„Politické elity v Německu žijí v iluzích“ – zástupce Braniborska kriticky k německé migrační politice

„Politické elity v Německu žijí v iluzích“ – zástupce Braniborska kriticky k německé migrační politice

Gernot Schmidt je krajským zastupitelem v Braniborsku a řešení migrační krize popisuje v rozhovoru pro deník DIE WELT  v jediné volbě a sice v rozhodnutí mezi důslednými deportacemi a „další tvrdou linií“. Stranickou soudružku z SPD a spolkovou ministryni vnitra Nancy Faeserovou obviňuje z moralizující „falešné debaty“.

DIE WELT: Německý svaz měst a obcí uvádí, že obce dosáhly svého limitu, pokud jde o zajištění bydlení a integraci migrantů. Jak vnímáte situaci ve Vašem kraji pane Schmidte?

Gernot Schmidt: Především jsem šokován tím, jak je tento diskurz veden ve Spolkové republice. Často se zmiňuje, že obce uprchlíky dostatečně neintegrují. Takže: V kraji máme kolem 3000 uprchlíků. Mezi nimi je 900 lidí, kteří nemají být integrováni, ale mají být deportováni – ale deportováni nejsou. 300 jich skutečně opustí zemi; pro dalších 600, například z Afghánistánu, byla deportace pozastavena z humanitárních důvodů.

Pokud lidé nemají právo na azyl, neexistuje žádný závažný důvod pro integraci. Jsme proto nuceni nedávat těmto lidem pracovní povolení ani uspokojovat nároky na bydlení. Ale pokud je nedeportujeme, donutíme je tím zmizet do ilegality a nesnesitelných podmínek. Tráví roky v azylových domech. Ale nikdo není ochoten udělat čáru za ukončením jinak neudržitelných podmínek. Německá azylová politika znamená, že neuplatňujeme platné zákony.

DIE WELT: Tato „čára“ by pro Vás byla důsledná repatriační politika?

Schmidt: Takže buď důsledně deportujete, nebo, pokud to nemůžete udělat, musíte udělat další tvrdou čáru: Vydat jakousi všeobecnou amnestii, lidé potom budou dostávat bydlení a pracovní povolení. Pokud pak pracují a podléhají odvodům na sociální zabezpečení, stávají se součástí naší společnosti. Pokud nepracují, musí se sociální transfery drasticky snížit a přejít na věcné dávky. Ale když o to požádáte, všichni znovu křičí…

DIE WELT: Ne všichni, ale pravděpodobně mnozí – například z Vaší SPD.

Schmidt: Ano, je to tak. Ale jiná cesta znamená naprosté odtržení se od reality. Každopádně si nemyslím, že je pro naši zemi dobré, když budeme lidi bez pracovního povolení nutit do nelegálního zaměstnávání. I ten, kdo žije v domově pro žadatele o azyl šest, sedm nebo osm let, si musí najít své místo v životě.

Mluvím také ke stovkám občanů a bez ohledu na to, na jaké straně jsou ohledně konfliktů kolem imigrace, je tu především jeden požadavek: pokud k nám lidé přijdou, měli by pracovat.

DIE WELT: A co bydlení – zajišťujete v současné době ubytování pro všechny migranty, kteří přijdou do Märkisch-Oderland?

Schmidt: Pokud bychom měli důsledně deportovat lidi a uplatňovat právo na azyl, byli bychom schopni to udělat kdykoli. Ale protože se tak neděje, naše ubytovací kapacity se plní a musíme si zařídit nové. Jsme na cestě tam. Předpokládáme, že během roku přibude 2000 nových uprchlíků. V oblasti Berlína a ve venkovských oblastech je bytová situace nejistá. V našich azylových domech již máme 300 uznaných žadatelů o azyl, kteří se mohou vystěhovat – ale nemůžeme je ubytovat v bytech. Máme velké bytové stavební společnosti v zemi – ale ty nejsou schopny v krátké době vybudovat dostatek bytů.

A spolková vláda rozšiřuje imigraci velmi liberální politikou stále novými programy, ale nezajišťuje výstavbu potřebného bydlení. Pokud jde o určování oblastí budov a oblastí ekologických kompenzací, pohybujeme se ve stále přebyrokratičtějším souboru pravidel. Směřujeme ke skutečné krizové situaci v oblasti bydlení.

DIE WELT: S čím ještě bojujete?

Schmidt: Nejvíc mi vadí, že už nemůžeme ubytovat děti, které k nám chodí do jeslí a škol. Měli jsme obrovskou zátěž už jen v důsledku samotné ukrajinské uprchlické vlny.

DIE WELT: Tak co děláte?

