Německo zvažuje zásadní změnu: firmy by mohly samy zasahovat proti dronům nad kritickou infrastrukturou

Český přesah

Německá debata má velmi přímý význam také pro Českou republiku. Elektrárny, rozvodny, rafinerie, chemické závody, letiště nebo další strategické provozy nelze ani v Česku nepřetržitě chránit pouze policií a armádou. Pokud Berlín skutečně umožní soukromým provozovatelům kritické infrastruktury aktivně zasahovat proti nebezpečným dronům, půjde o precedent, který může ovlivnit bezpečnostní diskusi i v dalších evropských zemích. Pro Česko je zásadní především otázka, kde končí odpovědnost provozovatele a kde začíná výlučná pravomoc státu – zejména pokud by zásah znamenal rušení, převzetí kontroly nad dronem nebo jeho fyzické zneškodnění.

Německá vláda uvažuje o výrazné změně dosavadního systému ochrany kritické infrastruktury. Podle informací deníku WELT zvažuje spolkové ministerstvo vnitra možnost, že by provozovatelé strategických objektů mohli v budoucnu sami zasahovat proti nebezpečným dronům nad svými areály. Dosud je podobná obrana chápána především jako úkol státu.

Impulsem k debatě je zhoršující se bezpečnostní situace a série incidentů proti energetické infrastruktuře. Německé úřady zároveň v posledních letech zaznamenávají prudký růst podezřelých přeletů dronů nad citlivými objekty.

Útoky na opačných koncích Německa

Bezpečnostní debatu ještě zesílily dva incidenty, které se odehrály během jediného dne.

První zasáhl zařízení poblíž braniborského Jänschwalde. Zaměstnanci provozovatele přenosové soustavy 50Hertz ráno oznámili poškození několika nadzemních vedení. Policisté následně nalezli deset improvizovaných výbušných a zápalných zařízení.

Podle vyšetřovacích informací byla zařízení vybavena měděnými dráty a měla vyvolat zkrat na vedení. Útok byl alespoň částečně úspěšný – jeden z bloků byl několik hodin mimo provoz. Policie případ vyšetřuje mimo jiné pro podezření z teroristického činu.

Ještě téhož dne následoval další incident na opačném konci Německa, v Bergheimu poblíž Kolína nad Rýnem. Zkrat vyřadil několik vedení provozovatele Amprion a dopady pocítilo také pět elektrárenských bloků energetické společnosti RWE.

Policie poměrně rychle začala pracovat s variantou úmyslné sabotáže. V nedalekém poli vyšetřovatelé nalezli šest odpalovacích zařízení. Ministr vnitra Severního Porýní-Vestfálska Herbert Reul hovořil o počátečním podezření na sabotáž motivovanou nepřátelstvím vůči ústavnímu zřízení.

Kdo za útoky stojí, zatím není jasné

Pachatelé obou incidentů zatím nebyli identifikováni. WELT připomíná, že v posledních měsících přibývá sabotážních útoků proti energetické i železniční infrastruktuře po celém Německu.

V některých případech vyšetřovatelé podezírají levicově extremistické struktury. K některým předchozím útokům se hlásily skupiny označované jako „Vulkangruppen“. Levicově extremistické sabotážní sítě jsou předmětem vyšetřování také v souvislosti s útoky na zásobování Berlína elektřinou v září 2025 a lednu 2026.

Současně však bezpečnostní orgány nemohou ignorovat zahraniční hrozbu. Podle článku mají schopnosti k podobným operacím také ruské tajné služby, například prostřednictvím místních spolupracovníků či takzvaných low-level agentů.

Napětí mezi Berlínem a Moskvou navíc vzrostlo poté, co německá vláda připsala Rusku odpovědnost za zmařený dronový útok na letišti Lipsko/Halle. WELT upozorňuje, že oba nejnovější případy sabotáže časově připadly na období kolem oznámení německých sankčních opatření. To však samo o sobě nedokazuje spojitost jednotlivých událostí.

Přes dva tisíce bezpečnostně významných přeletů dronů

Problém je mnohem širší než několik jednotlivých útoků.

Mezi kritickou infrastrukturu patří elektrické sítě, elektrárny a vojenské objekty, ale také chemické podniky, rafinerie a společnosti působící v oblasti ropných produktů.

Nad těmito objekty přibývají podezřelé drony, průzkumné aktivity a další neobvyklé události. Podle interního situačního hodnocení německého Spolkového kriminálního úřadu zaznamenaly úřady jen během minulého roku 2 310 bezpečnostně relevantních přeletů dronů.

Německá vláda proto schopnosti protidronové obrany rozšiřuje. Ministr vnitra Alexander Dobrindt nechal počet příslušníků specializované jednotky spolkové policie zdvojnásobit na 300 lidí.

