Nejchudší region Německa se bouří. Lidé berou méně než jinde a AfD zde míří k 50 procentům

Český přesah: Německé Krušnohoří je varováním i pro Česko

Příběh německého Erzgebirge, tedy Krušnohoří na saské straně hranice, je pro českého čtenáře mimořádně důležitý. Ukazuje totiž, že politická frustrace nevzniká jen z migrace nebo kulturních válek, ale také z nízkých mezd, horší infrastruktury, stárnutí populace a pocitu, že se o region nikdo skutečně nezajímá. Podobné napětí zná i Česká republika. Podle údajů E15 dosáhla průměrná mzda v Česku v 1. čtvrtletí 2026 částky 50 282 Kč, ale v Karlovarském kraji jen 42 391 Kč. V Praze přitom činila 67 945 Kč. Rozdíl mezi hlavním městem a nejhůře placeným krajem je tedy více než 25 000 Kč měsíčně. Právě tato regionální nerovnost je společným jmenovatelem českého i německého pohraničí.

Německý deník WELT se vydal do saského Erzgebirge, kraje známého dřevěnými betlémy, vánočními pyramidami, hornickou historií a malebnými městečky jako Seiffen nebo Olbernhau. Jenže pod turistickou kulisou se skrývá tvrdá realita: jde o jeden z nejhůře placených regionů Německa.

Podle údajů německé vlády činí medián hrubé mzdy v okrese Erzgebirge pouze 2 965 eur měsíčně, tedy přibližně 74 125 Kč. Celoněmecký medián je přitom 4 013 eur, tedy asi 100 325 Kč. Rozdíl tak přesahuje 26 000 Kč měsíčně.

Jedna z oslovených prodavaček v Seiffenu říká, že ještě v roce 2014 pracovala za 5 eur na hodinu, tedy asi 125 Kč. A dodává větu, která dobře vystihuje náladu části východního Německa: více než 35 let po sjednocení stále nemají západní mzdy.

AfD jako ventil nespokojenosti

Právě v tomto prostředí má AfD mimořádně silnou podporu. V obvodu Erzgebirge I získala při spolkových volbách 46,2 procenta hlasů. To je i na východoněmecké poměry velmi vysoké číslo.

WELT však ukazuje, že nejde jen o jednoduché vysvětlení typu „lidé jsou extremisté“. Místní starosta Martin Wittig říká, že zná jen málo lidí, kteří by souhlasili se všemi body programu AfD. Mnozí ji volí spíše jako protest proti zavedeným stranám, médiím a politice Berlína.

Často se objevuje kritika současné politiky vůči Ukrajině. Někteří místní lidé tvrdí, že vláda válku spíše přiživuje a že by se mělo více mluvit s Putinem. Politolog Eckhard Jesse z Technické univerzity v Chemnitzu k tomu říká, že nejde nutně o sympatie k Rusku, ale spíše o hlubší nedůvěru vůči „Západu“ jako instituci a hodnotovému rámci.

„Když řeknete názor, jste hned v koutě“

Dalším silným motivem je pocit, že lidé už nemohou mluvit otevřeně.

Starosta Wittig říká, že Německo samozřejmě má svobodu slova, ale pokud si lidé musí pečlivě rozmýšlet, co řeknou, aby neohrozili svou práci nebo společenské postavení, vzniká podle něj faktický zákaz mluvení.

Tento pocit se v regionu často spojuje s AfD. Mnozí obyvatelé mají dojem, že kdo AfD volí nebo jen chce slyšet její argumenty, je automaticky tlačen do „nacistického kouta“.

To je politicky velmi výbušné. Ne proto, že by radikální tendence uvnitř AfD neexistovaly, ale proto, že paušální nálepkování může podle místních lidí jen dále prohlubovat pocit odcizení.

Česká paralela: Karlovarský kraj jako české Erzgebirge?

Tady je důležité zapojit česká čísla. Podle E15 byla v 1. čtvrtletí 2026 průměrná hrubá mzda v Česku 50 282 Kč. Praha však dosáhla 67 945 Kč, zatímco Karlovarský kraj pouze 42 391 Kč.

To znamená, že zaměstnanec v Karlovarském kraji bere v průměru zhruba o 25 500 Kč méně než zaměstnanec v Praze.

Podobné rozdíly jsou i v dalších regionech:

• Ústecký kraj: 45 482 Kč
• Moravskoslezský kraj: 45 013 Kč
• Olomoucký kraj: 43 819 Kč
• Zlínský kraj: 43 072 Kč
• Karlovarský kraj: 42 391 Kč

Celostátní průměr navíc není částka, na kterou by dosáhla většina lidí. E15 připomíná, že medián mezd byl na konci roku 2025 pouze 45 523 Kč. To znamená, že polovina zaměstnanců vydělávala méně.

