Německo chystá daň z nápojů. Platit by se mohla i za Colu Zero, ovesné mléko či nealkoholické pivo

Český přesah:
Německý návrh je zajímavý i pro Česko, protože ukazuje, jak se původně zdravotní opatření může během politických jednání výrazně rozšířit. Pokud by podobnou cestou někdy šla Česká republika, daň by se nemusela týkat jen klasických slazených limonád, ale teoreticky také nápojů se sladidly, rostlinných alternativ mléka, nealkoholického piva nebo některých ovocných nápojů. Německá debata je důležitá i pro české výrobce a obchodníky, kteří na německý trh exportují. Zásadní spor přitom už není jen o zdraví, ale také o tom, zda se z cukrové daně postupně nestává především nástroj pro zvýšení příjmů státního rozpočtu.

Německá vláda připravuje od roku 2027 novou daň z nápojů obsahujících cukr. Podle dokumentů ministerstva financí, které získal server Politico a z nichž vychází deník WELT, by však nový systém mohl zasáhnout mnohem širší okruh výrobků, než se původně očekávalo.

Zdaněny by totiž nemusely být pouze klasické slazené limonády. Ministerstvo financí vedené Larsem Klingbeilem z SPD počítá také s nápoji obsahujícími umělá či jiná sladidla. Do systému by tak podle současného návrhu mohla spadnout například Coca-Cola Zero.

Tím ale výčet nekončí.

Plány zahrnují rovněž některé ovocné šťávy z koncentrátů, míchané mléčné nápoje, rostlinné alternativy mléka – tedy například ovesné nebo sójové nápoje – nealkoholické pivo a nealkoholické víno.

Návrh ale zatím není definitivní. Ministerstvo financí se na jeho konkrétní podobě ještě neshodlo s ostatními resorty.

Výnos daně může dosáhnout 50 miliard korun ročně

Rozšíření okruhu zdaněných nápojů by zároveň výrazně zvýšilo očekávané příjmy.

Podle dopisu německého ministerstva zemědělství a výživy ministerstvu financí by mohl stát z rozšířené nápojové daně vybrat přibližně dvě miliardy eur ročně, tedy asi 50 miliard Kč.

To je podstatně více, než se původně plánovalo.

Dosavadní vládní představa počítala pro rok 2027 s příjmem kolem 650 milionů eur, tedy přibližně 16,25 miliardy Kč. Tyto peníze měly pomoci stabilizovat systém zákonného zdravotního pojištění.

Nové úvahy ministerstva financí tedy představují téměř trojnásobný potenciální výnos.

Právě to však posiluje kritiku, že hlavním motivem už nemusí být pouze ochrana zdraví.

Zdanit se mají i sirupy, koncentráty a granuláty

Ministerstvo financí chce systém nastavit tak, aby výrobci ani spotřebitelé nemohli daň jednoduše obejít.

Proto mají být do základu daně zahrnuty také sirupy, koncentráty a granuláty určené k přípravě nápojů.

Ministerstvo argumentuje zkušenostmi jiných zemí, kde by bez podobného opatření mohli zákazníci nebo výrobci jednoduše přejít k produktům, které se do formální definice zdaněného nápoje nevejdou.

Německo tak zvažuje poměrně širokou definici toho, co vlastně má nová nápojová daň postihovat.

Hranice už od 4,5 gramu cukru

Další změnou proti původním doporučením je množství cukru, od kterého by měla být daň vybírána.

Expertní „Finanční komise pro zdraví“ původně doporučila, aby se zdanění týkalo nápojů obsahujících více než pět gramů cukru na 100 mililitrů.

Ministerstvo financí však podle WELT navrhuje snížit vstupní hranici na 4,5 gramu cukru na 100 mililitrů.

Do daňového režimu by se tak dostalo více nápojů i výrobců.

Expertní komise přitom navrhovala odstupňovaný systém inspirovaný Velkou Británií.

U nápojů obsahujících více než pět gramů cukru na 100 mililitrů by výrobci platili asi 0,26 eura za litr, tedy přibližně 6,50 Kč za litr.

Při obsahu vyšším než osm gramů cukru by sazba vzrostla na 0,32 eura, tedy asi 8 Kč za litr.

Není však ještě rozhodnuto, zda konečný německý systém bude přesně takto nastaven.

