
Český přesah
To, co se dnes děje v Německu, není izolovaný jev. Debata o znovuzavedení vojenské služby, posilování armády a bezpečnostní hrozby z Ruska či Blízkého východu postupně dopadá i na Česko. Česká republika sice povinnou vojenskou službu zrušila už v roce 2004, ale tlak na posílení armády roste i zde – ať už formou aktivních záloh, dobrovolných programů nebo diskuse o širší mobilizaci společnosti. Německý vývoj je proto důležitým indikátorem: ukazuje, jak veřejnost reaguje na návrat témat, která byla po desetiletí považována za uzavřená. Rostoucí počet žádostí o odmítnutí vojenské služby může být signálem nejen obav, ale i hlubší změny vztahu společnosti k armádě a státu.
V Německu v posledních měsících výrazně roste počet lidí, kteří žádají o uznání statusu odpírače vojenské služby. Podle údajů Spolkového úřadu pro rodinu a občanské úkoly (BAFzA), na které se odvolává deník Neue Osnabrücker Zeitung, podalo jen v prvním čtvrtletí roku 2026 celkem 2 656 osob žádost o odmítnutí vojenské služby.
Pro srovnání:
Pokud současný trend vydrží, mohl by rok 2026 přinést nejvyšší počet odpíračů od zrušení povinné vojenské služby v roce 2011.
Paradoxní vývoj: někteří své odmítnutí ruší
Zajímavým a méně očekávaným trendem je podle DIE WELT skutečnost, že část lidí své dřívější odmítnutí vojenské služby naopak ruší.
To ukazuje, že německá společnost není v otázce obrany jednotná. Vedle rostoucího počtu odpíračů existuje i skupina lidí, kteří svůj postoj přehodnocují – pravděpodobně v reakci na zhoršující se bezpečnostní situaci.
Za nárůstem žádostí stojí kombinace dvou faktorů:
1. Zhoršující se bezpečnostní situace
Napětí v Evropě, válka na Ukrajině a konflikty na Blízkém východě vedou k tomu, že téma obrany se vrací do centra politické i společenské debaty.
2. Nový zákon o vojenské službě
Od 1. ledna 2026 vstoupil v Německu v platnost nový model vojenské služby, jehož klíčovým prvkem je:
Pokud by se nepodařilo naplnit stanovené počty, může Bundestag přistoupit k tzv. „Bedarfswehrpflicht“, tedy formě povinné vojenské služby podle aktuální potřeby.
Zástupci vlády zatím nárůst žádostí o odmítnutí vojenské služby neinterpretují jako problém.
Například zahraničněpolitický expert SPD Ralf Stegner uvedl, že:
„Nejde o signál selhání dobrovolného systému. Jsme stále na cestě.“
Tento výrok naznačuje, že vláda situaci vnímá jako součást širší transformace armády a společnosti, nikoliv jako její odmítnutí.
Co to skutečně znamená?
Rostoucí počet odpíračů lze interpretovat několika způsoby:
1. Obava z konfliktu
Část společnosti nechce být zatažena do případného vojenského konfliktu.
2. Nedůvěra ve stát
Lidé mohou pochybovat o smyslu vojenské služby nebo o schopnosti státu ji efektivně řídit.
3. Generační změna
Mladší generace vyrůstala v relativním míru a její vztah k armádě je odlišný než u starších ročníků.
4. Naopak rostoucí pocit odpovědnosti
Skutečnost, že někteří lidé své odmítnutí ruší, ukazuje, že část společnosti vnímá obranu státu jako nutnost.
Německo je největší ekonomikou EU a jeho rozhodnutí v oblasti obrany mají dopad na celý evropský prostor.
Pokud Německo:
bude to mít přímý dopad i na další země, včetně Česka.
Rostoucí počet odpíračů vojenské služby v Německu není jen statistickým údajem, ale odrazem hlubší společenské změny. Na jedné straně stojí obavy z konfliktu a neochota zapojit se do armády, na druhé straně roste tlak na posílení obrany státu. Německo tak vstupuje do nové fáze, kde se bude rozhodovat nejen o podobě armády, ale i o vztahu občanů k vlastní bezpečnosti.
(další naše články k tématice Bundeswehru najdete ZDE)