Kdo je dnes v Německu vlastně „bohatý“? Spor o vyšší daně otevírá citlivou otázku příjmů, majetku i odlivu vzdělaných lidí

Český přesah: Debata, která se velmi rychle může přenést i do Česka

Diskuse o vyšším zdanění bohatých dnes neprobíhá jen v Německu, ale stále hlasitěji i v České republice. Také český stát hledá nové příjmy do rozpočtu, zároveň však čelí zpomalující ekonomice, drahému bydlení a odlivu kvalifikovaných lidí do zahraničí. Německý spor je proto pro Česko velmi důležitý – ukazuje totiž, že hranice mezi „střední třídou“ a „bohatstvím“ je dnes mnohem nejasnější, než si veřejnost myslí. Článek zároveň otevírá otázku, zda lze dlouhodobé problémy státních financí skutečně vyřešit pouze vyšším zdaněním úspěšnějších lidí, nebo zda bude muset větší část nákladů nakonec nést celá společnost.

Německem se šíří nová debata: kdo je dnes vlastně „bohatý“ a měl by platit vyšší daně? Politici napříč levicovou částí spektra stále častěji navrhují vyšší zdanění vysokých příjmů a majetku s cílem stabilizovat státní rozpočet a financovat sociální výdaje. Jenže právě definice bohatství je v Německu mimořádně sporná.

Ekonom Jan Schnellenbach ve svém komentáři pro německý deník WELT upozorňuje, že veřejnost často vůbec netuší, od jaké hranice stát člověka za „bohatého“ považuje.

Například moderátor veřejnoprávní televize ARD Louis Klamroth označil za bohatého člověka už někoho s hrubým ročním příjmem 70 000 eur (1,75 milionu Kč ročně). Jenže takzvaná „daň pro bohaté“ v německém daňovém systému začíná pro jednotlivce až od příjmu 277 826 eur ročně (6,95 milionu Kč ročně).

Kdy je Němec podle statistik „bohatý“?

Vědecké definice bohatství jsou podle autora vždy do určité míry arbitrární. Nejčastěji se používá hranice dvojnásobku mediánového čistého příjmu domácnosti.

Podle této metodiky:

• za bohatého je považován jednotlivec s čistým měsíčním příjmem kolem 4 800 eur (120 000 Kč),
• čtyřčlenná rodina se dvěma dětmi je považována za bohatou při čistém měsíčním příjmu okolo 10 000 eur (250 000 Kč).

Institut německé ekonomiky IW používá ještě přísnější definici:

• jednotlivec musí mít téměř 5 800 eur čistého měsíčně (145 000 Kč),
• rodina více než 12 000 eur měsíčně (300 000 Kč).

Autor ale upozorňuje, že skutečné bohatství není jen o příjmu, ale hlavně o majetku.

Kolik majetku musí mít Němec, aby byl mezi nejbohatšími?

Podle údajů německé centrální banky Bundesbank z roku 2023:

• domácnost s čistým majetkem nad 780 000 eur (19,5 milionu Kč) patří mezi nejbohatších 10 % v Německu,
• mezi bohatší polovinu populace se člověk dostává už s majetkem lehce nad 100 000 eur (2,5 milionu Kč).

V Německu aktuálně žije 212 dolarových miliardářů podle žebříčku Forbes.

Překvapivým zjištěním je podle autora fakt, že majetková nerovnost v Německu se za poslední desetiletí dramaticky nezvýšila. Podíl nejbohatšího procenta obyvatel na celkovém bohatství země zůstává od konce 50. let relativně stabilní.

Proč mají Němci relativně malé úspory?

Podle článku je jedním z hlavních problémů skutečnost, že velká část německých domácností nevytváří významný majetek na stáří. Důvodem jsou mimo jiné vysoké odvody do průběžně financovaného důchodového systému.

Autor uvádí dvě hlavní cesty, jak situaci zlepšit:

1. snazší přístup k vlastnímu bydlení,
2. postupný přechod důchodového systému k většímu kapitálovému financování.

Právě vlastnické bydlení podle něj představuje nejstabilnější způsob tvorby majetku. Splácení hypotéky vytváří dlouhodobou finanční rezervu mnohem efektivněji než placení nájmu.

Český pohled: velmi podobný problém jako v Německu

Česká republika řeší velmi podobnou situaci. Také v Česku prudce rostou ceny bydlení a stále více mladých lidí ztrácí možnost pořídit si vlastní byt nebo dům. To následně komplikuje vytváření dlouhodobého majetku i finanční stability rodin.

Stejně jako v Německu i český důchodový systém stojí především na průběžném financování. Stárnutí populace proto vytváří tlak na vyšší odvody, pozdější odchod do důchodu nebo hledání nových daňových příjmů.

Vyšší daně pro bohaté? Podle autora nebezpečný experiment

Největší část komentáře se věnuje kritice plánů na vyšší zdanění bohatých.

Podle autora se v německé veřejné debatě často vytváří iluze, že téměř jakýkoliv sociální program lze financovat jednoduše „vyšším zdaněním bohatých“. Zmiňuje:

• bezplatnou veřejnou dopravu,
• dotace na solární energii,
• nepodmíněný základní příjem.

Jenže Německo je podle něj pod silným mezinárodním tlakem v oblasti konkurence o kvalifikované pracovníky i investice.

Alarmující je zejména odchod vzdělaných Němců do zahraničí. Jen v roce 2025 odešlo z Německa o zhruba 100 000 lidí více, než se jich přistěhovalo. Přibližně tři čtvrtiny emigrantů měly vysokoškolské vzdělání.

Autor připouští, že důvodem není jen vysoké zdanění, ale také:

• přebujelá byrokracie,
• vysoké ceny energií,
• komplikované podnikatelské prostředí.

Varuje ale, že další zvyšování daní může tento trend ještě urychlit.

Majetková daň? Většina zemí ji zrušila

Komentář kritizuje také myšlenku obnovení majetkové daně.

Autor připomíná, že většina vyspělých zemí od majetkové daně postupně ustoupila, protože:

• její výběr je administrativně velmi drahý,
• ocenění majetku je složité,
• výnos bývá relativně malý.

Například:

• ve Francii a Španělsku tvoří majetková daň méně než 1 % daňových příjmů,
• výjimkou je Švýcarsko, kde tvoří asi 7 % příjmů veřejných rozpočtů.

Švýcarsko ale zároveň téměř nezdaňuje soukromé kapitálové výnosy, takže tam majetková daň funguje jako částečná náhrada jiných daní.

Německo podle autora čeká nepříjemná realita

Závěr komentáře je poměrně tvrdý: autor tvrdí, že německé veřejné finance nelze zachránit pouze vyšším zdaněním bohatých.

Podle něj budou muset přijít:

• škrty ve výdajích,
• nebo širší zvýšení daní pro velkou část obyvatelstva, například prostřednictvím vyšší DPH.

„Vyšší zdanění bohatých státní finance nezachrání,“ uzavírá komentář ekonom Jan Schnellenbach.