Německý šéf průmyslu bije na poplach: „Kdo ráno vstává a tvrdě pracuje, není systémem zvýhodněn“

Peter Adrian (DIHK) odmítá současný směr Berlína. Otevřeně kritizuje politiku vlády, varuje před nerealistickými klimatickými plány a upozorňuje, že tvrdá práce se přestává vyplácet.

Německá ekonomika se nachází ve fázi, kterou mnozí analytici označují za nejkritičtější od roku 2008. Vysoké náklady práce, nejasné reformní plány a rostoucí tlak na průmysl vyvolávají v podnikatelském sektoru napětí.

S nečekaně otevřeným vystoupením nyní přichází Peter Adrian, prezident Německé průmyslové a obchodní komory (DIHK). V rozhovoru pro Welt am Sonntag říká větu, která v Německu okamžitě rezonovala:

„Wer morgens aufsteht und hart arbeitet, ist von unserem System nicht begünstigt.“
(Kdo ráno vstává a tvrdě pracuje, není naším systémem zvýhodněn.)

Politika vlády? „Čas promarněných očekávání“

Adrian přiznává, že měl od současné černo-červené koalice velká očekávání – zejména v oblastech daní, odbourávání byrokracie a reformy energetické politiky. Dnes však říká otevřeně:

„Jsme už trochu zklamaní. Slíbili rychlé reformy, ale firmy je zatím nevidí.“

DIHK kritizuje především:

• vysoké sociální odvody,
• rostoucí daňové zatížení,
• chybějící úlevy pro průmysl,
• komplikovanou klimatickou legislativu,
• pomalé tempo digitalizace státní správy.

Podle Adriana dnes sociální pojištění a odvody přesahují 40 % mzdových nákladů zaměstnavatelů. Pokud se přičtou daně, vyplácí se práci méně než kdy dřív. Právě to považuje za jeden z klíčových důvodů, proč německá ekonomika „ztrácí dech“. (pozn. redakce: o platech v Německu informujeme rozsáhle v následujících článcích ZDE)

Když tvrdá práce přestává dávat smysl

Věta o tom, že systém nezvýhodňuje tvrdě pracující, není jen rétorikou. Jde o zásadní signál o morální a strukturální nerovnováze.

Co tím Adrian míní?

• člověk s běžnou mzdou odvádí vysoké odvody,
• příjmová motivace klesá, protože čistá mzda se zvyšuje pomalu,
• firmy zvažují, zda se jim vyplatí zaměstnávat nové pracovníky,
• státní rozpočet přesto zůstává přetížen.

Adrian varuje, že Německo tak vstupuje do otevřeného rozdělovacího konfliktu – mezi veřejným sektorem, sociálním systémem, zaměstnavateli a zaměstnanci.

Klimatická politika: cíl správný, cesta špatná

DIHK nechce zpochybňovat klimatické cíle. Adrian ale říká zásadní větu:

„Musíme upravit cestu, ne cíl. Ten současný přístup je ekonomicky nerealistický.“

5 bilionů eur

Podle studie DIHK by současná transformace stála 5 000 000 000 000 eur do roku 2049. K dosažení takových investic by se musely více než zdvojnásobit každoroční náklady na klimatická opatření. A to je podle Adriana „mimo realitu“.

Riziko: únik průmyslu

Pokud evropské normy zpřísňují výrobu oceli, chemikálií nebo cementu, zatímco Čína, Indie či USA nic podobného nedělají, vzniká absurdní situace:

• v EU se výroba zastaví,
• materiál se začne dovážet,
• uhlíková stopa je větší než předtím.

„To není ochrana klimatu, ale ekonomická sebevražda,“ říká Adrian nepřímo.

Evropa na rozcestí

Situace, kterou popisuje Peter Adrian, není jen německým problémem. Může to být varování pro všechny evropské ekonomiky, včetně Česka. Stále vyšší náklady práce, tlak na klimatické závazky a složitost státní administrativy postupně vytvářejí prostředí, kde se inovace zpomalují a investice začínají hledat jiné destinace. Evropa riskuje, že ztratí svou roli globálního průmyslového centra, pokud se nedokáže přizpůsobit měnící se realitě. V sázce není jen konkurenceschopnost firem, ale také budoucí životní úroveň obyvatel a motivace jednotlivců podílet se na výkonu ekonomiky. Výrok „kdo tvrdě pracuje, není systémem zvýhodněn“ tak může být symbolem začínající evropské krize smyslu – otázky, zda současný model ještě skutečně funguje.

Český přesah: Proč by to mělo zajímat Česko

Německo je:

• největší obchodní partner ČR,
• destinace téměř 1/3 českého exportu,
• klíčový odběratel v automobilovém, strojním i chemickém sektoru.

Pokud německý průmysl ztratí konkurenceschopnost, dopady na českou ekonomiku budou:

• méně zakázek pro české továrny,
• tlak na nižší marže českých dodavatelů,
• potenciální propad exportu a investic,
• riziko přenesení restrukturalizace na subdodavatele.

A co české domácnosti?

Pokud se model „nevyplatí se tvrdě pracovat“ přenese i do Česka, hrozí:

• demotivace pracujících tříd,
• růst šedé ekonomiky,
• tlak na sociální systém,
• odchod kvalifikovaných lidí do zahraničí.

Komentář redakce nemeckezpravy.cz

Výrok Petera Adriana může být bodem zlomu v debatě o tom, kam se Evropa posouvá.
Možná se schyluje k zásadnímu střetu mezi:

• zelenými cíli a ekonomickou realitou,
• státním aparátem a podnikateli,
• přerozdělováním a produktivitou.

A jestli má být Německo „motorem Evropy“, pak dnes tento motor škytá, dusí se a ztrácí výkon.