
Český přesah: Kniha More bude zajímavá i pro české čtenáře, protože otevírá téma, které se dnes objevuje nejen v literatuře, ale také v debatách o partnerských vztazích, intimitě a ženské sexualitě. V českém prostředí se o sexuálních fantaziích mluví podstatně otevřeněji než před několika desetiletími, přesto zůstává rozdíl mezi tím, co lidé veřejně deklarují, a tím, co si skutečně představují. Právě na tento rozpor kniha Gillian Andersonové upozorňuje – současně ale vyvolává otázku, zda dnešní „odhalování tajemství“ ještě vůbec dokáže překvapit.
Herečka Gillian Andersonová, známá mimo jiné ze seriálů Akta X nebo Sex Education, se znovu pustila do tématu ženských sexuálních fantazií. Po úspěchu knihy Want nyní přichází s pokračováním nazvaným More, které shromažďuje anonymní výpovědi žen různého věku o jejich nejintimnějších představách.
Německý deník WELT se na novou publikaci nedívá pouze jako na další otevřenou knihu o sexualitě. Literární kritička Mara Deliusová klade mnohem provokativnější otázku: zůstává sexuální fantazie skutečně fantazií, pokud se okamžitě zveřejní, nasdílí a promění ve veřejný obsah?
Právě v době sociálních sítí, kdy lidé dobrovolně zveřejňují stále větší část soukromého života, může podle komentáře získávat na hodnotě paradoxně právě to, co zůstává nevyslovené.
Andersonovou k projektu inspirovala mimo jiné její role sexuální terapeutky v populárním seriálu Sex Education. V souvislosti s přípravou na tuto postavu se seznámila s knihou Nancy Fridayové My Secret Garden, která v 70. letech otevřeně zkoumala sexuální fantazie žen.
Fridayová tehdy narušila představu, že ženská sexualita je pasivní, jednoduchá nebo omezená společenskými konvencemi. Její práce měla podle Andersonové zásadní význam v tom, že představila sexuální fantazie jako normální součást ženského života a pomohla oslabit pocity studu a viny.
O půl století později ale vzniká jiná otázka.
Pokud současná společnost alespoň teoreticky uznává široké spektrum sexuálních identit, preferencí a forem vztahů, je ještě co odtabuizovávat?
Právě na to se nepřímo snaží odpovědět More.
Kniha má 384 stran a stojí 25 eur, což při kurzu 1 euro = 25 Kč odpovídá přibližně 625 korunám.
Výpovědi shromážděné v knize mají podle WELT často společnou strukturu.
Ženy vedou na první pohled běžné životy – chodí do práce, mají partnerské vztahy, rodiny a každodenní povinnosti. Fantazie se pak stávají krátkodobým únikem z této reality.
Jedna žena si představuje intimní setkání s kolegou v prázdné kanceláři. Jiná fantazíruje o sexu s více partnery místo se svým manželem. Další popisují představy spojené se svázáním, anonymitou nebo situacemi, v nichž ztrácejí část kontroly.
Andersonová chce těmito příběhy podle vlastních slov ukázat svět ženských tužeb bez cenzury a bez morálního posuzování.
WELT ale upozorňuje, že právě zde vzniká určitý paradox.
Pokud jsou stovky fantazií zveřejněny v jednotném formátu a prezentovány jako autentická vyznání, začínají se podle kritičky postupně podobat jedna druhé.
Místo šokujícího odhalení tajných tužeb tak čtenář podle ní často nachází spíš opakující se variace na známá témata: nevěra, anonymní sex, dominance, podřízení nebo změna partnera.
WELT v tomto bodě staví More do kontrastu s literární tradicí autorů, kteří sexualitu popisovali mnohem radikálnějším způsobem.
Komentář připomíná například Georgese Bataille, markýze de Sade nebo Catherine Milletovou a její autobiografickou knihu Sexuální život Catherine M.
Vedle těchto textů působí podle autorky WELT mnoho fantazií z Andersonové knihy překvapivě obyčejně.
Právě tato obyčejnost je ovšem možná sama o sobě zajímavá.
Místo exotických nebo extrémních představ totiž kniha podle všeho ukazuje, že velká část ženských sexuálních fantazií může být jednoduše reakcí na rutinu každodenního života.
