S Německem se celkově děje něco nedobrého, a to pro Česko není dobrá zpráva. Přinášíme analýzu největších německých chyb a jejich důsledků

Německý průmysl upadá. Země nedokázala využít čas rozmachu. Teď se to negativně vrací zpět. A co víc, mohlo by to strhnout celý kontinent do propasti. A nejedná se pouze o neuskutečněné reformy, slabost v inovacích a emigraci nejproduktivnějšího německého obyvatelstva.

Podle autora DIE WELT, Matthewa Karnitschniga, největší německé firmy se obracejí zády ke své domovské zemi. Chemický gigant BASF, pilíř německé ekonomiky, který již více než 150 let podporuje průmyslový vzestup země neustálým proudem inovací, díky nimž svět „Made in Germany“ může závidět, je krásným příkladem.

Nejnovější projekt společnosti – investice ve výši 10 miliard dolarů do nejmodernějšího komplexu, který podle společnosti nastaví zlatý standard pro udržitelnou výrobu – nebude postaven v Německu. Místo toho se staví 9000 kilometrů daleko v Číně.

Zatímco BASF hledá budoucnost v Asii, společnost, která byla založena na břehu Rýna v roce 1865 jako Badische Anilin- & Sodafabrik, se stahuje stále více z Německa. V únoru skupina oznámila uzavření továrny na hnojiva a dalších zařízení ve svém domovském městě Ludwigshafen, což vedlo ke ztrátě přibližně 2 600 pracovních míst.

„Máme stále větší obavy o náš domácí trh,“ řekl v dubnu před akcionáři generální ředitel BASF Martin Brudermüller a poukázal na to, že firma loni v Německu ztratila zhruba 130 milionů eur. „Ziskovost není zdaleka tam, kde by měla být.

Tento neklid nyní prostupuje celou německou ekonomiku, která v prvním čtvrtletí sklouzla do recese, zatímco řada průzkumů ukazuje, že jak podniky, tak spotřebitelé hledí do budoucnosti s velkou skepsí.

Tato obava je opodstatněná. Před téměř 20 lety překonalo Německo svou pověst „Sick Man of Europe“ balíkem ambiciózních reforem trhu práce, které uvolnily jeho průmyslový potenciál a zahájily trvalé období prosperity, podporované zejména silnou poptávkou po strojích a automobilech ze strany Číny. Zatímco Německo tímto vývojem zklamalo mnoho svých partnerů, protože mnohem více vyváželo, než importovalo cizí zboží, jeho ekonomika vzkvétala.

Období německého boomu má svou cenu

Roky rozmachu však mají svou cenu: ekonomická síla vedla odpovědné osoby k falešnému pocitu bezpečí. Jejich neschopnost zavést další reformy si nyní vybírá svou daň.

Najednou se nad bývalou evropskou velmocí schyluje k bouři, která naznačuje, že současná recese není jen „technická“, jak mnozí politici doufají, ale spíše předznamenává zásadní zvrat v ekonomickém nastavení Německa, který hrozí otřást celou Evropou a mohl by dokonce přidat další zmatek do již tak polarizované politické krajiny kontinentu.

Tváří v tvář toxickému koktejlu vysokých cen energie, nedostatku pracovních sil a spousty byrokracie prožívá mnoho největších německých společností – od gigantů jako Volkswagen a Siemens až po řadu méně známých menších společností – drsné probuzení a hledí na sever k Americe a Asii.

Pokud nedojde k nějaké změně, nelze se vyhnout dojmu, že Německo směřuje k mnohem hlubšímu hospodářskému poklesu. Zprávy z ekonomické fronty jsou stále horší a horší. V červnu, tedy měsíci, kdy firmy běžně vytvářejí nová pracovní místa, vzrostla nezaměstnanost meziročně zhruba o 200 tisíc. Přestože je celková míra nezaměstnanosti nízká na 5,7 procenta a volných pracovních míst zůstává na vysoké úrovni téměř 800 000, němečtí představitelé očekávají další špatné zprávy.

