Německo připravuje nouzové plány pro případ vlády AfD. Obává se blokování přesunů vojsk NATO

Český přesah

Pro Českou republiku má německá debata zásadní význam. Německo je hlavním logistickým prostorem, přes který by se v případě vážné bezpečnostní krize přesouvaly americké a další spojenecké jednotky směrem k Polsku, Pobaltí a východnímu křídlu NATO. Na tento systém by bezprostředně navazovaly také české silnice, železnice, sklady, letiště a logistická centra. Jakékoli politické nebo správní zdržení vojenských transportů v některé německé spolkové zemi by proto mohlo oslabit nejen obranu Německa, ale i bezpečnost Polska, Česka a dalších zemí střední Evropy. Článek zároveň otevírá citlivou otázku, zda může demokratický stát připravovat krizová opatření proti možnému postupu budoucí, řádně zvolené zemské vlády, aniž by přitom porušil federální uspořádání a ústavní pravidla.

Německá spolková vláda podle společného zjištění deníků WELT a The Telegraph připravuje nouzové scénáře pro případ, že by některá spolková země odmítla nebo záměrně zpomalovala přesuny jednotek NATO.

Několik ministerstev se má zabývat otázkou, jak zajistit vojenskou mobilitu a fungování Německa jako hlavní logistické křižovatky Severoatlantické aliance, pokud by zemská vláda v krizové situaci neposkytla potřebnou součinnost.

Důvodem těchto úvah jsou očekávané volební úspěchy Alternativy pro Německo, především ve východních spolkových zemích. Německé úřady se podle článku obávají, že vláda ovládaná AfD by sice nemusela být schopna alianční operaci úplně zastavit, mohla by však zdržovat pohyb vojáků, zbraní, vojenských vozidel a další techniky určené k obraně východního křídla NATO.

Německo by se v případě krize stalo hlavní dopravní tepnou NATO

Při případném ruském útoku na východní část Severoatlantické aliance by Německo plnilo roli ústředního logistického uzlu.

Přes jeho území by se přesouvaly:

• statisíce vojáků z dalších členských států,
• tanky a další těžká technika,
• dělostřelecké systémy,
• rakety a munice,
• palivo,
• zásoby a další materiál.

Západní politici a vojenští plánovači se podle článku obávají, že právě politické rozpory uvnitř Německa by mohl využít ruský prezident Vladimir Putin.

Zdroj obeznámený s obranným plánováním upozornil, že cílem Moskvy nemusí být přímé vojenské poražení celého NATO, což by představovalo mimořádně složitý úkol. Mnohem účinnější by mohlo být nalezení a prohlubování politických rozporů uvnitř aliance.

Pokud by se Rusku podařilo prostřednictvím vnitřních konfliktů zpomalit reakci NATO, mohlo by tím narušit soudržnost organizace bez nutnosti porazit ji v klasické válce.

Z pohledu Kremlu by proto mohlo být velmi účinné využívat politiky vstřícné vůči Moskvě k tomu, aby zpomalovali rychlé přemístění aliančních jednotek.

Kreml chce podle poslance oslabit důvěryhodnost Německa

Poslanec CDU a člen zahraničního výboru Spolkového sněmu Roderich Kiesewetter uvedl, že Rusko se snaží využívat rozdílné německé postoje k Moskvě.

Cílem má být učinit z Německa co nejméně spolehlivou logistickou základnu NATO.

Pracovníci spolkového ministerstva vnitra proto podle Kiesewettera připravují protiopatření pro případ, že by některá zemská vláda odmítla spolupracovat.

Plány se mají týkat například:

• zachování schopnosti zpravodajských služeb pracovat,
• ochrany utajovaných skutečností,
• převzetí některých úkolů sousedními spolkovými zeměmi,
• ochrany kritické infrastruktury,
• ochrany klíčových zaměstnanců a veřejných činitelů.

Celou situaci však komplikuje německé federální uspořádání. Spolkové země mají rozsáhlé vlastní pravomoci, především v oblasti policie, vnitřní správy a ochrany území.

Podle Kiesewettera je proto hlavní otázkou, jak obejít zemi, která by nerespektovala své povinnosti ve federálním systému, aniž by samotná spolková vláda porušila ústavu.

Opatření prováděná „mimo zemskou vládu“

Existenci podobných úvah potvrdil také místopředseda výboru pro vnitřní záležitosti zemského parlamentu Saska-Anhaltska Tobias Krull z CDU.

Podle něj některé spolkové instituce skutečně zvažují, jaká opatření by bylo možné v případě samostatné vlády AfD provádět „mimo zemskou vládu“.

Krull zdůraznil, že sám zastává zásadu silných pravomocí spolkových zemí. Reakce Německa na ruskou vojenskou hrozbu však podle něj nemůže být závislá na postoji jediného regionu.

