Poznámka redakce NěmeckéZprávy.cz: Následující text je českým redakčně upraveným přepisem rozhovoru, který 5. září 2026 zveřejnil německý podcastový a YouTube kanál {ungeskriptet} by Ben Berndt. Hostem byl velvyslanec Ruské federace v Německu Sergej J. Něčajev. Výroky ruského velvyslance v této první části nijak fakticky nekorigujeme ani nehodnotíme. Jejich ověření a podrobný fact-check budou předmětem samostatného druhého dílu.

Rozhovor se dotýká německo-ruských vztahů, incidentu s dronem na letišti Lipsko/Halle, války na Ukrajině, rozšiřování NATO, Majdanu, Krymu, Minských dohod, Buči, mírových jednání z roku 2022, západní vojenské podpory Ukrajiny i možnosti přímé konfrontace Ruska s NATO.

Úvod: „Bojujeme proti NATO“

Sergej Něčajev:
V dnešní situaci bojujeme proti NATO.

Ben Berndt:
Pokud je to z vašeho pohledu válka s NATO, kdy tedy zaútočíte na pozice NATO mimo Ukrajinu?

Sergej Něčajev:
Nechceme válku s NATO. Nechceme válku s Německem. Ještě nejsme připraveni použít naše nejsilnější zbraně. Existuje příslušná jaderná doktrína. Ale víte, ani naše trpělivost není nekonečná.

Ben Berndt:
Byl jste předvolán v souvislosti s incidentem s dronem.

Sergej Něčajev:
Je to čistá provokace proti Rusku. Kdybychom opravdu chtěli něco v Lipsku způsobit, mohlo by to vypadat úplně jinak. Samozřejmě to nezůstane bez následků a bez reakce.

Ben Berndt:
Co se za ta léta vlastně stalo?

Sergej Něčajev:
Německu jsme nic neudělali. Po celou poválečnou historii jsme se snažili najít společnou řeč. Když ale obyvatelstvu neustále na všech úrovních a ve všech médiích říkáte, že Rusové jsou špatní a že jsou agresory, lidé tomu uvěří, protože jiný názor neslyší.

1. Předvolání na německé ministerstvo zahraničí a incident v Lipsku

Na začátku samotného rozhovoru Ben Berndt vysvětluje, proč ruského velvyslance pozval. Připomíná současné napětí mezi Německem a Ruskem a otázku, zda může současná eskalace vést až k válce na německém území.

Zdůrazňuje, že chce slyšet „druhou perspektivu“ a vytvořit si vlastní, předem nezařazený obraz situace. Zároveň říká, že do svého pořadu pozval i představitele německé vlády, Ukrajiny a dalších států.

Ben Berndt:
Pokud správně chápu zprávy v médiích, byl jste před dvěma nebo třemi dny předvolán na ministerstvo zahraničí kvůli incidentu s dronem. Jak to probíhalo?

Sergej Něčajev:
To v zásadě patří k běžné diplomatické praxi. Pokud hostitelský stát chce něco sdělit, vyjádřit nespokojenost nebo protest proti určitým krokům, je normální, že je velvyslanec předvolán na ministerstvo zahraničí. Tam mu vysvětlí, co vládě vadí, a následuje rozhovor, argumenty a protiargumenty.

Ano, v novinách se psalo, že jsem byl předvolán v souvislosti s takzvaným incidentem v Lipsku, údajně způsobeným nějakými ruskými sabotéry.

My to považujeme za cílenou provokaci proti Rusku. Podle našeho názoru nejsou předloženy přesvědčivé důkazy. Přesto byla opatření přijatá proti nám údajně právě kvůli tomuto incidentu mimořádně drastická.

Situace v německo-ruských vztazích se tím podle Něčajeva dostala na úroveň, jakou obě země v poválečném období nezažily.

„Musíme zavřít všech pět generálních konzulátů“

Sergej Něčajev:
Máme například ve velmi krátké době uzavřít všech pět generálních konzulátů, včetně velkého generálního konzulátu v Severním Porýní-Vestfálsku, bývalého velvyslanectví Sovětského svazu a následně Ruské federace.

