Myšlenky německého vědce jako vzor pro Česko? Astrofyzik Harald Lesch: Nové jaderné elektrárny jsou přežitek, AI by měla ze škol zmizet

23.10. 2026014x

Německý astrofyzik Harald Lesch odmítá výstavbu nových jaderných elektráren, požaduje zákaz používání AI při školních úlohách a vyzývá vědce k aktivnějšímu vstupu do politiky. Jeho postoje jsou pro Česko zvlášť zajímavé, protože česká energetická i vzdělávací politika se dnes ubírají v několika bodech opačným směrem.

Německý astrofyzik a popularizátor vědy Harald Lesch v rozsáhlém rozhovoru pro WELT spojuje tři témata, která se v Evropě obvykle řeší odděleně: klimatickou změnu, budoucnost energetiky a rychlý nástup umělé inteligence. V jádru jeho argumentace stojí požadavek, aby věda přestala pouze popisovat problémy a mnohem hlasitěji vstupovala do veřejné debaty. Některé jeho závěry jsou přitom mimořádně kategorické – zejména odmítnutí nových jaderných elektráren a požadavek zakázat AI ve školách.

Vědci podle Lesche příliš často mlčí

Lesch, který působí jako profesor astrofyziky na Ludwig-Maximilians-Universität v Mnichově, kritizuje část akademické obce za přílišnou zdrženlivost v politických otázkách.

Podle něj nestačí, aby vědci poskytovali data a následně se stáhli do role neutrálních pozorovatelů. Pokud politici zpochybňují dobře doložené vědecké poznatky, měli by podle Lesche odborníci reagovat mnohem hlasitěji.

Jako příklad uvádí debaty o letošním mimořádně teplém létě. Když politik AfD Tino Chrupalla označil léto za normální, podle Lesche měli vědci okamžitě reagovat fakty. V jeho pojetí má věda vůči společnosti, která ji financuje, určitou „povinnost dodávat“ nejen výzkum, ale i veřejné vysvětlování.

Tady je důležité oddělit dvě roviny. Leschův požadavek na větší veřejnou aktivitu vědců je jeho normativní stanovisko. Není to obecně přijaté pravidlo akademické práce; část vědců naopak považuje odstup od stranické politiky za zásadní podmínku důvěryhodnosti.

Klimatická adaptace má podle něj začít okamžitě

V klimatické části rozhovoru Lesch tvrdí, že politická debata už nemůže být zaměřena jen na snižování emisí. Stejně důležitá bude podle něj adaptace na důsledky oteplování.

Zmiňuje zejména ochranu před vedry, hospodaření s vodou, zadržování vody v krajině, obnovu mokřadů nebo změny v lesnictví a zemědělství.

Jeho argument je praktický: na adaptační opatření není nutné čekat na globální dohodu. Obce a regiony mohou podle něj jednat okamžitě.

V rozhovoru jako pozitivní příklady uvádí energetická družstva, místní obnovitelné zdroje nebo obce, které vyrábějí více elektřiny, než samy spotřebují. Lesch vidí právě lokální projekty jako způsob, jak lidem vrátit pocit, že klimatickou politiku mohou ovlivnit konkrétními kroky.

„Nikdo při smyslech dnes nestaví jaderné elektrárny“

Nejostřejší Leschův výrok se týká jaderné energetiky.

Jaderné elektrárny označuje za technologicky zastaralé a argumentuje zejména jejich závislostí na vodě pro chlazení. Podle něj bude v Evropě voda při rostoucím počtu suchých období stále cennějším zdrojem, což má snižovat smysl energetiky založené na tepelných elektrárnách s vysokými nároky na chlazení.

Jeho formulace je mimořádně kategorická: tvrdí, že „nikdo, kdo je při smyslech“, dnes nové jaderné elektrárny nestaví. Jde o Leschův osobní hodnotící soud, nikoli o obecný odborný konsenzus.

Právě zde je pro českého čtenáře rozhovor obzvlášť zajímavý, protože Česká republika se vydala přesně opačnou cestou.

Česká vláda pokračuje v projektu dvou nových jaderných bloků v Dukovanech a označuje je za strategickou prioritu energetické politiky. Přípravná fáze projektu podle Ministerstva průmyslu a obchodu běží podle harmonogramu; stát zároveň připravuje program malých modulárních reaktorů a počítá s prodlužováním provozu současných jaderných zdrojů.

Česká energetická koncepce tedy nevnímá jádro jako technologii na odchodu, ale jako jeden z hlavních stabilních nízkoemisních zdrojů vedle obnovitelné energie a plynu.

Leschovo tvrzení je proto spíše příspěvkem do sporu o budoucí energetický mix než neutrálním popisem stavu technologií.

Spor o jádro je složitější než samotná otázka vody

Leschův argument se opírá o reálný problém: vysoké teploty a nízké průtoky mohou provoz některých tepelných elektráren komplikovat.

