Kdy už v Německu patříte k vyšší příjmové vrstvě? U jednotlivce začíná hranice nad 6 000 eur (150 000 Kč) čistého

19.10. 2026011x

Nová analýza Institutu německého hospodářství ukazuje, že statistická příslušnost k vyšší příjmové vrstvě začíná v Německu u jednotlivce nad 6 050 eur čistého měsíčně. U bezdětného páru činí hranice 9 070 eur a u rodiny se dvěma malými dětmi 12 700 eur čistého měsíčně.

Pocit bohatství a statistická pozice v příjmovém žebříčku jsou dvě různé věci. Nová analýza německého Institutu pro hospodářství IW, zveřejněná v deníku WELT ukazuje, že lidé s vysokými příjmy se často sami stále považují za „střední třídu“, protože se srovnávají především se svým bezprostředním okolím. Statisticky ale mohou patřit už mezi nejbohatší čtyři procenta obyvatel.

U jednotlivce začíná vyšší příjmová vrstva na 6 050 eurech čistého

Výzkumníci IW Judith Niehues a Maximilian Stockhausen vycházeli z dat evropského šetření EU-SILC za rok 2024. Medián ekvivalizovaného čistého příjmu domácnosti v Německu tehdy činil 2 419 eur měsíčně, tedy orientačně asi 60 500 Kč.

IW rozděluje populaci podle poměru k tomuto mediánu. Za relativně chudé považuje osoby pod 60 procenty mediánu, nižší střední vrstvu mezi 60 a 80 procenty, střední vrstvu mezi 80 a 150 procenty a vyšší střední vrstvu mezi 150 a 250 procenty. Nad 250 procent mediánu už podle této metodiky začínají „relativně příjmově bohatí“.

Pro samostatně žijícího člověka z toho vycházejí tyto hranice:

do přibližně 1 450 eur čistého měsíčně jde o relativní chudobu,
mezi 1 450 a 1 940 eury o nižší střední vrstvu,
mezi 1 940 a 3 630 eury o užší střední vrstvu,
mezi 3 630 a 6 050 eury o vyšší střední vrstvu,
nad 6 050 eur čistého měsíčně už člověk podle IW patří mezi přibližně nejbohatší čtyři procenta populace.

Při redakčním kurzu 1 euro = 25 Kč znamená hranice 6 050 eur přibližně 151 000 Kč čistého měsíčně.

U rodin se hranice neposouvá prostým násobením

U párů a rodin nelze hranici pro jednotlivce jednoduše násobit počtem členů domácnosti. IW používá takzvaný ekvivalizovaný příjem, který zohledňuje sdílené náklady domácnosti.

První dospělý má váhu 1, další osoba starší 14 let váhu 0,5 a dítě mladší 14 let váhu 0,3. Důvod je jednoduchý: dva lidé ve společné domácnosti nepotřebují dvě kuchyně, dvě pračky ani dva obývací pokoje.

Hranice „relativního bohatství“ proto podle IW vycházejí následovně:

bezdětný pár: 9 070 eur čistého měsíčně (asi 227 000 Kč),
pár s jedním dítětem mladším 14 let: 10 890 eur (asi 272 000 Kč),
pár se dvěma dětmi mladšími 14 let: 12 700 eur (asi 318 000 Kč),
samoživitel s jedním dítětem mladším 14 let: 7 860 eur (asi 197 000 Kč).

To je důležitý rozdíl oproti intuitivnímu pohledu na příjem domácnosti. Dvě osoby mohou mít nižší příjem na hlavu než jednotlivec, ale kvůli sdílení fixních nákladů mohou dosahovat vyšší životní úrovně.

Dva pracující v domácnosti posouvají pár výrazně výš

IW ukazuje, že zvlášť silnou pozici mají domácnosti se dvěma zaměstnanými dospělými.

U bezdětných párů, kde oba pracují, činil v roce 2024 medián ekvivalizovaného čistého příjmu 3 558 eur. Téměř polovina této skupiny patřila minimálně do vyšší střední vrstvy a přibližně 12 procent dosahovalo na hranici „relativně příjmově bohatých“. To je téměř třikrát vyšší podíl než v celé populaci.