„Začínáme pociťovat obtížné ekonomické podmínky na trhu práce,“ uvedla šéfka německé Agentury práce Andrea Nahles. „Nezaměstnanost roste a růst pracovních míst ztrácí na síle.“

Počet zakázek tuzemských strojírenských podniků, které jsou dlouhodobě považovány za ukazatel „zdravotního stavu“ německé ekonomiky, klesl jen v květnu o deset procent – ​​jde o osmý pokles v řadě. Podobná slabost je vidět v celé německé ekonomice, od stavebnictví po chemii.

Klesá i zahraniční zájem o Německo jako investiční místo. Počet nových zahraničních investic v Německu v roce 2022 klesl pátý rok v řadě a dosáhl nejnižší úrovně od roku 2013.

„Někdy slyšíte o plíživé deindustrializaci – no, už to není jen plížení,“ říká Hans-Jürgen Völz, hlavní ekonom BVMW, sdružení, které obhajuje německé malé a střední podniky, tisíce malých a středních podniků, které představují páteř ekonomiky země.

Dlouhodobé dopady deindustrializace

Abychom porozuměli dlouhodobým dopadům deindustrializace, nemusíme hledat nic jiného než americký „Rust Belt“ nebo „Midlands“ ve Spojeném království. Kdysi prosperující průmyslové koridory, které se staly obětí politických chyb a globálního konkurenčního tlaku a nikdy se zcela nevzpamatovaly.

Pouze v případě Německa by důsledky měly dopad na kontinentální úroveň. Závislost země na průmyslu to ukazuje zvláště jasně. Německý technologický sektor s výjimkou výrobce softwaru SAP prakticky neexistuje.

Ve finančním světě jsou největší hráči známí především špatnými investicemi a skandály (Wirecard). Výroba představuje asi 27 procent ekonomiky, ve srovnání s 18 procenty v USA.

Souvisejícím problémem je, že hlavní průmyslové segmenty Německa – od chemie přes automobily až po strojírenství – jsou postaveny na technologiích 19. století. Zatímco země byla po desetiletí úspěšná v optimalizaci těchto produktů, mnohé z nich jsou buď zastaralé (spalovací motor), nebo jsou prostě příliš drahé na výrobu v Německu.

Příklad výrobky z kovu: V březnu společnost Uedesheimer Rheinwerk, vlastník největší německé hliníkárny, oznámila, že do konce roku uzavře závod kvůli vysokým nákladům na energii.

Takové zprávy by byly méně znepokojivé, kdyby Německo mělo silnou historii hospodářské diverzifikace. Výsledky Německa jsou v tomto ohledu bohužel přinejlepším nedostatečné.

Například Německo bylo průkopníkem moderní technologie solárních panelů a na počátku 21. století se stalo největším světovým výrobcem. Poté, co Číňané okopírovali německý design a zaplavili trh levnými alternativami, se němečtí výrobci solárních panelů zhroutili.

V biotechnologii stála společnost Biontech se sídlem v Mainzu v čele vývoje vakcíny mRNA, která se ukázala jako klíčová pro překonání pandemie Covid-19 po celém světě. Na základě tohoto úspěchu společnost v lednu oznámila plány na to, co zakladatel nazval „obrovskou“ investicí do špičkového výzkumu rakoviny – ve Spojeném království.

Německo zůstalo pozadu v inovacích

Inovace vytváří ekonomický růst, a protože tradiční německý průmysl začíná mizet, je otázkou, co nahradí jeho místo? Zatím není nic v dohledu.

V celosvětovém indexu inovací, žebříčku, který každoročně sestavuje Světová organizace duševního vlastnictví OSN, zaujímá Německo pouze osmé místo. V Evropě se nevejde ani do první trojky.

Německo již zaostává v oblasti umělé inteligence, což je technologie, o které se mnozí pozorovatelé domnívají, že podpoří ekonomický růst nové generace.

Pouze čtyři ze 100 nejcitovanějších vědeckých prací o AI v roce 2022 byly z Německa. Pro srovnání: v USA je jich 68 a v Číně 27.