Proč chce vláda zdanit i nápoje bez cukru?

Jednou z nejkontroverznějších částí návrhu je zdanění nápojů se sladidly.

Na první pohled to totiž může působit paradoxně. Pokud má být cílem daně snížení spotřeby cukru, měl by stát výrobce motivovat k tomu, aby cukr nahrazovali jinými látkami.

Ministerstvo zemědělství právě na tento problém upozorňuje.

Podle něj zdanění nápojů se sladidly snižuje motivaci výrobců nahrazovat cukr alternativami, což by mohlo vést k menšímu celkovému poklesu množství cukru v nápojích.

Jako srovnání ministerstvo uvádí Velkou Británii, jejíž systém byl původně jedním ze vzorů pro německou reformu.

Pokud Německo zdaní cukr i sladidla, může podle kritiků dosáhnout menšího zdravotního efektu než britský model.

Ministerstvo zemědělství proto připouští, že u návrhu ministerstva financí vidí prostor pro další úpravy.

Spor se vede také o ovesné mléko a přirozeně obsažený cukr

Výhrady ministerstva zemědělství se týkají také výrobků, v nichž se cukr nevyskytuje především kvůli doslazování.

Resort vedený ministrem Aloisem Rainerem z CSU požaduje, aby nápoje s významnějším množstvím přirozeně obsažených cukrů byly ze zdanění vyňaty.

Tento spor se může týkat například některých mléčných výrobků nebo rostlinných alternativ mléka.

Právě zařazení ovesných a sójových nápojů ukazuje, jak daleko se současná podoba návrhu vzdálila od jednoduché představy „daně na sladké limonády“.

Výrobci potřebují více času, tvrdí ministerstvo zemědělství

Dalším konfliktem je samotný termín.

Černo-červená koalice CDU/CSU a SPD se v rámci úsporného balíčku pro zákonné zdravotní pojišťovny dohodla, že daň začne platit v roce 2027.

Ministerstvo zemědělství však varuje, že zavedení už od příštího roku může být příliš rychlé.

Výrobci by podle něj potřebovali dostatek času, aby mohli změnit receptury svých výrobků a snížit obsah cukru.

Právě reformulace receptur přitom bývá jedním z hlavních argumentů zastánců podobných daní. Smyslem není pouze zvýšit cenu pro spotřebitele, ale přimět výrobce, aby množství cukru ve svých nápojích snížili a daňové povinnosti se tak částečně vyhnuli.

CDU: Návrh jde příliš daleko

Výrazná kritika přichází i z vládní CDU.

Agrární expert parlamentní frakce CDU/CSU Albert Stegemann tvrdí, že ministerstvo financí s návrhem „výrazně přestřeluje“.

Podle něj je současná podoba v rozporu s původními doporučeními odborné komise.

Ta svou podporu zdanění slazených nealkoholických nápojů zdůvodňovala především zdravotními cíli.

Rozšíření na co největší počet druhů nápojů však podle Stegemanna naznačuje, že se původní motiv mění.

Zdravotní daň, nebo další příjem pro stát?

Právě tady leží jádro současného německého sporu.

Pokud je cílem přimět výrobce ke snížení obsahu cukru a spotřebitele ke zdravějšímu chování, musí být podle kritiků systém nastaven tak, aby skutečně poskytoval motivaci cukr omezovat.

Jestliže jsou však zároveň zdaněny alternativy bez cukru, rostlinné nápoje, nealkoholické pivo nebo další výrobky, působí opatření podle kritiků stále méně jako zdravotní intervence a stále více jako nová všeobecná spotřební daň na nápoje.

Stegemann tvrdí, že rozsáhlé rozšíření daňového základu „zjevně slouží především konsolidaci rozpočtu“.

Podle něj tak daň ztrácí svůj původní zdravotněpolitický účel, vytváří sporné pobídky pro spotřebitele a zároveň zatěžuje německé firmy a pracovní místa.

Vládní spor tedy zdaleka není uzavřen.

Německo se sice na zavedení cukrové daně od roku 2027 politicky shodlo, otázka, co všechno bude nakonec zdaněno, zůstává otevřená.

A právě výsledná definice rozhodne, zda půjde skutečně hlavně o daň z cukru – nebo o mnohem širší daň z nápojů.