Německo dostává účet za nejdražší prolomení tabu Angely Merkelové. Evropské covidové dluhy se teprve začnou splácet

Český přesah

Debata, která nyní začíná v Německu, se přímo týká i České republiky. Evropský fond obnovy po pandemii byl financován z historicky prvního rozsáhlého společného zadlužení Evropské unie a jeho dluhy budou spláceny až do roku 2058. Česko patří mezi příjemce prostředků z evropského Nástroje pro oživení a odolnost, zároveň však jako členská země přispívá do společného rozpočtu EU, z něhož má být dluh obsluhován. Spor o to, zda se splátky zaplatí ze stávajícího evropského rozpočtu, nových příjmů Unie, nebo jiným způsobem, proto může v příštích desetiletích ovlivnit i množství peněz dostupných pro české zemědělství, infrastrukturu, obranu či další evropské programy.

Pandemie covidu přinesla Evropské unii rozhodnutí, které bylo ještě krátce předtím považováno za téměř nepředstavitelné. EU vytvořila rozsáhlý fond obnovy a začala si ve velkém půjčovat na finančních trzích. Celkově bylo na granty a úvěry připraveno 750 miliard eur, tedy přibližně 18,75 bilionu korun. Nyní se podle německého deníku WELT blíží okamžik, kdy bude vedle hodnocení výsledků stále důležitější otázka, kdo a z čeho obrovský společný dluh zaplatí.

Od Rolexů a Lamborghini až po pochybné projekty

WELT připomíná, že část evropských peněz skončila úplně jinde, než měla. Evropská prokuratura například vyšetřuje skupinu v Itálii, která měla prostřednictvím fiktivních společností v letech 2021 až 2023 získat z evropského covidového fondu kolem 600 milionů eur, tedy 15 miliard korun. Za peníze měly být pořizovány mimo jiné hodinky Rolex či Lamborghini Urus.

Nejde přitom o izolované podezření. Podle článku probíhá v Evropě 512 vyšetřování souvisejících s možnými podvody.

Kontroverze vyvolávalo také zamýšlené využití peněz na některé projekty. Italská města chtěla financovat dostihové dráhy či golfová hřiště, jedna obec poblíž Parmy uvažovala o muzeu šunky. Ve Španělsku podle tamního účetního dvora zřejmě 2,4 miliardy eur, tedy asi 60 miliard korun, směřovalo do penzí státních zaměstnanců.

To ovšem neznamená, že celý fond selhal. Z peněz se financovaly také projekty odpovídající jeho původnímu účelu – například vysokorychlostní železnice v jižní Itálii, digitalizace řecké veřejné správy nebo rozvoj elektromobility ve Španělsku.

Historické rozhodnutí Merkelové a Macrona

Fond byl mimořádný především způsobem svého financování. Německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Emmanuel Macron prosadili během pandemické krize princip, který předtím narážel především v Německu na značný odpor.

Evropská komise začala ve velkém vydávat společné evropské dluhopisy. EU se tak z organizace, která převážně přerozdělovala peníze získané od členských států, sama stala významným dlužníkem na kapitálových trzích. Někteří představitelé Bruselu tehdy hovořili dokonce o „koperníkovském obratu“ evropské integrace.

Nyní se experiment dostává do další fáze. Členské země mají ještě do konce srpna čas na realizaci projektů a poslední žádosti o platby mohou předložit do konce září. Potom začne stále více dominovat otázka splácení.

Nejvíce dostaly Španělsko a Itálie

Rozdělování peněz zohledňovalo mimo jiné hospodářské škody způsobené pandemií, úroveň bohatství jednotlivých států a potřebu modernizace jejich ekonomik.

Největšími příjemci jsou podle WELT Španělsko a Itálie, následované Řeckem, Portugalskem, Polskem a Rumunskem. Na opačné straně stojí největší čistí plátci – Německo, Francie, Nizozemsko a Švédsko.

O něco více než polovinu fondu tvoří úvěry. Ty musejí příjemci včetně úroků splatit sami. Jiná situace je u grantů, které státy vracet nemusejí. Právě jejich financování se postupně promítne do evropských rozpočtů.

A jde o mimořádné částky.

Účet může do roku 2058 dosáhnout stovek miliard eur

Podle informací WELT AM SONNTAG bude v příštím víceletém finančním rámci EU na roky 2028 až 2034 potřeba na úroky a splátky 140 až 168 miliard eur, tedy přibližně 3,5 až 4,2 bilionu korun.

Tato suma se přitom týká pouze grantové části fondu ve výši 421 miliard eur – asi 10,525 bilionu korun.

Do roku 2058, kdy mají být dluhy kompletně splaceny, by celkové náklady na jistinu a úroky mohly dosáhnout 649 až 681 miliard eur, tedy přibližně 16,2 až 17 bilionů korun. Konečná suma bude záviset především na vývoji úrokových sazeb.

Vývoj už nyní ukazuje, jak výrazně mohou úroky účet prodražit. Pro současný evropský rozpočet na období 2021–2027 počítal Brusel původně s úrokovými náklady 15 miliard eur. Odhad se mezitím téměř zdvojnásobil na 28 miliard eur, tedy zhruba 700 miliard korun.

