Jak se skutečně žije vedle větrných elektráren? Rakušané popisují zkušenosti bez mýtů a strašení

Český přesah:
Debata o větrných elektrárnách se netýká jen Rakouska. Také v Česku narážejí nové projekty na odpor části obyvatel, obavy z hluku, zásahu do krajiny nebo dopadu na zdraví. Rakouská zkušenost z Horních Rakous je proto zajímavá i pro české obce: ukazuje, že lidé, kteří vedle větrných elektráren skutečně žijí, často hodnotí jejich dopad podstatně méně dramaticky než odpůrci z míst, kde žádné turbíny nestojí. Zároveň ale platí, že úspěch projektů závisí na komunikaci, zapojení místních obyvatel a rozumném umístění zařízení.

Větrné elektrárny patří v Rakousku mezi nejdiskutovanější součásti energetické transformace. Přestože většina obyvatel podporuje již existující projekty, nové větrné parky často narážejí na odpor místních komunit. Rakouský deník Der Standard proto navštívil několik obcí v regionu Mühlviertel v Horních Rakousích a ptal se lidí, kteří vedle větrných elektráren skutečně žijí, jak jejich každodenní život ovlivňují.

Výsledek je podstatně méně dramatický, než by se podle mnoha internetových debat mohlo zdát.

V malé obci Spörbichl žije sedmatřicetiletý Peter Schuster. Z terasy svého domu vidí zahradu, pole a dvě větrné elektrárny.

Schuster říká, že s turbínami prakticky vyrostl. Podle něj se život vedle větrné elektrárny nijak zásadně neliší od života poblíž silnice, železnice nebo vodního toku. Každé prostředí má určitý zvukový charakter a větrné turbíny nejsou výjimkou.

Jeho manželka Eveline má podobný názor. Dokonce říká, že větrné elektrárny při západu slunce vytvářejí zajímavou součást krajiny a často slouží jako atraktivní fotografický motiv.

Většina Rakušanů stávající větrné elektrárny podporuje

Podle průzkumu společnosti Deloitte z předchozího roku podporuje přibližně 60 procent Rakušanů již existující větrný projekt ve své obci.

Situace se však mění ve chvíli, kdy se má nový projekt teprve stavět.

Místní referenda nebo veřejná projednávání často končí odmítavě. Organizace IG Windkraft spočítala, že od roku 2024 bylo v Rakousku zablokováno 38 plánovaných větrných elektráren.

Pokud by byly postaveny, mohly by podle organizace ročně vyrobit přibližně 626 milionů kilowatthodin elektřiny.

To je důležité zejména v době, kdy Rakousko potřebuje diverzifikovat výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Spoléhat pouze na fotovoltaiku není možné a současně se ukazuje zranitelnost tradiční rakouské vodní energetiky.

Kvůli letošnímu horku a suchu vyrobily elektrárny na Dunaji přibližně o třetinu méně elektřiny než v běžném roce. Rakouská vláda proto plánuje další rozvoj větrné energetiky.

První turbíny postavili už v roce 1999

Za vznikem dvou větrných elektráren ve Spörbichlu stojí Alfred Klepatsch, bývalý starosta obce Windhaag.

Dnes pětašedesátiletý muž patřil v 90. letech mezi průkopníky větrné energetiky v regionu.

Podle něj bylo rozhodující zapojit do projektu místní obyvatele od samého začátku.

Při prvních měřeních větru například umístili měřicí zařízení na tradiční májku, kterou postavili místní hasiči. V počátečních letech navíc větrné elektrárny vlastnila přibližně stovka místních lidí.

Klepatsch chtěl zároveň ukázat, že projektu skutečně věří.

Turbíny proto nechal postavit přibližně 300 metrů od svého vlastního domu. Jeho syn Peter Schuster dnes bydlí vedle něj.

Klepatsch tvrdí, že mu zvuk elektráren nikdy nevadil. Naopak rytmické šumění rotorů považuje za uklidňující.