Někdy nejde o potřebu zcela změnit vlastní identitu nebo vztah, ale pouze o představu jiného okamžiku – jiné role, jiného partnera, jiné míry kontroly.
Tady je důležité rozlišovat mezi fantazií a reálným chováním.
Sexuální představa nemusí znamenat, že si ji člověk přeje uskutečnit. Může fungovat právě proto, že zůstává pouze představou.
Psychoterapeutka Esther Perelová, kterou kniha cituje, chápe fantazie jako prostor, v němž se mohou projevit části osobnosti, které člověk v běžném životě nevyjadřuje.
To ale podle WELT automaticky neznamená, že každá fantazie vypovídá o nějaké hluboké skryté pravdě.
Některé mohou být pouze mentální hrou nebo krátkodobým únikem.
A právě zde kritika knihy míří nejostřeji: pokud se běžné sexuální představy prezentují jako zásadní akt emancipace, nemusí výsledný obsah působit tak revolučně, jak marketing knihy naznačuje.
Je zároveň otázkou, zda je správné tvrdit, že ženská sexualita už dnes žádné tabu nemá.
Ve veřejné debatě je jistě mnohem viditelnější než před padesáti lety. Sexuální témata se běžně objevují v seriálech, podcastech, médiích i na sociálních sítích.
To ale ještě neznamená, že jednotlivé ženy dokážou o vlastních preferencích otevřeně mluvit se svými partnery.
Právě anonymita projektu může vysvětlovat jeho přitažlivost.
Ženy mohou popsat něco, co by možná nikdy neřekly rodině, přátelům nebo partnerovi – a současně zůstávají chráněny anonymitou.
Kniha proto může mít jiný význam než čistě literární.
Ukazuje rozdíl mezi společenskou tolerancí sexuality jako abstraktního tématu a osobní schopností mluvit o vlastních touhách.
Také česká společnost prošla za poslední desetiletí výraznou změnou.
Sexualita je veřejně přítomná prakticky všude a některá témata, která byla ještě před jednou generací obtížně vyslovitelná, jsou dnes běžnou součástí médií.
Současně ale intimní komunikace mezi partnery nemusí být automaticky stejně otevřená.
Právě zde může být Andersonové projekt pro českého čtenáře zajímavý.
Ne nutně proto, že by obsahoval šokující sexuální odhalení. Spíše proto, že ukazuje, jak velký prostor může existovat mezi každodenním životem člověka a jeho vnitřním světem.
Možná je nakonec nejzajímavějším zjištěním knihy More právě to, že sexuální fantazie nemusí být extravagantní nebo extrémní.
Někdy může být největším snem jednoduše na chvíli nebýt člověkem, který musí řešit práci, děti, domácnost nebo večeři – ale pouze někým, kdo po něčem touží.
Pod článkem je velmi živá diskuse a z reakcí je patrné, že čtenáře často víc než samotná kniha zaujala provokativní formulace titulku o „velikosti“. Komentáře jsou silně ironické, často sexuálně nadsazené a v řadě případů se rychle mění v obecnou debatu o rozdílech mezi muži a ženami. Nejde o reprezentativní průzkum čtenářů WELT, ale o samo-vybranou skupinu komentujících.
1. Humor a slovní hříčky kolem „velikosti“
To je jednoznačně nejsilnější proud. Nejvíce reakcí získal žert ve smyslu, že „kdo dokáže pochopit ženy, dokáže i svařovat dřevo“ – 281 reakcí. Další velmi populární komentář pracuje s dvojsmyslnou říkankou o délce a věku a získal 232 reakcí. Řada dalších čtenářů pak převrací titulek proti ženám a píše, že u mužů má údajně záležet na IQ, peněžence, výšce, zatímco u žen zase na postavě nebo vzhledu.
2. „Velikost peněženky je důležitější než anatomie“
Velmi často se objevuje cynická varianta, že nejdůležitější „velikostí“ je ve skutečnosti bankovní konto. Komentář „…die des Portemonnaies ist sicher gemeint“ získal 163 reakcí a stejný motiv se v diskusi opakuje znovu a znovu. Část komentujících to používá jako vtip, jiní z toho dělají širší tvrzení o partnerských očekáváních žen.
