
Německé komentářové stránky dnes jednoznačně ovládá extrémní léto 2026, které přineslo dlouhotrvající vedra, sucho, nízké stavy řek, lesní požáry a podle odhadů už také tisíce úmrtí spojených s vysokými teplotami. Řada listů kritizuje vládu kancléře Friedricha Merze za to, že podle nich rozsahu krize nevěnuje odpovídající politickou pozornost, zatímco část SPD požaduje celostátní akční plán proti horku. Dalším tématem je nový pokus zavést v Německu princip předpokládaného souhlasu s darováním orgánů, protože počet dárců zůstává hluboko pod počtem pacientů čekajících na transplantaci. Třetím blokem je nová unijní regulace obalů, která má do roku 2030 výrazně zvýšit jejich recyklovatelnost, avšak část regionálního tisku ji považuje za další příklad příliš složité a pro podnikatele obtížně proveditelné bruselské regulace.
Největší část dnešní presseschau se věnuje pokračujícím vedrům, suchu, nízkým hladinám řek a lesním požárům.
Komentáře se tentokrát nesoustředí pouze na samotné klimatické jevy. Hlavním tématem je politická reakce spolkové vlády.
KÖLNER STADT-ANZEIGER začíná velmi ostrou formulací: představte si, že je krize – a nikdo se nedívá.
Podle listu už prakticky nelze popírat, že Německo zasáhla kombinace několika mimořádně závažných jevů:
Důsledkem jsou miliardové hospodářské škody, nepřetržité zásahy hasičů a dalších záchranných složek a také evakuace obyvatel. V Severním Porýní-Vestfálsku musely podle komentáře před postupujícími požáry opouštět své domovy velké počty lidí.
Přesto deník postrádá politickou reakci odpovídající rozsahu situace.
Ptá se, kde jsou:
Podle Kölner Stadt-Anzeigeru se CDU a CSU stále příliš drží představy, že klimatická politika a příprava na vedra představují především náklad pro hospodářství.
Letošní léto podle listu ukazuje pravý opak.
Nečinnost má rovněž cenu – a ta může být stále vyšší.
Komentář uzavírá mimořádně pesimisticky: klima se podle něj už nevrátí k někdejším podmínkám a otázkou není, zda budou budoucí léta horší, ale jak moc horší je společnost nechá být.
Také NÜRNBERGER NACHRICHTEN míří přímo na spolkového kancléře Friedricha Merze.
List kritizuje, že kancléř nevidí důvod přerušit svou dovolenou v Německu.
Podle komentáře Merz dlouhodobě obtížně působí jako politik schopný projevit osobní blízkost a soucit s lidmi v krizových situacích. Současné vedro podle deníku nabízelo vládě možnost tuto slabinu překonat.
Kabinet mohl například svolat celoněmecký summit o vedrech a dát najevo, že situaci chápe jako významnou bezpečnostní, zdravotní i ekonomickou výzvu.
Vláda však tuto příležitost podle Nürnberger Nachrichten promarnila.
Deník zároveň nabízí vysvětlení: CDU a CSU podle něj v posledním období oslabily řadu klimatických opatření a klimatickou politiku stále příliš často interpretují jako hospodářskou zátěž.
Ještě ostřejší číslo připomíná NÜRNBERGER ZEITUNG .
Podle odhadu Institutu Roberta Kocha má být letošní horko spojeno již přibližně s 12 500 úmrtími.
Deník tuto bilanci označuje za humanitární katastrofu.
Současně upozorňuje na pozoruhodný kontrast v politické a veřejné reakci.
Pokud by podobný počet lidí zemřel během:
Německo by podle komentáře zažilo mimořádnou celospolečenskou reakci.
U úmrtí spojených s vedrem však podle listu hrozí, že samotná tragédie zanikne v odborných debatách o metodice výpočtu a o tom, zda skutečný počet obětí není ještě vyšší.
Frankfurter Rundschau proto požaduje, aby letošní léto mělo konkrétní politické důsledky.
TAZ naopak nachází důvod k opatrné pochvale.
Podle informací, na které komentář odkazuje, chce pět ze sedmi ministrů SPD v černo-červené spolkové vládě prosadit nový program proti dopadům extrémního horka.
