Nový migrační pakt EU mění pravidla hry. Německo očekává méně migrantů, Polsko získalo výjimku a Česko patří mezi premianty

Český přesah: Česko odmítá migrační pakt, ale zároveň patří mezi nejlépe připravené země EU

Migrační a azylový pakt Evropské unie začal platit 13. června 2026 a okamžitě vyvolal politické debaty napříč Evropou. Zatímco Německo od nových pravidel očekává omezení sekundární migrace a rychlejší návraty neúspěšných žadatelů o azyl, Polsko si vyjednalo rozsáhlou výjimku z části povinností. Zajímavá je situace České republiky. Vláda Andreje Babiše pakt politicky odmítla, především kvůli principu solidarity a možnosti přerozdělování migrantů. Současně však Evropská komise zařadila Česko mezi pět zemí, které jsou na zavedení nového systému nejlépe připraveny. Prakticky tak vzniká paradox: česká vláda pakt kritizuje, ale většinu bezpečnostních opatření současně zavádí do praxe.

Po deseti letech sporů začíná platit nový migrační systém EU

Evropská unie spustila dlouho připravovaný systém známý jako GEAS – Společný evropský azylový systém. Cílem je zabránit opakování migrační krize z roku 2015, kdy statisíce migrantů bez větší kontroly putovaly přes několik evropských států až do Německa a dalších cílových zemí.

Podle evropského komisaře pro migraci Magnuse Brunnera má nový systém umožnit Evropě lépe rozhodovat:

• kdo může do EU vstoupit,
• kdo získá ochranu,
• kdo musí být vrácen zpět.

Základní filozofie paktu stojí na čtyřech pilířích:

• přísnější kontrola vnějších hranic,
• rychlejší azylová řízení,
• efektivnější deportace,
• spravedlivější rozdělení odpovědnosti mezi členské státy.

Každý migrant bude registrován hned na hranici

Nejdůležitější změnou je povinný screening všech příchozích migrantů na vnější hranici Evropské unie.

Každému budou odebrány:

• otisky prstů,
• biometrické údaje,
• fotografie obličeje.

Data budou uložena do evropské databáze Eurodac.

Migranti ze zemí, jejichž úspěšnost získání azylu v EU nepřesahuje 20 %, budou podléhat zrychlenému hraničnímu řízení.

Pro tyto případy vznikne síť uzavřených zařízení s kapacitou přibližně 30 000 míst.

Migranti zde mohou čekat až tři měsíce na rozhodnutí.

Pokud azyl nezískají, měla by následovat deportace do dalších tří měsíců.

Německo věří, že skončí „propouštění na sever“

Právě Německo patří mezi největší podporovatele nového systému.

Německá média upozorňují, že Berlín očekává několik zásadních výhod:

1. Konec nekontrolovaného přesunu migrantů

Státy na vnější hranici EU mají nově povinnost migranty registrovat a řešit jejich situaci.

Nebude již možné, aby byli bez evidence posíláni dále do Německa nebo Rakouska.

2. Omezení sekundární migrace

Pokud bude migrant registrován například v Řecku nebo Itálii a následně se objeví v Německu, bude jeho identifikace díky databázi Eurodac výrazně jednodušší.

3. Vyrovnanější rozdělení zátěže

Pokud bude některý stát přetížen, ostatní země budou muset:

• převzít část migrantů,
• nebo přispět finančně.

Právě tento mechanismus solidarity je jedním z nejkontroverznějších bodů.

Fungovat to bude jen tehdy, pokud budou existovat deportace

Německé analýzy zároveň upozorňují na zásadní problém.

Celý systém může fungovat pouze tehdy, pokud budou existovat země ochotné převzít odmítnuté migranty.

V praxi se počítá například se státy jako:

• Bangladéš,
• Indie,
• některé africké země.

Evropská unie současně zvažuje vznik tzv. návratových center mimo své území.

Právě zde ale začínají největší pochybnosti.

Mnoho expertů upozorňuje, že některé země nebudou mít zájem migranty přijímat ani za finanční kompenzace.

Polsko si vyjednalo speciální výjimku

Zcela odlišný přístup zvolilo Polsko.

Vláda Donalda Tuska oznámila, že nebude přijímat další migranty v rámci přerozdělovacích mechanismů.

Brusel Polsku uznal mimořádnou zátěž způsobenou:

• válkou na Ukrajině,
• ochranou hranice s Běloruskem,
• tlakem organizované migrace podporované režimem Alexandra Lukašenka.

Polsko tak bude uplatňovat pouze ta ustanovení paktu, která:

• posilují ochranu hranic,
• zlepšují sdílení dat,
• pomáhají bojovat proti nelegální migraci.

Německo je druhou největší uprchlickou zemí světa

Do celé debaty vstoupila také nová zpráva Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR).

Podle ní žije v Německu 2,7 milionu uprchlíků.

Více jich hostí pouze Kolumbie s 2,8 milionu osob.

V Německu tvoří největší skupiny:

• Ukrajinci – 1,2 milionu,
• Syřané – 668 600,
• Afghánci – 288 300.

UNHCR současně upozorňuje na zajímavý trend.

Počet uprchlíků ve světě poprvé po deseti letech mírně poklesl.

Na konci roku 2025 bylo evidováno 117,8 milionu vysídlených osob, což představuje pokles o 5,4 milionu lidí oproti předchozímu roku.

Miliony lidí se vracejí domů

Největším překvapením zprávy UNHCR je rekordní počet návratů.

V roce 2025 se do svých domovů vrátilo:

• 14,7 milionu lidí.

Nejvíce návratů zaznamenaly:

• Sýrie,
• Afghánistán,
• Súdán,
• Demokratická republika Kongo.

UNHCR však varuje před přehnaným optimismem.

Mnoho lidí se vrací do oblastí, které zůstávají nestabilní a ekonomicky zničené.

Je nový pakt řešením?

Německé analýzy se shodují, že nový systém je výrazně efektivnější než dosavadní pravidla.

Může:

• snížit počet nelegálních vstupů,
• omezit sekundární migraci,
• urychlit deportace.

Současně však zůstává několik velkých neznámých:

• budou třetí země přijímat odmítnuté migranty?
• budou státy EU skutečně plnit své povinnosti?
• vydrží solidarita mezi členskými zeměmi i při další velké migrační krizi?

Právě odpovědi na tyto otázky rozhodnou, zda se nový migrační pakt stane skutečným zlomem evropské migrační politiky, nebo jen další složitou administrativní reformou.