
Německý tisk dnes prakticky celý žije důsledky zemských voleb v Sasku-Anhaltsku. AfD zvítězila s mimořádně silným výsledkem a nyní hledá cestu k většině, zatímco CDU, SPD, Zelení a Levice spolupráci s ní odmítají; klíčovou roli tak může sehrát BSW. Komentáře zároveň řeší, co volební otřes znamená pro kancléře Friedricha Merze a samotnou CDU, která podle části tisku ztrácí jasný politický profil i důvěru voličů. Vedle politiky se objevuje také výrazné průmyslové téma: závod Volkswagenu v Osnabrücku má přejít z výroby automobilů na produkci systémů protivzdušné obrany.
Po zemských volbách v Sasku-Anhaltsku se rýsuje mimořádně složitá situace. Kandidát AfD Ulrich Siegmund chce po volebním vítězství hledat podporu u dalších poslaneckých klubů i jednotlivých poslanců. CDU, SPD, Zelení a Levice ale spolupráci s AfD odmítají. Tím se do středu pozornosti dostává BSW, které může být pro vytvoření většiny rozhodující.
Frankfurter Allgemeine Zeitung soudí, že AfD nyní fakticky potřebuje BSW. Přechod jednotlivých poslanců CDU k AfD považuje FAZ za nepravděpodobný, protože předseda CDU Sven Schulze si je podle listu jistý, že jeho frakce zůstane pohromadě.
BSW by tak mohlo sehrát roli „tvůrce většiny“ pro menšinovou vládu AfD. Strana Sahry Wagenknechtové si ovšem podle FAZ již začala zvyšovat cenu své případné podpory – například úvahou, že by místo Siegmunda mohl být premiérem zvolen nadstranický kandidát.
FAZ přitom očekává, že jednání BSW s ostatními stranami mohou nakonec skutečně skončit u AfD a u formy tolerance Siegmundovy vlády.
Weser Kurier připomíná, že představitelé BSW před volbami naznačovali, že Siegmunda přímo za premiéra volit nebudou.
Mohli by ale podle listu například při třetím kole volby zůstat stranou a umožnit tak jeho zvolení.
Šéfka BSW v Sasku-Anhaltsku Claudia Wittigová hovoří o „expertní vládě“ složené z nezávislých osobností. Weser Kurier však poznamenává, že strana zatím nepředstavila konkrétní jméno, které by bylo ochotno takovou roli přijmout.
Rheinpfalz upozorňuje, že Ulrich Siegmund získal téměř 44 procent hlasů a z čistě volebního hlediska má velmi silný mandát pokusit se sestavit vládu.
Zároveň však list zdůrazňuje, že Siegmund není běžným politikem tradiční demokratické strany. Označuje ho za radikálního a za politika, který je neochotný či neschopný kompromisu – tedy jedné ze základních demokratických schopností.
Pokud se mu přesto podaří vládu sestavit, měla by podle Rheinpfalz demokratická opozice v zemském parlamentu fungovat jako důsledná kontrola jeho moci.
Cicero se zaměřuje na dosavadního premiéra Svena Schulzeho z CDU.
Podle magazínu je správné, že Schulze zůstane v čele vlády do doby, než bude zvolen jeho nástupce. Neměl by se ale pokoušet za každou cenu sestavovat menšinovou vládu závislou například na podpoře Levice.
Cicero tvrdí, že kdyby poražená CDU zůstávala u moci pomocí ústavních mechanismů, bylo by to sice právně možné, ale politicky by to popíralo význam volebního výsledku.
Demokracie podle magazínu znamená nejen umět vyhrát, ale také přijmout porážku.
Vývoj v Sasku-Anhaltsku je důležitý i pro Česko, protože ukazuje, jak se mění stranický systém ve východním Německu. Pokud se AfD začne v některé spolkové zemi přibližovat reálné vládní moci, přestává být debata o spolupráci s ní čistě teoretická.