Když má podle svých slov příliš mnoho myšlenek, jde se někdy večer projít přímo k větrným elektrárnám.

Nové elektrárny už tak blízko domů stát nemohou

Podobně blízká výstavba dnes v Horních Rakousích možná není.

Zemská vláda složená z lidovců ÖVP a pravicové FPÖ stanovila minimální vzdálenost nových větrných elektráren od obytných budov na 1000 metrů.

Horní Rakousy přitom plánují do roku 2030 vyrábět z větru přibližně jednu terawatthodinu elektřiny ročně.

Podle IG Windkraft by však technický potenciál spolkové země mohl dosahovat až osmi terawatthodin.

Organizace proto kritizuje rozsáhlé oblasti, ve kterých zemská vláda výstavbu větrných parků prakticky vyloučila.

Obavy se mísí s mýty

Odpůrci větrných elektráren mají podle reportáže některé legitimní argumenty.

Turbíny mění vzhled krajiny, v jejich bezprostřední blízkosti je slyšet jejich provoz a pokud jsou umístěny velmi blízko domů, mohou obyvatelé v určitých situacích vnímat pravidelný pohyb stínu rotorů.

Vedle těchto skutečných problémů se ale šíří také řada tvrzení, která odborné studie nepotvrzují.

Jedním z nejčastějších je údajný škodlivý vliv infrazvuku.

Podle některých odpůrců má neslyšitelný nízkofrekvenční zvuk způsobovaný turbínami vyvolávat například srdeční problémy. Lékařské studie však podle Der Standardu podobnou souvislost opakovaně nepotvrdily.

Další populární teorie tvrdí, že větrné elektrárny způsobují sucho.

Rakouští zemědělci, které deník v minulosti oslovil, však podobný jev nepotvrzují.

Často se také tvrdí, že větrné elektrárny vyrábějí pouze malé množství elektřiny.

Moderní turbína s výkonem sedm megawattů však podle údajů rakouské společnosti EVN dokáže zásobovat elektřinou přibližně 5000 domácností.

„Nemusíte se bát“

Sedmdesátiletý bývalý zemědělec Gerhard Freller žije přibližně 800 metrů od větrného parku Sternwald v obci Vorderweißenbach.

Z terasy svého domu vidí mezi stromy rotory elektráren.

Nevnímá je jako problém. Naopak je používá jako jednoduchou meteorologickou pomůcku.

Podle směru natočení rotorů odhaduje příchod změny počasí.

Jeho jednoduché doporučení lidem v obcích, kde se o nové výstavbě diskutuje, zní: není třeba mít strach.

Podobný názor má podle reportáže většina lidí v okolí parku Sternwald, kde stojí devět velkých větrných elektráren.

V místní kavárně reportéři narazili například na skupinu žen, které se k větrné energetice stavějí velmi otevřeně.

Jedna z nich upozorňuje na jednoduchý rozpor: lidé chtějí používat stále více elektrických spotřebičů, ale současně odmítají prakticky všechny možnosti výroby elektřiny.

Její známá dokonce říká, že se v okolí větrného parku cítí dobře a návštěvu místa vnímá téměř jako možnost „dobít vlastní energii“.

Symbol energetické nezávislosti

Projektovým vedoucím větrného parku Sternwald je Benjamin Reichl.

Projekt před více než dvaceti lety rozjel jeho otec Andreas.

Reichl oceňuje pozitivní postoj místních obyvatel, kritičtější je však k hornorakouské zemské vládě.

Podle něj mnozí politici větrnou energetiku v soukromí podporují, veřejně to ale příliš nezdůrazňují, protože odpor k turbínám může být politicky populárnější.

Reichl připomíná také geopolitický rozměr energetiky.

Evropa podle něj po desetiletí posílala obrovské částky státům produkujícím ropu a zemní plyn, například Saúdské Arábii nebo Kazachstánu.