„Německo nemá co nabídnout v nejdůležitějších odvětvích budoucnosti,“ říká Marcel Fratzscher, šéf německého ekonomického institutu DIW. „Co tam je, je starý průmysl.“

Síla technologií je v tom změnit ekonomiku – nebo ji nechat za sebou – to se ukáže, když porovnáte vývoj v Německu a USA za posledních 15 let. Během tohoto období vzrostla americká ekonomika o 76 procent na 25,5 bilionu dolarů, podpořena boomem v Silicon Valley. Německá ekonomika vzrostla o 19 procent na 4,1 bilionu dolarů. Vyjádřeno v dolarech, USA během tohoto období rozšířily svou ekonomiku o ekvivalent téměř tří německých států.

Slabost Německa má dopad na Evropu

Eroze průmyslového jádra Německa bude mít významný dopad na zbytek Evropské unie. Německo je nejen největším hráčem v Evropě, ale funguje také jako kolo spojujícího různorodé ekonomiky regionu, protože je pro mnohé z nich největším obchodním partnerem a investorem.

Německý průmysl udělal ze střední Evropy v posledních třech desetiletích svou produkční linku, či výrobní halu. Porsche vyrábí své nejprodávanější SUV Cayenne na Slovensku, Audi vyrábí motory v Maďarsku od počátku 90. let a výrobce prémiových domácích spotřebičů Miele vyrábí pračky v Polsku.

V regionu působí tisíce malých a středních německých firem, tzv. Mittelstand, který tvoří páteř německé ekonomiky a vyrábí převážně pro evropský trh. Nezmizí přes noc, ale trvalý pokles v Německu by s sebou nevyhnutelně stáhl i zbytek regionu.

„Existuje riziko, že Evropa v rámci přesunu výroby do jiných zemí skončí jako poražená,“ připustil nedávno Klaus Rosenfeld, generální ředitel automobilového dodavatele Schaeffler, a dodal, že jeho společnost pravděpodobně postaví své další závody v USA.

Zatímco představitelé EU obvinili z hrozby deindustrializace regionu podle nich nespravedlivou politiku v USA a Číny, která penalizuje evropské společnosti, problémy Německa jsou mnohem hlubší a jsou převážně domácí. A neexistují pro ně snadná řešení.

Jednoduše řečeno, vítězný vzorec, který z Německa udělal průmyslovou velmoc Evropy – vysoce kvalifikovanou pracovní sílu a inovativní společnosti poháněné levnou energií – již neplatí.

Stárnutí německé populace

S tím, jak generace baby boomu v nadcházejících letech odejde do důchodu, Německo směřuje k demografickému zlomu, kdy výrobní společnosti zůstanou bez inženýrů, vědců a dalších vysoce kvalifikovaných pracovníků, které potřebují, aby zůstali konkurenceschopní na globálním trhu. Během příštích 15 let dosáhne důchodového věku přibližně 30 procent německé pracovní síly.

Stárnutí populace není jediným problémem. Mladí Němci touží po jisté práci, ne po tvrdém životě podnikání a snahy o inovace, které ze země udělaly jednu z předních světových ekonomik. „Mnoho mladých lidí by raději pracovalo pro stát, než aby zakládalo firmu,“ řekl zaměstnanec DIW Fratzscher.

Snahy kompenzovat rostoucí nedostatek pracovních sil imigrací zatím selhávají. Zatímco Německo i nadále každoročně přijímá statisíce žadatelů o azyl, většině z nich chybí dovednosti, které společnosti potřebují.

Začátkem července němečtí zákonodárci schválili nový imigrační zákon, který omezuje mnoho byrokratických překážek, kterým zahraniční odborníci čelili ve snaze usadit se v zemi. Zda to bude fungovat, je jiná otázka. Ve srovnání s Velkou Británií, Kanadou nebo USA je Německo těžkým místem pro život kvůli vysokým daním, obtížnosti naučit se jazyk a kultuře, která se často zdráhá vítat cizince.

Vládou zadaná téměř 400stránková studie zveřejněná minulý měsíc například zjistila, že polovina Němců zastává protimuslimské názory. Vzhledem k tomu, že mnoho vysoce kvalifikovaných pracovníků, které by vláda ráda přilákala, pochází z muslimských zemí, jako je Turecko, je taková nevraživost sotva prodejní argument.

