Český přesah:
Rakouská zkušenost je pro Česko mimořádně relevantní. Obě země letos čelí vysokým teplotám, nedostatku srážek a rostoucímu tlaku na zemědělství, vodní režim krajiny i veřejné rozpočty. Rakouská debata navíc velmi přesně ukazuje dilema, které se může brzy ve větším rozsahu objevit i u nás: má stát zemědělcům kompenzovat mimořádné klimatické škody, pokud některé z nich bylo možné pojistit, a kde na takovou pomoc vzít peníze? Zajímavá je také proměna nálad veřejnosti. Přestože Rakušané nejsou jednotní v tom, jaké konkrétní klimatické zásahy jsou ochotni přijmout, 51 procent už označuje ochranu klimatu za nejdůležitější úkol vlády a 77 procent uvádí, že je současná vedra osobně zatěžují. Pro českou debatu je důležitý především rozpor mezi vysokou podporou adaptačních opatření – zelení ve městech, ochranou zaměstnanců či chlazením veřejných budov – a výrazně menší ochotou přijímat opatření, která by zdražila dopravu, energii nebo přímo zasáhla životní styl domácností.

Rakousko zažívá léto, které se stále více mění nejen v meteorologický, ale také ekonomický a politický problém. Dlouhotrvající vedra, nedostatek srážek a sucho způsobily podle tamní pojišťovny proti krupobití v zemědělství škody nejméně za jednu miliardu eur, tedy přibližně 25 miliard Kč.

Východní Rakousko zároveň prochází nejsušším obdobím přinejmenším za posledních 65 let. Začátkem srpna naměřilo jedenáct stanic Geosphere Austria teplotu 40 °C nebo vyšší a na 63 meteorologických stanicích padly nové lokální teplotní rekordy. Na řadě míst byla zaznamenána také nejteplejší noc od začátku měření.

Zatímco pole vysychají, rakouská vláda se zatím nedokázala dohodnout, jak má mimořádná pomoc zemědělcům vypadat.

První vládní jednání skončilo bez konkrétní dohody

V pátek se na ministerstvu zemědělství sešli ministr zemědělství Norbert Totschnig z ÖVP, státní tajemnice za SPÖ Michaela Schmidtová a poslankyně vládních NEOS Karin Doppelbauerová.

Výsledek ale konkrétní opatření nepřinesl.

Podle informací DER STANDARD z jednání zůstávají hlavními spornými body především dvě otázky:

• z čeho mají být mimořádné podpory financovány,
• jak zajistit, aby pomoc skutečně dostaly podniky postižené suchem a nevzniklo plošné rozdávání veřejných peněz.

Schmidtová z SPÖ po schůzce otevřeně přiznala, že pokrok byl malý.

Podle jejího vyjádření nyní leží odpovědnost především na ministrovi zemědělství a koaliční ÖVP. Sociální demokraté zároveň odmítají model, kdy by stát automaticky přidělil peníze všem zemědělským podnikům bez ohledu na velikost jejich skutečných ztrát.

Schmidtová použila i politicky ostré přirovnání k době bývalého kancléře Sebastiana Kurze a zdůraznila, že SPÖ nebude podporovat politiku typu „ať to stojí, co to stojí“.

Pomoci i farmářům bez pojištění?

Jedním z nejcitlivějších témat je postavení zemědělců, kteří nemají uzavřené pojištění proti suchu.

ÖVP prosazuje dodatečnou podporu i pro část těchto podniků.

Ministr Totschnig však zdůrazňuje rozdíl mezi klasickou náhradou škody a další formou hospodářské pomoci.

Podle něj není možné nepojištěnému zemědělci jednoduše proplatit škodu u rizika, proti kterému se mohl pojistit. Stát by však mohl nabídnout například:

• úrokové dotace k provozním úvěrům,
• podporu nákupu osiva,
• podporu nákupu krmiva,
• další cílená opatření umožňující podniku přežít mimořádně špatný rok.

Totschnig připouští, že veřejné finance jsou napjaté. Rakousko podle něj během předchozích 16 měsíců přijalo už čtyři úsporné balíčky.

Přesto tvrdí, že bez dalších peněz se pomoc zemědělství neobejde.

Zemědělský rozpočet na škody nestačí

Samotný rozpočet ministerstva zemědělství podle Totschniga nestačí na financování potřebného programu.

Ministr současně odmítá návrh, aby se peníze vzaly z podpory zemědělské nafty. Takový krok označuje jen za přesouvání prostředků „z levé kapsy do pravé“.

