Kdo peníze dostává, kdo platí a za co? Takto se točí peníze v rámci EU

Francouzský prezident Emmanuel Macron během své státní návštěvy Německa vyzval ke zdvojnásobení evropského rozpočtu. Je to reálné? Deník DIE WELT poskytuje odpověď a přehled o finančních tocích v EU o zvláštní roli Německa v tomto systému.

Francouzský prezident sklidil velký potlesk. Ať žije přátelství s Německem, ať žije Evropa, provolával před pár dny Emmanuel Macron před svými příznivci u Frauenkirche v Drážďanech. Jeho 40minutový projev ale obsahoval i jeden delikátní požadavek, skrytý mezi mnoha krásnými větami.

Macron řekl, že evropský rozpočet by se měl zdvojnásobit. A že by se mělo přemýšlet o sdílení dluhů. Jedině tak může EU vyhrát závod s Amerikou a Čínou o technologie budoucnosti, jako je umělá inteligence.

Je nepravděpodobné, že by byly jeho návrhy německou spolkovou vládou dobře přijaty. Eurobondy považuje německá vláda za tabu. Navíc, kritici říkají, že bruselský rozpočet je již nyní dostatečně velký. WELT poskytuje přehled finančních toků v EU s tím spojených nových výzvách.

Kolik peněz má Brusel k dispozici?

Více než kdy jindy. Současný rozpočet EU činí celkem 2,07 bilionu eur a platí pro období 2021 až 2027. Největší položku, téměř 430 miliard eur, tvoří Fond soudržnosti pro chudší regiony. V těsném závěsu následují zemědělské dotace. Většina z nich míří k farmářům do Francie.

Součástí rozpočtu je i takzvaný fond obnovy (rekonstrukce), proto je tak obrovský. Brusel chce s více než 800 miliardami eur zmírnit následky pandemie, urychlit energetickou transformaci a urychlit digitalizaci.

EU se poprvé kvůli fondu obnovy (také zvaným NextGenerationEU, pozn. redakce) ve velké míře zadlužila. Přibližně polovinu tvoří granty, které se nemusí splácet, a polovinu úvěry.

Ale je tu problém. Některé státy EU investují prostředky do pochybných projektů. V Itálii jej chtěli starostové využít k výstavbě koňských dostihových drah, golfových hřišť a muzeí šunky.

Florencie a Benátky dokonce snily o renovaci svých fotbalových stadionů. A mnoho vlád o finanční prostředky ani nežádá. Každá země do konce loňského roku využila v průměru jen 23 procent grantů. A o půjčky požádalo pouze sedm států.

Kdo platí, kdo peníze přijímá?

Brusel o tom mlčí. Komise neuvádí, který stát převádí kolik peněz do EU a který kolik finančních prostředků dostává. Protože samotné bilance sotva ukazují, zda se členství v komunitě finančně vyplatí, říkají úřady. Vždyť například vnitřní trh přináší také mnoho výhod. Pravda je ovšem i následující. Brusel nechce dát zemím, které platí víc do ruky argumenty, kterými by potom mohly Brusel kritizovat.

Výpočty německého ekonomického institutu však poskytují informace o finančních tocích. Německo je podle těchto propočtů největším plátcem. V roce 2022 – novější údaje ještě nejsou k dispozici – činil čistý německý příspěvek 19,7 miliardy eur. Za Spolkovou republikou následovala Francie se zhruba deseti a Itálie s téměř čtyřmi miliardami eur.

Největším čistým příjemcem bylo Polsko. Země dostala z unijního rozpočtu téměř o dvanáct miliard eur více, než zaplatila. Za nimi byly Rumunsko a Maďarsko s 5,6 a 4,4 miliardami eur.

Co by členství Ukrajiny v EU znamenalo pro rozpočet?

Mnoho bruselských politiků se drží vyhlídky na rychlé přistoupení země, ale málo mluví o penězích. Podle propočtu estonského think-tanku International Centre for Defence and Security (Mezinárodní centrum pro obranu a bezpečnost) by Ukrajina, pokud by se dnes stala členem, dostala z unijního rozpočtu každý rok kolem 19 miliard eur.

Bohaté země by pak musely začít převádět větší částky do Bruselu, Německo by muselo převést zhruba 26 miliard eur, což by byl nárůst o 20 procent. Chudší země, jako je Bulharsko a Rumunsko, by ale pravděpodobně nezůstaly také náhle na suchu, čehož se občas obávají.

Zhruba polovina z 19 miliard eur, které by každoročně proudily na Ukrajinu, by byly zemědělské dotace. Země by tak předstihla Francii. Očekává se, že by Ukrajina dále dostala devět miliard eur z Fondu soudržnosti.

V Bruselu se říká, že obě oblasti, zemědělství i soudržnost, by musely být v případě přistoupení reformovány. Zelení se například domnívají, že přímé platby zemědělcům na hektar orné půdy již nejsou přínosné. Raději by odměňovali ty zemědělce, kteří dbají zejména na dobré životní podmínky zvířat a ochranu klimatu.

Nakonec nejde jen o to, zda je Ukrajina připravena na EU, zda stát dokáže zavést mnohé reformy, které Brusel požaduje, jako lepší soudy, více tržního hospodářství a méně korupce. Otázkou také je, zda je EU na Ukrajinu připravena, zda dokáže zemi „absorbovat“, jak se říká v Bruselu.

A co Macron? Podaří se mu zdvojnásobit rozpočet?

Žádná šance. Většina vlád nechce do Bruselu posílat více peněz než dosud. Navýšením evropského rozpočtu žádný politik doma bodovat nemůže, naopak. Rozpočtová situace v mnoha zemích je navíc již napjatá.

Mnoho členů EU, včetně Německa, Francie, Švédska, Finska, Rakouska a Nizozemska, se v minulosti vehementně postavilo proti navyšování rozpočtu. Je těžké si představit, že v blízké budoucnosti změní názor a Macron získá své zamýšlené zvýšení rozpočtu.