Zelená transformace Německa

K těmto demografickým výzvám se přidávají raketově rostoucí náklady na energii v důsledku ruské války na Ukrajině a vlastního úsilí Německa v boji proti změně klimatu.

S koncem snadného přístupu k levné energii byl odstraněn základní pilíř německého obchodního modelu. Přestože se velkoobchodní ceny zemního plynu v poslední době stabilizovaly, stále jsou zhruba na trojnásobku předkrizových úrovní. Společnosti jako BASF, jejíž hlavní německý provoz spotřeboval v roce 2021 tolik zemního plynu jako celé Švýcarsko, proto nemají jinou možnost než hledat alternativy.

Zelená transformace země, známá jako „Energiewende – energetický přechod“, situaci jen zhoršila. Stejně jako země ztrácela přístup k ruskému plynu, zbavila se své veškeré jaderné energie.

A dokonce i po téměř čtvrt století dotování rozvoje obnovitelné energie Německo stále nemá téměř dostatek větrných turbín a solárních panelů, aby pokrylo poptávku, takže Němci platí za elektřinu trojnásobek mezinárodního průměru.

Plíživá smrt automobilového průmyslu

I když si široká veřejnost neuvědomuje ekonomické výzvy, které před ní stojí, zúčastněné strany si nedělají iluze. „Geopolitický vývoj jasně ukázal, že náš ekonomický model již není zárukou prosperity,“ říká Andreas Rade, generální ředitel Svazu německého automobilového průmyslu, nejvýznamnější zájmové skupiny v tomto odvětví.

Automobilový průmysl posiloval německý rozvoj již více než století a ekonomická budoucnost země do značné míry i dnes závisí na schopnosti sektoru – který představuje téměř čtvrtinu ekonomického výkonu – udržet si svou pozici v luxusním segmentu ve světě elektrických vozidel.

Nevypadá to dobře. Zatímco společnosti v poslední době zaznamenaly rekordní zisky díky zadržované poptávce v důsledku pandemie, zdá se, že toto oživení je spíše posledním vydechnutím než nádechem k dalším úspěchům.

Automobilový průmysl, který byl dlouho zdrojem národní hrdosti, se stal Achillovou patou Německa z důvodů, které mají více společného s aroganci než se strukturálními selháními země. Po celá léta společnosti jako Mercedes, BMW a Volkswagen odmítaly opustit spalovací motor a odmítaly Teslu a další inovátory v této oblasti.

Tato strategická chyba otevřela dveře nejen Elonu Muskovi, ale také Číně, která před 15 lety, kdy Němci tuto myšlenku ještě zavrhovali, začala investovat nemalé částky do vývoje elektromobilů, aby získala značný náskok. V loňském roce bylo zhruba 60 procent z více než deseti milionů prodaných elektromobilů po celém světě od čínských výrobců.

Němečtí výrobci aut v krizi

Němci už pociťují následky svého špatného odhadu. Volkswagen, který dominoval čínskému automobilovému trhu po celá desetiletí, přišel v prvním čtvrtletí o svou korunu největšího výrobce automobilů v zemi ve prospěch místního konkurenta BYD v prvním čtvrtletí uprostřed vlny prodejů EV. Čína je největším automobilovým trhem na světě a tvoří téměř 40 procent prodejů Volkswagenu.

Nedávná studie pojišťovny Allianz předpokládá, že by evropští výrobci a dodavatelé automobilů mohli do roku 2030 utrpět ztráty zisku v desítkách miliard eur, pokud bude současný trend pokračovat a čínští výrobci rozšíří svůj podíl na trhu v Číně i v Evropě.

Přestože německé automobilky hromadně přešly na elektromobily a snaží se to dohnat, chybí jim konkurenční výhoda, kterou měli se spalovacími motory po více než století. Ve skutečnosti základní technologií v elektromobilu není motor, což je standardní technologie, ale baterie, která spoléhá spíše na chemii než na strojírenství, které definovalo německý náskok „Vorsprung durch Technik“.