Součástí by měl být například:
TAZ upozorňuje, že by tento krok znamenal faktický konflikt s CDU/CSU.
Dosavadní černo-červenou klimatickou politiku totiž list hodnotí velmi kriticky a tvrdí, že hlavní směr určovala Union, ale SPD jej dosud spoluvytvářela.
Pokud nyní sociální demokraté skutečně změní kurz, TAZ by to považovala za pozitivní obrat.
SAARBRÜCKER ZEITUNG je zdrženlivější.
Podle ní návrh SPD prakticky zaručuje další ostrý konflikt uvnitř vládní koalice.
Union má podle komentáře jeden legitimní argument: koaliční smlouva neobsahuje tak rozsáhlý program, ale pouze poměrně obecný příslib dalšího prověření možných kroků.
Navíc ministr financí Lars Klingbeil už nyní hledá miliardy, které v rozpočtu chybějí.
Proto podle listu nelze vyloučit, že iniciativa SPD obsahuje vedle skutečné snahy o řešení problému také významnou dávku politické symboliky a snahy získat mediální pozornost.
Lucemburský TAGEBLATT interpretuje klimatickou změnu jako jednu z největších hospodářských hrozeb tohoto století.
Podle komentáře je pochopitelné, že investice do klimatické ochrany a odolnosti jsou v době:
pod silným tlakem.
To však podle listu nic nemění na základní ekonomické logice.
Společnost může investovat do:
už nyní.
Anebo může později zaplatit mnohonásobně více za škody.
Do přehledu se dostal i britský GUARDIAN.
Ten kritizuje tamního premiéra Burnhama, který chtěl závěr léta věnovat především rostoucím životním nákladům a klimatickou krizi výrazněji otevřel až v posledních dnech.
Británie přitom podle listu čelí podobným problémům jako kontinentální Evropa:
Guardian požaduje rychlejší reakci ještě předtím, než přijde další podobné léto s potenciálně ještě horšími následky.
Tento blok má pro Česko velmi přímý význam. Také česká politika se bude stále méně moci spokojit s debatou o klimatických cílech pro roky 2030 či 2050 a stále více bude muset řešit praktickou adaptaci na podmínky, které už existují dnes.
Jde například o:
Německá debata zároveň připomíná jednu politicky důležitou skutečnost: klimatická adaptace není pouze ekologickým projektem. Pokud extrémní vedra vedou k tisícům úmrtí, škodám v řádu miliard a problémům v dopravě či průmyslu, stává se zdravotní, sociální, bezpečnostní a hospodářskou politikou zároveň.
Dalším tématem je transplantace orgánů.
V německém Spolkovém sněmu vznikla nová iniciativa skupiny poslanců, která chce zavést takzvanou Widerspruchslösung, tedy systém předpokládaného souhlasu.
Současný princip by se tím obrátil.
Dnes se člověk musí aktivně rozhodnout, že chce být dárcem.
V novém systému by byl každý dospělý člověk po smrti považován za potenciálního dárce, pokud by za života výslovně nevyjádřil nesouhlas.
NEUE OSNABRÜCKER ZEITUNG změnu podporuje.
Připomíná velmi výrazný nepoměr mezi počtem dárců a pacientů.
V minulém roce v Německu po smrti darovalo orgány:
985 lidí.
Na čekací listině však bylo:
8 199 pacientů.
Mnozí z nich podle deníku čekají na vhodný orgán několik let.
Někteří se transplantace vůbec nedožijí.
Právě proto list označuje nový pokus o zavedení předpokládaného souhlasu za dávno potřebný.
Komentář zároveň uznává základní námitku odpůrců.
Stát samozřejmě nemůže nikoho nutit, aby po smrti poskytl své orgány. Člověk by se také neměl cítit morálně podezřelý jen proto, že darovat nechce.
Podle deníku však Widerspruchslösung toto právo neruší.
Kdo orgány darovat nechce, jednoduše svůj nesouhlas zaznamená.
Od dospělého člověka podle Neue Osnabrücker Zeitung není příliš požadovat, aby se jednou za život s otázkou darování orgánů skutečně vypořádal a odpověděl:
ano, nebo ne.
