Německý zákon o vytápění zůstává. Energetická transformace se stává privilegiem bohatých

Německo debatuje o zákonu, který má urychlit odklon od fosilních paliv v budovách. Takzvaný „zákon o vytápění“ (Heizungsgesetz) ale zůstává prakticky beze změny a čím dál víc se ukazuje, že z energetické transformace těží hlavně bohatší domácnosti.

V koaliční smlouvě současné německé vlády sice stojí, že tzv. „zákon o vytápění“ bude zrušen. Při bližším čtení je ale jasné, že jde spíše o jeho modernizaci. Vláda slibuje, že nové znění bude „technologicky otevřenější, flexibilnější a jednodušší“ a že hlavním kritériem se stane dosažená úspora emisí CO₂.

Z průzkumů i odborných diskusí však vyplývá, že se občané žádné velké liberalizace nedočkají. Kontroverzní paragraf 71, který určuje, že nově instalované topné zdroje musí využívat minimálně 65 % obnovitelné energie, zůstane zachován.

Tato povinnost začne platit od 1. července 2026 ve městech nad 100 000 obyvatel (tedy např. Berlín, Hamburk, Mnichov) a od 1. července 2028 ve všech ostatních obcích. Výjimky jsou možné jen v odůvodněných případech, např. pokud topný systém není technicky realizovatelný.

Omezené možnosti pro majitele starších domů

Majitelé domů s běžnou energetickou třídou C nebo D budou mít po vstupu zákona v platnost omezený výběr:

• biomasa (např. kotle na dřevěné pelety),
• centrální dálkové vytápění,
• tepelná čerpadla.

Podle Německého svazu pro tepelná čerpadla jsou výrobní kapacity i know-how instalatérů připraveny. Svaz ale varuje, že případné oslabení 65% pravidla by vyvolalo žaloby ekologických organizací.

Klesající ochota investovat

Německá rozvojová banka KfW zveřejnila nová data z pravidelného průzkumu „Energiewendebarometer“:

• 83 % Němců považuje energetickou transformaci za důležitou,
• 13,5 milionu domácností už využívá alespoň jednu zelenou technologii (hlavně fotovoltaiku),
• ale pouze 59 % je ochotno investovat do úprav svých domů – nejméně od roku 2018.

Největší rozdíly jsou mezi bohatšími a chudšími vrstvami:

• jen 16 % domácností s nejnižšími příjmy využívá obnovitelné zdroje,
• u domácností s nejvyššími příjmy je to 50 %.

Podobně u tepelných čerpadel:

• pouze 2 % nejchudších domácností mají čerpadlo,
• zatímco u nejbohatší čtvrtiny je to 16 %.

Sociální rozměr: majitelé vs. nájemníci

Fotovoltaika je nejčastější zelenou technologií (instalována u 16 % domácností), ale hlavně u vlastníků rodinných domů. Nájemníci z ní přímo neprofitují, přestože její podpora je financována z veřejných prostředků.

V městských činžovních domech navíc často nelze efektivně instalovat tepelná čerpadla kvůli stavebním limitům.

Výzva pro politiku

„Mnoho nízkopříjmových domácností je pod vysokým finančním tlakem a nemá prostředky na investice do zelených technologií,“ uvedl hlavní ekonom KfW Dirk Schumacher. Podle něj je nutné, aby stát vytvořil cílené pobídky a technická řešení, která zapojí i chudší vrstvy a udrží širokou veřejnou podporu pro klimatickou politiku.

Český přesah

Česká republika bude v následujících letech čelit podobným výzvám při snižování emisí budov.
I v Česku hraje roli vysoký podíl domácností v nájmu, nižší příjmy a energetická chudoba. Německá zkušenost ukazuje, že bez adresných podpor pro nízkopříjmové skupiny a nájemníky může klimatická politika prohloubit sociální nerovnosti a vyvolat odpor veřejnosti.