Kromě toho se elektrická vozidla stále více stávají technologickými a zábavními kapslemi na kolech a na obzoru jsou samořídící auta. A jestli je nějaká oblast, kde Německo nevyniklo, jsou to digitální technologie. To by mohlo vysvětlovat, proč má Tesla nyní hodnotu více než třikrát vyšší než všechny německé automobilky dohromady. „Určitě máme problémy s inovacemi v německém průmyslu a problém s konkurenceschopností,“ řekl Jens Hildebrandt, šéf Německé obchodní komory v Číně.

To znamená otřes pro hospodářské vztahy mezi Německem a Čínou. Číňané po celá desetiletí považovali německý průmysl a technologie za vzor. Najednou jsou to Němci, kteří hledí do Číny. „Velké čínské automobilky budou muset brzy vybudovat své vlastní továrny v Evropě a možná i v Německu,“ řekla Hildebrandtová s tím, že jde o trend, který „již nelze zvrátit“.

Migrace firem

Vzhledem k ekonomickému protivětru není možná žádným překvapením, že mnoho největších německých společností je na cestě k tomu, aby byly německé pouze podle jména.

Pokud se vám to zdá příliš přitažené za vlasy, zvažte příklad skupiny průmyslových plynů Linde. Až do letošního roku byla společnost, která začala s vývojem chladicích systémů pro pivovary v 70. letech 19. století, nejcennějším blue chips v Německu s tržní kapitalizací kolem 150 miliard eur. V lednu se společnost rozhodla stáhnout z burzy ve Frankfurtu a místo toho být kotována v New Yorku.

Tento krok následoval po fúzi s americkým konkurentem v roce 2018, po kterém se skupina rozhodla opustit své sídlo v centru Mnichova a přestěhovat se do Dublinu. V průběhu restrukturalizace Linde propustila ve své domovské zemi stovky pracovních míst. Německo sice zůstává důležitým trhem s podílem na tržbách kolem jedenácti procent, ale je pouze jedním z mnoha.

Příklad Linde ukazuje, že velké německé společnosti mohou přežít a prosperovat s Německem i bez něj. Pokud se podmínky v zemi zhorší, půjdou prostě jinam. Pro Německo by to však znamenalo méně dobře placených pracovních míst a nižší daňové příjmy, nemluví o hrozbě dlouhodobého ekonomického úpadku a politické nestability.

Modernizace německé infrastruktury

Nedávný nárůst celostátních průzkumů pravicově konzervativní a částečně pravicově extremistické Alternativy pro Německo (AfD) toto nebezpečí podtrhuje. Ačkoli vzestup AfD byl podpořen rostoucí frustrací z migrace, dlouhodobý ekonomický propad by pravděpodobně dodal další impuls.

Hlavním jablkem sváru bude sociální stabilita. Německo má jeden z nejštědřejších sociálních systémů, přičemž sociální výdaje loni představovaly 27 procent HDP (ve srovnání s 23 procenty v USA). Vzhledem k tomu, že Berlín je pod tlakem, aby investoval výrazně více do obrany, úsporná opatření budou muset přijít. Při hospodářském poklesu se věci budou jen zhoršovat.

Jedna z hlavních priorit německého průmyslu – modernizace churavějící německé infrastruktury – je stále náročnější k financování. Německé silnice, mosty, lodní trasy a další kritická infrastruktura přitom nutně potřebují opravu.

Ve studii Německého ekonomického institutu (IW) zveřejněné v listopadu čtyři z pěti německých společností uvedly, že špatná infrastruktura brání jejich podnikání. Vzhledem k regulačním překážkám, které musí být odstraněny před průlomem, neexistuje žádné rychlé řešení. Naopak: „Problémy se budou pravděpodobně zhoršovat,“ míní autoři studie.

Německé firmy investují v zahraničí

Německý průmysl neopouští Německo úplně. Společnosti jsou rády, že zůstávají – dokud je vláda platí. Společnost BASF otevřela závod nedaleko Drážďan na výrobu katodových materiálů pro baterie pro elektromobily před pouhými dvěma týdny a slíbila, že bude pokračovat v investicích na svém domácím trhu.