Pro českého čtenáře je německá debata zajímavá také proto, že Česká republika princip předpokládaného souhlasu už používá.
Člověk je u nás obecně považován za možného posmrtného dárce, pokud za života prokazatelně nevyjádřil nesouhlas.
Německá diskuse tak ukazuje významný rozdíl mezi dvěma sousedními zeměmi.
Z české zkušenosti je zároveň patrné, že samotná změna právního principu neřeší vše. Úspěšný transplantační systém závisí také na:
Právě kombinace právního rámce a dobře fungující zdravotnické infrastruktury rozhoduje o tom, kolik pacientů transplantaci skutečně dostane.
Posledním tématem dnešní presseschau je nová unijní regulace obalů.
Jejím cílem je, aby do roku 2030 byly až na některé výjimky obaly používané v Evropské unii recyklovatelné.
Záměr má výrazně omezit množství odpadu a přiblížit evropské hospodářství principům cirkulární ekonomiky.
Část německého regionálního tisku ale tvrdí, že způsob provedení je příliš složitý.
NORDBAYERISCHEN KURIER připomíná dřívější slib předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové.
EU měla snížit administrativní zátěž firem přibližně o čtvrtinu a u malých a středních podniků dokonce o více než třetinu.
Podle komentáře však realita vypadá opačně.
Nová obalová regulace má být dalším příkladem toho, jak Evropská unie podnikům a občanům přidává nové administrativní požadavky.
Kurier proto kritizuje rozpor mezi deklarovaným cílem omezovat byrokracii a konkrétními evropskými předpisy.
Ještě tvrdší je DITHMARSCHER LANDESZEITUNG .
Podle ní není hlavním problémem odpor podnikatelů k ochraně životního prostředí.
Firmy údajně často chápou, proč je nutné obaly měnit a lépe recyklovat.
Problémem je, že část podnikatelů podle listu nedokáže pochopit, jak nové požadavky prakticky splnit.
Někteří údajně dokonce uvažují o ukončení podnikání.
Pokud je tomu tak, podle komentáře něco zásadně selhalo.
Ekologická regulace, která není srozumitelná lidem a firmám, které ji mají prakticky uskutečnit, může dosáhnout opačného výsledku.
List upozorňuje, že tak Brusel poškozuje dvě věci zároveň:
Posiluje tím totiž stereotyp o EU jako o byrokratickém a od reality odtrženém aparátu.
Podle komentáře by proto měla být regulace zásadně přepracována.
Tady je český přesah zcela bezprostřední. Unijní pravidla pro obaly se budou samozřejmě vztahovat také na české výrobce, exportéry, obchodníky i potravinářské firmy.
Samotný cíl – více recyklovatelných obalů a méně odpadu – je relativně snadno pochopitelný.
Klíčovou otázkou ale bude praktická proveditelnost.
Pro velký nadnárodní koncern představuje nový evropský předpis dodatečný administrativní a technologický náklad, který často dokáže absorbovat.
Pro malou českou výrobní firmu, rodinný potravinářský podnik nebo malého exportéra může stejný požadavek znamenat:
Právě proto bude pro české firmy důležité nejen konečné znění evropské regulace, ale také jednoduchost metodiky, přechodná období a dostupnost konkrétního výkladu.
Dnešní německý tisk spojuje tři témata, která na první pohled spolu příliš nesouvisejí, ale mají společnou otázku: jak daleko má stát nebo Evropská unie zasahovat, když řeší problém, který jednotlivci sami obtížně zvládnou. U klimatické krize média požadují aktivnější vládu a větší investice do ochrany obyvatel, u transplantací část tisku podporuje systém, který občana přiměje alespoň vyjádřit vlastní rozhodnutí, zatímco u obalové regulace regionální listy varují před opačným extrémem – příliš složitou regulací, která může ztratit podporu těch, kteří ji mají uskutečňovat.
Z českého pohledu jsou všechna tři témata bezprostředně relevantní: extrémní vedra a klimatická adaptace se týkají i Česka, český transplantační systém už předpokládaný souhlas používá a evropská pravidla pro obaly přímo dopadnou také na české podniky.