Jaderná energie znovu rozděluje Evropu. Mělo by Rakousko po desetiletích odmítání přehodnotit svůj postoj?

Český přesah: Debata o jaderné energetice se netýká jen Rakouska. Pro Českou republiku je mimořádně důležitá, protože provozuje jaderné elektrárny Dukovany a Temelín, připravuje výstavbu nových bloků a dlouhodobě považuje jádro za klíčový pilíř své energetické bezpečnosti. Rakousko je naopak tradičně jedním z největších odpůrců jaderné energetiky v Evropě a opakovaně kritizuje české i slovenské jaderné elektrárny. Současně se však v celé Evropě mění pohled na atomovou energii – především kvůli energetické krizi po ruské invazi na Ukrajinu, rostoucím cenám energií i obavám o energetickou soběstačnost. Otázka, zda by i Rakousko někdy mohlo změnit svůj postoj, proto přestává být čistě teoretickou.

Jaderná energie zažívá v Evropě renesanci

Rozhodnutí švýcarského parlamentu z června letošního roku výrazně rozvířilo evropskou debatu o budoucnosti jaderné energetiky. Poslanci totiž zrušili dosavadní zákaz výstavby nových jaderných elektráren.

Konečné slovo však ještě nebude mít parlament. Odpůrci atomové energie již začali sbírat podpisy pro referendum, které má rozhodnout, zda zákaz výstavby nových reaktorů zůstane zachován.

Podle rakouského deníku Der Standard jde o další důkaz, že se evropská atmosféra kolem jaderné energetiky výrazně mění. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová dokonce hovoří o „renesanci jaderné energie“, na níž se má Evropa aktivně podílet.

Právě proto oslovil deník tři dlouholeté odborníky na jadernou energetiku, aby odpověděli na dvě zásadní otázky:

• Potřebovalo by Rakousko vlastní jadernou elektrárnu?
• Co dělat s vysoce radioaktivním odpadem?

Výsledkem jsou tři velmi rozdílné pohledy – od jednoznačné podpory jaderné energetiky až po označení celé myšlenky za „naprosto absurdní“.

Největší problém? Radioaktivní odpad

Samotný princip výroby elektřiny v jaderné elektrárně je podle odborníků poměrně jednoduchý. Reaktor vyrábí teplo pomocí štěpení atomových jader, z něj vzniká pára a následně elektrická energie.

Výhodou jaderných elektráren je stabilní výroba elektřiny bez ohledu na počasí.

Kritici však upozorňují na dvě zásadní nevýhody:

• jaderné elektrárny nelze snadno regulovat podle aktuální výroby větrných a solárních elektráren,
• největší otázkou zůstává ukládání vyhořelého jaderného paliva.

Právě radioaktivní odpad představuje jednu z nejdiskutovanějších částí celé debaty.

Finsko ukazuje cestu

Geolog a stavební inženýr Ladislaus Toth, dlouholetý zastánce jaderné energetiky, je přesvědčen, že problém jaderného odpadu je již prakticky vyřešen.

Jako příklad uvádí finské hlubinné úložiště Onkalo, první svého druhu na světě.

Ve skalním masivu na západním pobřeží Finska budou uloženy vysoce radioaktivní odpady z pěti finských jaderných elektráren. Úložiště má být na začátku 22. století definitivně uzavřeno a následně ponecháno bez dalšího zásahu.

Podobnou cestou se vydalo i Švýcarsko, které již vybralo lokalitu severně od Curychu v pohoří Jura.

Podle Totha tedy není problém jaderného odpadu jen teoreticky řešitelný.

„Tento problém už byl ve skutečnosti vyřešen,“ tvrdí s odkazem na finský a švýcarský projekt.

Patent z Rakouska: „Jako ořech v pudinku“

Toth se problematikou zabývá už od sedmdesátých let minulého století.

Společně s dalšími dvěma inženýry tehdy vyvinul systém bezpečného ukládání vyhořelého paliva, který si nechali patentovat u Rakouského patentového úřadu.

Jejich řešení využívá dvojitý betonový kontejner.

Mezi oběma vrstvami se nachází bentonit, speciální jíl, který při kontaktu s vodou vytváří hustou ochrannou hmotu.

Podle Totha se v ní palivové články bezpečně pohybují:

„Palivový článek se v bentonitu otáčí bezpečně jako ořech v pudinku.“

Zajímavé podle něj je, že právě bentonit dnes využívají i Finové při budování svého hlubinného úložiště.

Jiní odborníci jsou mnohem opatrnější

Fyzik a odborník na hodnocení rizik Nikolaus Müllner z Vídeňské univerzity přírodních zdrojů (BOKU) sdílí podstatně skeptičtější pohled.

Podle něj hlubinná úložiště nejsou z technického hlediska ideálním řešením.

Současně však připouští, že lidstvo zatím lepší možnost nevymyslelo.

Největším problémem zůstává extrémně dlouhá doba radioaktivity.

Například finské úložiště má bezpečně izolovat odpad přibližně 100 000 let.

Podle Müllnera proto stále existuje obtížně odhadnutelné riziko pro budoucí generace.

Další otázkou jsou náklady.

Švýcaři již v roce 2011 odhadovali cenu svého hlubinného úložiště na více než 20 miliard švýcarských franků (v přepočtu přibližně 500 miliard Kč).

Budoucnost? Recyklace místo konečného uložení

Ani zastánce jaderné energetiky Toth není úplným příznivcem definitivního ukládání odpadu.

Naopak věří, že jednou bude možné většinu vyhořelého paliva znovu využít.

Jeho představou není klasické konečné úložiště, ale jakýsi „recyklační dvůr“ pro jaderné materiály, kde by bylo možné cenné suroviny znovu zpracovávat.

