
KRÁTKÉ SHRNUTÍ: Německo-francouzská stanice ARTE věnovala pořad Tracks East politickým a společenským změnám v Česku po volbách 2025. Dokument propojuje drahé bydlení mladých, vzestup pravicových a konzervativních proudů, kulturu a ekologické kauzy. Některé jeho formulace jsou ale výrazně hodnotící a část faktů potřebuje korekci.
Česko je podle nového dílu Tracks East zemí, kde část mladých lidí hledá odpovědi v konzervativní a radikálně pravicové politice, zatímco jiní se obávají o kulturu, životní prostředí a veřejné instituce. Dokument nabízí řadu konkrétních příběhů – od pražských nájmů přes mladého pravicového influencera až po Bečvu a československý pavilon v Benátkách. Současně však používá politické zkratky, které ne vždy odpovídají české realitě.
Pořad začíná obrazem Prahy jako města přeplněného turisty. Moderátorka Linda Bartošová připomíná zhruba osm milionů návštěvníků ročně a staví proti tomu zkušenost mladých Pražanů, kteří podle ní stále obtížněji dosáhnou na vlastní bydlení nebo běžný nájem.
Samotný turistický údaj sedí poměrně přesně: podle Českého statistického úřadu se v Praze v roce 2025 ubytovalo 8,27 milionu návštěvníků, což bylo historické maximum. Více než 80 procent tvořili zahraniční hosté. Statistika
Dokument používá drahé bydlení jako první vysvětlení širší frustrace mladé generace. To je legitimní redakční rámec, ale samo o sobě nejde o doložený důkaz, že vysoké nájmy vedly konkrétní skupiny mladých voličů k určité straně. V pořadu se ekonomická frustrace, kulturní konflikt a volební chování často skládají vedle sebe, aniž by vždy bylo možné prokázat přímou příčinnou vazbu.
To je důležitá výhrada i pro českého čtenáře: dokument dobře zachycuje atmosféru, ale místy z ní vytváří širší politický obraz rychleji, než dovolují dostupná data.
ARTE v úvodu tvrdí, že Česká republika má „poprvé v historii vládu složenou výhradně z krajně pravicových stran“.
Takto formulované tvrzení je příliš kategorické.
Volby v říjnu 2025 vyhrálo hnutí ANO Andreje Babiše se ziskem 34,51 procenta hlasů a 80 mandátů. Do vlády následně vstoupilo společně s SPD a Motoristy sobě. SPD bývá v mezinárodním zpravodajství běžně řazena ke krajní pravici, zatímco ANO je častěji označováno za populistické či národně konzervativní a Motoristé za pravicově konzervativní nebo populistickou stranu. Označit všechny tři jednoduše za „rechtsextrem“ proto není neutrální popis jejich postavení. Poslanecká sněmovna
Současnou vládu vede Andrej Babiš od prosince 2025 a v kabinetu skutečně působí představitelé Motoristů; ministrem kultury je Oto Klempíř. Vláda České republiky
Dokument správně zachycuje posun české politiky doprava a kritičtější tón vůči některým evropským politikám. Jeho úvodní označení celé vlády za krajně pravicovou ale představuje spíš interpretační rámec ARTE než nesporný fakt.
Pořad připomíná i nezvykle vysokou účast ve volbách a uvádí hodnotu kolem 70 procent.
Oficiální údaj činil 68,95 procenta. Šlo o nejvyšší volební účast od roku 1998, nikoli od roku 1996. ANO získalo 34,51 procenta, Motoristé 6,77 procenta a SPD 7,78 procenta. Statistika
Zajímavější než samotná účast je ale otázka, kterou ARTE otevírá dál: proč část mladých voličů nepodporuje liberální nebo progresivní strany, jak bývá někdy automaticky předpokládáno.
Jednou z ústředních postav dokumentu je devatenáctiletý influencer Adam, kterého pořad představuje jako zastánce remigrace, odporu k migraci a konceptu „bílého Evropy“. Jeho výroky se týkají migrace, Evropské unie, klimatické politiky i LGBT témat.
