Český přesah: Zatímco Německo po odstavení posledních klasických jaderných elektráren řeší, jak dlouho bude ještě závislé na dováženém zemním plynu a zda se někdy vrátit k jádru prostřednictvím malých modulárních reaktorů, Česko se vydalo jinou cestou. Vedle nových velkých bloků počítá také s SMR: ČEZ má přibližně 20% podíl v britské Rolls-Royce SMR, připravuje první český projekt v Temelíně a vláda v červenci rozšířila přípravu také na další lokality, zejména Tušimice a Dětmarovice. První český SMR má podle současních plánů vzniknout ve druhé polovině 30. let a blok Rolls-Royce má mít výkon 470 MWe. Česká zkušenost tak bude zajímavým kontrastem k Německu, kde stejná technologie zatím naráží nejen na ekonomické nejistoty, ale dokonce na platný atomový zákon. (Ministerstvo průmyslu a obchodu)

Německá energetická politika se dostává do nepříjemného paradoxu. Země chce co nejrychleji omezovat fosilní paliva, současně však podle nové analýzy jedné z nejvýznamnějších německých ekonomických poradkyň nebude schopna zemní plyn ještě dlouhou dobu nahradit. A zatímco ministryně hospodářství Katherina Reicheová otevírá debatu o malých modulárních jaderných reaktorech, vlastní ministerstvo upozorňuje, že SMR zatím nejsou komerčně etablovanou technologií, jejich náklady jsou vyšší než u velkých jaderných bloků a jejich výstavbu současné německé právo vůbec nepovoluje.

Dva články deníku WELT tak společně ukazují problém, před kterým Berlín stojí: obnovitelné zdroje a elektrifikace zatím nedokážou rychle odstranit závislost na plynu, ale případná jaderná alternativa se nedá jednoduše zapnout ze dne na den.

Veronika Grimmová: Německo podceňuje, jak dlouho bude potřebovat zemní plyn

První varování přichází od ekonomky Veroniky Grimmové, členky německé Rady ekonomických expertů. Společně se svým týmem z Technické univerzity v Norimberku připravila krátkou studii zaměřenou na budoucnost evropského zásobování plynem.

Její základní závěr je pro německou energetickou politiku nepříjemný.

Ani pokud Německo splní své ambiciózní cíle v oblasti energetických úspor a transformace do roku 2030, zůstane podle Grimmové v energetické bilanci významná mezera. Po roce 2030 by se navíc tato mezera mohla ještě zvětšit.

Velkou část chybějící energie proto bude nutné nadále dovážet – a významnou roli mezi těmito zdroji bude podle analýzy stále hrát zemní plyn.

Situaci navíc změnily geopolitické události. WELT uvádí, že válka s Íránem zdvojnásobila cenu plynu a očekávaný přebytek LNG na světovém trhu vystřídala válečná nejistota a nedostatek.

To znovu otevírá základní otázku: může se Německo jednoduše „proelektrifikovat“ z fosilní závislosti?

Grimmová je skeptická.

Energetická politika nemá sázet všechno na jeden scénář

Podle jejího týmu udělalo Německo i EU chybu tím, že energetickou bezpečnost příliš často řešily až ve chvíli krize.

Jako příklad připomíná rok 2022, kdy se po zastavení ruských dodávek plynu německá vláda horečně snažila získat nové dodavatele ve státech Perského zálivu.

Podobná situace by se podle Grimmové neměla opakovat.

Evropská plynová strategie by podle ní neměla vycházet pouze z jednoho optimistického scénáře, podle kterého bude spotřeba fosilních paliv rychle a stabilně klesat.

Politika by podle studie měla počítat i s variantou, že rozvoj obnovitelných zdrojů, elektrických sítí, úložišť nebo elektrifikace průmyslu nebude postupovat tak rychle, jak dnes předpokládají oficiální plány.

Jinými slovy: energetická strategie musí fungovat i v případě, že Energiewende nesplní všechny své cíle v plánovaných termínech.

Německo odmítalo dlouhodobé kontrakty. Grimmová to považuje za chybu

Z toho vychází jeden z nejzajímavějších návrhů studie.

Německo a EU by podle Grimmové měly znovu ve větším rozsahu uzavírat dlouhodobé kontrakty na dodávky zemního plynu.

