„Spočítala jsem si, kolik bych dostávala od státu bez práce. A jsem v šoku.“ Německem rezonuje debata o sociálním systému a rodinách

Český přesah: Německo začíná otevřeně řešit problém, o kterém se v Česku mluví stále častěji – zda se pracujícím rodinám ještě vůbec vyplatí mít více dětí. Diskuse kolem německého systému sociálních dávek -(Bürgergeld) – totiž ukazuje hlubší problém celé Evropy: prudce rostoucí náklady na bydlení, drahý život a pocit, že střední třída nese stále větší finanční zátěž. Pro Česko je tato debata mimořádně důležitá, protože podobné trendy lze sledovat i u nás – zejména v Praze a velkých městech, kde se bydlení pro rodiny stává stále méně dostupné.

Německý deník WELT zveřejnil velmi diskutovaný komentář své redaktorky Fatiny Keilani, který v Německu vyvolal mimořádně silné reakce. Autorka v něm otevřeně popisuje vlastní zkušenost matky čtyř dětí, která pracuje na plný úvazek, vydělává nadprůměrně, přesto však tvrdí, že by při dnešních cenách bydlení finančně téměř nezvládla fungovat bez vlastního bytu.

Zásadní problém německého sociálního systému.

Fatina Keilani vysvětluje, že před dvaceti lety koupila a zrekonstruovala byt, ve kterém dnes žije. Díky tomu dnes nemusí platit nájem. Jenže situace na trhu se mezitím dramaticky změnila.

Její soused platil před lety za podobný byt méně než 600 eur měsíčně (přibližně 15 000 Kč). Po jeho smrti byl byt zrekonstruován a noví nájemníci dnes platí 1800 eur měsíčně (asi 45 000 Kč).

A právě tady přichází moment, který podle autorky odhaluje hlubší nerovnováhu systému.

Tvrdí totiž, že pokud by sama spadala do systému sociálních dávek Bürgergeld, stát by takový nájem bez větších problémů zaplatil. Jako pracující člověk s nadprůměrným příjmem by si jej ale dovolit nemohla.

Podle Keilani se proto německá politika mýlí, když hledá příčiny nízké porodnosti hlavně v egoismu nebo pohodlnosti mladých lidí.

Hlavním problémem je podle ní něco jiného:

• nedostupné bydlení,
• nejistota kolem budoucích nájmů,
• nemožnost pořídit větší byt pro více dětí,
• a skutečnost, že většinu nákladů na děti platí pracující rodiny z již zdaněných příjmů.

Autorka připomíná, že rodiče financují z vlastních peněz školní výlety, hudební nástroje, sportovní aktivity, oblečení nebo běžné školní potřeby. Sociální systém přitom podle ní v některých situacích poskytuje rodinám mimo pracovní trh větší finanční jistotu než zaměstnání.

Ve svém textu uvádí i konkrétní výpočet.

Pokud by její „potřebná domácnost“ tvořená čtyřmi teenagery a jí samotnou pobírala Bürgergeld a platila nájem 1800 eur (45 000 Kč), uznané měsíční potřeby by podle ní dosahovaly 4517 eur měsíčně (zhruba 113 000 Kč).

A to podle ní není konečná částka.

Další příspěvky by zahrnovaly:

• školní výlety,
• učebnice,
• sportovní kroužky,
• doučování,
• školní obědy,
• dopravu.

Celkově podle svých propočtů dochází k závěru, že by stát takové rodině mohl poskytovat až kolem 70 000 eur ročně (přibližně 1,75 milionu Kč ročně).

A právě tato část vyvolala v Německu obrovskou debatu.

Autorka otevřeně přiznává, že při představě, že ze svých daní financuje systém, ve kterém mohou někteří lidé trávit celý den s dětmi bez existenčních starostí, zatímco pracující rodiče jsou pod obrovským tlakem, cítí silný pocit nespravedlnosti.

Současně ale zdůrazňuje, že má svou práci ráda a právě to je pro ni určitou psychologickou protiváhou.

Text vyvolal mimořádně silné reakce i proto, že se dotýká tématu, které je v Německu velmi citlivé: zda sociální systém nezačíná demotivovat část společnosti od práce.

Německá data přitom ukazují zajímavý trend.

Domácnosti pobírající Bürgergeld mají podle statistik v průměru 1,9 dítěte, zatímco pracující domácnosti s dětmi přibližně 1,7 dítěte.

Rodiny se třemi a více dětmi jsou navíc v systému sociálních dávek výrazně nadreprezentované.

Podle autorky to naznačuje, že zaměstnání dnes velkým rodinám často neposkytuje dostatečnou ekonomickou stabilitu.

Debata je mimořádně důležitá i pro Českou republiku.

I v Česku totiž začíná být stále viditelnější problém vysokých nákladů na bydlení. Především v Praze se mnoho mladých rodin dostává do situace, kdy hypotéka nebo nájem spotřebují obrovskou část příjmů domácnosti.

Současně roste pocit části střední třídy, že právě pracující lidé nesou hlavní náklady systému, zatímco stát stále více přerozděluje.

Německá diskuse tak může být určitým varováním i pro českou politiku.

Protože pokud pracující rodiny ztratí pocit, že se práce a odpovědnost ekonomicky vyplácí, může to mít dlouhodobé důsledky nejen pro porodnost, ale i pro stabilitu celé společnosti.

Přehled hlavních názorů čtenářů

Diskuse pod článkem je výrazně jednostranná. Většina čtenářů s autorkou souhlasí a považuje německý sociální systém za nespravedlivý vůči pracujícím rodinám. Dominují zejména tyto postoje:

1. Práce se finančně přestává vyplácet – čtenáři tvrdí, že rozdíl mezi zaměstnáním a pobíráním dávek je příliš malý, někdy dokonce opačný.
2. Bürgergeld je vnímáno jako demotivační systém – podle mnoha komentářů stát odměňuje pasivitu a trestá odpovědnost, spoření a práci.
3. Silné propojení s migrací – velká část diskutujících spojuje problém dávek s přistěhovalectvím a tvrdí, že německý sociální stát působí jako „magnet“.
4. Bydlení jako hlavní spouštěč frustrace – opakovaně se objevuje názor, že pracující rodiny si drahé nájmy často nemohou dovolit, zatímco příjemcům dávek je hradí stát.
5. Osobní zkušenosti pracujících rodičů – mnoho čtenářů popisuje vlastní frustraci: pracují na plný úvazek, mají děti, ale nemohou tvořit úspory ani dosáhnout na vlastní bydlení.
6. Menšinový opačný názor – jen malá část komentářů upozorňuje, že děti nemohou za situaci svých rodičů a že sociální pomoc má chránit před chudobou.

Odhad rozdělení názorů

Menšinové / opačné názory: 4 %

Práce se nevyplácí, systém je nespravedlivý: 32 %

Migrace a dávky jako hlavní problém: 27 %

Bydlení, nájmy a pracující rodiny: 15 %

Volání po reformě Bürgergeld: 12 %

Osobní zkušenosti pracujících rodin: 10 %