Zajímavý je i samotný efekt společné domácnosti. Bezdětný pár podle metodiky IW potřebuje jen přibližně 1,5násobek příjmu jednotlivce, aby dosáhl podobné životní úrovně. U bezdětných párů činil společný medián čistého příjmu 4 000 eur měsíčně, tedy 2 000 eur na osobu. Po započtení úspor ze společného bydlení ale jejich životní úroveň vycházela asi o 37 procent vyšší než u jednotlivce se stejným příjmem na osobu.

Vysokoškolské vzdělání výrazně zvyšuje šanci být nahoře

Rozdíl je vidět i podle vzdělání.

Lidé s vysokoškolským vzděláním dosahovali v roce 2024 mediánového ekvivalizovaného příjmu 3 140 eur, tedy asi 78 500 Kč měsíčně. Tím se už nacházeli v horní třetině celkové příjmové distribuce.

Mezi relativně příjmově bohatými mělo podle analýzy více než dvě třetiny vysokoškolské vzdělání.

Současně byla jejich míra ohrožení chudobou pouze 9,2 procenta, zatímco v celé populaci činila 16,2 procenta.

Příjem není totéž co majetek

Největší omezení podobného žebříčku je zároveň zřejmé: měří příjem, nikoli celkové bohatství.

Starší lidé mohou mít nižší měsíční příjem, ale současně vlastnit nemovitost nebo významné finanční úspory. Proto nemusí člověk s nižším důchodem být ekonomicky hůře zajištěný než mladší zaměstnanec s výrazně vyšším platem.

Podobně se liší nájemníci a vlastníci nemovitostí. Medián ekvivalizovaného čistého příjmu nájemníků činil 2 083 eur, zatímco u vlastníků bydlení 2 800 eur. Více než 70 procent relativně příjmově bohatých žilo ve vlastním bydlení.

IW zároveň upozorňuje, že ve výpočtu nezohledňuje implicitní příjem z vlastnického bydlení, tedy ekonomickou výhodu toho, že majitel nemusí platit tržní nájem. Proto ani tento příjmový žebříček není kompletním měřítkem celkového majetku domácnosti.

Proč si lidé s vysokými příjmy často stále nepřipadají bohatí

Možná nejzajímavější část studie se netýká samotných hranic, ale psychologie.

Podle autorů se většina lidí identifikuje se středem společnosti a jen málo lidí se spontánně řadí na okraje příjmového rozdělení. Jedním z důvodů může být to, že se lidé obvykle srovnávají především se svým okolím – kolegy, známými, sousedy nebo lidmi s podobným vzděláním.

Vysoce placený akademik, který se pohybuje mezi dalšími vysoce placenými akademiky, může mít proto pocit, že je „normálně ve středu“, přestože ve statistice celé země už patří velmi vysoko.

To vysvětluje i zdánlivý paradox: člověk s příjmem 6 500 eur čistého měsíčně může znát mnoho lidí, kteří vydělávají 10 000 eur, a proto se sám necítit bohatý. Statisticky však už patří mezi několik procent nejlépe příjmově postavených lidí v Německu.

Český přesah: stejné eurové příjmy nelze převádět na české poměry mechanicky

Pro českého čtenáře je lákavé převést hranici 6 050 eur na zhruba 151 000 Kč čistého a ptát se, zda stejná částka označuje „vyšší vrstvu“ také v Česku.

Takové srovnání by ale bylo zavádějící.

IW neurčuje vyšší příjmovou vrstvu absolutní částkou, nýbrž vztahem k německému mediánu. Hranice 6 050 eur vzniká jako více než 250 procent německého ekvivalizovaného mediánu. Pro srovnatelnou českou hranici by tedy bylo nutné použít české příjmové rozdělení a stejnou metodiku, nikoli pouze převést eura na koruny.

Právě to je na analýze nejdůležitější: pojem „bohatý“ zde neznamená určitou univerzální životní úroveň. Znamená pozici člověka vůči ostatním obyvatelům jeho země.