Spolkový stát by proto měl získat možnost v mimořádných situacích jednotlivou zemi přehlasovat a prosadit nezbytné kroky.

Obavy o předávání tajných informací

Diskuse o ochraně citlivých zpravodajských informací probíhá v Německu již delší dobu.

Ministr obrany Boris Pistorius dříve uvedl, že pokud by v některé spolkové zemi vznikla vláda vedená AfD, musely by úřady přezkoumat, jaké tajné informace jí mohou být nadále poskytovány.

Obavy se týkají možnosti, že by zemská vláda získala přístup k:

• citlivým zpravodajským poznatkům,
• identitě informačních zdrojů,
• podrobnostem o probíhajících operacích,
• utajovaným bezpečnostním plánům.

Pistorius prohlásil, že vláda intenzivně řeší otázku, komu lze přístup k utajovaným informacím umožnit.

Novým prvkem nynějšího zjištění je, že plány se zřejmě netýkají pouze zpravodajských služeb. Rozšiřují se také na vojenskou mobilitu a celkovou roli Německa jako tranzitního prostoru NATO.

AfD by operaci nezastavila, mohla by ji však zpomalit

Podle Tobiase Krulla by zemská vláda AfD nemohla znemožnit realizaci německého operačního plánu. Mohla by však jeho provedení prodlužovat.

Zdržení by mohlo vzniknout například při:

• nasazování zemské policie,
• předávání příkazů podřízeným orgánům,
• provádění připravených zásahových plánů,
• ochraně civilní infrastruktury,
• organizování doprovodu vojenských kolon.

Za jeden z největších problémů označuje Krull nedostatek zkušeností AfD s vládní odpovědností.

Nejde tedy podle něj nutně pouze o úmyslné blokování. Komplikace by mohla způsobit také politická nezkušenost, chaos ve správě nebo neznalost krizových postupů.

AfD má v Sasku-Anhaltsku 41 procent

Debata je zvlášť naléhavá kvůli blížícím se zemským volbám v Sasku-Anhaltsku.

V nejnovějším průzkumu agentury INSA pro Focus Online získala AfD podporu 41 procent voličů. CDU dosáhla 24 procent.

Pokud by AfD získala absolutní většinu mandátů, mohla by poprvé sestavit zemskou vládu bez koaličního partnera.

Pod její kontrolou by se následně ocitly mimo jiné:

• zemské ministerstvo vnitra,
• zemská policie,
• zemský úřad na ochranu ústavy,
• rozsáhlé části regionální správy.

V Sasku-Anhaltsku je přitom místní organizace AfD bezpečnostními orgány hodnocena jako prokazatelně pravicově extremistická.

Spolková ministerstva vnitra a spravedlnosti na otázky WELT a Telegraphu konkrétně nepotvrdila, zda uvedené nouzové plánování skutečně probíhá. AfD na dotazy novinářů původně nereagovala.

Pistorius upozorňuje na vztah AfD k Putinovi

Spolková vláda opakovaně kritizuje AfD kvůli jejím postojům k Rusku.

Ministr obrany Pistorius prohlásil, že blízkost strany k Putinovi nelze přehlédnout.

Lídr AfD pro zemské volby v Sasku-Anhaltsku Ulrich Siegmund se vyslovil proti protiruským sankcím a ve prospěch opětovného využívání levného plynu z Ruska.

Siegmund uvedl, že chce zpochybnit podle něj ideologicky motivovanou energetickou politiku. Prosazuje levnou energii bez ohledu na zemi původu, protože Německo potřebuje udržet konkurenceschopnost.

Na přímý dotaz, zda tím myslí také ruský plyn, odpověděl jednoznačně kladně.

Právě podobné postoje posilují obavy, že by vláda AfD mohla v krizové situaci zaujmout méně vstřícný postoj k aliančním opatřením namířeným proti Rusku.

Operationsplan Deutschland má být spuštěn ještě před válkou

Německý operační plán má začít fungovat v období, které část politiků a vojáků považuje za nejkritičtější: ještě před samotným ruským útokem na území NATO.

Aliance nechce čekat, až ruské jednotky skutečně překročí její hranice. Jednotky by měly být odeslány na východní křídlo už v okamžiku, kdy se začnou hromadit věrohodné známky příprav útoku.

V takové situaci by se aktivovaly alianční plány Reinforcement and Sustainment Network, zkráceně RSN.

Jejich cílem je během několika týdnů dopravit na východní křídlo:

• velké množství vojáků,
• těžkou vojenskou techniku,
• zbraně,
• munici,
• zásobovací materiál.

Smyslem by bylo Rusko od útoku odradit nebo případný útok zastavit už v počáteční fázi.

Většina těchto transportů by vedla přes Německo.

