Podle deníku DIE WELT umí číst žáci základních škol v Německu mnohem hůř než před 20 lety. Výsledky studie „Igloo“ ukazují, že k tomu přispěly i sociální a migrační nerovnosti. Vzdělávací organizace si stěžují: Politici k problému přistupují jen polovičatě, přičemž nedostatek čtenářských dovedností se stává společenským problémem.
Úroveň vzdělání německých dětí se od tzv. „PISA šoku“ (špatný výsledek německých žáků ve studii PISA v roce 2000, pozn. red.) vyvíjela jako smutný příběh. Díky četným reformám se během následujících deseti let sice zlepšily školní výkony. Ale sestup byl stejně strmý jako pohyb vzhůru. Německo je nyní zpět na spodním konci sestupné trajektorie ve školních výsledcích dětí.
Nejnovějším důkazem jsou výsledky Mezinárodního průzkumu čtení na základních školách (Igloo), který každých pět let zkoumá čtenářské dovednosti dětí na konci čtvrté třídy. Od poslední studie Igloo v roce 2016 se čtenářský výkon žáků čtvrtých tříd v roce 2021 opět výrazně snížil.
Děti dnes v průměru čtou výrazně hůře než před 20 lety. S průměrem 524 bodů je Německo ve srovnání s ostatními zeměmi v Evropě a OECD uprostřed žebříčku mezinárodní studie známé jako PIRLS.
Zjištění jsou však znepokojivá zejména v nižším výkonnostním spektru. Čtvrtina všech dětí již nedosahuje požadované úrovně čtenářské kompetence pro úspěšné zvládnutí přechodu na střední školu. S 25,4 procenta je jejich podíl vyšší než v letech 2001 (17 procent) a 2016 (19 procent).
6,4 procenta dětí dosáhne pouze úrovně jedna, která je popsána jako „základní čtení s porozuměním“. Po přechodném nárůstu od roku 2016 se opět snížil i podíl zvláště úspěšných studentů – z 11,1 na 8,6 procenta.
„Ve srovnání se začátkem studie Igloo v roce 2001 průměrná kompetence ve čtení v Německu výrazně klesla,“ uvedla vedoucí studie Nele McElvany z Institutu pro výzkum rozvoje škol na TU Dortmund. . Podle McElvany jsou kompetenční výhody dětí ze sociálně privilegovaných rodin stále velmi výrazné. Rozdíly mezi rodilými mluvčími a dětmi s odlišným jazykem původu jsou také v Německu výraznější než v mezinárodním srovnání.
„Podstatné sociální rozdíly nebo rozdíly související s migrací se v Německu od roku 2001 nesnížily,“ říká McElvany. Její trpký závěr: „Pokud jde o rovnost ve vzdělání a rovné příležitosti, v Německu se za 20 let prakticky nic nezměnilo.“
Že se nejedná o nevyhnutelný automatismus, dokazují pozitivnější výsledky jiných zemí, jako je Finsko, Itálie nebo Slovinsko s nižšími sociálními rozdíly nebo Dánsko, Nizozemsko nebo Česká republika, ve kterých je méně migračně specifických rozdílů. Svou roli však pravděpodobně sehrála koronavirová pandemie a související zavírání škol.
Singapur předběhl Německo
V mezinárodním měřítku se zúčastnilo studie asi 400 000 studentů; v Německu se zúčastnilo 4611 z 252 čtvrtých tříd. Po vyhodnocení výsledků byly jednotlivým zemím přiřazeny bodové hodnoty. Singapur vede žebříček s 587, poslední je Jižní Afrika s 288 body a extrémně vysokým podílem 81 procent dětí, které mají pouze základní čtenářské dovednosti.
Dobrý výkon Singapuru je obzvláště pozoruhodný, protože v roce 2001 byl podle vedoucího studie v průměru ještě za Německem. Mimo jiné proto, že všechny tamní děti jsou na prvním stupni testovány na schopnost čtení. V případě nedostatků se pak přijímají protiopatření s diferencovaným financováním. „Tato diagnostika s cílenou podporou by se měla systematičtěji provádět i na našich základních školách.“
Požadavek, který už nějakou dobu vznášejí vědecké kruhy – ale selhává mimo jiné kvůli nejisté personální situaci na německých školách. Vzhledem k omezeným zdrojům je podle studie nutné nejprve stanovit jasné priority pro zajištění základních dovedností. „Součástí je i navýšení množství týdenního vyučovacího času věnovaného činnostem spojeným se čtením v Německu, které bylo v mezinárodním srovnání dosud podprůměrné.“
Průměrná doba strávená čtením ve třídě v Německu je 141 minut – průměr účastníků OECD je 205 minut a průměr účastníků EU 194 minut. Na druhou stranu německé děti čtou ve svém volném čase poměrně hodně – Německo je mezi zúčastněnými zeměmi na čtvrtém místě.
Ve srovnání se situací před 20 lety se chuť číst snížila; v průměru však měli čtvrťáci v Německu pozitivní sebepojetí ohledně čtení a „spíše vysokou motivaci ke čtení“ – zejména dívky. I zde je ale velký rozptyl: o něco více než pětina dětí na základních školách mimo školu nečte pro zábavu nebo jen výjimečně.
Předsedkyně Konference ministrů školství, berlínská senátorka pro školství Katharina Günther-Wünsch (CDU), označila výsledky studie v Igloo za „vystřízlivění“. „Pandemie koronaviru a stále heterogennější žákovský sbor staví učitele před stále větší výzvy. Jsme si toho vědomi a těmto výzvám budeme čelit.“ Podpora ze strany spolkové vlády je „mimořádně důležitá“.
Spolková ministryně školství Bettina Stark-Watzinger (FDP) hovořila o „alarmujících“ výsledcích. „Studie Igloo ukazuje, že naléhavě potřebujeme obrat ve vzdělávací politice, aby se výkon našich dětí a mladých lidí mohl opět zlepšit.“
Využila příležitosti znovu propagovat program start šance pro školy v problémových oblastech, díky kterému spolková vláda poskytne zvláště znevýhodněným školám v příštích deseti letech jednu miliardu eur ročně. V současné době však probíhá spor se spolkovými zeměmi o rozdělení prostředků a spolufinancování ze strany spolkových zemí.
Předsedkyně Německé asociace filologů Susanne Lin-Klitzing uvedla, že problém špatné schopnosti číst je známý už léta, ale řeší se jen napůl. „Tady musíme důsledně školy podporovat, vyžadovat výsledky a být přísnější,“ požadovala. To by mělo zahrnovalo povinné průzkumy jazykové úrovně v dostatečném předstihu před začátkem školní docházky a následnou povinnou jazykovou podporu pro dotčené děti, jak je praktikováno v Hamburku a Hesensku.
Koneckonců, schopnost číst je podle Lin-Klitzing základním kamenem komunikace. „Nedostatek čtenářských dovedností nakonec neohrožuje pouze sociální participaci mnoha lidí, ale také Německo a jeho průmyslové postavení ve světe“