Německý průmysl pod tlakem Číny: podle studie může být ohroženo až 70 procent pracovních míst

Český přesah:
Pro českého čtenáře je tento článek mimořádně důležitý, protože případná hlubší deindustrializace Německa by se velmi rychle přenesla i do české ekonomiky. Česko je na německém průmyslu silně navázané přes automobilový sektor, strojírenství, chemii i rozsáhlé dodavatelské řetězce. Pokud německé firmy ztratí část odbytu v Číně a současně budou na domácím a evropském trhu čelit stále silnější konkurenci čínského dovozu, tlak na investice, subdodavatele, mzdy a pracovní místa se může projevit i u nás. Zvlášť citlivé je to pro české automobilové dodavatele a strojírenské firmy, které jsou často zapojené právě do německých výrobních řetězců. Debata proto není jen o Německu a Číně, ale i o budoucí konkurenceschopnosti celé střední Evropy.

Německý poslanec za CDU Johannes Volkmann varuje v DIE WELT před rozsáhlou deindustrializací Německa, pokud vláda i Evropská unie rychle nezmění přístup k hospodářským vztahům s Čínou. Podle něj dnes německý průmysl čelí dvojímu tlaku: na jedné straně klesá odbyt německých výrobků v Číně, na druhé straně prudce roste množství čínského zboží směřujícího na evropský trh.

Volkmann v podcastu „Ronzheimer“ uvedl, že v Německu už nyní každý měsíc mizí přibližně 10 000 až 15 000 pracovních míst v průmyslu. Významnou část tohoto úbytku podle něj způsobují čínské nadkapacity a deformovaný konkurenční boj.

Zároveň upozorňuje, že vážnost situace si německá veřejnost stále dostatečně neuvědomuje. Bez zásadní změny kurzu podle něj hrozí, že Německo ztratí „průmyslovou podstatu země“.

Německý export do Číny klesá, čínský vývoz do Evropy roste

Volkmann upozorňuje na vývoj obchodních toků.

Německý export do Číny byl v prvním čtvrtletí letošního roku přibližně o 20 procent nižší než v roce 2022.

Současně však čínský export do Evropy výrazně roste.

Podle poslance dnes připadá přibližně každé třetí euro čínského obchodního přebytku na obchod s Evropou.

To podle něj vytváří velmi nerovnovážnou situaci.

Německé firmy tak čelí dvojímu „čínskému šoku“.

První část problému spočívá v tom, že se jim zhoršuje pozice na samotném čínském trhu.

To je zvlášť citlivé v automobilovém průmyslu, který byl po desetiletí jedním z pilířů německého exportního modelu.

Druhým problémem je prudký růst čínského dovozu do Evropy.

Plug-in hybridy z Číny: dovoz vzrostl o 140 procent

Volkmann upozorňuje například na vývoj u automobilů.

V prvním čtvrtletí letošního roku podle něj vzrostl dovoz plug-in hybridních vozů z Číny o 140 procent.

Podle jeho názoru nejde pouze o další běžný konkurenční tlak.

Varuje, že pokud bude tento vývoj pokračovat, může ohrozit samotnou existenci německého automobilového průmyslu v podobě, v jaké ho dnes známe.

Dopad by se ale nemusel omezit jen na automobilky.

Pod tlak se podle něj dostávají také:

• chemický průmysl,
• strojírenství,
• středně velké průmyslové podniky,
• dodavatelské firmy.

Právě poslední skupina je důležitá i z českého pohledu, protože značná část českého průmyslu funguje jako dodavatel německých výrobců.

„Nemůžeme krmit čínské nadkapacity vlastním Mittelstandem“

Volkmann kritizuje dosavadní německou strategii vůči Číně.

Německo se oficiálně hlásí k takzvanému de-riskingu, tedy postupnému snižování ekonomických rizik spojených s přílišnou závislostí na Číně.

Podle poslance ale skutečnost vypadá jinak.

Závislost Německa na Číně například v oblasti:

• vzácných zemin,
• kritických surovin,
• některých technologických komponentů,

se podle něj dále prohloubila.

Volkmann proto používá velmi ostrou formulaci.

Podle něj není možné „předhodit německý střední stav čínským nadkapacitám“ a doufat, že několik velkých německých koncernů bude zničeno až jako posledních.

Právě německý Mittelstand, tedy síť středně velkých průmyslových a rodinných firem, je přitom jednou z hlavních opor německého hospodářství.

Studie varuje: v Německu může být ohroženo až 70 procent průmyslových pracovních míst

Nejdramatičtější část článku se opírá o studii francouzské vládní komise.

Podle ní může během příštích pěti až deseti let bez změny hospodářské politiky dojít k zásadnímu ohrožení průmyslové zaměstnanosti v Evropě.

Ve Francii může být podle studie ohroženo přibližně 50 procent průmyslových pracovních míst.

V Německu dokonce až 70 procent.

Volkmann proto mluví o riziku rozsáhlé deindustrializace evropského kontinentu.

Nejohroženější mají být především tři sektory:

• automobilový průmysl,
• chemie,
• strojírenství.