ARTE jej nepředstavuje jako reprezentativního mluvčího všech mladých Čechů, ale jako příklad proudu, který dokáže přes sociální sítě oslovovat mladší publikum.
Tady dokument zachycuje reálnější a zajímavější posun než v úvodních politických nálepkách. Data CVVM z roku 2025 ukazovala, že čeští voliči se obecně častěji sami označují za pravicové než levicové. U voličů Motoristů se k pravici hlásila přibližně polovina respondentů a konzervativní orientace byla mezi jejich voliči zastoupena výrazněji než liberální. Centrum pro výzkum veřejného mínění
Z toho ale nelze vyvodit, že celá mladá generace míří k radikální pravici. CVVM naopak zjistilo, že u věkových skupin do 39 let převažovalo liberální sebezařazení nad konzervativním.
Právě tato ambivalence je pro pochopení mladých voličů zajímavější než jednoduchá teze o jejich „radikalizaci“.
Druhá polovina dokumentu se přesouvá od stranické politiky ke kultuře.
Hudebnice z Prahy popisuje, že město se podle ní stává dražším a méně dostupným pro mladé tvůrce. Mluví o turistifikaci, Airbnb, ztrátě komunitních prostorů i obavách z omezení kulturních dotací.
Pořad zároveň spojuje změnu kulturní politiky s nástupem Motoristů a ministra kultury Oty Klempíře. Tvrzení jednotlivých umělců o motivech ministerstva je ale potřeba chápat jako jejich vlastní interpretaci, nikoli jako doložený popis vládní politiky.
V tomto směru je dokument spíš výpovědí konkrétní kulturní scény než celkovým obrazem české kultury.
Velký prostor dostává otrava řeky Bečvy z roku 2020. Dokument připomíná desítky kilometrů zasaženého toku a přibližně čtyřicet tun uhynulých ryb. To odpovídá známým údajům o havárii.
Problém začíná u interpretace příčiny.
V pořadu vystupuje šéfredaktor Deníku Referendum Jakub Patočka, který zpochybňuje oficiální závěry a tvrdí, že informace státních institucí neodpovídají tomu, co podle něj věděli místní rybáři a další svědci. Podezření směřuje i k firmě DEZA z holdingu Agrofert.
Aktuální právní stav je však jiný.
Soudy dospěly k závěru, že otravu způsobila společnost Energoaqua. Její ředitel byl pravomocně zproštěn obžaloby, protože se nepodařilo prokázat jeho osobní trestní odpovědnost. Samotnou DEZA soud jako zdroj otravy na základě znaleckých posudků vyloučil. Část vědců a rybářů ale závěry vyšetřování nadále zpochybňuje. ČT24
V prosinci 2025 navíc Česká inspekce životního prostředí uložila Energoaqua pětimilionovou pokutu za porušování pravidel při vypouštění odpadních vod; firma se odvolala, takže rozhodnutí tehdy nebylo pravomocné. ČT24
ARTE tedy správně ukazuje, že kolem Bečvy přetrvává hluboká nedůvěra části veřejnosti. Nemělo by se z toho ale vyvozovat, že odpovědnost DEZY byla prokázána – nebyla.
Závěr pořadu se přesouvá na Benátské bienále, kde Česko a Slovensko v roce 2026 po dvaceti letech znovu vystupují společně.
Projekt The Silence of the Mole vytvořili český umělec Jakub Jansa a slovenské duo Selmeci Kocka Jusko. Ústřední postavou je „Mr. M.“ – performer spojený s fiktivní postavou krtka, která pracuje s odkazem na československou kulturní tradici. La Biennale di Venezia
Projekt zkoumá, jak se dětská postava a kulturní symbol mohou měnit v nástroj národní reprezentace a „měkké moci“. Nejde tedy jen o protest proti současné české vládě, jak by z vyznění dokumentu mohl vzniknout dojem. Jeho tématem je širší otázka vztahu umění, národní identity, reprezentace a politického tlaku. Národní galerie Praha
Umělci v dokumentu zároveň otevřeně popisují vlastní politické postoje a spory kolem letošního bienále. Tyto názory patří k jejich umělecké pozici, nikoli k oficiálnímu stanovisku České republiky.