Z tohoto pohledu by podle něj měla být větrná elektrárna vnímána jako symbol energetické nezávislosti.

Nové turbíny budou vysoké 250 metrů

Větrný park Sternwald čeká pravděpodobně modernizace.

Provozovatel plánuje takzvaný repowering – tedy nahrazení starších elektráren novějšími a výrazně výkonnějšími zařízeními.

Sedm existujících turbín by mělo nahradit devět nových.

Nové větrné elektrárny mají dosahovat až 250 metrů k nejvyššímu bodu lopatky.

Současné největší turbíny v parku jsou přibližně 200 metrů vysoké.

Gerhard Freller, který dnes vidí rotory pouze mezi korunami stromů, je po modernizaci uvidí výrazněji nad lesem.

Jeho reakce je zdrženlivá. Připouští pouze, že výsledek bude „zajímavý“.

Ve Spörbichlu naopak větrné elektrárny zmizí

Zatímco Sternwald se připravuje na modernizaci, osud původních větrných elektráren ve Spörbichlu je opačný.

Jejich provoz je povolen pouze do poloviny 30. let tohoto století.

Současné turbíny mají výkon pouze 660 kilowattů a jejich nahrazení moderními velkými elektrárnami není možné kvůli malé vzdálenosti od obytných domů.

Dánský výrobce Vestas navíc podobně malé větrné turbíny už nevyrábí.

Peter Schuster tak ví, že dvě elektrárny, které celý život viděl ze své zahrady, jednou zmizí.

Podle něj bude pohled na krajinu bez nich zvláštní.

Říká, že by raději bydlel vedle deseti větrných elektráren než vedle jediné jaderné elektrárny.

Po jejich odstranění uvidí ze své terasy už jen zahradu, květiny a kukuřičné pole. Větrné turbíny se ale pro něj mezitím staly přirozenou součástí krajiny i jeho vlastního života.

Diskuse pod článkem je výrazně pro větrníky

Nejsilnější zjištění je poměrně jasné: diskuse pod článkem je výrazně pro-větrná. Velká část lidí navíc píše z vlastní zkušenosti s bydlením v blízkosti větrných elektráren a popisuje je jako běžnou, málo rušivou součást krajiny. Jeden diskutující žijící přibližně kilometr od nejbližší turbíny a s desítkami dalších v okolí píše, že ho vůbec neruší a chápe je jako symbol pokroku. Jiný obyvatel uvádí, že má větrníky blíž než dálnici, ale v noci slyší právě dálnici, nikoli turbíny.

Nejčastější názorové proudy

Názorový proud	Odhad podílu
Větrníky nevadí / pozitivní zkušenost s bydlením poblíž	38 %
Energetická nezávislost a ekonomický přínos	18 %
Existují nevýhody, ale jsou konkrétní a řešitelné	15 %
Kritika článku, ekonomiky projektů nebo údajné jednostrannosti	10 %
Obavy o zdraví, krajinu, přírodu či počasí	8 %
Místní musí být zapojeni a mít z projektu prospěch	6 %
Politický konflikt, FPÖ, dezinformace a konspirační teorie	5 %

1. „Bydlím vedle nich a prakticky o nich nevím“ – asi 38 %

To je jednoznačně nejsilnější proud. Opakuje se velmi zajímavý motiv: nejpozitivnější postoje často nepíší lidé, kteří větrníky znají jen teoreticky, ale právě lidé, kteří vedle nich skutečně bydlí.

Jeden komentující má dvě elektrárny do jednoho kilometru od domu a píše, že jsou mu prakticky lhostejné; v okolí mají přibýt další. Další žije v oblasti východního Weinviertelu, kde má v okruhu asi 15 kilometrů přibližně 70 turbín, a tvrdí, že běžný dům u silnice přináší větší rušení.

Dokonce se objevuje formulace WIMBY – „Wind In My Backyard“, tedy obrácení známého NIMBY. Jedna obyvatelka větrné obce píše, že má radost, když se rotory otáčejí, a že by už ani nechtěla bydlet v krajině bez nich.

