Německo řeší výbušné privilegium státu: úřednické penze jsou víc než dvojnásobné oproti běžným důchodům. A do toho chce vláda ještě přidávat

Český přesah

Pro českého čtenáře je tohle mimořádně citlivé téma. V Německu se znovu naplno otevřela debata o tom, jak výrazně jsou státní úředníci zvýhodněni oproti běžným pracujícím v soukromém sektoru: v důchodu berou v průměru víc než dvojnásobek oproti standardní státní penzi a současně se řeší další zvýšení jejich platů kvůli zásahu ústavního soudu. V Česku je situace jiná: zákon o státní službě upravuje hlavně služební poměr, organizaci státní správy, hodnocení a odměňování státních zaměstnanců, nikoli německý typ zvláštního penzijního režimu. Právě teď se ale u nás vede jiný tvrdý spor: vláda Andreje Babiše chce služební zákon nahradit novou normou, která by podle kritiků mohla posílit politický vliv ministrů na úředníky a usnadnit jejich odvolávání. Český úředník tak na rozdíl od německého neřeší hlavně vysokou státní penzi, ale spíš to, zda mu stát ponechá profesionální ochranu a elementární stabilitu služby. (Ministerstvo vnitra)

Průměrný důchod v roce 2024 v Německu je 1296 eur hrubého měsíčně (asi 32 400 Kč).

V Německu se teď smysluplně propojily dva dosud oddělené okruhy debat. První je čistě finanční: jak velký je rozdíl mezi běžným starobním důchodem a penzí bývalých státních úředníků. Druhý je ústavně-právní: zda stát musí své úředníky platit tak, aby jeden plat uživil celou rodinu, i kdyby partner nepracoval. Když se tyto dvě linie spojí, vzniká velmi nepříjemná otázka: unese to německý stát ještě dlouhodobě, a jak to bude veřejnost vnímat ve chvíli, kdy se na ostatní zaměstnance valí tlak na delší práci, dražší zdravotnictví a horší vyhlídky v důchodu?

Podle nových čísel, která zveřejnil Business Insider Deutschland s odkazem na odpověď německé vlády, činil průměrný zákonný starobní důchod v roce 2024 v Německu 1296 eur hrubého měsíčně (asi 32 400 Kč). Naproti tomu bývalí spolkoví úředníci pobírali v průměru 2736 eur měsíčně (asi 68 400 Kč). To je víc než dvojnásobek. Ještě výraznější rozdíl je v takzvaném „jádru spolkové správy“, tedy u lidí z ministerstev, centrálních úřadů či justice. Tam průměrná penze dosahuje asi 3310 eur měsíčně (zhruba 82 750 Kč). Jinými slovy: jen malé procento běžných německých důchodců se dostane nad hranici 3000 eur měsíčně, zatímco pro významnou část vyššího státního aparátu je to v podstatě standard. (businessinsider.de)

Kdo slouží německému státu, má vysokou penzi

Německá vláda sice může argumentovat, že běžné důchody v posledních dvou letech rostly rychleji než penze úředníků. Mezi lety 2022 a 2024 se průměrná zákonná penze zvýšila zhruba z 1110 eur na 1296 eur – tedy asi o 16,8 procenta. Naproti tomu průměrná penze spolkových úředníků stoupla jen mírně, z 2697 eur na 2736 eur, což odpovídá růstu kolem 1,4 procenta. Jenže tento argument neřeší podstatu problému. Ano, důchody rostly rychleji, ale startovní pozice byla natolik rozdílná, že propast zůstává obrovská. Německý stát tak dál vysílá veřejnosti velmi silný signál: kdo slouží státu, má v pozdním věku řádově větší jistotu než ten, kdo celý život pracoval mimo veřejný aparát. (businessinsider.de)

A tím to nekončí. Druhý článek, tentokrát z WELT, ukazuje, že se v Německu nevede jen debata o vysokých penzích, ale i o dalším zvýšení platů státních zaměstnanců. Důvodem je zásah spolkového ústavního soudu, který konstatoval, že řada pravidel odměňování byla v Berlíně v letech 2008 až 2020 protiústavní. Ministerstvo vnitra pod vedením Alexandera Dobrindta proto připravuje nový systém odměňování, který by mohl spolkový rozpočet stát až 3,5 miliardy eur ročně (asi 87,5 miliardy Kč). Jen pro roky 2026 a 2027 se mluví o nákladech kolem 6,9 miliardy eur (asi 172,5 miliardy Kč) a navíc ještě o zpětných doplatcích za rok 2025 ve výši asi 707 milionů eur (přibližně 17,7 miliardy Kč). (DIE WELT)