Z toho ale automaticky nevyplývá, že nové jaderné zdroje obecně nejsou životaschopné. Nové projekty se připravují v řadě zemí a jejich technické řešení se liší podle lokality, způsobu chlazení i dostupnosti vody.

Proto je přesnější číst Leschovu formulaci jako velmi ostré stanovisko v energetické debatě, nikoli jako technický závěr, který by uzavíral spor o jadernou energetiku.

Pro českou debatu je právě tento kontrast užitečný: Německo po odstavení svých posledních jaderných elektráren spoléhá na jiný model energetiky, zatímco Česko, Francie nebo další státy s novými jadernými projekty počítají i pro další desetiletí.

Lesch chce AI ve školách přímo zakázat

Druhá mimořádně kategorická část rozhovoru se týká umělé inteligence.

Lesch se obává, že studenti začnou nástroje generativní AI používat místo vlastního myšlení. Na univerzitách podle něj AI oslabuje proces, kterým se člověk učí formulovat argumenty, řešit problémy a budovat vlastní odborné schopnosti.

Navrhuje proto, aby studenti až do bakalářského stupně nesměli používat AI k řešení úloh. Ve školách jde ještě dál: podle něj by měla být AI při školní práci zakázána tak jasně, aby její použití bylo možné považovat za podvod.

Jeho princip je jednoduchý: nejprve musí být vytrénovaný lidský mozek, teprve potom má člověk používat nástroje, které jeho schopnosti násobí.

Lesch zároveň nevnímá AI pouze jako pedagogický problém. Kritizuje její rostoucí energetickou a vodní náročnost, protože datová centra potřebují velké množství elektřiny a chlazení.

Česko jde u AI ve školách opačným směrem

Také zde je český kontrast výrazný.

České Ministerstvo školství a Národní pedagogický institut v posledních letech postupují spíše cestou řízeného začleňování AI do vzdělávání než plošného zákazu.

Projekt AIDIG například připravoval tisíce pedagogů na používání generativní umělé inteligence ve výuce a vznikaly metodické materiály zaměřené právě na její pedagogické využití, digitální kompetence, kybernetickou bezpečnost a mediální gramotnost. Projekt podle MŠMT zasáhl přes 2 500 škol a téměř 7 000 pedagogů.

To neznamená, že české školy považují libovolné používání AI za přijatelné. Rozdíl je v základní strategii:

Lesch navrhuje zákaz, český přístup směřuje spíše k regulovanému používání a vzdělávání učitelů i žáků.

Právě tento spor bude pravděpodobně pro školy významnější než jednoduchá otázka „AI ano, nebo ne“. Podstatné je, u kterých úloh má technologie pomáhat a kde už nahrazuje samotný proces učení.

Obává se i spotřeby datových center

Lesch spojuje prudký růst AI také s energetickou politikou.

V rozhovoru tvrdí, že jen v Německu se připravuje přibližně 150 nových datových center a že jejich spotřeba elektřiny a vody může vyvolávat lokální konflikty.

Číslo pochází z jeho výpovědi a WELT u něj v dodaném rozhovoru neuvádí metodiku, proto jej nelze bez dalšího ověření považovat za přesnou statistiku připravovaných projektů.

Jeho širší argument je ale zřejmý: evropská snaha vybudovat vlastní AI infrastrukturu není pouze otázkou softwaru a technologické suverenity. Znamená také nové požadavky na elektrickou síť, výrobu energie a vodní hospodářství.

Tady se oba hlavní proudy rozhovoru paradoxně propojují. Lesch odmítá jadernou energetiku mimo jiné kvůli její spotřebě vody, současně ale varuje před rostoucí spotřebou elektřiny a vody způsobenou AI.

Řešení vidí méně v technologiích než ve změně chování

Přestože Lesch působí jako technologický skeptik, jeho celkové stanovisko není odmítáním modernity.

Výrazně podporuje fotovoltaiku, větrnou energetiku, bateriová úložiště, energetická družstva a decentralizovanou výrobu elektřiny. Jako příklad uvádí mimo jiné Kalifornii a německé obce s vysokým podílem obnovitelných zdrojů.

Jeho hlavní důraz je ale společenský.

Školy mají podle něj děti více vracet k přírodě a manuálním činnostem. Vědci mají hlasitěji vstupovat do veřejné debaty. Obce mají investovat do vody, krajiny a místní energetiky.

A člověk by podle něj neměl automaticky přijímat každou novou technologii pouze proto, že je k dispozici.

To je nejkonzistentnější linka celého rozhovoru: Lesch nedůvěřuje řešením, která nahrazují lidskou odpovědnost technologickým komfortem.

Český přesah

Pro českého čtenáře je rozhovor zajímavý právě tím, že v nejdůležitějších technologických otázkách staví proti sobě dva velmi rozdílné modely.