Schmidt: Jako krajský zastupitel jsem radikální – platí povinná školní docházka. Školy musí tyto děti přijmout a my nedovolíme, aby se to nestalo. Třídy se samozřejmě zvětšují a podmínky ve školách se zhoršují.

DIE WELT: To nezní dobře.

Schmidt: Jsou to učitelé a učitelky a také vychovatelky v jeslích, kteří nakonec nesou břemeno této imigrační politiky. Ale jinak to nejde. Musíme děti integrovat, protože nejrychleji ovládají jazyk a pak také tvoří most do německé společnosti pro své rodiče.

DIE WELT: Když jsme u německé společnosti – jak jsou na tom občané s vnímáním situace?

Schmidt: Samozřejmě jsou tady i lidé, kteří imigraci zásadně odmítají. Tato skupina se výrazně nezvýšila. Ale lidé, kteří se zapojili do pomoci uprchlíkům a byli ochotni se tohoto úkolu ujmout – ti jsou zcela rezignovaní a říkají: stát selhává a nevytváří potřebné zdroje. Mimochodem, 80 procent z téměř 3000 zdejších ukrajinských uprchlíků si našlo ubytování v soukromí.

Máme politické elity, které žijí v iluzích a nepřemýšlejí o praktické realizaci na komunální úrovni, ačkoliv jsou zde problémy čím dál tím horší. Patří sem například také jednání s duševně nemocnými žadateli o azyl. Lidé se začínají smiřovat s nečinností politiky.

DIE WELT: Jaká přesně by měla být přijata opatření?

Schmidt: Vezměte si jako příklad rozšíření obnovitelných zdrojů energie. V případě větrných elektráren se stále více zefektivňuje stavební a plánovací legislativa. V případě bytové výstavby toho však nejsme schopni. To je pro mě skandál.

DIE WELT: Spolková ministryně vnitra Nancy Faeserová (SPD) odmítá z humanitárních jakoukoliv hranici pro přijímání uprchlíků Co na to říkáte?

Schmidt: To je v této věci ušlechtilý argument. Není ale ušlechtilé, když jako spolkový politik nedáte obcím a okresům potřebné nástroje. Paní Faeserová vede falešnou debatu, jejímž výsledkem je, že učitelé a školy narážejí na své limity, že lidé nedostávají bydlení, že nejsme schopni vytvořit potřebnou infrastrukturu.

Toto pokrytectví se v naší německé zemi provádí na zádech obyčejných lidí. Někdy mě zlobí, že proti rozumným argumentům používají politici pouze morální ideologické fráze.

DIE WELT: Faeserové také připadá „divné“, že na začátku dubna zaznělo, že spolkové země a obce s přislíbenou dodatečnou podporou ve výši 2,75 miliardy eur na letošní rok nevystačí. V roce 2022 dala spolková vláda k dispozici 4,4 miliardy eur. Co si o tom myslíte?

Schmidt: O peníze vůbec nejde. Takové konflikty nemůžete vyřešit, pokud vám například trvá čtyři roky postavit novou školu s využitím postupů územního plánování.

DIE WELT: Přesto se debata často soustředí na finance.

Schmidt: Typická je debata mezi spolkovými a zemskými vládami, ve které obce sedí pouze u vedlejšího stolu – přitom jde o obecní úroveň státní správy, kde musí být nakonec realizována všechna opatření. Nepotřebujeme další peníze, potřebujeme jen jasnou tvrdou linii, která nám umožní včas zajistit potřebnou infrastrukturu.

DIE WELT: Co očekáváte od kancléře Olafa Scholze (SPD) na migračním summitu 10. května?

Schmidt: Že spolková vláda uvidí situaci v oblasti migrace jako celkový projekt a že některá ministerstva se nebudou zbavovat své odpovědnosti. Týká se to stavebního práva, ale i legislativy ohledně životního prostředí, například pokud jde o poskytování pozemků. Musí dojít k celkovému koncepčnímu rozhodnutí. A to může posunout ve své odpovědnosti jen kancléř.

DIE WELT: Jste optimista, že se to stane?

Schmidt: Ne, protože mnoho odpovědných není připraveno řešit problémy. Realitu nechtějí vidět ani spolkové ani zemské parlamenty. Moje zkušenost říká, že nakonec na to obce zůstávají samy.

DIE WELT: Jak se jako sociální demokrat vyrovnáváte s tím, že na vašich problémech výrazně přispívá vaše vlastní strana na spolkové úrovni?

Schmidt: Politika je stále více rozmělněná a orientuje se stále více na persony a méně na strany a obsah. Tuto odtrženost od reality najdete i v CDU a ostatních stranách. Myslím si, že v Německu už obecně nejsme v pozici, abychom nejprve diskutovali o problémech a naslouchali jiným názorům, ale raději hned odsuzujeme ostatní.