Tento proud zároveň často porovnává hluk větrníků s jinými zdroji. Silnice, motocykly, letadla, železnice nebo městský provoz jsou v komentářích opakovaně označovány za výrazně rušivější.

2. „Je to domácí energie místo peněz za ropu a plyn“ – asi 18 %

Druhý velmi silný proud vůbec neřeší estetiku. Argumentuje energetickou bezpečností a ekonomikou.

Podle této skupiny je klíčové, že domácí větrná elektřina snižuje dovoz fosilních paliv a tím i závislost na zahraničních dodavatelích. Jeden diskutující to formuluje tak, že větrná a solární energie jsou důležité zejména proto, že Evropa jinak posílá miliardy na nákup fosilních zdrojů ze zahraničí.

Další komentáře zdůrazňují jednoduchou otázku: pokud moderní turbína dokáže zásobit tisíce domácností, proč by se obce dobrovolně vzdávaly zdroje energie, který mají přímo na svém území?

Tady je zajímavé, že část diskutujících považuje argument energetické nezávislosti za politicky přesvědčivější než samotný boj proti klimatické změně.

3. „Nejsou bez problémů, ale mluvme o skutečných problémech“ – asi 15 %

Diskuse není bezvýhradnou oslavou větrníků.

Objevují se lidé, kteří vedle turbín skutečně žijí a popisují konkrétní nevýhody. Jeden obyvatel vzdálený asi 800 metrů od tří větrných elektráren uvádí, že při určitém směru větru slyší výrazné pravidelné „wumm wumm“, zatímco při jiném směru mu turbíny nevadí. V zimě ho navíc omezuje uzavření běžecké trasy kvůli riziku odletujícího ledu.

Jiný diskutující upozorňuje na noční červená výstražná světla, která považuje za mnohem větší problém než samotný provoz turbín.

Další popisuje poškození místní vegetace, zásah přístupové komunikace do rašeliniště, červená světla v noci a slyšitelný provoz zařízení.

To je důležitá část celé debaty: i mezi lidmi, kteří větrnou energii zásadně neodmítají, existuje požadavek na správné umístění, dostatečné odstupy a minimalizaci konkrétních lokálních dopadů.

4. „Článek je příliš pro-větrný“ – asi 10 %

Poměrně výrazná menšina neútočí nutně na větrnou energii, ale na samotný způsob, jakým Der Standard reportáž zpracoval.

Několik čtenářů píše, že článek působí jako PR materiál provozovatelů větrných elektráren a že v něm chybějí lidé s negativní zkušeností. Jeden komentující výslovně říká, že je sám pro větrnou energetiku, ale text na něj přesto působí jako reklamní sdělení a očekával by více kritických hlasů.

Další požadují méně ideologické diskuse a více údajů o skutečných nákladech výroby, připojení k sítím a konečné ceně vyrobené kilowatthodiny.

To bych nepovažoval za čistě „anti-wind“ tábor. Často jde spíš o požadavek na vyváženější argumentaci.

5. Obavy z infrazvuku, přírody a změn počasí – asi 8 %

Tato skupina je hlasitá, ale početně podstatně menší.

Objevují se tvrzení o infrazvuku, vlivu turbín na déšť, vysušování krajiny, úhynu ptáků nebo změně proudění vzduchu. Jeden komentující například popisuje osobní obtíže, které připisuje infrazvuku. Jiní se snaží diskutovat vědecké studie o možném lokálním ovlivňování atmosférických procesů.

Pozoruhodné ale je, že takové příspěvky velmi rychle vyvolávají protiargumenty ostatních čtenářů, požadavky na zdroje nebo satirické reakce. Diskuse tedy není jednostranná ani uvnitř této skupiny.

6. „Když obec profituje, odpor mizí“ – asi 6 %

To je možná nejpraktičtější závěr celé diskuse.

