Německá strategie výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů obsahuje kolosální chyby
Diskuse o ochraně klimatu je v současnosti v Německu vedena s nesmiřitelnou intenzitou. Mnoho debat však trpí nesprávnými úsudky o přínosu, a hlavně o výkonu obnovitelných energií. Přitom jeden klíčový údaj již nyní poskytuje jasné informace o tom, jakou skutečnou relevanci má v současnosti zelená elektřina.
Ve vysílání „PresseClubu“ televize ARD to byla vlastně jen okrajová poznámka. Ale vyvolala nedůvěru, kritiku a diskuse na sociálních médiích: Považuji za šokující, že větrná a sluneční energie „po desetiletích miliardových dotací pokrývá jen něco málo přes čtyři procenta spotřeby primární energie,“ řekl Axel Bojanowski, hlavní zpravodaj pro vědu, deníku DIE WELT.
Zpočátku byl údiv značný. Netvoří snad zelená elektřina již více než 45 procent? Jiní slyšeli, že obnovitelné energie tvoří 16 procent celkové poptávky. Nepodceňuje referenční proměnná „spotřeba primární energie“ skutečný přínos a výkonnost obnovitelných energií?
Odpověď je ano i ne. Bojanowski v zásadě správně uvedl číselný řád, ve kterém se podíl obnovitelných zdrojů pohybuje. Spolková vláda uvedla ve svém zatím posledním grafickém znázornění energetických zdrojů za rok 2018, že větrná energie představuje tři procenta spotřeby primární energie v Německu. Sluneční energie dosáhla 1,3 procenta. Spolu s energií vyrobenou vodními elektrárnami měly „nové obnovitelné zdroje“ celkový podíl pouze 4,8 procenta.
Pro následující roky jsou sice k dispozici aktuálnější data, která ale zatím nebyla ministerstvem hospodářství dostatečně graficky vizualizována. Excelové tabulky ale ukazují, že politicky preferované zdroje (větrná a solární energie) stále pokrývají pouze poloviční jednociferné procento potřeby primární energie: V roce 2020 dosáhla kombinace větrné, solární a vodní energie 6,6 procenta.
To není daleko od šesti procent, kterými v současnosti přispívá zbývajících šest německých jaderných elektráren. Kromě toho existují další obnovitelné zdroje z biomasy, palivového dřeva a plynu s podílem 10,2 procenta. Celkový podíl obnovitelných energií se tímto zvyšuje na 16,8 procenta. Bioenergie však hrají pouze specifickou roli v koncepci spolkové vlády v oblasti energetiky a klimatu; jejich podíl by se neměl výrazně zvyšovat.
Takže bude-li chtít do 25 let Německo zcela dekarbonizovat, současné údaje o 6,6 procenta podílu větrné a sluneční energie na primární energii ukazuje velikost výzvy, kterou představuje energetická transformace (Energiewende). Hlavní otázkou ale je, jak smysluplná je referenční proměnná „spotřeba primární energie“?
Základní omyl v německé energetické debatě
Primární energie označuje množství energie proudící do ekonomiky prostřednictvím využití základních zdrojů, jak jsou např. ropa, uhlí, plyn, elektřina atd.
Všechny primární energetické zdroje mají být z důvodu ochrany klimatu dekarbonizovány, a proto studie Agora Energiewende pracuje s touto referenční hodnotou.
Dosti zavádějící je, když energetické a klimatické instituty, financované třetími stranami a závislé na zakázkových studiích podporujících přechod na zelenou energetiku, uvádějí číslo 45 procent jako podíl zelené elektřiny. Tento údaj se ale týká pouze hrubé spotřeby elektřiny. A ta představuje pouze 20 procent z celkové spotřeby energie.
Propagátoři přechodu na zelenou energii považují hodnotu „konečné spotřeby energie“ za smysluplnější než hodnotu spotřeby primární energie. Je to proto, že nezahrnuje ztráty z energetické přeměny, ke kterým dochází například při spalování uhlí nebo benzínu.
Dále tvrdí, že jakmile budou všude zavedeny elektromotory, ekonomika primární energie bude mít méně ztrát, vznikajících například tepelnými ztrátami při spalování v motoru. Konečná potřeba energie by měla být tedy nižší a cílů zelené elektřiny by mělo být možné dosáhnout snadněji.
Téměř všechny studie, které tvrdí, že energetický přechod je proveditelný, jsou založeny na předpokladu, že polovinu celkového energetického požadavku lze také tímto způsobem ušetřit.
Mnoho fosilních elektráren však spojuje již nyní výrobu elektřiny a tepla, a proto dosahují vysokých úrovní účinnosti, takže konečné úspory energie prostřednictvím zelené elektřiny budou také omezené. Dalším problémem je, že zelená elektřina má také vysoké konverzní ztráty, například pokud jde o výrobu vodíku v zařízeních pro elektrolýzu.
V každém případě nebude ani dekarbonizace automaticky úspěšná: Studie Agora „Klima neutrální Německo 2045“ předpokládá, že německý požadavek na primární energii musí být více než poloviční tedy pokles z 13 000 na přibližně 6400 petajoulů.
Existuje jen málo náznaků, že by se v této oblasti mohl stát zázrak: v první polovině roku 2021 stoupla spotřeba černého uhlí meziročně o 23 procent a spotřeba hnědého uhlí o třetinu.
Objem větrné energie za těchto šest měsíců klesl kvůli povětrnostním podmínkám o 20 procent a příspěvek z obnovitelných energií celkově klesl o jeden procentní bod.
V komentářích pod článkem získal nejvíce laiků názor od čtenáře Stefan C.:
Veškerý tento ideologický směr energetické transformace, řízený učiteli mateřských škol, teology, sociálními pracovníky, autory dětských knih, fyziky (kteří přemýšlejí od konce – myšlena kancléřka Merkel, pozn. autor) a mainstreamovými manažery, vyjde tuto zemi draho.