Německo bojuje s nedostatkem učitelů, eskaluje krize německého školství

Integrace stovek tisíc ukrajinských dětí je výzvou i pro zdravý školský systém. Ale nemocný německý vzdělávací systém už funguje na hranici svých možností. Nyní existuje hrozba větších tříd, více žáků, kteří vstupují do vzdělávacího systému v jeho různých fázích a rostoucí počet neúspěšných tříd.

Podle DIE WELT je akutně zatím problém řešen zpětným náborem učitelů v důchodu. 84 učitelů v důchodu chce vrátit v Hamburku pomáhat ukrajinským dětem, v Bádensku-Württembersku 60 a v Sasku-Anhaltsku 45. V celé zemi je jich od začátku války pravděpodobně několik stovek, jak ukazuje průzkum ministerstva školství.

Potřeba je obrovská. Na začátku května bylo v Německu registrováno 242 000 nezletilých, kteří uprchli z Ukrajiny, což odpovídá 3,5 procentům dětí a mladých lidí z této země. S každým dalším dnem války jich bude víc.

„Za předpokladu současného poměru učitelů a učitelů na školách by bylo potřeba 13 500 dalších učitelů na plný úvazek pro 3,5procentní podíl a 19 400 pro pětiprocentní podíl,“ uvádí se v závěru studie Německého ekonomického institutu (IW), kterou má exkluzivně k dispozici DIE WELT.

„Za předpokladu velikosti jedné třídy v počtu 15 žáků, což dává smysl pro žáky, vstupující nestandardně do vzdělávacího systému, by bylo potřeba 20 200 učitelů na plný úvazek při 3,5 procentech a 28 900 při pěti procentech,“ říká autor studie Wido Geis-Thöne.

Podle Konference ministrů školství (KMK) navštěvuje německé školy již 113 584 dětí uprchlíků z Ukrajiny a trend je stoupající. Předsedkyně KMK a ministryně školství Šlesvicka-Holštýnska Karin Prien (CDU) dokonce očekává ve střednědobém horizontu až 400 000 dětí, pokud by byl maximální odhad spolkové vlády až jeden milion uprchlíků správný.

Školit nezletilé válečné uprchlíky smysluplným způsobem však není ten největší problém. „Celkově je v každé třídě méně než jedno dítě navíc, to by mělo být proveditelné,“ říká Geis-Thöne. Potíž je spíše v tom, že Ukrajinci musí být integrováni do systému, který je již na hranici svých možností. I bez dětí ukrajinských uprchlíků je totiž počet chybějících učitelů obrovský.

Dopady budou „dramatické“

„Ministři školství spolkových zemí podceňují nedostatek učitelů a raději kalkulují podle principu nějak bylo, nějak bude,“ kritizuje Geis-Thöne. „Ale je naivní neplánovat pesimističtější scénáře. Lednová studie Sdružení pro vzdělávání a výchovu (VBE) předpokládá, že do roku 2030 bude chybět až 155 000 učitelů. V roce 2035 by to mělo být 158 ​​700. Na druhé straně KMK původně předpovídala počet chybějících učitelů ve výši 14 000 v roce 2030, poté prognózu opravila na 23 800 do roku 2035.

Jak je takový rozpor možný? Jak VBE, tak renomovaný výzkumný pracovník v oblasti vzdělávání Klaus Klemm obviňují KMK z pochybného způsobu práce. „Spolkové země poskytují čísla, která jsou jen stěží použitelná. To není poctivá bilance,“ řekl nedávno Klemm. Jeden z hlavních problémů: Uvedené počty učitelů, kteří nově nastupují do svého povolání, jsou příliš nadhodnocené, kritizuje i Geis-Thöne.

Stejná hodnota je často uváděna i u nově přijatých zaměstnanců, přestože počet absolventů středních škol klesá. Výzkumník v oblasti vzdělávání Klemm počítá s méně absolventy a rostoucí potřebou vzhledem k připravovanému zákonnému nároku na celodenní péči o všechny děti základních škol.

I bez ukrajinských uprchlíků budou důsledky pro vzdělávací systém v příštích letech „dramatické“, jak varuje ekonom Geis-Thöne. „Bude se muset vyučovat více žáků, vstupujících nestandardně do vzdělávacího systému a v důsledku toho utrpí kvalita výuky.

Kromě toho je pravděpodobnější, že hodiny budou rušeny, pokud se nepodaří nahradit nemocné učitele; větší třídy se brzy stanou spíše pravidlem než výjimkou.“ Nedostatkem učitelů jsou postiženy zejména děti z rodin s nízkým vzděláním: „Hrozí zrušení doučovacích kurzů, zejména v tzv. reálkách a základních školách, což jen zvýší nespravedlivosti v přístupu ke vzdělávání“

Zůstává otázka po rychlých řešeních. IW doporučuje odstranit překážky pro uznávání zahraničních kvalifikací – cílený nábor učitelů by mohl alespoň pomoci zmenšit problém. Lze si také představit, že někteří z aktivních učitelů navýší počet hodin výměnou za odpovídající plat.

Potenciál ukrajinských učitelů je přeceňován

Anja Bensinger-Stolze, členka představenstva Unie pro vzdělávání a vědu (GEW), obhajuje lepší nabídku dalšího vzdělávání pro osoby, které se snaží začlenit profesně do vzdělávacího systému. Je také nutné snížit zátěž a platit všechna učitelská místa rovnoměrně. Cílem by také mělo být snížení míry předčasného ukončování studia na vysokých školách. Nepopulární krok považuje za nevyhnutelný i ekonom Geis-Thöne: „Pokud si chceme do budoucna zachovat náš sociální systém, nevyhneme se plošnému zvýšení důchodového věku.“ Učitelé by se museli připravit i na to, že budou pracovat alespoň do 67.

Odbory ale s plošným zvýšením věkové hranice odchodu učitelů do důchodu nesouhlasí. „Zásadně odmítáme pozdější věk odchodu do důchodu pro učitele,“ říká člen představenstva GEW Bensinger-Stolze.

Někteří politici vkládají naděje i do samotných ukrajinských uprchlíků. Vzdělanostní úroveň uprchlíků je nadprůměrná, jak ukazují průzkumy Institutu pro výzkum trhu práce a povolání (IAB). Do konce května bylo podepsáno 88 smluv s ukrajinskými učiteli v Porýní-Falcku; V Sasku bylo od března přijato 340 nových lidí na výuku ukrajinských studentů. Asi 75 procent z nich má ukrajinské občanství.

Geis-Thöne naopak euforii krotí: „Potenciál ukrajinských učitelů se přeceňuje.“ Většina z nich neumí učit vyšší třídy v němčině. „Výuka ukrajinských dětí pouze v ukrajinštině vede k nechtěnému vyloučení.“ S cílem poskytnout okamžitou úlevu zůstává prozatím jediná strategie, a to získat zpět učitele v důchodu. Geis-Thöne tomu říká královská cesta. „Už mají veškerou kvalifikaci, nepotřebují žádné další školení a mohou být okamžitě nasazeni.“

Jedna věc je jasná: „To bude fungovat pouze s finančními pobídkami. Mnozí důchodci se však také vracejí z vlastní motivace.“ Z krátkodobého hlediska má smysl nabídnout učitelům v důchodu práci nebo přimět brigádníky, aby zvýšili úvazek, říká odborář Bensinger-Stolze. Oba způsoby jsou však „již široce používány“. „Potenciál je konečný.“