Díl Tracks East nabízí zajímavý pohled právě proto, že neukazuje Českou republiku pouze prostřednictvím politiků. Propojuje bydlení, volby, sociální sítě, kulturu, životní prostředí a umění.
Jeho hlavní teze zní přibližně takto: část české společnosti, včetně mladých lidí, reaguje na ekonomickou nejistotu a nespokojenost s evropskou politikou příklonem ke konzervativním a nacionalistickým proudům, zatímco jiná část generace se obává omezení kultury, ekologické politiky a liberálních hodnot.
Takové rozdělení v české společnosti skutečně existuje.
Současně je ale potřeba dokument číst jako autorskou interpretaci, nikoli jako neutrální politologickou analýzu. Nejvýraznějším příkladem je formulace o vládě složené „výhradně z krajně pravicových stran“, která neodpovídá běžnému politologickému ani mediálnímu zařazení všech tří koaličních subjektů.
To však neznamená, že základní otázka ARTE je nepodstatná. Naopak: české volby skutečně ukázaly vysokou účast, silné ANO, návrat SPD do vlády a průlom Motoristů. Zároveň se ukazuje, že mladá generace není politicky jednotná – vedle liberálního proudu existuje i viditelná skupina mladých konzervativních a pravicových voličů.
A právě tento rozpor je z dokumentu nakonec zajímavější než provokativní pojem „hardlineři“.
Z diskuse pod videem vychází poměrně výrazně rozdělený obraz. Prošli jsme 97 unikátních komentářů a odpovědí a rozdělili je podle jejich hlavní argumentační linie. Není to reprezentativní průzkum veřejného mínění — jen obsahová analýza konkrétní youtube diskuse, navíc včetně odpovědí, takže aktivnější uživatelé mají větší váhu.

| Category | Count |
|---|---|
| Obhajoba konzervativního/pravicového posunu | 33 |
| Kritika pravice a populismu | 20 |
| Kritika ARTE a údajného framingu | 13 |
| Smíšené, věcné a korigující komentáře | 17 |
| Ostatní, humor a odbočky | 14 |
Největší skupinu tvoří obhajoba českého konzervativního či pravicového směřování — zhruba třetina diskuse. Typický argument zní, že čeští voliči pouze demokraticky reagují na vývoj v západní Evropě a chtějí si zachovat bezpečnost, nižší migraci a kulturní kontinuitu. Opakovaně se objevuje srovnávání Prahy s Berlínem, Londýnem nebo západoněmeckými městy a tvrzení, že Česko se záměrně nechce vydat stejnou cestou. Někteří diskutující přímo píší, že žijí v Praze právě kvůli její bezpečnosti či konzervativnějšímu prostředí.
Silná je současně samostatná kritika samotného dokumentu ARTE. Část diskutujících nepopírá, že se česká politika posunula doprava, ale tvrdí, že pořad tento vývoj rámuje předem negativně. Kritika se soustředí hlavně na označení české vlády a jejích voličů za „hardlinery“ či krajní pravici, na propojení politiky s Bečvou a kulturní scénou a na to, že podle nich chybí hlubší argumentace. Jeden z nejkonkrétnějších příspěvků například rozlišuje ANO jako konzervativně centristické, Motoristy jako konzervativně pravicově populistické a SPD jako národně pravicové a označuje úvodní formulaci dokumentu za nepřesnou.
Na druhé straně stojí zhruba pětina komentářů, které varují před populismem, pravicovou radikalizací nebo nacionalismem. Tito diskutující vidí český vývoj jako součást širší evropské tendence a upozorňují na jednoduchá řešení, radikalizaci na sociálních sítích a historická rizika. Někteří reagují velmi ostře na mladého influencera z dokumentu a jeho výroky o migraci, LGBT nebo remigraci; objevuje se i požadavek na větší mediální gramotnost mladých.
