Jen od ledna do srpna 2025 dosáhly exporty z Německa do Ruska 4,9 miliardy eur, tedy zhruba 122 miliard korun.
Naopak importy z Ruska činily 847 milionů eur, především v podobě kovů, hnojiv a potravin.
Sankce ano, ale s výjimkami
Podle DIE WELT německé ministerstvo hospodářství přiznává, že současný sankční režim neznamená úplné embargo.
„U řady opatření jde pouze o cla a kvóty,“ uvádí mluvčí ministerstva pro Politico.
Například dovoz ruských ocelových produktů má stále časově omezené výjimky až do roku 2028.
Podle ministerstva chce Berlín tyto výjimky „zrušit nebo alespoň výrazně omezit“.
Do Ruska proudí především léky, zdravotnické přístroje a humanitární zboží, které ze sankcí zcela vypadly. Přesto čísla dokazují, že hospodářské vazby s Moskvou zdaleka nekončí – pouze se přesunuly do méně viditelných oblastí.
Zatímco obchod s Ruskem klesl, německý export do střední a východní Evropy dále roste.
Největším partnerem zůstává Polsko, kam exporty stouply o 5,2 % na 65,4 miliardy eur.
Za Polskem následuje Česko, které spolu s dalšími zeměmi regionu tvoří „páteř německého exportního motoru“.
Celkový obchod Německa s regionem střední a jihovýchodní Evropy se meziročně zvýšil o 2,5 % na téměř 364 miliard eur.
Michael Harms, šéf německého hospodářského výboru pro východní Evropu, shrnul situaci jasně:
„Země střední a jihovýchodní Evropy jsou dnes klíčovými opěrnými body německého exportu.“
To platí i pro české podniky – mnoho z nich je součástí německých dodavatelských řetězců a těží z přesměrování obchodu, které zanechaly sankce vůči Rusku.
Zatímco řada menších států – včetně Česka – striktně dodržuje sankční pravidla, Německo se podle kritiků pohybuje v šedé zóně.
Fakt, že i po třech letech války zůstávají otevřené výjimky, zpochybňuje rovnost přístupu uvnitř EU.
České firmy často nesmějí exportovat stejné zboží, které německé koncerny do Ruska nadále dodávají s odkazem na humanitární účel.
Obchodní toky v Evropě se po roce 2022 dramaticky proměnily.
Zatímco Rusko se z přímého partnera stalo oficiálně „zakázaným územím“, německé firmy se adaptovaly rychle – hledají výjimky, zprostředkovatele a nové cesty, jak byznys udržet.
A střední Evropa, zejména Polsko a Česko, z toho mezitím profituje jako nová výrobní základna německého průmyslu.