Pro českého čtenáře je podstatná ještě jedna věc: BSW může rozhodnout, zda zůstane AfD izolována, nebo získá nepřímou cestu k moci. To je zajímavé i vzhledem k tomu, že obě strany mají v některých zahraničněpolitických otázkách – zejména ve vztahu k Rusku a válce na Ukrajině – výrazně odlišné postoje od hlavního proudu německé politiky.
Zemské volby se podle německých komentářů zdaleka netýkají jen Magdeburku. Výsledek podle řady listů dopadá přímo na spolkovou vládu a především na kancléře Friedricha Merze.
Rheinische Post píše mimořádně ostře, že Friedrich Merz je po drtivém vítězství AfD „těžce zasažen“, „potácí se“ a jeho postavení uvnitř CDU je výrazně oslabené.
Stranické orgány mu sice podle deníku daly ještě čas, ale pokud rychle nepředstaví způsob, jak zastavit propad Unie a zmenšit náskok AfD, může se ocitnout ve stále větší izolaci.
Důvěra v kancléře je podle Rheinische Post uvnitř jeho vlastní strany hluboce narušena.
Merze zatím podle listu drží ve funkci především fakt, že CDU nemá přesvědčivou personální alternativu.
Volksstimme očekává, že Merz bude chtít dál vést vládu i CDU.
Strana ale podle magdeburského deníku potřebuje hlubokou proměnu.
Volksstimme kritizuje politiku takzvaných „Brandmauern“ – tedy předem vyhlášených hranic vůči AfD na jedné straně a Levici na straně druhé.
Tyto bariéry měly původně CDU chránit, nyní ji ale podle listu svírají z obou stran a komplikují jí schopnost vytvářet většiny.
Česko zde sleduje problém, který se může objevit v různých evropských stranických systémech: tradiční strany si předem vyloučí spolupráci s určitou částí politického spektra a po volbách zjistí, že bez ní je stále těžší vytvořit stabilní většinu.
Pro Prahu je navíc stabilita německé spolkové vlády zásadní. Německo je nejdůležitější obchodní partner Česka a jakákoli delší politická paralýza v Berlíně komplikuje rozhodování v EU, energetice, obraně, migraci i průmyslové politice.
Volební výsledek znovu otevřel jednu z nejcitlivějších otázek současné německé politiky: zda CDU dokáže AfD porazit pouze tím, že s ní odmítá spolupracovat, nebo potřebuje zásadně změnit politický obsah.
Die Zeit tvrdí, že samotná „Brandmauer“ CDU už nepomůže.
Podle týdeníku musí Unie vést s AfD skutečný ideový konflikt.
CDU se v minulosti příliš soustředila na to, v čem se AfD podobá, a dokonce se někdy sama definovala vůči ní. ZEIT připomíná Merzův výrok z roku 2023, kdy CDU označil za „Alternativu pro Německo s obsahem“.
To podle listu ukazuje hlubší problém: CDU podle něj zapomněla formulovat, za co sama stojí.
ZEIT proto požaduje jasný hodnotový kontrast:
demokracie proti autoritářství, svoboda proti represi, modernizace proti reakcionářství.
CDU podle komentáře musí bojovat především na ideové úrovni.
Die Welt hodnotí situaci mnohem dramatičtěji.
Pokud Unie jednoduše pokračuje dosavadním způsobem, podle listu se postupně blíží politické bezvýznamnosti.
WELT ostře kritizuje sliby reforem, které podle něj stále nepřicházejí, a označuje vystoupení Merzových podporovatelů po volbách za demonstraci bezradnosti.
Deník zároveň píše, že „staré elity“ neposlouchaly občany, když opakovaně dávali najevo nespokojenost. Represe vůči pravici podle komentáře přispěly k její další radikalizaci.
WELT varuje nejen před vzestupem pravicového radikalismu, ale také před pokračováním politického statu quo.
