Kancléř Olaf Scholz zpřísňuje podmínky pro žadatele o azyl v Německu. Udělá to dojem na migranty v Africe?

V Německu mají v plánu snížit finanční dávky pro žadatele o azyl. Kancléř mluví o historickém zlomu. Ale zabrání to migrantům, aby vyrazili na cestu do Německa? Novináři z deníku DIE WELT se setkali s „vůdcem“ skupiny migrantů čítající více než sto lidí.

Jeho zatčení pravděpodobně zachránilo život Denzelu Hayesovi. Minulý rok našel migrant z Libérie v Libyi pašeráky, kteří souhlasili s jeho odvozem do Itálie, i když byl v té době zcela bez peněz. Ale Hayes s sebou do přístavu v Benghází přivedl deset migrantů, z nichž každý zaplatil 1 500 dolarů za plavbu do Itálie – na oplátku mu bylo dovoleno nalodit se na člun zdarma.

Ale místo toho, aby byl v Německu, jak bylo plánováno, migrant nyní trčí v tranzitním středisku spravovaném agenturou OSN „Mezinárodní organizace pro migraci“ (IOM) v Nigeru – mezizastávce na cestě zpět do své domovské země Libérie.

Loď zadržela libyjská pobřežní stráž, protože pašeráci nepodplatili ty správné lidi. V libyjském vězení souhlasil s návratem do Libérie. „Nakonec to tak bylo lepší,“ říká 43letý strojní inženýr, „voda už začala zaplavovat palubu. Je docela možné, že bychom se jinak utopili.“

Ale střediska IOM v Nigeru jsou více než přeplněná a jeho cesta domů se protahuje. Tisíce migrantů deportovaných ze severní Afriky tam nenacházejí místo a žijí na ulici. WELT se zeptal osmi migrantů uvnitř i mimo centra, zda by se znovu zapletli s pašeráky.

Každý z nich řekl ne. Většina z nich utratila za neúspěšnou cestu do Evropy ekvivalent hodně přes 2000 eur, zažila traumatické události – a stejně jako Hayes strávila čas v deportačních věznicích v severoafrických zemích.

Ale co ti, kteří aktuálně zvažují, zda odejít? Jak rychle a do jaké míry si uvědomují začínající změny v Evropě, jako je reforma migrační politiky a omezené finanční výhody v Německu?

WELT zůstává v kontaktu s Hayesem přes WhatsApp po návštěvě Nigeru na konci října. Zná v Libyi stovky migrantů, koneckonců tam před neúspěšnou cestou do Evropy léta žil a pracoval v restauracích a obchodech. Byl to „jakýsi vůdce“ migrantů ze subsaharské Afriky, říká. Mnozí se mu svěřili s informacemi o pašerácích, kteří migranty nemilosrdně vykořisťují. A jejich prostřednictvím je také v kontaktu s mladými lidmi v západní Africe, kteří také uvažují o odchodu ze své země.

Hayes se o reformách, o kterých se v Německu diskutuje, dozvěděl, až když jsme se ho na ně zeptali přes WhatsApp začátkem týdne. Odpovídá, že nevěří, že se takový vývoj rychle dostane do zemí původu. Informace ti, kteří chtějí cestovat do Evropy, často získávají jen od pašeráků, píše Hayes. A takové zprávy by nepředávali dál, aby nepřišli o kšeft.

Hayes neví o žádných migrantech, kteří by sami aktivně sledovali novinky na toto téma. Kromě pašeráků jsou nejdůležitějším zdrojem informací Afričané, kteří už v Evropě žili, píše. „Nigerijci o tom mluví s Nigerijci, Senegalci se Senegalci.“ Ale často existují také přímé vazby na pašerácké sítě v diaspoře. Hayes se domnívá, že je nereálné, že nižší dávky budou mít na žadatele o azyl příliš odrazující účinek. Mnozí by nakonec vyrazili s pevnou vírou, že práci rychle najdou. „Jsme silní lidé,“ řekl Hayes.

Silné push faktory v Africe

Taková finanční omezení mohou pro některé hrát roli, říká Hayes, „zbytek se o to příliš nestará. Bude to „skutečně trvat“, než se to projeví. Zejména proto, že stále více mladých Afričanů se už nechce smířit se zhoršujícími se životními podmínkami v afrických zemích.

Nejsou to jen tolik zmiňované Pull-faktory v Evropě, které řídí migraci. Push-faktory – jako je nedávný rostoucí počet konfliktů a převratů v Africe, stejně jako masová nezaměstnanost a změna klimatu – pravděpodobně hrají ještě větší roli.

Na svém mobilním telefonu má Hayes desítky hlasových zpráv od migrantů ze západoafrických zemí, kteří stále žijí v severní Africe. Někteří uvádějí, že všechny platby pašerákům prováděli členové rodiny pomocí mobilních platebních služeb. Moudré rozhodnutí, protože v jiných zprávách migranti hlásí, že jejich hotovost někdy sebrali pašeráci, jindy pohraničníci nebo policisté. Někteří lidé se vydávají na cestu zcela bez peněz a přesouvají se na sever z města do města, dokud nenašetří dostatek peněz na pokračování své cesty. To se může táhnout roky.

Hayes vypráví o podvodnících, kteří berou peníze od migrantů, kteří chtějí cestovat, a pak zmizí. A o dominantních pašeráckých sítích s vůdci v Alžírsku, Libyi, ale i v Mali. „Jsou velmi centralizovaní a napojení na policii v několika zemích,“ říká, „pokud se jim někdo postaví do cesty, jejich rodina může být zlikvidována.“ V Libyi je jeden z nejdůležitějších pašeráků lidí syn vysoce postaveného zaměstnance pobřežní stráže. Ten umožňuje další cestu pouze těm, kteří mu zaplatí.

Hayes už téměř rok čeká na návrat do své domovské země Libérie letem organizovaným IOM. Dokumenty mu ale stále chybí a červencový převrat v Nigeru ztěžuje jeho další cestu a hranice jsou uzavřeny. V nigerijském hlavním městě Niamey jsou nekonečné dny nad 40 stupni.

Nyní má alespoň dostatek času na přemýšlení. O vlastním útěku před občanskou válkou v Libérii před 20 lety, o jeho matce, kterou od té doby vídal jen ve videohovorech. O svém neúspěšném snu pracovat v Německu. A pracuje na svém novém snu: chce založit pomocnou organizaci pro zadržené migranty v Libérii. Abychom jim pomohli začlenit se zpět domů. Koncepty už napsal. „Nechci být přítěží,“ říká, „ale spíše aktivem.“