Jak šetří Rakušané? Přestávají chodit do restaurací, ruší dovolené a zbavují se aut. Někteří ušetří i 10 tisíc korun měsíčně

Český přesah: Zdražování mění každodenní život nejen v České republice, ale také v sousedním Rakousku, kde jsou průměrné příjmy výrazně vyšší. Zkušenosti rakouských domácností ukazují, že úspory nehledají pouze lidé s nízkými příjmy. Také finančně zajištění Rakušané začínají přemýšlet, zda má smysl platit vysoké ceny za restaurace, dovolené, automobily a další služby. Mnohé z jejich zkušeností mohou být inspirací i pro české rodiny. Některé příběhy ale ukazují, že šetření má své hranice.

Kde se dá v běžném životě skutečně ušetřit? A čeho se lidé dokážou vzdát, když jim po zaplacení nezbytných výdajů zbývá stále méně peněz?

Právě tuto otázku položil svým čtenářům rakouský deník DER STANDARD. Diskuse pod názvem Teuerungswelle: Wo spart ihr im Alltag, wenn das Geld knapp wird? (Vlna zdražování: Kde šetříte v každodenním životě, když je peněz málo?) vyvolala stovky reakcí.

Zatímco někteří účastníci popisují jednoduché triky, díky kterým dokážou ročně odložit desítky tisíc korun, jiní přiznávají, že už prakticky nemají kde šetřit.

Příspěvky zároveň ukazují výraznou proměnu spotřebitelského chování. Rakušané se stále častěji ptají, zda jim určitá služba nebo výrobek skutečně stojí za požadovanou cenu.

Restaurace? Ne, děkujeme. Tady Rakušané šetří nejvíce

Jedním z nejvýraznějších témat celé diskuse jsou návštěvy restaurací a kaváren.

Na otázku, kde je možné ušetřit, odpověděl jeden z čtenářů jednoduše: „Gastronomie.“

Jeho příspěvek získal mimořádnou pozornost ostatních diskutujících.

Další účastník vystupující pod přezdívkou Schurli Lizarazu vysvětluje, že právě omezení návštěv restaurací představuje jeho největší úsporu. Podle vlastních slov mu přináší nejméně 400 eur měsíčně, tedy přibližně 10 000 korun.

Díky tomu prý nemusí výrazně omezovat další oblasti života.

Další čtenář popisuje zkušenost s obyčejnou večeří v místní restauraci. Společně s další osobou si objednali dvě porce cordon bleu se salátem, pivo a malý jablečný střik.

Účet činil 56 eur, tedy 1 400 korun. Samotný malý nealkoholický nápoj stál 4,40 eura, přibližně 110 korun.

Problémem ovšem není pouze cena. Někteří diskutující si stěžují na kvalitu podávaného jídla a tvrdí, že doma dokážou připravit lepší pokrmy za zlomek ceny.

Jeden z účastníků dokonce kritizuje restaurace, které podle jeho zkušeností prodávají upravené průmyslové polotovary za ceny čerstvě připravovaných jídel.

Zajímavé je, že část Rakušanů si návštěvy restaurací finančně dovolit může. Přestávají do nich chodit jednoduše proto, že za nabízené služby již nechtějí tolik platit.

Domácí oběd za 125 korun pro celou rodinu?

Druhou významnou oblastí jsou potraviny a každodenní stravování.

Čtenáři doporučují plánovat jídelníček na celý týden, nakupovat podle seznamu a využívat slevové nabídky obchodních řetězců.

Jeden diskutující uvádí příklad čtyřčlenné rodiny.

Tři pizzy zakoupené s sebou stojí dohromady 36 eur, tedy 900 korun. Naproti tomu domácí oběd v podobě tradičních rakouských buchet jej podle jeho výpočtu vyjde přibližně na 5 eur, tedy 125 korun.

Jde ovšem o individuální příklad, nikoli o obecně platné srovnání. Ostatní diskutující upozorňují, že záleží na surovinách, velikosti porcí i započítání dalších nákladů.

Velkou pozornost vzbudila také zkušenost čtenáře, který využívá slevové nálepky v supermarketech SPAR, Billa a dalších řetězcích.

Jeho metoda spočívá v tom, že každou částku ušetřenou při nákupu eviduje a skutečně odloží stranou.

Tvrdí, že za jeden rok tímto způsobem naspoří více než 2 000 eur, tedy 50 000 korun.

Další Rakušané nakupují zlevněné potraviny prostřednictvím aplikace Too Good To Go. Ta umožňuje získat neprodané potraviny nebo připravené pokrmy za zvýhodněné ceny.