Máme na to něco málo přes dva týdny. Něco takového jsme v našich bilaterálních vztazích nikdy nezažili.

Totéž platí o Ruském domě vědy a kultury na Friedrichstraße v Berlíně. Jeho pracovníkům vyslaným z Ruska zbývá prakticky jen týden na opuštění Německa.

Ve srovnání s předchozími sankčními kroky, které se týkaly našich konzulátů v Lipsku, Mnichově, Frankfurtu a Hamburku, je nynější situace ještě akutnější, protože lhůty jsou velmi krátké.

Je to velmi smutné. Naše politické vedení to považuje za vážnou politickou chybu. A samozřejmě to nezůstane bez reakce.

2. Něčajev: Rusko podle něj Německu „nic neudělalo“

Velvyslanec poté přechází k historickému výkladu německo-ruských vztahů.

Sergej Něčajev:
Je škoda, že německo-ruské vztahy jsou na nejnižším bodě a že důvěra byla velmi silně zničena.

My jsme Německu nic neudělali. Po celou poválečnou historii jsme se snažili s rozumnými německými politiky všech politických směrů najít společnou řeč a spolupráci k oboustrannému prospěchu.

Udělali jsme pro Německo mnoho dobrého. Stačí připomenout sjednocení Německa v roce 1990 a následné budování spolupráce prakticky ve všech oblastech.

Dobré sousedství, partnerství a spolupráce byly podle něj po dlouhá léta základním mottem vztahu mezi oběma zeměmi.

Něčajev připomíná také historické smíření po druhé světové válce a obrovské sovětské ztráty. Zmiňuje 27 milionů mrtvých Sovětů a tvrdí, že navzdory této historické zkušenosti bylo možné vytvořit rozsáhlý proces usmíření.

Poukazuje rovněž na početnou ruskojazyčnou komunitu v Německu.

Sergej Něčajev:
Jsou to normální a dobře integrovaní členové německé společnosti. Pracují, platí daně, mluví německy, jejich rodiny mluví německy i rusky.

Teď se však dostávají do velmi komplikované situace, protože bude složitější poskytovat jim konzulární služby.

Něco takového jsme podle něj v bilaterálních vztazích dosud nezažili.

3. Od strategického partnerství k historickému rozkolu

Ben Berndt:
Jak jste během své kariéry vnímal vývoj německo-ruských vztahů? Působil jste už v někdejší NDR, zažil jste sjednocení Německa, devadesátá léta a potom další období. Dnes je situace úplně jiná než ještě před několika lety. Co se stalo?

Sergej Něčajev:
Německo bylo například v oblasti hospodářství a obchodu naším partnerem číslo jedna.

Ještě v roce 2013 dosahoval vzájemný obchod podle Něčajeva přibližně 83 miliard eur. Na ruském trhu působilo více než šest tisíc německých podniků.

Podle velvyslance to nebyla jednostranná záležitost, ale vztah výhodný pro obě země.

Zmiňuje také přibližně 400 partnerství mezi univerzitami a výzkumnými institucemi a rozsáhlý dialog občanských společností.

Jako významný příklad uvádí Petrohradský dialog, na němž se scházeli představitelé obou zemí a diskutovali o různých tématech, včetně kritických otázek.

Kulturní spolupráce

Sergej Něčajev:
Pak byla samozřejmě kultura. V Ruském domě na Friedrichstraße vystupovali významní ruští umělci. Německá literatura a německá hudba jsou v Rusku stále známé a uváděné.

Nemáme v úmyslu německou kulturu „rušit“. Každé ruské dítě zná německé pohádky a německé autory.

Současnou situaci ale vidíme jako eskalaci, kterou jsme si podle něj nezasloužili.

Něčajev tvrdí, že Rusko z vlastní iniciativy nezrušilo žádný zásadní most spolupráce, žádnou významnou dohodu ani partnerství. Připomíná více než stovku partnerských měst a obcí mezi Německem a Ruskem, například vztahy Kolína s Volgogradem, Düsseldorfu s Moskvou nebo Essenu s Nižním Novgorodem.