Je důležité dodat, že údaj 70 procent neznamená, že by podle studie 70 procent pracovních míst nutně zaniklo. Jde o podíl míst, která mohou být při pokračování současného vývoje vystavena zásadnímu konkurenčnímu tlaku nebo jinému riziku.

Peking podle Volkmanna sám nezmění kurz

Německý politik zároveň nevěří, že by Čína svou průmyslovou politiku dobrovolně změnila.

Čínská vláda podle něj ve svém novém pětiletém plánu pokračuje v rozšiřování průmyslových kapacit a chce současný směr ještě posílit.

Podle Volkmanna je logika Pekingu jednoduchá.

Dokud čínský export roste rychleji než schopnost Evropy reagovat, nemá Čína žádný důvod měnit strategii.

Pouhé politické výzvy proto podle něj nebudou stačit.

Ochrana evropského trhu bude něco stát

Volkmann přiznává, že účinná obrana nebude pro Německo ani Evropu zdarma.

Pokud Unie zavede tvrdší obchodní opatření, může to způsobit:

• vyšší ceny některých výrobků,
• komplikace v dodavatelských řetězcích,
• politické konflikty s Pekingem,
• krátkodobé náklady pro evropské firmy.

Stejně tak nebude levné snižovat závislost na čínských surovinách a technologiích.

Podle něj je ale dlouhodobé čekání ještě dražší.

Zásadní otázka proto podle Volkmanna nezní:

Můžeme si dovolit změnit kurz?

Ale:

Můžeme si dovolit ho nezměnit?

Přirovnání k někdejší závislosti na Rusku

Volkmann situaci přirovnává k předchozí německé energetické závislosti na Rusku.

Německo se podle něj dlouhá léta obávalo ekonomických důsledků případného odpojení od ruských energií.

Právě kvůli těmto obavám ale svou závislost postupně ještě zvyšovalo.

Po ruském útoku na Ukrajinu se ukázalo, jak vysoké náklady tento model přinesl.

Podobnou chybu podle Volkmanna Německo nesmí zopakovat ve vztahu k Číně.

Rozdíl je však v tom, že hospodářské vazby s Čínou jsou ještě mnohem širší než někdejší energetická závislost na Rusku.

Týkají se:

• surovin,
• automobilů,
• elektroniky,
• baterií,
• strojírenství,
• telekomunikací,
• energetické infrastruktury.

Co chce CDU proti čínskému tlaku dělat

Volkmann navrhuje několik konkrétních opatření.

Prvním jsou vyrovnávací cla a další nástroje obchodní obrany proti čínským subvencím a dalším výhodám.

Pokud jsou čínské výrobky díky státní podpoře prodávány za ceny, kterým evropské firmy nedokážou za běžných tržních podmínek konkurovat, měla by podle něj EU reagovat ochrannými opatřeními.

Druhým krokem je snižování závislosti na kritických surovinách.

Německo a Evropa mají podle něj podporovat:

• vlastní těžbu,
• vlastní zpracovatelské kapacity,
• nové dodavatelské řetězce,
• partnerství se spřátelenými státy.

Třetí oblastí je bezpečnost.

Čínské technologie používané například:

• na železnici,
• v přístavech,
• v energetice,
• v další kritické infrastruktuře

by podle Volkmanna měly být mnohem důkladněji kontrolovány kvůli možným bezpečnostním rizikům nebo technickým „zadním vrátkům“.

Nestačí chránit trh. Německo musí změnit i vlastní hospodářské podmínky

Volkmann zároveň připouští, že problém není pouze v Číně.

Německo musí podle něj napravit také vlastní domácí slabiny.

Požaduje:

• snížení vedlejších mzdových nákladů,
• lepší daňové podmínky pro firmy,
• méně byrokracie.

Jinými slovy: pokud mají německé podniky obstát proti Číně, nemůže je stát na jedné straně chránit před neférovou zahraniční konkurencí a současně je na straně druhé zatěžovat vysokými náklady a administrativou.

Český průmysl může být ve stejné linii ohrožení

Pro Česko je nejdůležitější skutečnost, že mnoho sektorů uvedených v článku tvoří rovněž základ české ekonomiky.

Jde především o:

• automobilový průmysl,
• výrobu dílů,
• strojírenství,
• chemii,
• elektrotechniku.

České firmy navíc často nejsou přímými konkurenty čínských gigantů, ale subdodavateli německých firem.

To znamená, že pokud německá automobilka sníží výrobu, protože ztrácí tržní podíl v Číně nebo Evropě, objednávky mohou klesnout také českému výrobci komponentů.

Riziko je tedy dvojí.

Čínská konkurence může působit:

přímo – levnějšími čínskými výrobky na evropském trhu,

a

nepřímo – přes oslabení německých odběratelů českých firem.

Právě proto je debata o evropské obchodní politice vůči Číně zásadní i pro Česko.

Z českého hlediska ale bude důležité, aby odpovědí nebyl pouze protekcionismus. Pokud Evropa zavede cla a současně nezlepší vlastní prostředí pro investice, energetiku, inovace a podnikání, může jen oddálit problém.

Skutečnou otázkou není pouze, jak omezit čínský dovoz, ale také jak udělat evropský průmysl natolik produktivní, inovativní a nákladově konkurenceschopný, aby čínské firmy dokázal porážet i bez trvalé ochrany.