„Nejhloupější rozhodnutí poválečné Evropy“: Šéf Palantiru tvrdě kritizuje německou migrační politiku. Dopady pocítí i Česko

Šéf Palantiru: Německo udělalo nejhloupější rozhodnutí poválečné doby.

Německá migrační politika posledních let se opět dostává do ostré debaty. Tentokrát ale ne z úst opozičních politiků, nýbrž od muže, který stojí v čele jedné z nejvlivnějších bezpečnostně-analytických firem světa. Alex Karp, spoluzakladatel a generální ředitel společnosti Palantir, označil v rozhovoru pro německý Handelsblatt, který přinesl i německý deník DIE WELT, dosavadní německý přístup k migraci za „nejhloupější rozhodnutí, jaké kdy bylo v poválečném Německu učiněno“.

Karp, který o sobě říká, že je „napůl Němec“ a v Německu také studoval, přitom nepatří k tradičním hlasům politické pravice. Naopak se dlouhodobě označuje za sociálního demokrata, inspirovaného mimo jiné bývalým kancléřem Helmutem Schmidtem. Právě proto jeho slova vyvolala v Německu mimořádnou pozornost.

Migrace, kriminalita a ztráta kontroly

Podle Karpa vedla nekontrolovaná migrace k jevům, které Německo dříve neznalo. „Vznikají formy kriminality, které tu dřív nebyly,“ tvrdí šéf Palantiru. Zároveň varuje, že společnost se postupně dostává do stavu, kdy se občané přestávají zajímat o abstraktní principy a začínají požadovat především bezpečí a pořádek.

„Lidé řeknou: je mi jedno, co stojí v zákonech a na papíře. Chci, aby moje země vypadala tak, jak ji znám,“ popisuje Karp nálady, které podle něj mohou vést k zásadním politickým posunům. Jako možné vítěze tohoto vývoje jmenuje například Marine Le Penovou ve Francii nebo levicového populistu Jeana-Luca Mélenchona.

Varování před terorem a slabými hranicemi

Karp spojuje migrační politiku přímo s bezpečnostními riziky. „Každý den může dojít k teroristickému útoku. Dokonce i na vánočních trzích musíte být opatrní,“ uvedl. Hlavní problém vidí v nedostatečné ochraně hranic.

Jeho recept je radikální a v Německu kontroverzní: zavřít hranice a důsledně vyhostit osoby bez dokladů, které mají jakoukoli spojitost s kriminalitou. „Zde je letenka. Máte čtyři týdny na odjezd,“ popisuje hypotetický postup, který by podle něj obnovil důvěru občanů ve stát.

Zajímavé je, že některé jeho argumenty se začínají částečně potvrzovat i v praxi. Německý ministr vnitra Alexander Dobrindt (CSU) letos na jaře nařídil posílení kontrol na všech vnitřních hranicích. Výsledek je měřitelný: počet prvních žádostí o azyl letos klesl na zhruba polovinu oproti roku 2024.

Antisemitismus a „zdravý patriotismus“

Velkou pozornost vzbudila také Karpova slova o antisemitismu. Podle něj dnes největší hrozba pro židovský život v Evropě nepřichází od etnických Němců, ale od části muslimských přistěhovalců. Současně vyzývá Němce k „zdravému patriotismu“.

„Je v pořádku být hrdý na to, že jste Němec. Nemá to nic společného s nacismem,“ říká Karp a tím naráží na dlouhodobý problém německé identity po druhé světové válce.

Palantir, dohled a kritika z Německa

Společnost Palantir, založená v roce 2003 v USA, vyvíjí analytický software využívaný policií, armádami a zpravodajskými službami. V několika německých spolkových zemích už její technologie pomáhají při vyšetřování trestné činnosti. Přesto je firma v Německu často kritizována kvůli ochraně soukromí.

Karp tuto kritiku odmítá jako nepochopenou nebo politicky motivovanou. „Jsme vykreslováni jako Darth Vader, přitom reálně přispíváme k bezpečnosti západních států,“ tvrdí. Podle něj veřejnost vidí jen zlomek toho, co Palantir skutečně dělá. „Němečtí bezpečnostní experti vědí, že na veřejnost se dostane maximálně 30 procent,“ dodává.

Proč by měla Karpa poslouchat i Česká republika

Ačkoli jde primárně o německou debatu, dopady se týkají i České republiky. Česko je součástí Schengenu, sousedí s Německem a dlouhodobě čelí důsledkům jeho rozhodnutí – ať už jde o migrační trasy, bezpečnostní rizika nebo politické napětí v regionu.

Debata, kterou v Německu otevřel šéf Palantiru Alex Karp, se České republiky netýká jen nepřímo. Jakékoli systémové selhání německé migrační nebo bezpečnostní politiky se proto dříve či později promítá i do českého prostoru – ať už v podobě sekundární migrace, tlaku na bezpečnostní složky, nebo politické radikalizace společnosti. Karpova slova navíc nezaznívají z pozice ideologa, ale člověka, jehož firma pracuje s reálnými bezpečnostními daty. Právě to činí jeho kritiku relevantní i pro českou debatu, která se často pohybuje spíše v rovině emocí než tvrdých analýz.

Slova Alexe Karpa tak nejsou jen výkřikem manažera z USA. Jsou varováním před tím, kam může vést kombinace otevřených hranic, slabé kontroly a ztráty důvěry občanů ve stát. A právě to je téma, které by česká veřejná debata neměla ignorovat.