Součástí těchto partnerství byly podle něj také výměny žáků a studentů.

4. „Nechceme válku s Německem“

Něčajev následně kritizuje evropské a německé politiky, kteří podle jeho interpretace hovoří o možnosti ruské agrese proti NATO v horizontu několika let.

Sergej Něčajev:
Čtu v německých novinách a slyším ve vystoupeních západních politiků, že někdy kolem roku 2029 nebo 2030 má Rusko zahájit válku proti Německu.

My ale na všech úrovních říkáme: nechceme válku s NATO a nechceme válku s Německem.

Kdybychom opravdu chtěli něco způsobit v Lipsku, mohlo by to vypadat úplně jinak.

Podle něj Rusko nemá zájem provokovat německé obyvatelstvo ani německou vládu. Připomíná přitom dlouhou historii diplomatických a kulturních vztahů mezi Ruskem a Saskem.

5. Jak se z partnera stalo v Německu nepřátelské Rusko

Ben Berndt následně popisuje vlastní zkušenost.

Ben Berndt:
Studoval jsem na německé univerzitě a dělal MBA se zaměřením mimo jiné na Rusko a rozvíjející se země. Kolem let 2009 a 2010 jsem pracoval na projektech v Petrohradu a Moskvě.

Tehdy jsme se učili, že Rusko je náš silný partner.

Dnes, když se zeptám lidí na ulici, reagují často úplně jinak: Putin je podle nich nejhorší člověk na světě, Rusko nás chce napadnout, potřebujeme silnější armádu.

Jak došlo k takovému obratu?

Sergej Něčajev:
Putin možná zná vaši zemi lépe než kterýkoli jiný zahraniční politik. Pracoval tady, velmi dobře zná německý jazyk a mluvil německy s řadou německých politiků.

Dnešní němečtí politici ale podle něj o dialog nemají zájem.

„Když lidem každý den říkáte, že Rusové jsou agresory, uvěří tomu“

Sergej Něčajev:
Když obyvatelstvu na všech úrovních a ve všech médiích neustále říkáte, že Rusové jsou špatní, Rusové jsou agresory a Putin je špatný, zatímco jiné informace nemají, samozřejmě tomu lidé začnou věřit.

Ruské informační zdroje jsou podle něj blokované, Russia Today bylo odstraněno a někteří ruští novináři byli vypovězeni.

Podle Něčajeva je proto německá veřejnost odříznuta od jiné interpretace událostí a je vychovávána v „protiruském“ duchu.

6. Berndt se ptá na německá média

Moderátor následně otevírá otázku německé žurnalistiky.

Ben Berndt:
Pokud vám dobře rozumím, značnou část odpovědnosti za změnu nálady přičítáte kromě spolkové vlády také médiím.

Německá vláda zakázala například Russia Today. Když jsem sledoval německá média, prakticky všude se používal výraz „ruská útočná válka proti Ukrajině“.

Skoro nikdy jsem ale například nečetl o „americké útočné válce“ nebo „izraelské útočné válce“.

Jak si vysvětlujete, že německá média působí tak provládně?

Sergej Něčajev:
Proti médiím nebojuji. Média dělají svou práci tak, jak jí rozumějí.

Pokud jsou ale média závislá na svých šéfech, šéfredaktorech nebo vydavatelích, musejí prosazovat určitou mediální politiku.

Něčajev následně naznačuje, že někteří vlastníci či vydavatelé médií nesídlí v Německu a že v minulosti existovaly zahraniční státy, kterým těsné vztahy mezi Německem a Ruskem nevyhovovaly.

Ben Berndt:
Koho tím myslíte?

Sergej Něčajev:
Zkuste třikrát hádat na základě evropských dějin. Pak možná pochopíte, kdo po několik století nebyl příznivcem dobrých vztahů mezi Ruskem a Německem.

Na další otázku moderátora ale konkrétní zemi nejmenuje.