Berlín a Brusel se takovým smlouvám v posledních letech spíše vyhýbaly. Dvacetiletý kontrakt na plyn může totiž na první pohled působit jako rozpor s cílem klimatické neutrality.

Podle Grimmové ale tato logika podceňuje význam energetické bezpečnosti.

Velká naleziště, LNG terminály nebo další infrastrukturu je obtížné financovat bez jistoty dlouhodobého odběru. Historicky se proto u podobných projektů používaly kontrakty přesahující dvacet let.

Studie upozorňuje i na možnost flexibilních kontraktů: pokud Evropa později část objednaného plynu nebude potřebovat, smluvní podmínky mohou umožnit jeho přeprodej na jiné trhy.

Jako příklad uvádí Japonsko, které mělo dlouhodobými kontrakty zajištěno dokonce přibližně 120 procent vlastní potřeby a v době krize mohlo přebytečné množství nabídnout dalším odběratelům.

Závislost na USA a Norsku je podle studie příliš vysoká

Grimmová navrhuje také širší diverzifikaci dodavatelů.

Evropa je dnes výrazně závislá na Spojených státech a Norsku. Mezi další možné partnery studie zmiňuje například Alžírsko, které by v budoucnosti mohlo dodávat nejen plyn, ale i nízkoemisní vodík.

Současně doporučuje uvolnit některá evropská pravidla pro vodík a biometan a nevylučovat ani vyšší vlastní produkci zemního plynu v Evropě, včetně debaty o hydraulickém štěpení.

Jde o doporučení autorky studie; nejde o schválený kurz německé vlády.

Přes čtvrt století Energiewende stále dominují fosilní zdroje

Jedním z nejvýraznějších čísel studie je současná struktura německého primárního energetického mixu.

Podle údajů citovaných WELT tvoří ropa přibližně 34,2 procenta německé spotřeby primární energie a zemní plyn 27,7 procenta. Fosilní zdroje dohromady stále pokrývají zhruba 76,5 procenta primární energetické spotřeby, zatímco obnovitelné zdroje přibližně 21,5 procenta.

To neznamená, že obnovitelné zdroje nehrají v německé výrobě elektřiny výraznou roli. Čísla se týkají celé primární energie, tedy také dopravy, vytápění a průmyslových procesů – právě tam je elektrifikace mnohem pomalejší.

A tím se dostáváme ke druhé části německého dilematu.

Když ne plyn, může pomoci nové jádro?

Ministryně hospodářství Katherina Reicheová z CDU se netají zájmem o malé modulární reaktory. V březnu o SMR jednala na energetické konferenci CERAWeek v americkém Texasu a při cestě navštívila také rozestavěný projekt v kanadském Darlingtonu.

Její vlastní ministerstvo však nyní Bundestagu předložilo zprávu, která očekávání výrazně tlumí.

Podle materiálu zatím neexistují komerčně zavedené a sériově vyráběné malé modulární reaktory. Čína a Rusko provozují prototypová zařízení, ale soukromí investoři mají podle ministerstva jen omezenou ochotu nést vysoké nákladové riziko prvních projektů.

Německý zákon dnes SMR vůbec nepovoluje

Pro Německo existuje ještě zásadnější překážka.

Současný atomový zákon nepovoluje vydávání nových licencí na výstavbu a provoz zařízení využívajících štěpení jaderného paliva pro komerční výrobu elektřiny.

Ministerstvo výslovně potvrzuje, že tento zákaz se vztahuje i na Small Modular Reactors.

Pokud by tedy Německo chtělo začít SMR reálně stavět, nestačila by technologická či investiční změna. Musela by se změnit také legislativa.

EU plánuje do roku 2050 desítky gigawattů SMR

To vytváří zajímavý kontrast s politikou Evropské unie.

Podle zprávy německého ministerstva počítá unijní strategie se SMR s instalovaným výkonem 17 až 53 GW do roku 2050.

Evropská podpora má pomoci snížit rizika prvních projektů. Součástí devítibodového plánu jsou mimo jiné investiční garance a 200 milionů eur evropských prostředků do roku 2028.

Při kurzu 1 euro = 25 Kč jde o 5 miliard korun.

Německo však podle zprávy z těchto prostředků čerpat nebude.