U energetiky Česko investuje do nového jádra, zatímco Lesch jej považuje za slepou uličku. U AI české školství hledá cestu, jak technologii začlenit do výuky, zatímco Lesch požaduje její zákaz přinejmenším v základní fázi vzdělávání.

Jeho rozhovor proto není návodem, který by bylo možné jednoduše převzít. Je ale užitečnou připomínkou základní otázky, která se týká i Česka: kde má technologický pokrok řešit problém a kde už vytváří nový typ závislosti nebo rizika.

Nejčastější komentáře německých čtenářů pod článkem:

Analyzovali jsme 137 samostatných komentářů včetně odpovědí. Už první část diskuse ukazuje velmi silný odpor k Leschově výroku o jádru a k jeho politickému vystupování.

Hlavní názor v komentáři	Počet	Podíl
Lesch je ideologický / „zelený“ aktivista, ztratil vědeckou neutralitu	47	34,3 %
Odmítnutí jeho postoje k jádru, podpora jaderné energetiky	34	24,8 %
Vědci mají zůstat političtější méně / Lesch mluví mimo svou odbornost	21	15,3 %
Skepticismus ke klimatické či německé energetické politice obecně	10	7,3 %
Obrana Lesche nebo souhlas s jeho argumenty	8	5,8 %
Kritika WELT, ZDF nebo veřejnoprávních médií za prostor pro Lesche	6	4,4 %
Ostatní, humor, krátké souhlasy nebo obtížně zařaditelné reakce	11	8,0 %

Nejčastější názory v diskusi pod rozhovorem s Haraldem Leschem

Obsahová klasifikace 137 komentářů a odpovědí. Každý komentář je zařazen podle hlavního postoje.

Nazor	Podil
Lesch je ideologický / zelený aktivista	34.3
Podpora jádra, odmítnutí Leschovy teze	24.8
Věda má být apolitická / Lesch mimo odbornost	15.3
Skepticismus ke klimatické a energetické politice	7.3
Obrana Lesche / souhlas	5.8
Kritika médií a ÖRR	4.4
Ostatní / humor / neutrální	8

Nejdůležitější závěr je podle mě ještě výraznější než samotná tabulka: zhruba tři čtvrtiny diskuse jsou vůči Leschovi nebo alespoň vůči jeho hlavním tezím kritické. Největší proud ho nevnímá jako neutrálního popularizátora vědy, ale jako člověka, který podle komentujících používá vědeckou autoritu k prosazování zelené politiky. Často se opakují formulace typu „grüner Agitator“, „Ideologe“, kritika jeho „Sendungsbewusstsein“ nebo argument, že vědec by neměl své vědecké postavení převádět do politické autority.

Druhý nejsilnější proud je konkrétnější: odpor vůči jeho výroku o jaderných elektrárnách. Komentující opakovaně poukazují na to, že nové reaktory stavějí nebo plánují Čína, Francie, USA, Polsko a další země, a obracejí Leschovu formulaci „nikdo při smyslech“ proti němu. Někteří argumentují stabilitou výroby, nízkými emisemi CO₂ nebo novějšími typy reaktorů. To ovšem neznamená, že jejich technická tvrzení jsou automaticky správná; tady analyzujeme názory diskutujících, nikoli jejich faktickou přesnost.

Třetí výrazný motiv je trochu jiný: část lidí nemá nutně problém jen s konkrétní Leschovou energetickou tezí, ale s představou politicky aktivního vědce jako takovou. Typickým příkladem je reakce na jeho větu, že považuje za nebezpečné, když vědci zůstávají nepolitičtí; část diskutujících tvrdí přesný opak – že nebezpečné je, když vědec začne politické preference prezentovat pod autoritou vědy.

Naopak jednoznačně podpůrných hlasů je málo, kolem šesti procent. Obhájci Lesche většinou neříkají, že má pravdu ve všem. Spíš namítají, že osobní útoky jsou přehnané, upozorňují na skutečný problém vody nebo zpochybňují některé přehnané argumenty zastánců nových typů jaderných reaktorů. Jeden z komentujících například přímo žádá důkaz, kde údajně „fenomenální“ reaktor nové generace skutečně komerčně funguje.

Ještě jedna zajímavost: Leschův požadavek zakázat AI ve školách v komentářích prakticky rezonanci nemá. Diskusi téměř kompletně ovládly jádro, klima a jeho politická role. To je redakčně docela silný poznatek — titulek WELT s ostrou větou o jaderných elektrárnách diskusi fakticky nastavil a ostatní části desetiminutového rozhovoru téměř vytlačil.

(Zásadní metodická redakční poznámka: tohle není „co si myslí Němci“. Je to nálada lidí, kteří komentovali konkrétní článek na WELT).