7. Kdy podle Ruska začal konflikt na Ukrajině?

Ben Berndt:
Příčinou změny nálady je především konflikt na Ukrajině. Kdy podle vás začal?

Sergej Něčajev:
Začal už v devadesátých letech po rozpadu Sovětského svazu.

Podle Něčajeva se některé západní státy od té doby snažily Ukrajinu co nejvíce vzdálit Rusku a vytvořit z ní „baštu proti Rusku“.

Tvrdí, že Rusko bylo velmi trpělivé a že nemá problém s ukrajinským obyvatelstvem, které označuje za „bratrský národ“.

Problém podle něj představovali ukrajinští politici využívající nacionalismus, což podle jeho tvrzení vedlo až k „neonacistickým jevům“ a kultu některých historických osobností spojených se spoluprací s nacistickým Německem.

8. NATO a údajný slib „ani centimetr na východ“

Druhou zásadní příčinou dnešního konfliktu je podle velvyslance rozšiřování NATO.

Sergej Něčajev:
Při sjednocování Německa nám bylo slibováno, že se NATO neposune ani o centimetr na východ.

Sotva podle něj zaschl inkoust na smlouvě 2+4, začalo rozšiřování NATO. Následovalo několik vln.

Něčajev tvrdí, že samotná existence NATO nebyla jediným problémem. Moskvu podle něj znepokojovalo především rozmísťování vojenské infrastruktury v nových členských státech.

Zmiňuje také, že Rusko na začátku 21. století uvažovalo o bližší spolupráci nebo dokonce o určité formě zapojení do NATO.

Moskva se údajně ptala západních partnerů, proč budují vojenskou infrastrukturu stále blíže ruským hranicím, když je Rusko považováno za partnera.

Podle Něčajeva Rusko dostávalo odpověď, že infrastruktura není namířena proti němu. Když Moskva chtěla tento závazek písemně, bylo jí údajně řečeno, že má Západu důvěřovat.

9. Krym, Donbas a právo na sebeurčení

Něčajev následně přechází k událostem roku 2014.

Tvrdí, že Ukrajina se postupně stávala cílem západního vojenského pronikání a že to bylo patrné také v otázce vojenské a námořní infrastruktury na jihu země.

Poté argumentuje právem na sebeurčení.

Sergej Něčajev:
Existuje územní celistvost, ale pokud centrální vláda nereprezentuje všechny regiony země, může být podle něj relevantní také právo na sebeurčení.

Jako paralelu používá Kosovo.

Ptá se, zda před odtržením Kosova od Srbska proběhlo referendum, a tvrdí, že Západ tehdy přesto jeho oddělení akceptoval.

Následně přechází k Doněcku a Luhansku, jejichž obyvatelstvo podle něj odmítlo politický vývoj v Kyjevě. Kyjevská vláda poté zahájila proti separatistickým oblastem takzvanou protiteroristickou operaci.

Krym: „Návrat domů“

Sergej Něčajev:
Také na Krymu proběhlo referendum. Přibližně 90 procent lidí podle něj hlasovalo pro připojení k Rusku, tedy pro „návrat domů“.

Zdůrazňuje historické ruské vazby Krymu a Sevastopolu a připomíná období Kateřiny II.

Mluví také o ruském jazyce a ruské pravoslavné církvi.

Rusko podle Něčajeva válku nechtělo a následně se zapojilo do jednání, která vedla k Minským dohodám.

10. Majdan: legitimní revoluce, nebo státní převrat?

Ben Berndt se snaží velvyslancovu argumentaci shrnout.

Ben Berndt:
Říkáte tedy, že existovaly tři hlavní problémy: rozšiřování NATO, nacionalistické a nacistické tendence na Ukrajině a politický převrat v roce 2014.

Ze západního pohledu šlo o legitimní změnu vlády. Z vašeho pohledu šlo o státní převrat. Chápu to správně?

Sergej Něčajev:
V roce 2014 probíhala v Kyjevě jednání mezi tehdejším prezidentem Viktorem Janukovyčem a opozicí.

Byla uzavřena dohoda, u níž byli přítomni ministři zahraničí Německa, Polska a Francie. Počítalo se mimo jiné s předčasnými volbami.