Německo podle listu stojí na mimořádně nebezpečné hraně, na které po roce 1945 už nikdy stát nechtělo.
Süddeutsche Zeitung naopak varuje před přenesením zemského otřesu přímo do Berlína.
Pád kancléře nebo rozpad spolkové vlády by podle SZ představoval pro AfD „ultimativní triumf“.
Demokratické strany by proto podle listu neměly mít zájem přenášet krizi ze Saska-Anhaltska na spolkovou úroveň – například vyvoláváním sporů v koalici o reformy.
Süddeutsche zároveň připouští, že Merz čelí mimořádně složité kombinaci problémů: rekordní nepopularitě, tlaku na změny, vnějším bezpečnostním hrozbám, strachu z budoucnosti a frustraci z přítomnosti.
Přesto má podle listu vláda ještě přibližně dva a půl roku, aby dokázala nabídnout lepší výsledky než během první části volebního období.
Německá debata o „Brandmauer“ má širší evropský význam. Ukazuje, že dlouhodobá izolace protestní nebo radikální strany sama o sobě nemusí snižovat její podporu. Pokud tradiční strany nedokážou přesvědčivě reagovat na témata, která ženou voliče k protestním stranám – ekonomiku, migraci, bezpečnost nebo nedůvěru k institucím – samotné odmítání spolupráce nemusí stačit.
Český čtenář by měl sledovat především další vývoj CDU. Pokud se Unie posune výrazněji doprava, změní se tím nejen německá domácí politika, ale i politika Berlína vůči migraci, EU, energetice a bezpečnosti – tedy témata s přímým dopadem na Česko.
Na závěr se německý tisk věnuje výrazné průmyslové změně.
V závodě Volkswagenu v Osnabrücku se podle dohody spolkové země Dolní Sasko, koncernu VW, izraelské zbrojní společnosti Rafael a investora Aurelius Capital mají v budoucnu místo automobilů vyrábět systémy protivzdušné obrany.
Stuttgarter Zeitung hodnotí dohodu především jako pozitivní zprávu pro zaměstnance.
Z přibližně 1 800 pracovníků závodu by mělo být převzato zhruba 1 400.
Deník zároveň vidí nový model jako možné povzbuzení i pro zaměstnance dalších ohrožených závodů Volkswagenu v Emdenu, Hannoveru a Zwickau a také pro zaměstnance Audi v Neckarsulmu, kde má automobilová výroba skončit v roce 2034.
Obranný průmysl podle listu získává v Německu stále větší význam a postupně se stává jedním z klíčových průmyslových sektorů země.
Tohle je pro českou ekonomiku mimořádně zajímavý signál. Německý automobilový průmysl dlouhodobě prochází restrukturalizací a současně Evropa masivně zvyšuje obranné výdaje. Přechod části kapacit Volkswagenu do obranné výroby ukazuje, že tyto dva procesy se mohou začít spojovat.
Pro Česko to může znamenat nové příležitosti i rizika. Český průmysl je silně navázán na německé automobilky, ale současně má významnou vlastní zbrojní základnu. Pokud Německo začne ve větším měřítku převádět automobilové výrobní kapacity do obrany, může vzniknout nový středoevropský průmyslový řetězec propojující automobilové know-how, strojírenství, elektroniku a obrannou výrobu.
Německý tisk dnes především řeší, zda vítězství AfD v Sasku-Anhaltsku mění samotná pravidla německé politiky. Spor se vede nejen o to, kdo sestaví vládu v Magdeburku, ale také o budoucnost Friedricha Merze, strategii CDU vůči AfD a schopnost tradičních stran znovu získat důvěru voličů. Zároveň přichází symbolická hospodářská zpráva: část Volkswagenu se přesouvá od automobilů k protivzdušné obraně, což ukazuje hlubší strukturální proměnu německého průmyslu.