SPÖ naproti tomu trvá na třech principech:

cílenosti, úspornosti a dlouhodobém efektu.

Sociální demokraté připomínají, že rakouský stát už dnes zemědělcům významně pomáhá s pojištěním. Spolková vláda a země dohromady hradí 55 procent pojistného za pojištění proti krupobití a suchu.

Jen v roce 2025 stát tímto způsobem přispěl přibližně 160 miliony eur, tedy 4 miliardami Kč.

Právě proto se objevuje otázka, zda by nebylo nespravedlivé, kdyby nakonec dostali podobnou kompenzaci také zemědělci, kteří se proti riziku vůbec nepojistili.

NEOS: Žádné nové peníze v rozpočtu nevidíme

Nejmenší vládní strana NEOS zdůrazňuje, že se řešení nemůže omezit pouze na jednorázové kompenzace.

Podle ní musí vláda hledat dlouhodobou odpověď na stále častější období sucha.

Současně však NEOS stejně jako předseda rakouské Fiskální rady Christoph Badelt upozorňují na malý rozpočtový prostor.

Jejich postoj lze shrnout jednoduše:

„Čerstvé peníze nevidíme.“

To vystihuje základní konflikt celé koalice. Všichni připouštějí, že zemědělství utrpělo mimořádné škody. Mnohem menší shoda však panuje na tom, kdo je zaplatí.

Škody nejméně 25 miliard korun

Rozsah problému je přitom mimořádný.

Rakouská pojišťovna proti krupobití odhaduje letošní škody způsobené suchem na nejméně:

1 miliardu eur – 25 miliard Kč.

Z toho:

• 400 milionů eur (10 miliard Kč) připadá na pojištěné škody,
• 300 milionů eur (7,5 miliardy Kč) představují škody, které příslušné pojistky nepokrývají,
• dalších 300 milionů eur (7,5 miliardy Kč) připadá na nepojištěné podniky.

Rakousko má přibližně 101 000 zemědělských podniků a asi polovina z nich funguje jako vedlejší hospodářská činnost.

Předseda FPÖ Herbert Kickl využil sporu ve vládě k ostrému útoku na koalici. Tvrdí, že vláda nechává rakouské zemědělce „vyschnout“, a označuje současné sucho za přírodní katastrofu srovnatelnou s povodněmi, lavinami nebo sesuvy půdy.

Požadoval proto okamžitou dohodu na konkrétním balíčku podpory.

Paradox: Ještě loni zemědělské příjmy výrazně rostly

Celou debatu komplikuje další skutečnost.

Rok 2025 byl pro rakouské zemědělství ekonomicky naopak velmi dobrý.

Čistý podnikatelský zisk sektoru podle předběžných údajů Statistik Austria vzrostl o 24,7 procenta na 2,55 miliardy eur, tedy přibližně 63,75 miliardy Kč.

Celková hodnota zemědělské produkce dosáhla zhruba:

10,9 miliardy eur – 272,5 miliardy Kč.

Rostlinná výroba představovala:

4,47 miliardy eur – 111,75 miliardy Kč,

zatímco živočišná produkce dosáhla:

5,24 miliardy eur – 131 miliard Kč.

Právě tato čísla mohou posilovat argument vlády, že případná mimořádná pomoc musí být cílená podle skutečného postižení konkrétního podniku, a nikoli rozdělována automaticky celému sektoru.

Klimatická změna se znovu dostává mezi hlavní politická témata

Zatímco vláda hledá peníze, veřejné mínění se podle aktuálního průzkumu deníku DER STANDARD výrazně posouvá.

Výzkum institutu Market ukázal, že 77 procent Rakušanů současná vedra zatěžují.

Ještě výraznější je výsledek otázky týkající se politických priorit.

51 procent dotázaných považuje ochranu klimatu za nejdůležitější úkol vlády.

Jiná témata považuje za důležitější 44 procent respondentů.

To je podstatná změna. Význam klimatické politiky v předchozích letech podle sociologů klesal, protože lidé bezprostředněji vnímali inflaci, války a další krize.

Letošní extrémní léto však podle výzkumníka Davida Pfarrhofera téma opět přiblížilo každodennímu životu.

Nejvíce vedra zatěžují mladé

Zajímavé je generační rozložení.

Ve věkové skupině 16 až 29 let uvádí 82 procent lidí, že je horko zatěžuje.

Mezi lidmi staršími padesáti let je to 74 procent.

