„To je téměř stagnace.“ Čtyři grafy ukazují skutečný rozsah německé ekonomické krize

Český přesah: Proč by to mělo zajímat i české firmy a zaměstnance

Vývoj německé ekonomiky není pro Česko jen zahraniční zprávou. Německo je dlouhodobě náš největší obchodní partner – směřuje tam přibližně třetina českého exportu. Slabá investiční aktivita německých firem znamená méně zakázek pro české subdodavatele, zejména v automobilovém průmyslu, strojírenství a elektrotechnice. Pokud německé podniky nevěří budoucnosti, omezují investice a šetří na rozšiřování kapacit, dopad se velmi rychle přenáší i do české ekonomiky.

Zvlášť varující je fakt, že Německo od roku 2019 do roku 2025 vykázalo reálný růst pouhých 0,2 %. To je prakticky nulový růst za šest let. Pokud největší evropská ekonomika stagnuje, zpomaluje tím celý region střední Evropy. Pro české podnikatele to znamená vyšší tlak na konkurenceschopnost, produktivitu a náklady – včetně mzdových.

Optimismus vlády vs. realita firem

Německá spolková vláda hovoří o známkách hospodářského oživení. Argumentuje mimo jiné růstem průmyslových objednávek na konci roku a očekávaným postupným oživením průmyslové aktivity.

Jenže podle průzkumu Německé průmyslové a obchodní komory (DIHK), který zahrnoval 26 000 podniků, je nálada v byznysu výrazně opatrnější. Hlavní jednatelka DIHK Helena Melnikov shrnula situaci slovy: „To je téměř stagnace.“

DIHK-index nálady se oproti podzimnímu šetření zlepšil jen nepatrně. Nadále převažují pesimisté nad optimisty. Komora proto zvýšila svou prognózu růstu pro rok 2026 jen velmi mírně a nyní – stejně jako vláda – počítá s růstem kolem jednoho procenta. Melnikov však upozorňuje, že významná část tohoto růstu souvisí s kalendářními efekty (více pracovních dnů).

Ať už půjde o růst 0,7 % nebo 1,0 %, podle DIHK je to „mnohem, mnohem příliš málo“. Země podle ní rok co rok přešlapuje, aniž by skutečně řešila strukturální problémy.

Nálada zůstává pochmurná

Německo zaostává: Mezinárodní srovnání je alarmující

Rozsah problému ukazuje srovnání reálného růstu mezi lety 2019–2025:

• Německo: 0,2 %
• Francie: 5,1 %
• Itálie: 6,1 %
• USA: 15 %
• Svět celkem: 18,8 %

Jinými slovy: zatímco globální ekonomika vzrostla téměř o pětinu, Německo prakticky nerostlo vůbec. To je pro průmyslovou velmoc mimořádně slabý výkon.

Slabý trh práce a nedůvěra

Pesimismus se promítá i do trhu práce. Pouze 12 % firem plánuje navyšovat počet zaměstnanců, zatímco 23 % očekává jejich snižování.

To signalizuje nedostatek důvěry v budoucí vývoj. Pokud podniky nevěří, že se podmínky zlepší, neinvestují ani nenabírají nové pracovníky.

Investice na minimu od finanční krize

Navzdory vládnímu „investičnímu boosteru“ (možnost rychlejšího odepisování investic) zůstává ochota investovat nízká.

• 23 % firem chce investice zvýšit
• 31 % plánuje jejich snížení

Navíc většina investic směřuje jen do obnovy stávajících zařízení, nikoli do rozšiřování kapacit. Podle DIHK je míra rozšiřování kapacit nejnižší od finanční krize.

Melnikov shrnula situaci výstižně:
„Co dnes chybí víra, zítra chybí růst.“

Nové největší riziko: Náklady práce

Zásadní posun nastal ve vnímání podnikatelských rizik. Nejčastěji zmiňovaným rizikem jsou nyní vysoké náklady práce.

• 59 % podniků uvádí náklady práce jako hlavní riziko
• 59 % zmiňuje slabou domácí poptávku
• 58 % upozorňuje na hospodářsko-politické podmínky
• 48 % se obává cen energií a surovin

Je zajímavé, že ceny energií už nejsou tak dominantním tématem jako před třemi lety. Mzdové a sociální náklady však výrazně zatěžují konkurenceschopnost.

Melnikov odmítla návrhy na dotování sociálních odvodů z vyšší DPH (Mehrwertsteuer). Německo je podle ní již nyní zemí s vysokým daňovým zatížením. Strukturální problémy sociálního systému nelze řešit pouze dodatečnými příjmy.

„Křehké oživení“

Prezident ZEW Achim Wambach hovoří o „křehkém oživení“. Strukturální problémy – zejména v průmyslu a u soukromých investic – přetrvávají.

Podle DIE WELT oba experti volají po rychlých reformách sociálního systému a zlepšení podmínek pro podnikání.

Co to znamená pro Česko?

Pokud německé firmy omezují investice a rozšiřování kapacit, české subdodavatelské firmy pocítí dopad s odstupem několika měsíců. Slabý německý růst znamená:

• nižší poptávku po českém exportu
• vyšší tlak na ceny a marže
• možný tlak na mzdy i v českém průmyslu
• větší citlivost na globální obchodní konflikty

Česká ekonomika je strukturálně navázaná na německý průmysl. Proto stagnace Německa není izolovaným problémem.