Podle Něčajeva však už následující den začal „ozbrojený státní převrat“ a opozice začala obsazovat státní budovy a prezidentská sídla.

Janukovyč byl podle něj stále legitimním prezidentem a v době převratu ještě pobýval na ukrajinském území.

Teprve později Ukrajinu opustil.

11. Minsk: „Osm let jsme se snažili“

Něčajev tvrdí, že Rusko následně osm let usilovalo o politické řešení prostřednictvím Minských dohod.

Podle něj měla Ukrajina splnit několik závazků, mezi nimi určitou autonomii Doněcku a Luhansku v rámci Ukrajiny a zajištění práv ruskojazyčného obyvatelstva.

Zdůrazňuje, že původním cílem Minských dohod podle něj nebylo oddělení těchto oblastí od Ukrajiny.

Sergej Něčajev:
Osm let jsme se snažili zajistit plnění těchto dohod.

Později jsme podle něj zjistili, že někteří západní politici Minsk nepovažovali primárně za prostředek k dosažení konečného míru, ale za způsob, jak Ukrajině poskytnout čas na posílení jejích vojenských schopností.

V prosinci 2021 podle Něčajeva Rusko ještě předložilo Spojeným státům a NATO návrhy na jednání o bezpečnostním uspořádání.

Podle jeho interpretace byly ruské návrhy odmítnuty, což následně přispělo k ozbrojenému konfliktu.

12. Německo-ruské mechanismy spolupráce před válkou

Moderátor se následně ptá na institucionální vztahy mezi Berlínem a Moskvou před rokem 2022.

Něčajev připomíná existenci řady německo-ruských pracovních skupin v oblasti hospodářství, bezpečnosti, obranné politiky, školství a občanské společnosti.

Existoval Petrohradský dialog, spolupráce mezi regiony a také dohody týkající se školních výměn, německého jazyka v Rusku a ruského jazyka v Německu.

Podle Něčajeva tyto smlouvy formálně stále existují, ale praktická spolupráce je po uzavření Ruského domu a dalších institucí výrazně ztížena.

13. Válečné hroby jako poslední oblast spolupráce

Velvyslanec poté popisuje jednu z mála oblastí, kde německo-ruská spolupráce podle něj stále funguje: péči o sovětské válečné hroby.

Sergej Něčajev:
V Německu máme více než čtyři tisíce ruských či sovětských válečných pohřebišť, na nichž leží přibližně 700 tisíc sovětských občanů.

Jsou mezi nimi vojáci, váleční zajatci i nuceně nasazení.

Obě země mají od devadesátých let dohodu o péči o tato místa.

Něčajev pozitivně hodnotí spolupráci s německým Volksbundem a říká, že Rusko se snaží tuto oblast bilaterálních vztahů zachovat.

Kontrastuje ji především s vývojem v Polsku a některých pobaltských zemích, kde podle něj ruské či sovětské památníky mizí.

14. Rok 2022: Rusko odmítá označení „válka“

Ben Berndt:
Přejděme k roku 2022. Ze západního pohledu tehdy Rusko vstoupilo do války. V médiích se začalo používat označení „ruská útočná válka“.

Jaký byl tehdy ruský cíl a jak se případně v průběhu času změnil?

Sergej Něčajev:
Cíle „speciální vojenské operace“ jsme nikdy nepovažovali za skutečnou válku.

Podle něj měla být operace velmi rychle ukončena, dokud se do ní nezačaly zapojovat západní mocnosti.

Něčajev poté připomíná rusko-ukrajinská jednání z března 2022.

Tvrdí, že existoval ukrajinský návrh dohody, který byl podle diplomatů již významně rozpracovaný a mohl sloužit jako základ pro další jednání.

15. Stažení od Kyjeva a Buča

Sergej Něčajev:
Naše jednotky byly u Kyjeva. Ukrajinská strana nás požádala, zda bychom je jako gesto dobré vůle mohli stáhnout. Udělali jsme to.

