„Nabídka práce z Berlína s dobrým platem? Někteří mladí říkají okamžitě Ne.“

Proč mladí a kvalifikovaní lidé opouštějí Německo – a co si z toho má vzít Česko

Berlín, Barcelona, Praha. Tři města, která dnes stále častěji figurují v jedné debatě: kde se v Evropě ještě vyplatí pracovat, podnikat a žít. Příběh Lotyšky Valerije Kraval, která po sedmi letech opustila Německo a založila vlastní firmu ve Španělsku, je dalším střípkem do mozaiky, jež znepokojuje i německé ekonomy a politiky. A zároveň je varováním i pro Česko.

Ještě před několika lety patřil Berlín k symbolům evropských příležitostí. Město start-upů, otevřené společnosti, relativně dostupného bydlení a slušně placené práce. Dnes se obraz mění. Nejen v datech, ale i v osobních příbězích lidí, kteří Německo opouštějí – často navzdory tomu, že práci mají.

Valerija Kraval odešla z Berlína na začátku roku 2025. Ne kvůli nedostatku práce, ale právě naopak. Měla dobře placené místo v marketingové agentuře, zkušenosti, kontakty – a přesto se rozhodla odejít. Důvod? Kombinace byrokracie, vysokých daní, nefunkční digitalizace a celkové společenské atmosféry, kterou popisuje v rozhovoru pro DIE WELT jako vyčerpávající.

Po přesunu do Barcelony během několika měsíců založila hned dva start-upy, jeden z nich se zaměřuje na prodej vína a spolupráci s gastronomickými akcemi. A i když ani Španělsko není byrokratickým rájem, rozdíl oproti Německu je podle ní zásadní.

Digitalizace jako klíčový rozdíl

„V Německu se digitálním podpisům pořád nedůvěřuje. Ve Španělsku jsem všechno podepsala online – a platilo to,“ říká Kraval. Zatímco v Berlíně řešila formuláře poštou a čekala týdny na reakci úřadů, ve Španělsku měla většinu povolení hotovou během šesti týdnů.

Z českého pohledu nejde o neznámý problém. I u nás se podnikatelé a zaměstnanci často potýkají s paradoxem: stát deklaruje digitalizaci, ale v praxi stále vyžaduje osobní návštěvy úřadů, razítka a papíry. Německo – donedávna vzor stability – dnes v tomto ohledu zaostává dokonce i za jižní Evropou.

Zdravotní pojištění jako symbol selhání systému

Jedním z nejsilnějších momentů rozhovoru je popis sporu s německou zdravotní pojišťovnou. Kraval musela i po odchodu z Německa dokazovat, že skutečně žije a je pojištěná jinde. Řešení nakonec našla paradoxně ve svém rodném Lotyšsku.

„Dva kliky, pět minut. Přihlášení a odhlášení hotové,“ popisuje. Pobaltské státy podle ní těží z toho, že svou státní infrastrukturu budovaly prakticky od nuly – digitálně. Německo, svázané starými strukturami, dnes platí daň za vlastní setrvačnost.

Mentalita, klima a produktivita

Vedle administrativy zmiňuje Kraval i méně hmatatelné faktory: počasí a celkovou atmosféru. V Barceloně nebyla za půl roku ani jednou nemocná, zatímco v Berlíně trávila týdny na nemocenské. Slunce, pohyb a možnost „vypnout“ podle ní zásadně zvyšují produktivitu.

Zajímavý je i sociální paradox: většinu nových přátel ve Španělsku tvoří Němci, kteří rovněž odešli. „Jsou úplně jiní než doma. Uvolnění, klidnější,“ říká.

Proč německý pas, když nechce žít v Německu?

Kraval mezitím získala německé občanství. Ne z loajality k zemi, ale z pragmatických důvodů – kvůli bezpečnosti své rodiny a válce na Ukrajině. Německý pas vnímá jako pojistku, nikoli jako závazek.

I to je signál do budoucna: občanství už neznamená automaticky místo k životu. Mobilní Evropa rozlišuje mezi právní jistotou a každodenní realitou.

„Nabídka práce z Berlína? Okamžitě ne.“

Nejsilnější věta přichází na konci rozhovoru. Partner Valerije Kraval – Rus – dostal nabídku práce z Berlína, s dobrým platem i perspektivou pobytu. Reakce byla okamžitá: ne.

Ne kvůli penězům. Ale kvůli kvalitě života. A to je moment, který by měl rezonovat i v Česku. Pokud se Německo – náš hlavní ekonomický partner – stává pro kvalifikované lidi neatraktivní, tlak se přenese i k nám. Buď budeme konkurovat stejnými problémy, nebo se poučíme z jejich chyb.

Český přesah: varování i příležitost

Česko dnes stojí na rozcestí. Má šanci nabídnout:

• nižší náklady než Německo,
• relativně bezpečné prostředí,
• rostoucí technologický sektor.

Ale zároveň se potýká se stejnými symptomy: byrokracií, pomalou digitalizací a nedostatkem odvahy ke strukturálním změnám. Příběh Valerije Kraval tak není jen kritikou Německa – je zrcadlem pro celou střední Evropu.