Malé reaktory jsou zatím na jednotku výkonu dražší

Zpráva ministerstva zároveň upozorňuje na jednu z hlavních nejistot SMR.

Teoretickou výhodou modulárních reaktorů má být sériová výroba. Místo toho, aby se každý obří jaderný blok stavěl jako téměř unikátní projekt, měly by se standardizované části vyrábět průmyslově a následně sestavovat na místě.

Problém je, že tento efekt zatím nebyl v komerčním měřítku prokázán.

Německé ministerstvo konstatuje, že vývoj se dosud nesoustředil na dostatečně standardizované typy reaktorů. Právě standardizace by přitom byla předpokladem pro úspory z rozsahu.

V současnosti jsou podle zprávy náklady na megawatthodinu u SMR vyšší než u velkých jaderných elektráren a často zmiňované cenové výhody modularity nejsou dosud empiricky doložené.

To ovšem neznamená, že se situace nemůže změnit, pokud se technologie dostane do skutečně sériové výroby.

Česko vsadilo na stejnou technologii podstatně dříve

Právě zde je české srovnání velmi zajímavé.

ČEZ se v roce 2024 stal strategickým partnerem Rolls-Royce SMR a získal přibližně 20% podíl ve společnosti. V dubnu 2026 ČEZ a Rolls-Royce SMR podepsaly smlouvu na přípravné práce pro první český projekt v Temelíně. Každý blok této technologie má mít výkon 470 MWe. (Ministerstvo průmyslu a obchodu)

V červenci následovalo memorandum umožňující přípravu dalších lokalit, zejména Tušimic a Dětmarovic. První český SMR má podle MPO vzniknout v Temelíně ve druhé polovině třicátých let. (Ministerstvo průmyslu a obchodu)

A český projekt už získává také průmyslový rozměr. Dne 23. září 2026 oznámil ČEZ, že plzeňská Škoda JS byla vybrána jako jediný dodavatel pohonů regulačních tyčí pro reaktory Rolls-Royce SMR po celém světě. Firma už předtím získala kontrakt na další komponenty jaderného ostrova. (Skupina ČEZ)

Je ale důležité dodat jednu věc: ani český SMR ještě nestojí. ČEZ sám ve své investorské prezentaci upozorňuje, že smlouva na přípravné práce není investičním rozhodnutím ani zahájením výstavby. Stále probíhají povolovací, licenční, finanční a technické přípravy. (Skupina ČEZ)

Právě proto je německá zpráva relevantní i pro Česko. Skeptické závěry o dosud neprokázaných úsporách ze sériové výroby nebo o vyšších specifických nákladech prvních SMR projektů se netýkají pouze Německa. Jsou technologickým a ekonomickým rizikem celé nové reaktorové generace.

Dvě odpovědi na tentýž problém

Oba německé materiály nakonec popisují stejný strategický problém z opačných stran.

Veronika Grimmová říká: nepočítejme s tím, že plyn brzy zmizí, a zajistěme si proto dostatečné a diverzifikované dodávky.

Zpráva ministerstva o SMR říká: nepočítejme ani s tím, že malé jaderné reaktory budou okamžitým a levným řešením.

Německo tak stojí před dlouhým přechodným obdobím. Potřebuje současně budovat obnovitelné zdroje a sítě, držet dostatek plynových kapacit a rozhodnout, zda chce změnit svůj právní rámec tak, aby si v budoucnosti znovu otevřelo cestu k jaderné energetice.

Česko má v tomto směru jinou strategii: počítá s kombinací velkého jádra, budoucích SMR, obnovitelných zdrojů a přechodně také plynu.

Teprve příštích deset až patnáct let ukáže, který přístup bude z hlediska ceny, bezpečnosti dodávek a emisí úspěšnější. Z dnešních německých analýz však plyne jeden poměrně střízlivý závěr: energetická transformace nemá jednu jednoduchou technologickou zkratku.

Původní zdroje:
WELT – Veronika Grimm: Fataler Gas-Irrtum – Wirtschaftsweise warnt vor dem Scheitern der Energiewende
WELT – Small Modular Reactors: Dieser Report ernüchtert Reiche – ihre Beamten liefern Argumente gegen den Atom-Wiedereinstieg