Drtivá většina německých novinářů jsou zelení levičáci

Jak zelená je německá žurnalistika? Odkud pochází ten pocit, že mnoho médií má vlastně politický program? Expert na komunikaci Christian Hoffmann vysvětluje, jak němečtí novináři uvažují a odkud přichází nový trend k aktivismu.

Po rozhovoru se soukromou televizní stanicí ProSieben moderátoři tleskali kandidátce za stranu Zelených na budoucí německou kancléřku Annaleně Baerbock, magazín „Stern“ prohlásil o čtyřicetileté Baerbock, že je skutečnou „alternativou“ a prorokoval, že „získá Úřad vlády“, zatímco ARD bránila Baerbock v pozoruhodném tweetu proti kritikům. A znovu se objevila známá otázka: Je to stále objektivní?

Německá média, především veřejnoprávní se cítí již delší dobu obviňována z politicky zaujatých zpráv. Levé a zelené pozice jsou prý v nich nadměrně zastoupeny a chování a rozhovory s politiky z tohoto spektra májí být benevolentnější. V Německu se tento rok konají důležité volby, a proto kritika médií začala být opět hlasitější.

V rozhovoru pro deník DIE WELT vysvětluje Christian Pieter Hoffmann, profesor pro management komunikace na univerzitě v Lipsku a odborník na žurnalistiku, proč je v žurnalistice tak silná nová touha po „aktivismu“ a zastávání a obhajování určité politické pozice.  Níže přinášíme zmíněný rozhovor v českém překladu.

DIE WELT: Průzkum mezi 150 praktikanty, získávajících své profesní zkušenosti pro budoucí uplatnění v oblasti veřejnoprávního televizního a rozhlasového vysílání nedávno přinesl pozoruhodný výsledek: Podle toho by téměř 60 procent praktikantů hlasovalo pro Zelené, 25 procent pro levici. S mladými novináři by CDU/CSU ztroskotala na pětiprocentní hranici. Napsal jste v článku, že Vás to nepřekvapilo. Proč?

Christian Pieter Hoffmann: Situace je docela jasná. Drtivá většina novinářů – jejich počty se mírně liší, někdy dvě třetiny, někdy 70 až 80 procent – jsou podle svých vlastních prohlášení orientováni politicky od středu do leva. Pokud jde o mladé praktikanty v redakcích, ti se již tradičně orientují levicově.

DIE WELT: Do jaké míry tato tendence ovlivňuje zpravodajství?

Hoffmann: To je ve výzkumu mnohem kontroverznější. Výsledky studie jsou různé. Je to také způsobeno skutečností, že zkreslení obsahu lze také měřit odlišně. Existují například studie, které zkoumají, jak často jsou zástupci určitých stran nebo občanských sdružení či spolků dotazováni nebo pozývání do vysílání. Na talk show například vidíme, že zelení politici jsou nepřiměřeně často pozváni ve vztahu k jejich reálnému zastoupení v parlamentu. Někteří by z toho odvodili již odpovídající závěr. Jiní by řekli: Redakce samozřejmě vycházejí také z aktuálních průzkumů, v nichž nyní Zelení dohnali Unii.

DIE WELT: Jaká jsou další kritéria pro měření zkreslení ve zpravodajství?

Hoffmann: Některé studie například analyzují jazyk zpráv. Kontroluje se, zda se používá terminologie známá z levicového nebo konzervativního kontextu. Nebo se zkoumá tematické zaměření: o čem se informuje a co se naopak nezmiňuje? Kromě toho si můžete vybrat jednotlivá témata a jít do hloubky: Jak se informuje o změně klimatu nebo migraci? To je často nejpravděpodobnější. A právě u tohoto přístupu studie někdy nejzřetelněji ukazují levicovou zaujatost v médiích.

DIE WELT: Rozmanitost (diversita) v žurnalistice je stálé téma. Jak důležité je heterogenní složení v redakcích?

