Rakouská zkušenost je pro Česko velmi relevantní, protože obě země jsou součástí propojeného středoevropského elektrizačního systému a zároveň čelí podobným klimatickým extrémům. Nízké průtoky v Dunaji, vysoké teploty a rychlý růst fotovoltaiky ukazují, že budoucnost energetiky nebude stát jen na množství vyrobené elektřiny, ale také na schopnosti sítí zvládat prudké změny výroby a přeshraniční toky.
Německo přechází k jedné z největších změn své energetické politiky za posledních dvacet let. Nový zákon EEG 2027 postupně ukončí systém garantovaných dotací pro nové střešní fotovoltaické elektrárny a přiměje jejich majitele chovat se více jako běžní účastníci trhu s elektřinou. Tento vývoj bude mít význam i pro Českou republiku.
Stejná debata, která dnes probíhá v Německu, začíná stále silněji rezonovat také v České republice. Počet tropických dnů i tropických nocí roste, přibývá přehřátých bytů zejména v panelových domech a podkrovních bytech a stále více lidí zvažuje pořízení klimatizace.
Události posledních dnů ukazují problém, který se netýká pouze Německa, ale celé střední Evropy včetně České republiky. Extrémní vedra, rostoucí spotřeba elektřiny kvůli klimatizacím a současně nízká výroba z větrných elektráren vytvářejí situaci, kdy jsou energetické soustavy stále více závislé na záložních zdrojích.
Debata, která nyní probíhá v Německu, je mimořádně důležitá i pro Českou republiku. Německo totiž určuje tempo evropské energetické politiky a česká energetická síť je s německou úzce propojena.
Německo debatuje o zákonu, který má urychlit odklon od fosilních paliv v budovách. Takzvaný „zákon o vytápění“ (Heizungsgesetz) ale zůstává prakticky beze změny a čím dál víc se ukazuje, že z energetické transformace těží hlavně bohatší domácnosti.