Mělo by Rakousko vlastní jadernou elektrárnu?

Právě zde se názory expertů rozcházejí nejvíce.

Ladislaus Toth je přesvědčen, že Rakousko potřebuje vedle vodních elektráren a obnovitelných zdrojů také jadernou energii.

Dokonce tvrdí, že nikdy nespuštěnou elektrárnu Zwentendorf by bylo možné uvést do provozu i dnes.

Podle něj by bylo potřeba modernizovat především řídicí počítačové systémy.

Samotná konstrukce elektrárny je podle něj stále kvalitní.

Odpůrci: Pro Rakousko by to byla chyba

Nikolaus Müllner s tím zásadně nesouhlasí.

Podle něj je jaderná energetika mimořádně drahá technologie s vysokými bezpečnostními riziky, která jsou dnes ještě výraznější vzhledem k mezinárodním konfliktům.

Navíc upozorňuje, že výstavba nové elektrárny trvá příliš dlouho.

Pokud chce Rakousko splnit klimatické cíle během příštích dvou desetiletí, jaderná elektrárna by byla dokončena příliš pozdě.

Ještě ostřejší je bývalý pracovník rakouského Spolkového úřadu pro životní prostředí Franz Meister.

Podle něj bude navíc kvůli klimatickým změnám ubývat vody potřebné k chlazení jaderných elektráren.

Proto označuje jakoukoli debatu o rakouské jaderné elektrárně za:

„zcela absurdní.“

Nejde jen o techniku, ale také o politiku

Vedle technických otázek upozorňují odborníci ještě na jeden zásadní problém.

Najít místo pro hlubinné úložiště radioaktivního odpadu je především politicky mimořádně citlivé.

Jen málokterý starosta chce občanům vysvětlovat, proč právě jeho obec má hostit sklad vyhořelého paliva.

Ladislaus Toth věří, že při dostatečně odborném vysvětlení by bylo možné veřejnost přesvědčit, podobně jako ve Finsku nebo ve Švýcarsku.

Franz Meister je však mnohem skeptičtější.

Podle něj je nalezení lokality demokratickou cestou mimořádně obtížné a může trvat mnoho let.

Evropa mění názor na atom

Článek uzavírá konstatování, že evropská debata o jaderné energetice se výrazně proměňuje.

Události posledních let – energetická krize, válka na Ukrajině, napětí na Blízkém východě i rostoucí důraz na energetickou bezpečnost – vedou stále více států k přehodnocení postoje k jádru.

Zatímco Rakousko zůstává jedním z nejvýraznějších odpůrců jaderné energetiky, například Švýcarsko nebo řada dalších evropských zemí začínají znovu uvažovat o výstavbě nových reaktorů. Debata o budoucnosti atomové energie proto zdaleka nekončí.

Názory čtenářů v diskuzi k článku

Na základě diskuse pod článkem (stovky komentářů) je patrný poměrně jasný trend. Přestože se objevují i zastánci jaderné energetiky, většina čtenářů je vůči výstavbě nových jaderných elektráren v Rakousku skeptická až odmítavá. Nejčastěji zmiňovanými argumenty jsou vysoké náklady, problém s ukládáním radioaktivního odpadu, dlouhá doba výstavby a přesvědčení, že obnovitelné zdroje jsou ekonomicky výhodnější.

Nejčastější názory čtenářů

1. Jaderná energie je příliš drahá a ekonomicky se nevyplatí – 31 %
   • vysoké investiční náklady
   • časté překračování rozpočtů (Flamanville, Hinkley Point)
   • levnější alternativy v podobě větru, fotovoltaiky a bateriových úložišť
2. Problém radioaktivního odpadu a dlouhodobého ukládání – 24 %
   • kritika úložišť na 100 000 let
   • obavy z přenášení rizik na budoucí generace
   • pochybnosti o skutečném vyřešení problému
3. Podpora obnovitelných zdrojů místo jádra – 18 %
   • rozvoj větru, fotovoltaiky a akumulace
   • investice by měly směřovat do baterií a sítí
   • Rakousko má výhodu vodních elektráren
4. Bezpečnostní rizika jaderných elektráren – 11 %
   • války
   • terorismus
   • sucho a nedostatek chladicí vody
   • připomínky Černobylu a Fukušimy
5. Technické námitky proti znovuzprovoznění Zwentendorfu – 8 %
   • elektrárna byla podle diskutujících nevratně upravena
   • odstraněné technologie
   • zastaralá konstrukce
6. Podpora jaderné energetiky – 8 %
   • stabilní výroba elektřiny
   • energetická bezpečnost
   • nové generace reaktorů
   • možnost recyklace paliva v budoucnu

Celkové vyznění diskuse

Diskuse byla výrazně kritická vůči návratu Rakouska k jaderné energetice. Přibližně 90 % aktivních diskutujících zpochybňovalo ekonomickou nebo technickou smysluplnost výstavby nových jaderných elektráren. Nejčastěji zaznívalo, že investice by měly směřovat do obnovitelných zdrojů, akumulace energie a modernizace elektrických sítí. Menší skupina diskutujících naopak argumentovala potřebou stabilních bezemisních zdrojů elektřiny a novými technologiemi reaktorů, které by podle nich mohly část současných problémů v budoucnu odstranit.

Nejčastější názory čtenářů pod článkem

Odhadované zastoupení hlavních argumentů v diskusi.

nazor	podil
Příliš drahá jaderná energie	31
Problém jaderného odpadu	24
Podpora obnovitelných zdrojů	18
Bezpečnostní rizika	11
Zwentendorf nelze obnovit	8
Podpora jaderné energetiky	8