Někteří Syřané mi říkají: Proč pracovat u McDonald’s, když mi Úřad práce vyplatí skoro totéž, jako bych pracoval?

Rozhovor s Anasem Modamanim

Fotografie syrského uprchlíka Anase Modamaniho s Angelou Merkelovou z roku 2015 obletěla svět. V rozhovoru dnes už integrovaný 28letý muž říká, jak se dívá na německou azylovou politiku, kriminalitu migrantů – a také na úspěchy AfD.

Když 10. září 2015 přijela Angela Merkelová v policejní koloně k uprchlickému ubytování v Berlíně-Spandau, vytáhl Syřan Anas Modamani okamžitě smartphone a pořídil si s kancléřkou CDU selfie. Scénu zachytil agenturní fotograf. Fotografie obletěla svět a stala se symbolem „kultury vítání“, která v Německu v letech 2015 a 2016 panovala.

Modamani tehdy uprchl z předměstí syrského Damašku po západobalkánské trase přes Řecko, Srbsko a Maďarsko do Německa. O deset let později má 28letý muž za sebou studium komunikační ekonomie a kurz na Berlínské žurnalistické škole. Pracuje jako videožurnalista v Deutsche Welle a v létě 2022 získal německé občanství.

WELT: Pane Modamani, požádal jste Angelu Merkelovou o selfie, i když jste přesně nevěděl, kdo z auta vystupuje. Proč?
Anas Modamani: Přijela ve třech autech a já si myslel, že je to filmová hvězda. Focení jsem miloval už dřív a tehdy byl trend selfie. Tak jsem k ní prostě šel. Nejdřív byla obklopená spoustou ochranky, ale všimla si, že to foto opravdu chci, a dovolila to. Všechno proběhlo hrozně rychle.

WELT: V létě 2015 byla mezi mnoha Němci velká ochota přijímat migranty. Jak jste tehdy vnímal náladu?
Modamani: Bylo spousta dobrovolníků – na nádražích, v ulicích. Některé rodiny dokonce u sebe ubytovaly uprchlíky. I já jsem rok bydlel v hostitelské rodině. Dnes by si u sebe skoro nikdo nenechal bydlet mladého Syřana s černým plnovousem.

WELT: Čím to je?
Modamani: Částečně bych řekl „můžeme si za to sami“. Syřané, kteří se dali na šikmou dráhu, vytvořili špatný obraz všech Syřanů. Na to se společnost dívá. Jsem i pro vyhošťování migrantů, kteří dělají problémy. Ale lidé jako já, kteří se integrovali, naučili se německy a mají německý pas, se cítí napadeni, když politici mluví o masových deportacích. Dřív jsme byli vítáni, dnes už ne. Proto někteří ani nechtějí zůstat. Mám z toho obavy i já.

WELT: Uměl byste si představit návrat do Sýrie?
Modamani: Momentálně jen na návštěvu. Válka skončila, ale Sýrie stále není bezpečná. Po pádu Bašára Asada jsem byl jednou u rodičů v Sýrii. V říjnu letím znovu. Chtěl bych nyní létat jednou ročně. Ale létám se strachem.

WELT: Po příjezdu do Německa jste si rychle hledal práci, naučil se německy a vystudoval. Ne všem migrantům se to povede. Jak těžký pro vás byl nový začátek?
Modamani: Přizpůsobuji se rychle. Jsem sice muslim, ale v Sýrii jsem chodil na katolickou školu, takže jsem křesťany dobře znal. To byla výhoda. Zároveň bylo Německo perfektní v tom, že jsem tady byl sám a mohl si všechno objevovat po svém. V Sýrii za mě vždy rozhodovali rodiče. Chtěl jsem si najít dobrou cestu – bez drog a alkoholu.