Potom podle něj následovala „zinscenovaná provokace v Buči“ s mrtvými civilisty, jejichž zabití bylo připisováno Rusku.

Něčajev tvrdí, že Moskva stále požaduje vyšetření těchto událostí v rámci OSN.

16. Boris Johnson a údajně zmařená mírová dohoda

Velvyslanec následně předkládá další ruský výklad událostí jara 2022.

Sergej Něčajev:
Potom přijel tehdejší britský premiér Boris Johnson. Viděl plán dohody a Ukrajincům zakázal, aby ho podepsali. Dnes už to podle mě není žádné tajemství.

Ben Berndt:
Proč?

Sergej Něčajev:
Protože existovali lidé, kteří nikdy nechtěli sblížení Ruska a Ukrajiny.

Podle něj měl někdo zájem na pokračování bojů mezi Rusy a Ukrajinci, oslabení obou zemí a oslabení ruské ekonomiky.

Připomíná také západní výroky o potřebě způsobit Rusku „strategickou porážku“.

17. „Bojujeme proti NATO“

Rozhovor se následně dostává k jedné z nejzávažnějších částí.

Ben Berndt:
Musíme se ještě dostat k Nord Streamu. Současná válka je někdy i na Západě označována za zástupnou válku, protože Ukrajina bojuje západními zbraněmi.

Sergej Něčajev:
V dnešní situaci bojujeme proti NATO. To je názor mnoha našich politiků.

Západní státy podle něj tvrdí, že nejsou přímými stranami konfliktu, avšak Ukrajině poskytují zbraně, munici, poradce, výcvik, průmyslovou spolupráci, finanční pomoc a další podporu.

Něčajev říká, že Moskvu argument, že NATO není stranou konfliktu, nepřesvědčuje.

Sergej Něčajev:
Víme, kdo za tím stojí.

Připomíná také použití německých tanků Leopard při bojích v Kurské oblasti a symbolickou citlivost německé vojenské techniky na ruském území.

18. Znamená to, že Rusko může zaútočit na NATO?

Ben Berndt:
Řekl jste tedy, že Rusko prakticky bojuje proti NATO na Ukrajině.

Sergej Něčajev:
Některé druhy zbraní Ukrajina ani nemůže obsluhovat bez zahraniční pomoci.

Ben Berndt:
Pokud je to podle vás válka s NATO, která se zatím odehrává pouze na ukrajinském území, nabízí se otázka: kdy začnete útočit na pozice NATO mimo Ukrajinu?

Něčajev odpovídá, že není voják a nepatří do generálního štábu.

Zároveň znovu zdůrazňuje:

Sergej Něčajev:
Nechceme válku s NATO. Nechceme válku s Německem.

Poté ale přechází k otázce západních dalekonosných zbraní.

Podle něj Rusko velmi negativně reaguje na rozhodnutí západních států umožňovat Ukrajině útočit západními zbraněmi hluboko na ruském území.

Tvrdí, že pokud západní země zaujmou takovou pozici, mohou se podle ruského pohledu jejich vlastní vojenské objekty stát legitimními cíli.

19. Berndt se ptá přímo na možné cíle v Německu

Moderátor tento argument dovádí do logického důsledku.

Ben Berndt:
Ukrajina může západními zbraněmi zasahovat muniční sklady nebo výrobní zařízení na ruském území.

Vy víte, kde jsou závody a sklady vyrábějící zbraně pro Ukrajinu na území NATO.

Znamená to tedy, že pokud budou západní zbraně používány proti ruským vojenským a výrobním zařízením, budou cíle na území NATO – potenciálně také v Německu – pro Rusko legitimními cíli?

Sergej Něčajev:
Doufám, že k tomu nedojde. Doufám, že u západních politiků zvítězí rozum.

Poté přidává mimořádně závažnou poznámku.

Sergej Něčajev:
Ještě nejsme připraveni použít naše nejsilnější zbraně. Existuje příslušná jaderná doktrína. Ale naše trpělivost také není nekonečná.

20. Něčajev: Rusko podle něj neútočí na civilisty

Velvyslanec následně tvrdí, že Ukrajina používá „teroristické metody“ proti civilnímu obyvatelstvu.

