„Budeme muset převést evropské ekonomiky na válečné hospodářství,“ varuje exšéf NATO Anders Fogh Rasmussen

Výrok bývalého generálního tajemníka NATO Andersa Fogha Rasmussena se přímo dotýká i České republiky. Česko je průmyslová ekonomika silně navázaná na Německo – zejména na automobilový sektor, který Rasmussen výslovně zmiňuje jako kandidáta na částečný přechod k obranné výrobě. Pokud by se evropské státy skutečně vydaly cestou „válečné ekonomiky“, zasáhlo by to české subdodavatele, zbrojní průmysl i státní rozpočet. Otázka proto nezní jen, zda má Evropa zvýšit obranné kapacity, ale jak hluboko by taková transformace zasáhla ekonomiku, pracovní trh i politickou stabilitu zemí střední Evropy.

Bývalý dánský premiér (2001–2009) a generální tajemník NATO (2009–2013) Anders Fogh Rasmussen v rozhovoru pro německý deník WELT varuje, že Evropa se nachází v nebezpečném „mírovém myšlení“ a není připravena na reálné bezpečnostní hrozby. Před Mnichovskou bezpečnostní konferencí absolvoval jednání ve Washingtonu s představiteli Demokratické i Republikánské strany, aby sondoval americké postoje k Evropě a válce na Ukrajině.

Transatlantické napětí a otázka Grónska

Rasmussen reagoval i na napětí kolem Grónska, které vyvolaly výroky amerického prezidenta Donalda Trumpa o tom, že USA potřebují ostrov vlastnit. Podle Rasmussena téma rozhodně není uzavřené, ale aktuálně se řeší diplomatickou cestou. Vznikla pracovní skupina, která má navrhnout, jak vyjít vstříc „legitimním bezpečnostním zájmům“ USA.

Mezi možnostmi je aktualizace obranné dohody mezi Dánskem a USA z roku 1951, přijetí investiční dohody pro těžbu kritických surovin či omezení investic do klíčové infrastruktury pouze na firmy ze zemí NATO. Rasmussen však zdůraznil, že „Grónsko není na prodej“ a že žádná země nemůže koupit území, které není nabízeno.

Podle něj je ale mnohem důležitější soustředit se na Ukrajinu, protože debata o Grónsku odvádí pozornost od skutečné bezpečnostní výzvy.

Válka na Ukrajině a riziko další eskalace

Rasmussen je skeptický k představě, že by se do června podařilo uzavřít mírovou dohodu, jak naznačil Trump. Tvrdí, že Vladimir Putin nemá zájem o skutečný mír, pokud věří, že může vojensky zvítězit. I kdyby byla vyřešena otázka okupovaných území, Rusko by podle něj vzneslo další „maximalistické požadavky“, které by z Ukrajiny učinily fakticky vazalský stát.

Evropské zpravodajské služby podle něj odhadují, že Rusko by mohlo být schopno zaútočit na členský stát NATO ještě před koncem desetiletí – Rasmussen se domnívá, že to může přijít i dříve. Upozorňuje také na simulace scénářů (tzv. wargames), v nichž USA v případě útoku nezasáhnou. To by znamenalo, že Evropa musí být schopna jednat samostatně.

Evropa bez kapacit

Rasmussen hodnotí pozitivně, že USA přenechávají Evropanům větší odpovědnost v rámci NATO, například v některých velitelstvích. Podle něj je to nevyhnutelné i žádoucí. Evropě však chybí konkrétní schopnosti – zejména logistika, přepravní kapacity a satelitní infrastruktura. Evropa má dostatek vojáků, ale není schopna je rychle přesunout ani technologicky podporovat.

„Musíme přejít na válečné hospodářství“

Nejvýraznější část rozhovoru přichází v okamžiku, kdy Rasmussen prohlašuje, že Evropa bude muset převést své ekonomiky na válečné hospodářství. Jako příklad uvádí německý automobilový průmysl, který podle něj trpí nadbytečnými kapacitami. Ty by mohly být přesměrovány na výrobu obranných technologií – podobně jako USA po roce 1941 během druhé světové války, kdy během několika měsíců přešly z civilní na vojenskou výrobu.

Podle Rasmussena nejde o „napodobování Putina“, ale o obranu evropské demokracie a svobody. Výroba zbraní navíc podle něj není ztrátová – poukazuje například na růst akcií německé společnosti Rheinmetall, kterou označuje za „zlatou investici“. Obranný průmysl se podle něj stává ekonomicky atraktivním sektorem.

Historická citlivost

Na otázku, zda to Němcům nebude připomínat válečné hospodářství z dob nacismu, Rasmussen odpovídá, že nejde o přípravu na agresi, ale o obranu. Evropa podle něj příliš dlouho ignorovala varovné signály – první přišel v roce 2014 anexí Krymu, druhý v roce 2022 plnohodnotnou invazí na Ukrajinu a třetí v roce 2024 zvolením Trumpa.

Podle Rasmussena Evropa stále nevnímá bezpečnostní realitu dostatečně vážně.

Česká perspektiva

Pro Českou republiku jsou Rasmussenova slova mimořádně relevantní. ČR má silný zbrojní průmysl a již nyní navyšuje výdaje na obranu směrem k hranici dvou procent HDP. Pokud by Evropa skutečně přešla k modelu „válečné ekonomiky“, mohlo by to znamenat:

• výrazné posílení domácího obranného průmyslu,
• tlak na přesměrování výrobních kapacit,
• vyšší veřejné výdaje na obranu,
• možné napětí mezi ekonomickými a sociálními prioritami.

Současně by to znamenalo hlubší integraci obranných struktur v rámci EU a NATO – což by mělo dlouhodobé politické i bezpečnostní důsledky.