K zajištění těchto závazků však byly místní a národní vlády nuceny nabízet štědré pobídky. Například BASF dostává 175 milionů eur vládní podpory pro svůj nový obchod s bateriemi.

V červnu si zajistil americký výrobce čipů Intel ohromnou dotaci 10 miliard eur na novou masivní továrnu v Magdeburgu. To odpovídá 3,3 milionu eur na každé z 3 000 pracovních míst, které se společnost zavázala vytvořit.

Při absenci takové podpory je těžké odolat volání sirén dostupnějších trhů. Vzhledem k tomu, že německé strojírenství v době elektromobility ztratilo náskok, výrobci automobilů zdvojnásobují své investice v zahraničí, zejména v Číně nebo USA – tedy v obou zemích, kterým není cizí lákání investorů na daňové pobídky a dotace.

Financování nabízené americkým zákonem o snižování inflace se ukázalo jako obzvláště atraktivní návnada. Volkswagen v březnu představil plány na vybudování továrny v hodnotě 2 miliardy dolarů v Jižní Karolíně, kde chce společnost oživit značku Scout, která byla populárním americkým autem v 60. a 70. letech.

V dubnu oznámili manažeři start-upu pro baterie PowerCo spolu s kanadským premiérem Justinem Trudeauem investici ve výši 5 miliard eur do nové továrny na baterie v Ontariu. Automobilka se zavázala investovat v Severní Americe v příštích několika letech další miliardy do přechodu na elektrická vozidla.

Na druhou stranu v Německu Volkswagen opustil plány na výstavbu nové továrny pro Trinity, nové elektrické SUV, a rozhodl se místo toho přeměnit stávající zařízení. Automobilka, do jejíhož portfolia značek patří také Audi a Porsche, se kvůli vysokým nákladům na elektřinu rozhodla nepostavit druhou továrnu na baterie v domovském Dolním Sasku. V dubnu však společnost oznámila, že investuje přibližně 1 miliardu eur do centra pro elektromobily poblíž Šanghaje.

Exodus německého průmyslu

Aktuální průzkum mezi 128 německými dodavateli automobilového průmyslu provedený průmyslovým sdružením VDA ukázal, že ani jeden z nich neplánuje zvýšit své investice na domácím trhu. Více než čtvrtina plánovala přesun aktivit do zahraničí. Navzdory exodu německého průmyslu němečtí politici z velké části popírají hrozící politické a ekonomické výzvy.

Průmysloví lobbisté tvrdí, že „vzájemná závislost“ mezi Čínou a Německem bude z dlouhodobého hlediska pozitivní, ale podobná logika byla důvodem, proč Berlín zvolil ruský zemní plyn – s katastrofálními výsledky. A neexistují žádné známky toho, že by německý tlak do Číny slábl. V loňském roce německé společnosti investovaly v Číně 11,5 miliardy eur – rekord.

„Co mě znepokojuje, je asymetrie závislosti,“ řekl Fratzscher. „Německé společnosti se staly zranitelnými vůči vydírání, protože jsou mnohem více závislé na Číně než naopak.“

Chcete-li získat představu o tom, jak rychle mohou být národní šampioni smeteni touto technologií, zavolejte do Finska a zeptejte se na Nokii nebo Kanadu a zeptejte se na osud společnosti Research in Motion, společnosti za kdysi všudypřítomným Blackberry.

Nakonec se Němci probudí a uvědomí si nebezpečí, které jim hrozí. Jedinou otázkou je, zda to udělají, než bude příliš pozdě s tím něco udělat.

V každém případě na to BASF bude připraven. Na otázku, co společnost plánuje udělat s chemickými závody, které plánuje zavřít ve svém německém závodě, se generální ředitel Brudermuller pokusil situaci uklidnit tím, že společnost „nebude hned všechno zavírat“. Ale hned v další větě byl konkrétnější: „V tuto chvíli nepotřebujeme prostor v Ludwigshafenu.“