Jedna z diskutujících uvádí, že kombinací této aplikace a restauračních slev ušetří přibližně 150 eur měsíčně, tedy 3 750 korun.

Auto může spolykat 150 tisíc korun ročně

Zatímco u potravin se často šetří po menších částkách, automobil představuje úplně jinou kategorii.

Jeden z diskutujících uvádí, že před několika lety prodal své auto, protože ho nezbytně nepotřeboval.

Podle svého odhadu tím každoročně ušetří 4 000 až 5 000 eur, tedy přibližně 100 000 až 125 000 korun.

Jiný čtenář upozorňuje, že skutečné náklady na automobil mohou dosahovat zhruba 500 eur měsíčně, tedy 12 500 korun.

Do těchto výdajů patří nejen pohonné hmoty, ale také pojištění, servis, opravy a další provozní náklady. Při hodnocení celkové ekonomiky automobilu je potřeba zohlednit rovněž jeho pořízení a ztrátu hodnoty.

Část diskutujících proto doporučuje používat veřejnou dopravu, jízdní kolo nebo elektrokolo a automobil si pronajmout pouze tehdy, když je skutečně potřeba.

Jiní dávají přednost starším vozům, které plánují používat co nejdéle.

Tato doporučení mají samozřejmě své hranice. Jinou situaci řeší obyvatel Vídně s dostupným metrem a tramvajemi, jinou rodina žijící na venkově bez dobrého dopravního spojení.

Podobné rozdíly existují i v České republice.

Dovolená za 125 tisíc? Raději zůstanu doma

Významné úspory hledají Rakušané také v cestování.

Jeden z účastníků diskuse uvádí, že letos vynechal letní dovolenou, čímž podle svého propočtu ušetřil 5 000 eur, tedy 125 000 korun.

Zároveň dodává, že mu dovolená nijak zvlášť nechybí.

Jiná čtenářka cestuje na větší dovolenou pouze jednou za dva až tři roky. Namísto toho podniká výlety do okolí a věnuje se kulturním aktivitám.

Další Rakušané nahrazují drahé horské hotely levnějším ubytováním, sdílenými apartmány nebo kempováním.

Především v horských oblastech dávají někteří přednost pěší turistice, běžkování či skialpinismu před drahým sjezdovým lyžováním.

Z diskuse však vyplynul i jeden paradox.

Někteří Rakušané upozorňují, že dovolená v zahraničí je může vyjít levněji než pobyt v jejich vlastní zemi. Podle jejich zkušeností jsou ceny rakouských hotelů a turistických služeb v atraktivních oblastech často velmi vysoké.

To je zajímavé i pro české návštěvníky Rakouska, kteří podobné cenové rozdíly řeší při plánování lyžařských a letních dovolených.

Netflix, nové telefony a oblečení: méně věcí znamená více peněz

Opakovaně se objevuje také kritika předplacených digitálních služeb.

Někteří diskutující ruší Netflix, Disney+, Amazon Prime a další předplatná, která nevyužívají dostatečně často.

Další se rozhodli nekupovat nové telefony každé dva nebo tři roky. Jeden z čtenářů uvádí, že smartphone mění přibližně jednou za šest až sedm let.

Zajímavým pravidlem je také odkládání zbytečných nákupů.

Pokud si chce člověk pořídit něco, co bezprostředně nepotřebuje, měl by několik dní počkat. Jeden z diskutujících používá týdenní lhůtu a tvrdí, že po jejím uplynutí ho většina původně lákavých výrobků přestane zajímat.

Oblíbené je také nakupování použitého zboží.

Rakušané v diskusi opakovaně zmiňují internetové tržiště Willhaben, na kterém lze získat oblečení, nábytek nebo sportovní vybavení výrazně levněji než v běžných obchodech.

Jeden čtenář popisuje nákupy kvalitních věcí v téměř novém stavu za méně než polovinu původní ceny.

Když je bydlení příliš drahé: návrat do spolubydlení po třicítce

Jedním z nejsilnějších příběhů diskuse je zkušenost, kterou popsala její iniciátorka.

Uvádí, že její známá ve věku kolem 35 let se kvůli vysokým životním nákladům rozhodla opustit vlastní pronajatý byt a přestěhovat se do sdíleného bydlení.

Takové rozhodnutí už nelze srovnávat s omezením restaurací nebo zrušením předplatného.

Znamená zásah do soukromí, životního komfortu a každodenních návyků.

Právě rostoucí výdaje na bydlení představují pro některé domácnosti problém, který nelze vyřešit pouze drobnými úsporami.

Někteří diskutující doporučují hledat menší byt nebo snížit výdaje za vytápění. Jiní však připomínají, že stěhování není vždy jednoduché a přílišné omezování vytápění může přinést problémy s vlhkostí a plísněmi.