Ani tak ale stát nemůže garantovat nepřetržitou ochranu každé elektrárny, rozvodny, vojenského zařízení nebo průmyslového komplexu.

Firmy by mohly dostat právo zasáhnout

Právě zde přichází nejzásadnější část připravované změny.

Spolkové ministerstvo vnitra podle informací WELT pracuje s myšlenkou zapojit přímo soukromé provozovatele kritické infrastruktury. Pokud by nad jejich areálem létal dron představující reálné nebezpečí, mohli by proti němu za přesně stanovených podmínek sami zasáhnout.

Neznamenalo by to ovšem jednoduše obecné právo soukromých firem „sestřelovat drony“. Německo musí vyřešit složité právní otázky související s monopolem státu na použití donucovací moci a s rozdělením kompetencí mezi spolkovou vládu a jednotlivé země.

Ministerstvo proto podle WELT zkoumá model takzvaného Beleihung – tedy přenesení konkrétního výkonu veřejné pravomoci na soukromý subjekt při zachování státního dohledu.

Externí právní experti nyní posuzují, zda a jak by bylo možné tento model zavést tak, aby byl právně bezpečný. Současně se musí rozhodnout, které objekty by vůbec měly na takový režim nárok.

Německému průmyslu se plán příliš nelíbí

Provozovatelé kritické infrastruktury i velké průmyslové svazy už byly s úvahami ministerstva seznámeny. Podle WELT ale plán nevzbudil velké nadšení.

Jedním z hlavních důvodů jsou peníze.

Stát by sice vytvořil právní rámec a firmám umožnil zasahovat, samotné společnosti by však podle diskutovaného modelu měly nést náklady na potřebnou techniku a její provoz.

Šlo by například o systémy pro detekci dronů, elektronické rušičky a další prostředky protidronové ochrany. Zejména případná zákonná povinnost takové systémy pořizovat proto v průmyslu naráží na odpor.

„Tohle je úkol státu“

Výhrady však nejsou jen finanční. Podniky se obávají, že stát začne postupně přesouvat vlastní odpovědnost za ochranu strategických zařízení na soukromý sektor.

Německý Svaz chemického průmyslu připouští, že kvůli změněné bezpečnostní situaci je správné stávající koncepci obrany proti dronům dále rozvíjet. Současně ale zdůrazňuje, že ochrana před útoky dronů představuje výsostný úkol státu a odpovědnost mají nést ministerstva vnitra a obrany.

Podobně argumentují společnosti z oblasti ropného průmyslu a energetiky. Zvláštní pozornost se přitom soustřeďuje na rafinerie, kde se skladují a zpracovávají velká množství hořlavých či výbušných látek. Úspěšný útok dronu by zde mohl mít podstatně závažnější následky než v běžném průmyslovém areálu.

Bundeswehr už může v krajním případě použít zbraně

Německo přitom svou legislativu proti dronům už zpřísnilo. V roce 2025 změnilo zákon o letecké bezpečnosti, protože odborníci dlouhodobě upozorňovali na nedostatečný právní rámec pro rychlý zásah.

Bundeswehr nyní může při vážné hrozbě poskytnout policii správní pomoc. Jako poslední prostředek může být použita také ozbrojená síla, pokud je to nezbytné k odvrácení mimořádně závažné katastrofy.

Spolková vláda a jednotlivé země navíc vytvořily společné centrum protidronové obrany, které má umožnit bezpečnostním složkám rychlejší výměnu informací a koordinaci zásahů.

Německý problém může být brzy evropským problémem

Debata tím ale nekončí. Německý systém je už nyní komplikovaný tím, že pravomoci mají spolková vláda, zemské úřady, policie i Bundeswehr. Přidání soukromých společností by mohlo odpovědnost ještě více roztříštit.

Právě otázkou kompetencí se má znovu zabývat konference německých ministrů vnitra. Jedním z nejspornějších bodů bude právě rozsah, v jakém mohou být do aktivní protidronové obrany zapojeny soukromé firmy.

Pro Českou republiku stojí za pozornost zejména výsledek tohoto právního experimentu. Problém ochrany rozvoden, elektráren, rafinerií, letišť, muničních a průmyslových areálů před levnými bezpilotními prostředky totiž není specificky německý. Dron v ceně řádově tisíců či desítek tisíc korun může představovat hrozbu pro infrastrukturu v hodnotě miliard.

Německo tak otevírá otázku, kterou budou pravděpodobně postupně řešit i další evropské státy: má být fyzická ochrana kritické infrastruktury před novými typy hrozeb výhradní povinností státu, nebo se její provozovatelé budou muset stát aktivní součástí obranného systému?