Neznamená to, že by mladí byli zdravotně zranitelnější než senioři. Výzkumníci upozorňují, že odpověď může zahrnovat dvě různé věci:

• bezprostřední fyzické nepohodlí,
• obavy o budoucnost a klimatickou změnu.

Právě u mladších lidí může druhá složka hrát větší roli.

Dokonce většina voličů FPÖ má z klimatu obavy

Silně se názory liší podle politických preferencí.

Mezi voliči Zelených vyjadřuje obavy z následků horka a sucha celých 97 procent respondentů.

Nejméně je problém výrazný mezi sympatizanty FPÖ.

Ani zde ale nejde o okrajové téma.

64 procent voličů FPÖ se obává dopadů klimatické změny.

Pouze deset procent jejich příznivců tvrdí, že je toto téma vůbec nezajímá.

Podle Pfarrhofera tím současná vedra překračují klasické ideologické rozdělení. Klimatickou změnu může člověk politicky interpretovat různě, ale když přichází jedna extrémní vlna veder za druhou, její dopady už zažívají voliči prakticky všech stran.

Více stromů ano, dražší benzín už výrazně méně

Průzkum ale odhaluje zásadní rozpor.

Rakušané mají vysokou podporu pro adaptaci na klimatickou změnu, výrazně méně však podporují opatření, která by je něco osobně stála nebo omezovala.

Například:

• 90 procent chce více zeleně ve městech,
• 87 procent klimatizaci ve všech veřejných budovách, například školách či domovech seniorů,
• 88 procent lepší ochranu zaměstnanců při extrémních vedrech,
• 66 procent podporuje možnost volna z práce při překročení určité teploty.

Velká shoda je také na urychlení výstavby obnovitelných zdrojů a lepší adaptaci zemědělství na změnu klimatu. Obě opatření podporuje 76 procent respondentů.

Jakmile ale opatření zasáhnou vlastní peněženku nebo způsob života, podpora prudce padá.

Přibližně polovina podporuje rychlejší odchod od fosilních paliv.

Ale pouze asi třetina souhlasí například s:

• rychlostním limitem 100 km/h na dálnicích,
• vyšším zdaněním emisí CO₂.

Zvýšení cen pohonných hmot by přijala jen asi čtvrtina populace.

A zvýšit ceny elektřiny s cílem přimět domácnosti k úsporám podporuje přibližně jen každý osmý Rakušan.

Výzkumník tento postoj shrnuje výstižně: lidé mnohem raději diskutují o zelenějších městech než o opatřeních, která by skutečně měnila jejich vlastní každodenní chování.

Rakousko dál odmítá jádro

Jedna věc zůstává navzdory energetické a klimatické debatě pozoruhodně stabilní: rakouský odpor k jaderné energetice.

V referendu roku 1978 odmítlo spuštění již dokončené jaderné elektrárny Zwentendorf pouze velmi těsných 50,47 procenta hlasujících.

Dnes je ale podle průzkumu proti jaderné energetice přibližně dvě třetiny Rakušanů.

Odpor proti atomovým elektrárnám se tak stal jednou z nejpevnějších součástí rakouské politické identity.

Právě zde se český a rakouský přístup dramaticky rozchází.

Český pohled: Adaptace už není jen ekologickou otázkou

Rakouský příklad ukazuje něco důležitého také pro Česko.

Debata o klimatu se postupně přesouvá od otázky, zda se klima mění, k mnohem praktičtější otázce:

Kolik bude stát přizpůsobení se novým podmínkám a kdo tyto náklady zaplatí?

V zemědělství je tento problém zvlášť viditelný.

Pokud budou sucha, vedra a přívalové deště častější, nebude pravděpodobně dlouhodobě možné řešit každý extrém pouze mimořádnou státní kompenzací.

Česko bude stejně jako Rakousko muset hledat kombinaci:

• kvalitního komerčního pojištění,
• státní spoluúčasti u mimořádných katastrof,
• retenčních opatření v krajině,
• odolnějších plodin,
• změn zemědělských postupů,
• lepšího hospodaření s vodou.

Rakouský průzkum zároveň ukazuje politicky zásadní skutečnost. Lidé jsou velmi ochotni podporovat klimatickou politiku, pokud její přínosy vidí bezprostředně a nemusí za ně výrazně měnit svůj životní standard.

Stromy ve městech, klimatizované školy, ochrana zaměstnanců nebo adaptace zemědělství mají obrovskou podporu.

Zdražení benzínu, elektřiny nebo omezení rychlosti už mnohem menší.

To je pravděpodobně jeden z největších politických problémů klimatické transformace nejen v Rakousku, ale i v Česku a celé Evropě.