Rostoucí náklady na bydlení tak mohou domácnosti přinutit ke změnám, které by ještě před několika lety nepovažovaly za přijatelné.

Ne každý má čas na levnější život

V diskusi zazněla také důležitá připomínka, že šetření není pouze otázkou peněz, ale také času.

Jeden z účastníků popisuje domácnost se třemi dětmi, ve které oba rodiče pracují na plný úvazek.

Podle jeho slov je rodina někdy natolik vyčerpaná, že si nemůže dovolit věnovat další hodiny vyhledávání nejlevnějších potravin, vaření či domácím pracím.

Některé služby, které ostatní považují za zbytečný luxus, tak mohou být pro zaměstnané rodiče způsobem, jak zvládat každodenní povinnosti.

Další čtenář naopak vysvětluje, že s přibývajícím věkem začal vědomě utrácet za služby, které mu šetří čas.

Peníze lze podle jeho názoru znovu vydělat, ztracený čas nikoliv.

Diskuse tak připomíná, že levnější způsob života nemusí být automaticky výhodnější, pokud vyžaduje nepřiměřeně mnoho času a úsilí.

Kde končí šetření a začíná chudoba?

Vedle optimistických příspěvků o promyšleném hospodaření se objevily také mnohem kritičtější názory.

Jeden z nejvýraznějších komentářů upozorňuje, že skutečně spořit může především člověk, kterému po zaplacení nezbytných výdajů nějaké peníze zbývají.

Pokud domácnost už nyní hospodaří na hranici svých možností, další omezení výdajů nemusí znamenat úsporu, ale pouze zhoršení životních podmínek.

Jiný diskutující připomíná, že dobrovolná skromnost je příjemná tehdy, pokud si člověk může vybrat.

Něco jiného je rozhodnutí nekoupit si další módní oblečení a něco jiného situace, kdy rodiče řeší, zda mají dostatek peněz na zimní bundu pro dítě.

Část čtenářů rovněž upozorňuje na rostoucí životní náklady navzdory navyšování mezd.

Jeden z nich uvádí, že kvůli zvyšujícím se fixním výdajům musel dokonce omezit pravidelné příspěvky na své důchodové zabezpečení.

To naznačuje problém, který přesahuje běžnou spotřebu. Domácnosti mohou omezovat nejen současné výdaje, ale také své finanční rezervy do budoucna.

Přehled: Kolik podle vlastních zkušeností někteří Rakušané ušetří?

Opatření nebo zkušenost	Uváděná úspora
Omezení návštěv restaurací	10 000 Kč měsíčně
Využívání potravinových a restauračních slev	3 750 Kč měsíčně
Odkládání částek ušetřených při nákupech	přes 50 000 Kč ročně
Prodej automobilu a odstranění provozních výdajů	100 000–125 000 Kč ročně
Vynechání jedné letní dovolené	125 000 Kč jednorázově

Poznámka: Jde o individuální tvrzení účastníků diskuse, nikoliv o statisticky zjištěné průměrné úspory rakouských domácností. Přepočet byl proveden kurzem 1 euro = 25 Kč.

Co si z rakouské diskuse mohou odnést české domácnosti?

Rakouské zkušenosti ukazují, že účinné šetření nemusí znamenat pouze hledání nejlevnějších výrobků v supermarketech.

Mnohem větší finanční efekt může mít přehodnocení pravidelných výdajů a spotřebních návyků.

Pro některé domácnosti představují největší rezervu restaurace, donáškové služby a dovolené. Pro jiné je rozhodující automobil, bydlení nebo souběh několika placených služeb.

Zajímavé je také to, že část Rakušanů se ke střídmějšímu životnímu stylu hlásí dobrovolně.

Nejde jim pouze o peníze, ale také o odmítání zbytečné spotřeby a neustálého pořizování nových věcí.

Na druhé straně stojí domácnosti, které omezují výdaje z nutnosti a jejichž situace je podstatně složitější.

Hlavní poznatek z rakouské diskuse proto není, že by měl každý člověk utrácet co nejméně. Podstatnější je vědět, za co skutečně stojí utrácet a které výdaje už nepřinášejí odpovídající hodnotu.

A právě tato otázka je stejně aktuální v Rakousku jako v České republice.

Zdroj: Rakouský deník DER STANDARD, čtenářská diskuse Teuerungswelle: Wo spart ihr im Alltag, wenn das Geld knapp wird?, říjen 2026.

Původní článek: https://www.derstandard.at/story/3000000343872/teuerungswelle-wo-spart-ihr-im-alltag-wenn-das-geld-knapp-wird