Někteří němečtí novináři začínají konečně zjišťovat, že výstavba klimaticky neutrálních domů je pouhá iluze, a navíc sakra drahá. Dosluhující německá vláda to zatím nechce pochopit

Německo chce být všem ostatním zemím EU příkladem v tom, jak se dosahuje klimatická neutralita. Expertní rada ale uvádí, že k dosažení tohoto cíle musí být emise CO₂ snižovány v Německu rychleji. Přitom zejména cíle v oblasti stavebnictví se zdají být zcela utopické. Pokud ale zůstaneme na staré cestě, budeme paradoxně směřovat k absurdní cenové spirále.

Pokud jsou cíle nastaveny příliš vysoko, musíte je snížit nebo je upravit jiným způsobem. Tyto rady patří k základům každého psychologa a manažerského konzultanta. Nastal čas, aby Expertní rada pro otázky klimatu přijala za svůj takovýto přístup od ostatních poradců.

Německo stále trvá na tom, že chce být „klimaticky neutrální“ už pět let před všemi ostatními zeměmi EU, tedy v roce 2045. V této zemi navíc nadále platí sektorové cíle stanovené v zákoně o ochraně klimatu, podle nichž má šest hospodářských sektorů, včetně energetiky, dopravy a stavebnictví, nezávisle na sobě dosahovat konkrétního cíle úspor skleníkových plynů. Vláda dočasně zrušila hranice mezi těmito oblastmi, ale v zásadě zákon stále platí.

Nyní byla ustavena odborná Expertní rada, aby dohlížela na dodržování cílů stanovených samotným Německem, místo toho, aby je předefinovala.

Při prezentaci své poslední dvouleté zprávy experti znovu konstatovali, že je třeba urychlit snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030 o 65 procent ve srovnání s rokem 1990, což „bez výrazných úprav ve směru klimatické politiky“ nebude možné.

Člověk by to mohl shovívavě chápat jako tichou výzvu ke změně klimatické politiky. Ale proces bohužel pokračuje, i nadále budou prováděny podrobné výpočty pro cesty snižování emisí v jednotlivých odvětvích, jako by již neexistovaly minulé zkušenosti, které ukázaly, že cesta ochrany klimatu již byla dávno opuštěna a že cíl do roku 2030 je s každým dalším rokem stále utopičtější.

V poslední době skutečně došlo k úsporám emisí, ale ty byly částečně způsobeny nižší ekonomickou aktivitou nebo jinými speciálními efekty – například ve stavebnictví, kde nájemci a vlastníci v zimě 2022/2023 výrazně šetřili plynem, aby vylepšili své rozpočty. Z dlouhodobého hlediska (viz graf) lze v letech 2000 až 2010 zaznamenat výrazné snížení emisí. Poté se však mnoho neudálo, člověk musí přimhouřit obě oči, aby umístil trendové linie tam, kde by měla být stále rozpoznatelná „cesta“ do roku 2030.

Podle Spolkového svazu německých bytových a realitních společností (GdW) investovali němečtí majitelé domů a bytové společnosti v letech 2010 až 2020 do opatření na modernizaci energetiky více než 342 miliard eur. Spotřeba vytápění se však téměř nesnížila a zůstala v průměru na 130 kilowatthodinách tepelné energie na metr čtvereční za rok.

Od roku 2020 se výdaje na energetické renovace rovněž pohybují v miliardách; generální ředitel firmy Vonovia Rolf Buch pravidelně počítá s tím, že by bylo třeba do renovací investovat 100 miliard eur ročně, aby bylo dosaženo klimatických cílů. Toto množství se bude od roku 2026 pravděpodobně každý rok zvyšovat, pokud se cíl snížit emise o 8,3 milionů tun ekvivalentů CO₂ ročně bude brát vážně, jak doporučují odborníci. Ale myslí to ještě někdo vážně?

Je možné, že efekt „císařových nových šatů“ již dávno existuje. Všichni mluví o cílech a o tom, jak reálné je jejich dosažení, že stačí nainstalovat dostatek tepelných čerpadel (Expertní rada) a zateplit fasády domů (Asociace stavebního průmyslu).

Absurdní spirála ve stavebnictví

Jako by to nestačilo, míříme do absurdní spirály cen, CO₂, odpustků a kompenzačních plateb. Na začátku roku vzrostla daň z CO₂ za tunu ze 45 na 55 eur. Nejpozději v roce 2027 bude spuštěn systém obchodování s certifikáty EU ETS2, kde se bude s emisními certifikáty volně obchodovat a v případě odpovídajícího nedostatku by se mohly stát extrémně drahými.

Pokud Německo nesplní své odvětvové cíle, které si samo stanovilo, a cíle EU celkově, mohl by Brusel přinutit berlínskou spolkovou vládu, aby odkoupila práva na znečištění CO₂ od jiných zemí. Výsledkem by byly zase jen rostoucí ceny.

V nedávno zveřejněné analýze předpovědělo Leibnizovo centrum pro evropský ekonomický výzkum (ZEW) zvýšení cen za CO₂, které by mohlo zvýšit náklady na vytápění pro průměrnou rodinu s plynovým vytápěním o 1 000 eur ročně. „Většina spotřebitelů není na toto zvýšení cen připravena,“ řekl v různých interview Achim Wambach, ekonom a prezident ZEW. Ve skutečnosti na to není nikdo připraven.

Závěrem Expertní rady však není měnit systém CO₂, přepočítat jednotlivé sektory jinak a mimo jiné zahrnout do sektoru budov i zelenou energii, která by do bytů a domů musela přicházet zvenčí. Ne, navrhují se nové kompenzační mechanismy: „Doposud byly podporovány především vysokopříjmové domácnosti,“ uvádí zpráva.

Zvyšováním cen jsou však ohroženi především sociálně slabí lidé. Takže tam stát musí poskytnout větší podporu. Tímto by se ale spustil absurdní koloběh cenových sankcí za CO₂, nucené nákupy certifikátů, rostoucí ceny energií a energetické finanční kompenzace a dotace občanům.

Zákon o ochraně klimatu, jak je v současné době navržen, musí ztroskotat. Pokud má někdo stále zájem na tom, aby občané, majitelé domů a nájemníci se zájmem o větší ochranu klimatu zůstali pozitivně naladěni, musí vymyslet novou „cestu“ a nové „cíle“ – s lepšími technologiemi, jinými motivačními systémy a odklonem od myšlenky, že každá budova se může v určité chvíli a sama od sebe nějak stát „klimaticky neutrální“.