Zdražení rakouského „Klimaticketu“ přineslo pokles prodeje

Český přesah: Rakouské „Klimaticket“ je často dáváno za vzor i v českých debatách o celostátním jízdném, integrované dopravě a podpoře ekologické mobility. Vývoj u našich jižních sousedů ale ukazuje, že i dobře nastavený a populární model může narazit na hranici cenové únosnosti. Pokud cena roční síťové jízdenky roste rychleji než příjmy domácností, část zákazníků odpadá – a to i v zemi s dlouhou tradicí podpory veřejné dopravy. Pro Česko, které řeší financování železnice, krajských tarifů i tlak na rozpočty, je to důležité varování: klimatická politika musí být nejen ambiciózní, ale také sociálně a ekonomicky udržitelná.

Zdražení rakouského Klimaticketu se podle očekávání promítlo dle DER STANDARD do prodejních čísel této celostátně platné síťové jízdenky na veřejnou dopravu. Jak vyplývá z odpovědi rakouského ministra dopravy Petera Hankeho (SPÖ) na parlamentní dotaz Zelených, počet aktivních celostátních Klimaticketů mezi koncem roku 2024 a koncem listopadu 2025 klesl přibližně o dvě procenta. O rok dříve přitom ještě zaznamenával výrazný růst – tehdy počet aktivních jízdenek stoupl o 22 procent.

Rakouské Klimaticket bylo během roku 2025 zdraženo hned dvakrát. K 1. lednu 2025 vzrostla cena z původních 1095 eur (27 375 Kč) na 1179,30 eur (29 483 Kč). Od 1. srpna 2025 pak následovalo další zvýšení na 1300 eur (32 500 Kč). Oficiálním důvodem bylo napjaté rozpočtové hospodaření spolkové vlády a silná inflace. S počátkem roku 2026 pak přišlo další zdražení na 1400 eur ročně (35 000 Kč). Tato poslední úprava však ještě není zahrnuta ve statistikách, které ministr Hanke uvedl ve své odpovědi – data končí listopadem 2025.

Celkově cena Klimaticketu od jeho zavedení v roce 2021 vzrostla o 27,9 procenta. Zatímco v prvních letech byl projekt považován za úspěšný model podpory veřejné dopravy a klimatické politiky, postupné navyšování ceny vyvolává otázky o jeho dlouhodobé udržitelnosti.

V absolutních číslech činil počet aktivních celostátních Klimaticketů na konci roku 2023 přesně 266 162. Do konce roku 2024 vzrostl na 326 315, což potvrzuje tehdejší výraznou dynamiku růstu. Do konce listopadu 2025 však jejich počet klesl na 319 792. Jde tedy o mírný pokles, který ale přichází po předchozím období prudkého nárůstu.

Podle ministerstva dopravy zůstala míra prodloužení stávajících jízdenek relativně stabilní. To znamená, že většina dosavadních držitelů si Klimaticket ponechala i po prvním zdražení. Slabší byl však zájem nových zákazníků – právě zde se projevil efekt vyšší ceny. Jinými slovy: projekt si udržel loajální jádro uživatelů, ale ztratil část dynamiky při získávání nových.

Zcela odlišně hodnotí situaci Zelení, kteří stáli u zrodu Klimaticketu během své účasti ve vládě. Ve svém vyjádření, které poskytli agentuře APA, hovoří o „ostrém zlomu“ a „jasném mínusu“. Podle nich vláda „exorbitantními zdraženími“ zákazníky odradila. Dopravní mluvčí Zelených Elisabeth Götze kritizovala ministra Hankeho, že bez nutnosti provedl dvě masivní cenová navýšení a zároveň omezil některé výhody, a to v době, kdy ještě probíhaly hodnoticí procesy projektu. Podle Zelených tím bylo zničeno evropsky sledované a oceňované vzorové řešení.

Politický spor tak není jen o samotná čísla, ale o interpretaci trendu. Z pohledu ministerstva jde o relativně mírný pokles po předchozím silném růstu. Z pohledu Zelených jde o zlom, který může narušit důvěru veřejnosti a podkopat klimatickou politiku v oblasti dopravy.

Pro Českou republiku je tento vývoj mimořádně poučný. Debaty o případné celostátní síťové jízdence, o zvýhodněných ročních tarifech nebo o větší podpoře ekologické mobility se vedou i u nás. Rakouský příklad ukazuje, že úspěch takového projektu stojí nejen na dobrém marketingu a jednoduchosti systému, ale především na cenové dostupnosti. Jakmile cena roste příliš rychle, naráží na limity kupní síly obyvatel.

Zároveň je třeba si uvědomit, že veřejná doprava je silně závislá na veřejných rozpočtech. Pokud stát čelí rozpočtovým omezením, tlak na zvýšení cen je téměř nevyhnutelný. Otázkou je, zda vyšší cena nevede k poklesu počtu cestujících, a tím i k oslabení ekologických cílů. V českém kontextu, kde jsou regionální rozpočty napjaté a železniční infrastruktura vyžaduje masivní investice, je rovnováha mezi cenou a dostupností klíčová.

Rakouská zkušenost tak otevírá širší otázku: jak nastavit klimatickou politiku v dopravě tak, aby byla dlouhodobě finančně udržitelná a zároveň sociálně přijatelná? Pokud má být veřejná doprava alternativou k individuální automobilové dopravě, musí zůstat cenově konkurenceschopná. Jinak hrozí, že část obyvatel se vrátí k autům – což by bylo v přímém rozporu s deklarovanými klimatickými cíli.