WELT: Zažil jste v Německu hodně pomoci?
Modamani: Potkal jsem spoustu skvělých lidí, kteří mi dávali rady. Mohlo to dopadnout i jinak. Kdybych se první čtyři, pět let nenaučil jazyk, nikdy bych německy nemluvil. Pak si najdete práci v arabském supermarketu, kde němčinu nepotřebujete. Já ale chtěl být součástí německé společnosti.

WELT: Azylová politika je považována za jeden z důvodů volebních úspěchů AfD. V průzkumech je strana zhruba na úrovni unie CDU/CSU, někdy i před ní. Jak se na AfD díváte?
Modamani: Když bude AfD silnější, tlak se zvýší. Nejen na čerstvě příchozí, ale i na ty, kteří jsou už dlouho zdomácnělí. Pak si budu muset znovu promyslet, jestli v téhle zemi zůstat. Projevy politiků AfD se mi nelíbí. Pokud by po volbách do Bundestagu za tři roky byla AfD ještě silnější, uměl bych si představit, že tu nezůstanu. Se svým pasem můžu žít třeba ve Španělsku nebo v Itálii.

WELT: Nová spolková vláda prosazuje přísnější migrační politiku včetně vracení žadatelů o azyl už na německých hranicích. Jak to hodnotíte?
Modamani: Přeji si, aby Německo zůstalo otevřenou zemí. Ale je správně, že se teď hranice více zavírají a kontrolují. Nemůžeme pouštět lidi, u kterých nevíme, odkud jsou a kteří přicházejí bez pasu. To není zvládnutelné. Ale lidé, kteří utíkají z války a jsou v ohrožení, by tu zůstat měli.

WELT: Německý pracovní trh potřebuje zahraniční pracovníky, ale s migrací si mnoho lidí spojuje i vyšší kriminalitu. Vidíte v Německu problém s kriminalitou cizinců?
Modamani: Ano, samozřejmě. A nejsou trestáni dost přísně. Měli by být rychleji vyhošťováni. To mě taky štve. Jak je možné, že někdo bez pobytového oprávnění může zůstat v Německu? Často se pak říká, že pachatelé jsou jen duševně nemocní. Ale oni nejsou duševně nemocní, jsou prostě agresivní.

WELT: Věta Angely Merkelové „Zvládneme to“ se stala mottem tehdejší azylové politiky. Pane Modamani, zvládl jste to?
Modamani: Rozhodně. Zvládl jsem se tu usadit a naučit se jazyk. Jsem součást společnosti, vydělávám, platím daně. Teď mám jako další cíle vlastní dům a pěkné auto. Ale daří se mi dobře.

WELT: Platí to pro většinu uprchlíků z roku 2015?
Modamani: Ne pro všechny. Říkám „padesát na padesát“, i když jsem viděl statistiku, že naprostá většina uprchlíků z roku 2015 je na trhu práce. Já si ale myslím, že je jich méně. Mnozí práci teprve hledají nebo ji opustili, protože profese, ve kterých pracuje hodně cizinců, jsou často velmi špatně placené.
Někteří Syřané mi říkají: Proč bych měl pracovat v McDonald’s, když mi Jobcenter vyplatí skoro totéž? Podle mě je to špatně. Práce je zábava, máte vlastní peníze, kolegy. Ale jsou lidé, kteří sociální dávky zneužívají. Možná by se měla zvýšit minimální mzda, aby byl rozdíl oproti sociálním dávkám větší.

WELT: Co s těmi, kterým se to nepovedlo?
Modamani: Mnozí žili příliš dlouho v uprchlických ubytovnách a nevyužili poradny pro uprchlíky. Tehdy byly i možnosti, že vám někdo zdarma napsal životopis. Někteří zlenivěli, protože přece chodily peníze od státu. Hodně lidí mi říká, že mi pomohlo to selfie s Merkelovou. Jistě, získal jsem kontakty. Ale zkoušky jsem psal sám a videa jsem stříhal sám. Nikdo vám nemůže postavit budoucnost za vás.