Právní bitva se vede o model jediného živitele rodiny

Klíčová právní bitva se vede o takzvaný model jediného živitele rodiny. Dosud v německém beamtenrechtu platilo, že stát musí úředníka zaplatit tak, aby uživil sebe i rodinu, aniž by partner musel pracovat. Jenže ministerstvo vnitra teď naznačuje obrat. Nový návrh vychází z předpokladu, že dnešní standardní rodina je spíš dvoupříjmová, a v modelových výpočtech dokonce počítá s tím, že partner přinese do rodinného rozpočtu asi 20 000 eur ročně (tedy kolem 500 000 Kč). Tím stát snižuje tlak na vlastní rozpočet, protože může říct: úředník nemusí dostat tak vysoký základní plat, když se předpokládá, že rodinu spolufinancuje i druhý partner. Jenže právě tohle je podle právníků ústavně velmi sporné. Profesor Josef Franz Lindner z univerzity v Augsburgu pro WELT výslovně říká, že dosavadní judikatura trvá na tom, že plat úředníka musí být dostatečný k zajištění rodiny i bez pracovního příjmu partnera. (DIE WELT)

Tady se dostáváme k jádru celé věci. Německý stát současně říká tři různé věci. Za prvé: státní služba musí zůstat atraktivní pro kvalifikované lidi. Za druhé: kvůli rozpočtové realitě nelze bez omezení dál navyšovat výdaje. A za třetí: ústavní soud už nepřipouští, aby byla část odměňování nastavena pod hranicí ústavní přiměřenosti. Výsledkem je velmi výbušná směs. Běžný zaměstnanec vidí, že jeho důchod bude výrazně nižší než penze státního úředníka. Pak slyší, že stát možná ještě přidá miliardy na platy a zpětné doplatky. A současně slyší, že zdravotní pojištění, sociální stát i veřejné finance jsou pod tlakem. Politicky je to téměř ideální recept na frustraci.

Babišova vláda chce na rozdíl od Německa oslabit profesionalizaci státní správy

A právě tady je český rozměr mimořádně důležitý. Český stát nemá vůči běžným státním zaměstnancům takto štědrý a samostatný „beamten“ model jako Německo. Český zákon o státní službě je postaven především na profesionalizaci a oddělení politiky od úřednického výkonu. Jenže současná Babišova vláda chce tento zákon nahradit novou normou a podle kritiků by ministři získali větší vliv na hodnocení vrcholných úředníků a zjednodušilo by se propouštění. Kritici zároveň varují, že by tím mohla být oslabena profesionalizace státní správy a zvýšen prostor pro politické tlaky. Jinými slovy: německý úředník je kritizován za privilegia, český úředník dnes spíš riskuje, že přijde i o tu institucionální ochranu, kterou dosud měl. (Seznam Zprávy)

Pro české státní úředníky je to dost hořká paralela. V Německu se vede spor o to, zda je státní služba až příliš dobře zaplacená a chráněná. V Česku se naopak vede spor, zda bude ještě vůbec dost chráněná před politickým zásahem. A právě to je možná největší rozdíl: německý stát se přetahuje o cenu stability, český stát se přetahuje o samotný princip stability.

Závěr

Spojení obou německých článků ukazuje hlubší problém, než se na první pohled zdá. V Německu se stále jasněji rýsuje konflikt mezi privilegovaným postavením státní služby a tlakem na finanční udržitelnost státu. Průměrná penze bývalých spolkových úředníků je víc než dvojnásobná oproti běžnému důchodu a zároveň se chystají další miliardové zásahy do platového systému. Pro Česko je to důležité jako kontrast: zdejší úředníci nemají německý typ penzijních jistot, ale zato čelí hrozbě oslabení služebního zákona a větší politizace státní správy. Pokud tedy někde veřejnost vidí „státní elitu s jistotami“, je to dnes spíš Německo. Český úředník má dnes mnohem spíš důvod obávat se o institucionální ochranu, než že by si užíval nějaký mimořádný komfort.