Poměrně zajímavá je skupina věcnějších a smíšených komentářů. Ti neakceptují jednoduše ani rámec ARTE, ani opačný obraz „bezpečného Česka versus zhrouceného Západu“. Diskutují například o metodice kriminality, upozorňují na rozdíl mezi oficiální statistikou a subjektivním „kriminalitním indexem“ a snaží se rozlišovat mezi různými českými stranami. Jeden komentář například připomíná, že Česko má nižší míru vražd než Německo, ale zároveň varuje před přeháněním tohoto rozdílu.
Nejsilnějším konkrétním motivem vůbec není Babiš, kultura ani Bečva, ale migrace a bezpečnost. Mnoho komentujících vysvětluje českou politickou orientaci právě obavou, že by se Česko mohlo přiblížit situaci, kterou oni připisují Německu, Francii nebo Británii. Objevují se odkazy na kriminalitu, islamizaci, „klanovou kriminalitu“, bezpečnost měst a odpor vůči migrační politice EU. Některé výroky jsou velmi vyhrocené a obsahují zobecnění vůči muslimům či migrantům, která nelze brát jako doložená fakta.
Druhým velmi silným motivem je nedůvěra k německému veřejnoprávnímu pohledu na Česko. Někteří čeští nebo česky se identifikující uživatelé v diskusi píší, že dokument nerozumí domácímu historickému odporu vůči levici a že německý politický kompas posuzuje českou situaci vlastními měřítky. Často se objevuje argument komunistické zkušenosti Československa.
Třetí motiv je ekonomický. Část diskutujících naopak souhlasí s tezí, že růst nájmů, cen a ekonomická nejistota vytvářejí prostor pro pravicové a protestní strany. Jeden z komentářů přímo spojuje drahé bydlení a životní náklady se sílící evropskou pravicí. Jiní tuto souvislost odmítají a tvrdí, že český konzervativismus není nová reakce na současnou krizi, ale dlouhodobější fenomén.
Přestože dokument věnuje velkou část času kultuře, Bečvě a benátskému bienále, diskuse se kolem těchto témat příliš netočí. Kulturní část vyvolala několik reakcí — od obav z omezování podpory umění po otázku, proč má být preference infrastruktury před kulturou znakem radikalismu — ale hlavní spor se velmi rychle přesunul k migraci, bezpečnosti a k tomu, zda ARTE Česko interpretuje férově.
Podobně Bečva nevytvořila samostatnou velkou debatu. To je vlastně redakčně zajímavé: publikum si z třicetiminutového dokumentu vybralo především politickou identitu Česka a kontrast se západní Evropou, nikoli jednotlivé kauzy, kterými ARTE svou tezi dokládala.
Pokud bychom měli diskusi shrnout jednou větou, řekli bychom: publikum pod videem je výrazně skeptičtější k interpretaci ARTE než samotný dokument a převažuje v něm obhajoba českého konzervativnějšího směřování, ale rozhodně nejde o jednotný pravicový blok.
Vedle silně protiimigračních a pronárodních příspěvků je viditelná také skupina komentujících, která se pravicového posunu obává, kritizuje populismus nebo upozorňuje na manipulativní působení influencerů. A mezi oběma póly zůstává poměrně velká skupina lidí, kteří hlavně opravují fakta, relativizují jednoduché závěry nebo kritizují způsob, jakým se politické nálepky používají na obou stranách.
V diskusi pod dokumentem převažovala kritika jeho rámování Česka a obhajoba konzervativnějšího politického směřování země. Výrazná část komentujících ale naopak varovala před populismem a radikalizací, takže debata byla silně polarizovaná.
Původní zdroj: ARTE / Tracks East – Warum Tschechien Hardlinern vertraut. Pořad má délku přibližně 30 minut a ARTE jej představuje jako pohled na politické, kulturní a společenské změny v Česku po prosinci 2025. Invidious