Hoffmann: Lze tvrdit, že lidé s určitým sociálně-ekonomickým zázemím mají často také určité politické postoje. Takže pokud chcete v redakci různé pohledy, není úplně špatné věnovat pozornost sociálně-demografickým faktorům, jako je vzdělání, věk, pohlaví. Složení redakcí je velmi důležitým faktorem s ohledem na zaujatost obsahu v reportingu. Protože žurnalistika má profesionální mechanismy pro vytvoření rovnováhy: Patří sem například redakční setkání, zásada vícenásobné kontroly a kontrola mezi kolegy.

DIE WELT: A pokud je složení redakčního týmu příliš homogenní, nefungují mechanismy?

Hoffmann: Pokud v odborném grémiu nebo v redakci vznikne jakási monokultura, pak nefunguje kontrola tak dobře. Pokud každý, kdo se dívá na text, doslova nosí stejné brýle, je pravděpodobné, že věci proklouznou, což by lidé s jinou perspektivou považovali za sporné.

DIE WELT: Je-li 85 procent praktikantů orientováno levicově a středová strana jako Unie (CDU/CSU) je zcela nedostatečně zastoupena: Není to přesně ten směr, kterým by se to nemělo ubírat?

Hoffmann: Skutečnost, že se obor povolání mírně posunul jedním nebo druhým politickým směrem, v zásadě není problém. Homogenita daného profesního oboru je již problémem. Pokud by byl dotyčný průzkum reprezentativní a přístup praktikantů se v době, kdy zahájili svou kariéru, nezměnil, bylo by to skutečně problematické. Protože pak bychom skutečně viděli monokulturu. Nebyl by rozpor, kdyby všichni mysleli stejným způsobem. Doporučil bych, abyste průzkum nepřeceňovali. Ale bez ohledu na to bych to považoval za nebezpečí, pokud by v určitých profesích převládal pouze jeden homogenní politický názor.

WELT: Často se dočtete, že ekonomická motivace pracovat v oboru žurnalistiky je nyní tak nízká, že konzervativní nebo liberální lidé často volí jinou kariérní cestu. Je tomu opravdu tak?

Hoffmann: Existují studie, které ukazují, že lidé, kteří mají buržoazní politický postoj, kladou větší důraz na materiální bezpečnost. Proto mají tendenci vyhýbat se často nejisté profesi, jako je žurnalistika. Na druhé straně studie ukazují, že lidé, kteří jsou více levicově orientovaní, získávají vyšší míru subjektivního uspokojení z politické angažovanosti. A to dělá práci, ve které můžete ovlivňovat veřejnou agendu, možná dokonce ovlivňovat politiku, o to atraktivnější pro levicové lidi.

DIE WELT: Do jaké míry podle vás ovlivňují sociální média vnímání žurnalistiky? Někdy máte pocit, že novináři, kteří o svých článcích tvrdí, že jsou objektivní, jsou v sociálních médiích jasně politicky orientováni. Co to dělá uživateli médií?

Hoffmann: Mám dojem, že sociální média mají často odhalující účinek. Zde máme příležitost velmi pozorně sledovat, jak se novináři chovají. Najednou se totiž objeví něco, co člověk dříve jen tušil. Novináři s jasným politickým postojem jsou navíc v sociálních médiích aktivnější než průměr. Jak ukazují studie, nespokojenost se zpravodajstvím, která byla mezi konzervativci výraznější ještě před dobou sociálních médií, tímto stále narůstá.

DIE WELT: Nejsou média pod tlakem ze dvou stran? Na jedné straně bezprostředně chtějí oslovit mladší cílové skupiny, k čemuž často dochází prostřednictvím vtipných a názorových vyhrocených příspěvků na sociálních médiích. Na druhou stranu média riskují, že se starší publikum otočí k médiím zády – zejména konzervativci.

Hoffmann: Ze studií víme, že mladší lidé mají sklon inklinovat k levici a čím jsou starší, tím se stávají konzervativnějšími. Je proto logické, že formáty zaměřené na mladé publikum mají tuto orientaci. Problém souvisí se skutečností, že akademicky vzdělané publikum dnes vyžaduje jasný postoj médií jako celku. Pokud by veřejnoprávní vysílání trvalo na tom, aby byl co nejobjektivnější – například ve Velké Británii tento trend v současné době převažuje – mladé, městské publikum by pravděpodobně nebylo spokojeno. A právě toto prostředí má velký vliv na utváření veřejného mínění. Právě tito lidé také na Twitteru opakovaně uplatňují svou velkou názorovou sílu.

