálních dávek.

Sám Göcken však tvrdí, že právě absence přesných dat je součástí problému. Podle něj systém odmítá některé údaje vůbec sledovat.

AfD těží z rostoucí nespokojenosti

Společným jmenovatelem všech tří příběhů je rostoucí polarizace německé společnosti.

Na jedné straně stojí debaty o svobodě projevu, migraci, národní identitě a fungování Evropské unie. Na straně druhé sílí kritika sociálního systému a obavy části veřejnosti z ekonomické budoucnosti.

Právě na těchto tématech AfD dlouhodobě staví svou politiku. Zatímco tradiční strany se snaží její růst zastavit, průzkumy naznačují, že nespokojenost části německých voličů nadále roste.

Výsledkem je situace, kdy se AfD stává stále významnějším hráčem nejen v německé, ale i evropské politice. A právě proto mají události odehrávající se dnes v Berlíně, Erfurtu nebo Brémách stále větší význam také pro Českou republiku.