Uvádí různé příklady útoků na školy, univerzity nebo autobusy a kritizuje západní státy za to, že se podle něj proti podobným činům nevymezují.

Poté formuluje jeden z nejzásadnějších výroků celého rozhovoru:

Sergej Něčajev:
Máme zásadní pravidlo: proti civilním cílům nebojujeme.

Energetika ano. Vojenské objekty ano. Vojenská logistika ano. Vojenská infrastruktura ano. Dopravní cesty a transporty ano. Ale ne civilisté.

Civilní oběti podle něj vznikají také proto, že ukrajinská strana údajně umisťuje vojenské objekty do blízkosti civilních zařízení.

Něčajev tvrdí, že ukrajinské vedení naproti tomu cíleně útočí proti civilnímu obyvatelstvu a civilním objektům.

21. Co by podle Ruska bylo potřeba k míru?

Na závěr moderátor žádá ještě odpověď na otázku, kterou označuje za nejdůležitější.

Ben Berndt:
Co je potřeba k dosažení míru? Co by Rusko požadovalo?

Sergej Něčajev:
Především dobrou vůli ukrajinského vedení.

Zpochybňuje přitom plnou ústavní legitimitu současného ukrajinského vedení.

Dále požaduje „rozumný postoj evropských států“ a odmítá podle něj ultimativní požadavky kladené Rusku.

Naopak pozitivně hodnotí snahu nové americké administrativy a prezidenta Donalda Trumpa o řešení konfliktu.

Podle Něčajeva Moskva viděla v některých amerických návrzích základ, na němž bylo možné jednat, a byla připravena na určitou míru kompromisu.

Problém však podle jeho tvrzení představoval odpor části evropských států.

„Ne dočasné příměří, ale trvalý mír“

Sergej Něčajev:
Nejde nám o provizorní příměří. Musí jít o trvalý mír.

Podmínky podle něj zahrnují dlouhodobé bezpečnostní garance a principy, které opakovaně formulovali prezident Vladimir Putin a ruský ministr zahraničí.

Sergej Něčajev:
Všichni vědí, co tím myslíme. Nic více, ale také nic méně.

Rozhovor zakončuje výzvou k obnově dobrých vztahů mezi Německem a Ruskem:

Sergej Něčajev:
Přeji vám osobně i vašim divákům a posluchačům všechno dobré. Přátelství s Ruskem, dobré vztahy s Ruskem a důvěra vůči Rusku přinášely německému národu vždy pozitivní výsledky a pozitivní vývoj.

Špatné vztahy naopak přinesly oběma našim národům katastrofy a tragédie.

Ben Berndt:
Pane velvyslanče, mnohokrát děkuji.

Co v rozhovoru zaznělo – bez hodnocení

Rozhovor vytváří poměrně ucelenou ruskou interpretaci vývoje posledních tří desetiletí. Sergej Něčajev v ní prezentuje Rusko jako stát, který měl dlouhodobě zájem na spolupráci s Německem a Západem, zatímco postupné rozšiřování NATO, politický vývoj na Ukrajině, rok 2014 a následná západní podpora Kyjeva podle něj vedly k dnešnímu konfliktu.

Současně velvyslanec odmítá řadu klíčových prvků západní interpretace války. Zpochybňuje ruskou odpovědnost za incident v Lipsku, označuje změnu vlády na Ukrajině v roce 2014 za státní převrat, anexi Krymu interpretuje jako uplatnění práva na sebeurčení, masakr v Buči jako zinscenovanou provokaci a invazi v roce 2022 nadále označuje za „speciální vojenskou operaci“. Tvrdí také, že Rusko neútočí na civilní cíle a že současnou válku lze z ruské perspektivy chápat jako konflikt s NATO.

Právě tato tvrzení budou základem druhého dílu naší série, v němž je postupně porovnáme s doloženými historickými fakty, mezinárodním právem, dokumenty OSN, dostupnými vyšetřovacími závěry a dalšími nezávislými zdroji.