Největším problémem je, že by přesuny probíhaly za míru

Právě načasování plánované operace vytváří složitý právní problém.

Protože by vojenské posilování začalo ještě před vypuknutím války, probíhalo by z právního hlediska za mírových podmínek.

Mnoho souvisejících úkolů by proto zůstalo v pravomoci spolkových zemí.

Při přepravě tanků, houfnic, raket a dalších zbraní napříč Evropou jsou potřebná diplomatická, celní a správní povolení.

V Německu by zemské úřady musely vojenské transporty schvalovat podobným způsobem jako běžné nadrozměrné náklady, například přepravu rozměrných částí větrných elektráren.

Bez jejich spolupráce by se mohly konvoje výrazně opozdit.

Soukromé firmy, policejní doprovod a zásobování palivem

V krizové situaci by byly aktivovány již předem připravené smlouvy se soukromými logistickými společnostmi.

Spolkové země a obce by musely zajistit co nejrychlejší průjezd aliančních jednotek.

Jejich úkoly by zahrnovaly:

• policejní doprovod vojenských kolon,
• přípravu odpočívadel,
• zřizování shromažďovacích prostor,
• zásobování palivem,
• zabezpečení železnic a silnic,
• ochranu mostů, tunelů a dalších dopravních uzlů,
• ochranu kritické infrastruktury.

Teprve po vytvoření celé dopravní sítě a dokončení správních procesů by mohla začít samotná vojenská přeprava.

Podle aliančních plánů by doprava vojáků a materiálu na východní křídlo trvala přibližně pět až šest týdnů.

Každé zdržení v Německu by tak mohlo výrazně ovlivnit schopnost NATO včas reagovat.

Sabotáže a kybernetické útoky

Přesuny jednotek by navíc byly zranitelné vůči hybridním útokům.

Západní zdroj obeznámený s obranným plánováním očekává, že by se Rusko v této fázi pravděpodobně snažilo vojenské posilování narušit pomocí sabotáží a kybernetických útoků.

Terčem by se mohly stát:

• železnice,
• dopravní řídicí systémy,
• elektrická síť,
• komunikační infrastruktura,
• logistické společnosti,
• sklady a palivová zařízení,
• informační systémy státní správy.

Německo by se tak stalo jedním z hlavních cílů ruských hybridních operací ještě před zahájením otevřeného konfliktu.

V jednotlivých spolkových zemích by zároveň mohly vzniknout politické spory o to, zda se chtějí vystavovat riziku jako součást alianční logistické sítě. Nelze vyloučit ani veřejné protesty proti pohybu vojáků a techniky.

NATO nemůže zasahovat do německé politiky

Další komplikaci představují pravidla samotné aliance.

NATO nesmí zasahovat do vnitřní politiky členských států ani shromažďovat informace o jejich politických stranách s cílem posuzovat například bezpečnostní rizika spojená s AfD.

Řešení možného politického odporu zemské vlády proto zůstává především německou vnitrostátní záležitostí.

Podle jednoho poslance Spolkového sněmu by vláda AfD mohla procesy narušit a způsobit ztrátu cenného času. Nemohla by však celý Operationsplan Deutschland zrušit.

Poslanec připomněl, že spolkové právo má přednost před zemským. Současně potvrdil, že úřady průběžně zvažují, jak by bylo nutné bezpečnostní opatření upravit v případě převzetí moci AfD.

Krajním řešením by mohl být článek 37 ústavy

Německý základní zákon již dnes obsahuje nástroje pro případ, kdy některá spolková země neplní své povinnosti vyplývající ze spolkového práva.

Patří k nim takzvaný spolkový donucovací zásah podle článku 37.

Tento mechanismus nebyl v historii Spolkové republiky dosud nikdy použit. Jeho podmínkou je, že spolková země již konkrétní povinnost porušila.

Nelze ho tedy preventivně aktivovat pouze na základě obavy, že by budoucí vláda mohla jednat problematicky.

Ve stavu napětí nebo obrany by mohl Spolkový sněm uvést do účinnosti také další nouzové předpisy. Ty by spolkové vládě poskytly širší pravomoci a usnadnily vojenskou logistiku.

K jejich schválení by však byla potřeba dvoutřetinová většina poslanců.

Současná koalice CDU/CSU a SPD takovou většinu nemá. Musela by získat podporu buď Levice, nebo AfD.

Kancléř Friedrich Merz přitom spolupráci s oběma stranami vyloučil.

Německá vláda se tak připravuje na situaci, v níž se vojenské, ústavní a stranickopolitické otázky mohou velmi rychle propojit. Debata již není pouze o tom, zda dokáže Německo přesunout tanky a vojáky na východ. Jde také o to, zda jeho federální systém obstojí v okamžiku, kdy některá zemská vláda nebude ochotna plně spolupracovat.