Německo může zaplatit téměř čtyři biliony korun

Pro Německo je téma mimořádně citlivé. Jeho průměrný podíl na financování rozpočtu EU od roku 2021 činí podle spolkové vlády 22,6 procenta.

Pokud by tento poměr zůstal zachován, připadlo by na německé daňové poplatníky jen v období 2028–2034 při horní hranici odhadovaných nákladů přibližně 38 miliard eur – asi 950 miliard korun.

Do roku 2058 by německý účet mohl dosáhnout až 154 miliard eur, tedy přibližně 3,85 bilionu korun. V průměru by tak Německo platilo více než pět miliard eur ročně, zhruba 125 miliard korun.

Právě zde začíná politicky výbušná část celé debaty. Kritici upozorňují, že Německo jako největší čistý plátce EU financuje programy jiných zemí v době, kdy jeho vlastní ekonomika od pandemie stagnuje a zaostává za řadou příjemců evropských prostředků.

„Společné evropské dluhy nejsou dobrý nápad“

Ostrou kritiku vyslovuje europoslankyně CSU a rozpočtová expertka Monika Hohlmeierová. Podle ní měly státy fond využít především k přípravě na budoucí krize, značná část prostředků však pravděpodobně zmizela v běžných národních rozpočtech.

Jako příklad klade otázku, zda jsou nemocnice ve Španělsku nebo Itálii díky fondu skutečně lépe připraveny na případnou další pandemii. Sama o tom pochybuje a celý experiment považuje za argument proti dalším společným evropským dluhům.

Ekonomové přitom většinou nezpochybňují, že fond pomohl překonat mimořádnou pandemickou situaci. Očekávaný velký hospodářský impuls se však podle WELT nedostavil. Evropská komise letos očekává růst pouze o 1,1 procenta, zatímco Spojené státy a Čína mají růst výrazně rychleji.

Problémem je také neprůhlednost

Kritiku vyjádřil také Evropský účetní dvůr. Podle jeho hodnocení nejsou informace o příjemcích, skutečných nákladech a dosažených výsledcích dostatečné. Není vždy možné zjistit, kdo byl konečným příjemcem peněz a jak velká část prostředků se k němu skutečně dostala.

Evropská komise namítá, že pravidla fondu obsahují řadu požadavků na transparentnost a členské státy například zveřejňují seznamy stovky největších příjemců.

Problém spočívá v tom, že státní instituce uvedené na seznamech často nejsou konečným příjemcem. Peníze následně předávají podnikům nebo neziskovým organizacím, které už v přehledech být nemusejí.

Evropský parlament proto požaduje, aby Komise chybějící údaje o skutečných příjemcích doplnila. Poslanci dokonce připouštějí právní kroky, pokud se tak nestane.

Teprve nyní přichází politicky nejtěžší část

Zásadní otázkou zůstává, odkud budou peníze na splácení pocházet. Evropská komise zatím počítala s jejich hrazením z rozpočtu EU na období 2028–2034. Evropský parlament však požaduje, aby byl dluh obsluhován mimo tento rozpočet.

Argumentuje tím, že Evropa musí financovat další priority – od obrany přes technologický rozvoj až po umělou inteligenci. Pokud by miliardy eur každoročně pohlcovaly staré covidové dluhy, zbývalo by méně prostředků na nové programy.

Národní vlády se naopak zdráhají posílat Bruselu další peníze. Právě zde se rýsuje jeden z největších konfliktů příštího evropského rozpočtového období.

Spor tedy už dávno není pouze účetní debatou o pandemii. Jde o precedent pro budoucnost Evropské unie: zda se společné evropské zadlužování stane nástrojem použitelným při dalších krizích, nebo zda zkušenost s covidovým fondem naopak posílí odpůrce dalšího zadlužování.

Původní článek WELT uzavírá skepticky. Experiment, který měl demonstrovat evropskou solidaritu a schopnost společně reagovat na historickou krizi, se nyní dostává do fáze splácení – a právě ta může být politicky mnohem konfliktnější než samotné rozdělování peněz.

---

---

📰 Zaujalo nás na českých webech

🟥 Novinky.cz: Protivzdušné systémy i drony. Německo posílí vojenskou pomoc Ukrajině

Německo chce po srpnovém dronovém útoku na letiště Lipsko/Halle posílit vojenskou podporu Ukrajiny. Podle informací stanice n-tv má Kyjev v září obdržet další střely pro systémy protivzdušné obrany IRIS-T a v nejbližší době také několik tisíc útočných dronů. Berlín chce zároveň prohloubit spolupráci zpravodajských služeb s Ukrajinou. Němečtí vyšetřovatelé mezitím identifikovali dva podezřelé z útoku, kteří mají vazby na Rusko. Moskva jakoukoli odpovědnost odmítá.

Proč článek doporučujeme:

Téma přímo propojuje německou bezpečnostní politiku s válkou na Ukrajině a ukazuje, že Berlín reaguje na hybridní hrozby nejen sankcemi, ale i posilováním vojenské pomoci Kyjevu. Pro českého čtenáře je důležité i kvůli širší bezpečnosti střední Evropy a roli Německa v NATO.