Několik komentářů zmiňuje energetické komunity nebo přímou finanční účast obyvatel. Jako pozitivní příklad se objevuje Haunoldstein, kde podle diskutujících místní získávají elektřinu prostřednictvím energetického společenství a odpor vůči elektrárnám je proto velmi malý.

Další diskutující píše, že by uvítal možnost občanského finančního podílu na projektu, i když pro jeho podporu není nezbytnou podmínkou.

To přímo podporuje jednu z hlavních tezí původního článku: lidé projekt snáze přijmou, pokud nejsou pouze pasivními sousedy stavby, ale sami z ní něco získají.

7. Politika, FPÖ a dezinformace – asi 5 %

Poslední samostatný proud je velmi politizovaný.

Část diskutujících spojuje odpor proti větrné energii s FPÖ a s prostředím konspiračních teorií. Někteří tvrdí, že lidé dříve aktivní v protestech proti covidovým opatřením dnes přešli k odporu proti větrným elektrárnám.

Objevují se také satirické reakce na teorie o tom, že větrníky „spotřebovávají vítr“, způsobují sucho nebo mají dramatické zdravotní následky.

Co tedy diskuse skutečně říká?

Kdybychom její složitější strukturu stáhli jen na tři hlavní postoje, vyšlo by mi přibližně:

62 % – jednoznačně nebo převážně pro větrnou energetiku.
Větrníky lidem většinou nevadí, jsou součástí krajiny a představují domácí zdroj elektřiny.

23 % – podpora s výhradami.
Ano větrné energii, ale je třeba řešit odstupy, hluk, světla, přírodu, sítě, ekonomiku projektu a především zapojení místních lidí.

15 % – výrazně skeptický nebo odmítavý postoj.
Sem patří obavy ze zdravotních a ekologických dopadů, kritika ekonomiky projektů a část komentářů považujících článek za propagandu.

Nejdůležitější je podle mě něco jiného než samotný poměr pro vs. proti. V diskusi se znovu opakuje přesně to, co naznačovala reportáž: lidé, kteří vedle větrných elektráren skutečně dlouhodobě žijí, vypadají podle těchto komentářů podstatně méně odmítavě než abstraktní veřejná debata. To samozřejmě není reprezentativní průzkum obyvatel Rakouska, ale v tomto konkrétním souboru komentářů je ten vzorec velmi výrazný.

Z článku v Der Standard vyplývá ještě jedna silná pointa: nejde jen o to postavit větrník. Přijetí dramaticky zvyšuje pocit, že z něj má něco i místní obec a její obyvatelé — levnější elektřinu, podíl na projektu nebo konkrétní příjem. Právě to může být velmi relevantní i pro české obce, kde se budou podobné projekty v dalších letech řešit stále častěji.

---

---

📰 Zaujalo nás na českých webech

🟥 Novinky.cz: Šéf syrského rodinného klanu v Lipsku má 32 dětí. Přídavky u takového počtu potomků činí přes dva miliony ročně

V Lipsku podle saských úřadů působí několik početných syrských rodinných klanů, jejichž část členů se opakovaně dostává do konfliktu se zákonem. Novinky upozorňují zejména na rodinu, jejíž šéf má podle dostupných informací tři manželky a nejméně 32 dětí. Někteří jeho synové byli odsouzeni za závažné trestné činy včetně drogové kriminality nebo smrtelné dopravní nehody. Článek zároveň otevírá otázky sociálních dávek, pobytového statusu, německého občanství a komplikovaných možností deportace pachatelů, kteří přišli do Německa během migrační vlny po roce 2015.

Proč článek doporučujeme:
Text se dotýká jednoho z nejcitlivějších témat současného Německa – propojení migrace, kriminality, sociálního systému a obtížného vyhošťování některých pachatelů. Pro českého čtenáře je zajímavý i kvůli tomu, že se případ odehrává v Sasku, tedy bezprostředně za českými hranicemi.

Přečíst celý článek na Novinky.cz