Jinými slovy: průměr může opticky vypadat dobře, ale realita v regionech je mnohem tvrdší.

Praha a Německo jako jiný svět

Zajímavé je také evropské srovnání. Podle údajů Eurostatu citovaných E15 činila v roce 2024 průměrná roční hrubá mzda v Německu přibližně 54 000 eur, tedy 1 350 000 Kč ročně. V Česku to bylo asi 31 000 eur, tedy 775 000 Kč ročně.

Jenže i Německo má své vnitřní rozdíly. Erzgebirge ukazuje, že ani německý plat automaticky neznamená západní blahobyt. Pokud člověk žije v regionu, kde jsou mzdy nízké, mladí odcházejí, infrastruktura chátrá a pocit křivdy se předává z generace na generaci, může se politická nálada radikalizovat i v jedné z nejbohatších zemí Evropy.

Stárnutí, odchod mladých a špatná infrastruktura

WELT v reportáži opakovaně popisuje, že lidé v Erzgebirge se bojí demografického vývoje. Sasko má průměrný věk 47,1 roku, zatímco celoněmecký průměr je 44,2 roku.

Jeden z místních mužů říká, že za dvacet let bude region v situaci, kdy šedesátník bude pečovat o osmdesátníka.

Dalším problémem je odchod mladých. Ti často míří do Drážďan, Lipska nebo západního Německa. Starosta Seiffenu ale říká, že cílem není mladým lidem odchod zakazovat. Důležité je vytvořit podmínky, aby se mohli jednou vrátit. Obec proto například investuje do optického internetu, aby bylo možné pracovat z domova.

Také zde je česká paralela zřejmá. Pokud v Karlovarském, Ústeckém nebo Moravskoslezském kraji mladí lidé nevidí perspektivu, odcházejí do Prahy, Brna nebo do zahraničí. Region pak stárne, ztrácí pracovní sílu a politická frustrace roste.

Pocit druhé kategorie

Silným motivem reportáže je také nedokončené sjednocení Německa.

Jeden z obyvatel Olbernhau říká, že po pádu NDR nemohl pracovat v oboru, který vystudoval. Měl vzdělání v právu a kriminalistice, ale po sjednocení se v tomto směru neuplatnil a skončil na stavbě.

Politolog Marius Dilling z Univerzity v Lipsku připomíná, že pojmy jako Treuhand, deindustrializace nebo nesplněný hospodářský zázrak nejsou v regionu abstraktní historické termíny. Jsou to osobní biografie.

Právě tyto zkušenosti vytvářejí pocit, že lidé byli po roce 1990 přehlíženi, řízeni zvenčí a nikdy nedostali stejné šance jako západní Němci.

Migrace jako zástupné téma

V regionu se silně mluví také o migraci. Jeden z mužů v reportáži tvrdí, že Německo má příliš mnoho migrantů a že přistěhovalci začínají společnosti určovat pravidla. Jako příklad uvádí školky, kde se údajně kvůli muslimským nebo židovským dětem nepodává vepřové maso.

WELT k tomu dodává, že přesná čísla, jak často se to skutečně děje, nejsou k dispozici.

To je typické pro podobné debaty: konkrétní příklady se šíří rychleji než data. Pocit ohrožení často vzniká i tam, kde skutečný počet migrantů není nijak dramatický. Podobně to známe i z českých regionů, kde bývá odpor k migraci silný i v místech, kde žije cizinců velmi málo.

Špatné silnice, horší doprava, vyšší podpora AfD

Další zajímavý bod reportáže je infrastruktura.

Lidé si stěžují na rozbité silnice, chybějící cyklostezky a špatné spojení veřejnou dopravou. Studie Institutu Else-Frenkel-Brunswik v Lipsku navíc ukázala, že AfD má výrazně lepší výsledky v obcích se špatným dopravním napojením.

To je důležitý postřeh i pro Česko. Politická nespokojenost často nevzniká z velkých ideologických textů, ale z každodenní zkušenosti: autobus nejede, silnice je rozbitá, lékař daleko, práce špatně placená, mladí odcházejí.

Co z toho plyne?

Německé Erzgebirge ukazuje, že sociální a regionální nerovnost může mít přímé politické důsledky. Nízké mzdy samy o sobě nevysvětlují podporu AfD. Když se ale spojí s pocitem přehlížení, historickou křivdou, špatnou infrastrukturou, stárnutím regionu a nedůvěrou k médiím, vzniká výbušná směs.

Česká republika by měla tento příběh sledovat velmi pozorně. Praha a Středočeský kraj se stále více vzdalují zbytku země. Karlovarský kraj, Ústecký kraj nebo Moravskoslezský kraj mohou při dlouhodobém podceňování dopadnout podobně jako německé Krušnohoří: ekonomicky slabší regiony, kde lidé nevěří, že je centrum vůbec slyší.

(další články k problematice německých mezd a platů najdete ZDE)