3. Muži odpovídají: ženy mají také fyzické preference
Velká část mužských komentářů reaguje stylem: pokud ženy mohou otevřeně mluvit o velikosti mužského těla, mohou muži stejně otevřeně mluvit o ženské postavě, prsou, věku nebo vzhledu. Například komentář, že muži také preferují určité typy ženské postavy, získal 119 reakcí. Další komentář s výčtem ženských fyzických charakteristik získal 89 reakcí. Tento motiv je v diskusi velmi silný a někdy přechází až do výrazně resentimentního tónu.
4. Kritika zobecňování: lidé jsou anatomicky i sexuálně různí
Vedle ironie se objevuje i střízlivější proud. Někteří čtenáři připomínají, že neexistuje jedna „ideální velikost“, protože anatomie i preference žen se liší. Několikrát zaznívá myšlenka, že důležitější je kompatibilita partnerů a že příliš velká velikost může být naopak nepříjemná nebo bolestivá. Jeden z komentářů to shrnuje tím, že musí „sednout správná poklička na správný hrnec“.
5. Nejdůležitější je hlava, vztah a způsob, ne samotná anatomie
Několik komentujících výslovně odmítá redukovat sexualitu na centimetry. Objevují se výroky typu „nezáleží na velikosti lodi, ale na pohybu oceánu“ nebo argument, že hlavním sexuálním orgánem je nakonec mozek. Jeden z delších komentářů zdůrazňuje, že erotika situace, sebevědomí a psychické naladění mohou být důležitější než fyzické parametry.
6. Kritika článku i knihy jako povrchního „sex sells“ obsahu
Výrazná část čtenářů se ptá, proč WELT vůbec takový článek zveřejňuje. Jeden komentář konstatuje, že úroveň článku je nižší než v bulvárních časopisech a získal 38 reakcí. Další čtenáři označují knihu za zbytečnou, článek za bulvár nebo ironicky spekulují, zda Gillian Andersonová nepotřebuje peníze. Komentář s touto otázkou měl 68 reakcí.
7. „Proč se pořád mluví jen o ženských fantaziích?“
Část mužů kritizuje samotný rámec knihy. Ptají se, proč je ženská sexualita prezentována jako téma emancipace, zatímco mužské fantazie by podle nich byly mnohem snáze označeny za sexistické nebo problematické. Jeden z komentářů přímo klade otázku, proč se tolik filozofuje o ženských snech a ne o mužských. Tento motiv získal desítky reakcí a objevuje se opakovaně.
8. Dvojí metr mezi mužskou a ženskou sexualitou
S předchozím bodem souvisí poměrně častý argument, že stejné fantazie jsou u žen popisovány jako „empowerment“, zatímco u mužů by mohly být interpretovány jako sexismus nebo objektifikace. Někteří komentující to spojují i s rolí Gillian Andersonové v seriálu The Fall a obecnější kritikou feminismu. Jde ale jasně o názorovou interpretaci diskutujících, nikoli o něco, co by článek dokazoval.
9. Pozitivnější reakce: je dobře, že ženy své fantazie pojmenovávají
Menší, ale zřetelná část diskuse reaguje mnohem pozitivněji. Někteří muži píší, že ženská otevřenost ohledně sexuálních přání je přitažlivá a že sexuální preference jsou přirozené stejně jako u mužů. Zároveň připomínají, že nejde o univerzální preference všech žen a že sexualita je kombinací fyzické přitažlivosti, psychiky a konkrétního vztahu.
Pokud bych vzal pouze komentáře s nejvyšším počtem reakcí, pořadí vypadá přibližně takto:
Celkový dojem z diskuse je tedy dost jednoznačný: čtenáři WELT článek většinou neberou jako vážnou sociologickou sondu do ženské sexuality. Spíš ho používají jako odrazový můstek pro humor, hádky mezi pohlavími a debatu o dvojím metru při hodnocení mužských a ženských preferencí. Zároveň je ale v komentářích patrná i střízlivější skupina, která upozorňuje, že preference jsou individuální a že redukovat sexualitu na jediný fyzický parametr je příliš jednoduché.
Původní zdroj: WELT – Sexuelle Wünsche: „Tut mir leid, Gentlemen, es kommt eben doch auf die Größe an“