DIE WELT: Je to tedy skupina, která dokáže vytvořit velký veřejná tlak.

Hoffmann: Ano, i to představuje nebezpečí pro veřejnoprávní vysílání. Nemá smysl působit na starší, apolitičtější publikum a uspokojovat je vysokou mírou vyváženosti zpravodajství, když mladí lidé, kteří se dokáží hlasitě ozvat, kritizují média a veřejně na ně útočí. To vede k otázce, na které straně si chce veřejnoprávní vysílání zajistit legitimitu.

DIE WELT: Mladí aktivisté požadují denní zpravodajský program o změně klimatu.

Hoffmann: Toto mladé publikum bude klást aktivistické požadavky, aby se takové klimatické zpravodajství etablovalo. Podle mého názoru na tyto požadavky veřejnoprávní vysílání dosud z pochopitelných důvodů nereagovalo. To je však pro příslušně motivované mladé publikum zcela neuspokojivé.

DIE WELT: Stává se žurnalistika aktivističtější?

Hoffmann: V USA je to více zřetelnější než v Německu. Mnoho odborníků tam volá po odstranění zásady vyváženosti zpravodajství. „Bothsidesism“ nebo „false balance“, jsou pejorativní výrazy pro vyváženost ve zpravodajství a jsou v USA silně kritizovány. Tento nový přístup je diskutován pod pojmem „morální jasnost“. Také v Německu začala diskuse o takzvané „posturální hodnotové žurnalistice“. Zde již vnímám a vidím nový trend. Sledujeme to na školeních pro žurnalisty i ve výzkumu. Důsledkem bude, že mladší generace mladých profesionálů budou mít větší distanci od tématu vyváženosti a neutrality ve zpravodajství. Vidí větší hodnotu v tom se postavit na nějakou politickou pozici a tu pro „dobrou věc“ i obhajovat a zastávat.

DIE WELT: Lze to v určitých oblastech dokázat?

Hoffmann: Zvláště pokud jde o problémy spojené s osobní identitou a identifikací s tématem, jako je změna klimatu a migrace. Studie na tato témata – například při pohledu na zprávy o Fukušimě nebo uprchlickou krizi – ukazují, že zaujatost ve zprávách bylo možné pozorovat zejména na začátku událostí. Například bezprostředně po přírodní katastrofě ve Fukušimě byli pozývání do vysílání obzvláště často příznivci uzavírání jaderných elektráren. Na začátku uprchlické krize se objevovaly obzvláště pozitivní zprávy o tzv. „vítací kultuře“.

DIE WELT: Studie Nadace Otta Brennera dospěla v roce 2017 k docela zničujícímu závěru. Uvádí se v něm, že velká část novinářů nepochopila svou roli v uprchlické krizi a zanedbala vzdělávací funkci médií.

Hoffmann: To se postupem času znovu srovnalo. Z pohledu mnoha konzumentů medií však již k poškození reputace médií došlo. Konzervativci se na tyto zprávy dívají a říkají: To vše je zcela jednostranné. A i když o několik týdnů později začnou fungovat kontrolní mechanismy žurnalistiky a zprávy budou vyváženější, reaktance již existuje. Pohled na mediální pokrytí je často velmi formován momenty, kdy byla zaujatost obzvláště vysoká.

DIE WELT: Vidíte podobnou šablonu i ve zpravodajství ke koronavirové krizi?

Hoffmann: Ano. Studie kolegů z Münsteru a Pasova ukázaly, že na počátku koronavirové pandemie uváděly ARD a ZDF zprávy, které byly relativně nekritické a blízké vládě. Mechanismus byl podobný: stane se něco šokujícího, hledáte orientaci a první impuls je: orientujme se podle toho, co říká kancléřka. Co určitě pravdou není je obvinění, že zpravodajství o pandemii bylo trvale jednostranné. Pokud se podíváte na zpravodajství o pár týdnů později a po celý rok, uvidíme spoustu velmi kontroverzních debat. Ale i tady mám pocit: dítě už spadlo do studny a reputace medií již utrpěla.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Kategorie