Rakouští vědci zjišťovali, zdali má velké dědictví souvislost s malou motivací k práci. K čemu dospěli?

Český přesah:
Téma dědictví a pracovních pobídek je mimořádně aktuální i pro Českou republiku. Česko dnes nevybírá klasickou dědickou daň (byla zrušena v roce 2014) a patří mezi země s velmi nízkým majetkovým zdaněním. Současně čelí stárnutí populace, nedostatku pracovní síly a rostoucím tlakům na financování důchodů, zdravotnictví a sociálních služeb. Pokud by se v budoucnu výrazně zvýšily objemy předávaného majetku mezi generacemi – podobně jako se to očekává v Rakousku či Německu – mohla by se otevřít i v ČR otázka, zda velká dědictví nemění motivaci pracovat. Debata, která je dnes v českém prostředí spíše okrajová, se může stát jedním z klíčových ekonomických témat příští dekády.

Rakouská veřejná debata o vysokém podílu práce na částečný úvazek je podle ekonomů Ulrike Famira-Mühlbergerové a Jürgena Jangera z Rakouského institutu pro hospodářský výzkum (Wifo) příliš jednostranná. Ve svém komentáři v DER STANDARD upozorňují na faktor, který bývá přehlížen: vliv dědictví a darů na pracovní motivaci.

V diskusích často zaznívá argument, že „příliš mnoho lidí pracuje příliš málo“ a že částečné úvazky jsou příliš atraktivní. Rakousko skutečně patří v rámci EU k zemím s nejvyšším podílem práce na zkrácený úvazek. Ve veřejném prostoru se jako hlavní důvody uvádějí dvě vysvětlení: zaprvé rostoucí ekonomická aktivita žen při nedostatečné dostupnosti zařízení péče o děti, zadruhé údajná nižší ochota pracovat u lidí bez pečovatelských povinností, kteří si dobrovolně volí částečný úvazek.

Autoři však upozorňují na třetí faktor: mezigenerační převody majetku. Mezinárodní studie podle nich ukazují, že dědictví a dary nemění pouze vlastnické poměry, ale také pracovní pobídky. V zemi, kde demografický vývoj vede ke snižování počtu ekonomicky aktivních osob a kde se zároveň blíží „dědická generace“, může jít o významný faktor. Podle výpočtů by se objem dědictví mohl do roku 2050 zdvojnásobit. Průzkum společnosti Uniqa navíc ukazuje, že přibližně pětina mladých lidí počítá s tím, že jednou zdědí majetek.

Ekonomická literatura z Evropy i USA dokumentuje, že větší jednorázové příjmy domácností často vedou ke zkrácení pracovní doby, dřívějšímu odchodu z pracovního trhu nebo nižší pravděpodobnosti návratu na plný úvazek. Studie publikovaná v prestižním Journal of Public Economics pro Německo odhaduje, že každý jeden euro vybraný na dědické či darovací dani přinese dalších devět centů (0,09 eura = cca 2,25 Kč) dodatečných příjmů z daně z příjmů. Jinými slovy: dědická daň může zvýšit počet zdaněných odpracovaných hodin. Jiná studie založená na individuálních datech ukazuje, že dědictví v Německu vede k poklesu pracovní doby o jednu až dvě hodiny týdně, přičemž efekt je výraznější u žen.

Podle autorů nejsou tyto efekty důsledkem „lenosti“, ale změny ekonomických pobídek. Pokud má člověk vyšší majetek, může financovat své potřeby i při menším počtu odpracovaných hodin. Tento efekt se neprojevuje u malých částek, ale u podstatných převodů majetku může být významný.

Zatím jsou však negativní dopady na pracovní nabídku omezené, protože vysoká dědictví se týkají relativně malé části populace. Do budoucna se ale jejich význam může zvýšit, pokud poroste počet případů i objem převáděného majetku. Ekonomicky by bylo obzvlášť relevantní, pokud by se efekt silněji projevil u vysoce kvalifikovaných pracovníků.

Pro Rakousko zatím chybí robustní empirická data. Autoři proto volají po podrobných analýzách, které by ukázaly, jak lidé skutečně reagují na získání dědictví či darů. Teprve na základě těchto dat by bylo možné modelovat scénáře dopadů na veřejné finance a ekonomický růst.

Rakousko patří k menšině zemí EU bez dědické a darovací daně. To znamená, že majetek může být mezi generacemi převáděn s minimálním zdaněním. Podle autorů to může mít významné celospolečenské důsledky, pokud se pracovní nabídka snižuje. Současně však upozorňují, že politicky navrhované modely dědické daně – v Rakousku i v Německu, kde se nyní diskutuje reforma – obsahují vysoké nezdanitelné limity přesahující jeden milion eur (cca 25 milionů Kč). Takové limity by pravděpodobně pracovní pobídky zásadně nezměnily. Výjimky pro rodinné podniky navíc účinnost daně dále oslabují, přestože existují studie naznačující, že podniky vedené dědici mají v průměru slabší výkonnost.

Autoři uzavírají, že seriózní empirická evidence by mohla pomoci racionalizovat debatu o vysokém podílu částečných úvazků, zpřesnit prognózy veřejných financí a předejít nepříjemným překvapením v budoucím ekonomickém vývoji.

Co to znamená pro Česko?

V českém kontextu je debata ještě citlivější. ČR má nulovou dědickou daň, relativně vysoký podíl zaměstnanosti na plný úvazek, ale zároveň výrazně nižší majetkovou mobilitu mezi generacemi. Pokud by se v příštích desetiletích zvýšily objemy dědictví – zejména v oblasti nemovitostí – mohlo by to změnit pracovní chování části populace. Současně by to otevřelo otázku spravedlnosti daňového systému a financování důchodového systému v době stárnutí populace.