Kritika německé energetické transformace sílí. Renomovaní profesoři žádají zastavit odstavování elektráren a přehodnotit celý směr Energiewende

Český přesah: Debata, která se dnes vede v Německu, má zásadní význam i pro Českou republiku. Německá energetická politika totiž přímo ovlivňuje ceny elektřiny na společném evropském trhu, stabilitu přenosové soustavy i budoucí podobu evropské klimatické politiky. Pokud by Berlín skutečně přehodnotil tempo odstavování klasických elektráren nebo změnil podporu obnovitelných zdrojů, pocítily by to i české domácnosti, průmysl a energetické firmy. Rozhovor dvou renomovaných německých profesorů tak není pouze akademickou debatou, ale příspěvkem k jedné z nejzásadnějších ekonomických diskusí současné Evropy.

Německo investovalo do energetické transformace již stovky miliard eur a další investice mají podle současných plánů dosáhnout několika bilionů eur. Přesto se stále častěji ozývají hlasy, že současný model naráží na své limity. Elektřina zůstává drahá, průmysl ztrácí konkurenceschopnost a potřebná infrastruktura za rozvojem obnovitelných zdrojů výrazně zaostává.

Na tyto problémy upozorňují v rozsáhlém rozhovoru pro WELT AM SONNTAG profesoři Michael Beckmann z Technické univerzity v Drážďanech a Mario Schenk z Braniborské technické univerzity Cottbus-Senftenberg. Oba patří mezi uznávané odborníky na energetické systémy a jejich hodnocení současného stavu německé energetiky je mimořádně kritické.

Německo podle odborníků stále nemá funkční energetický systém

Profesor Michael Beckmann přirovnává současnou fázi německé energetické transformace k projektu, který ještě zdaleka není dokončen.

Podle něj se celý systém nachází přibližně na úrovni čtvrtého až šestého stupně technologické připravenosti z devítibodové škály (TRL). To znamená, že mnoho základních prvků – od akumulace energie přes vodíkové technologie až po nové tržní mechanismy – dosud nebylo ověřeno v reálném provozu ani ekonomicky prověřeno v potřebném rozsahu.

Energetická transformace proto podle něj není pouze otázkou stavby větrných a solárních elektráren, ale vytvoření zcela nového energetického systému, jehož jednotlivé části zatím nejsou dostatečně sladěné.

Obnovitelné zdroje vyrábějí většinu elektřiny, nikoli většinu energie

Často se uvádí, že přibližně 60 % německé elektřiny již pochází z obnovitelných zdrojů. Profesor Mario Schenk ale upozorňuje, že tento údaj může být zavádějící.

Elektřina totiž představuje pouze přibližně 21 % celkové spotřeby energie. Pokud se započítá vytápění, doprava i průmysl, podíl větru a slunce na celkové energetické spotřebě činí podle něj pouze kolem osmi procent.

Současně připomíná, že rozvoj obnovitelných zdrojů již stál německé daňové poplatníky přibližně 500 miliard eur (asi 12,5 bilionu Kč) formou různých podpor a dotací.

Elektřina je drahá a průmysl ztrácí konkurenceschopnost

Podle profesora Schenka patří Německo kvůli kombinaci vysokých investičních nákladů, dotací obnovitelným zdrojům a systému emisních povolenek mezi země s nejvyššími cenami elektřiny v průmyslovém světě.

Výsledkem je podle něj postupná deindustrializace. Firmy omezují investice nebo přesouvají výrobu do zahraničí, zatímco současně ubývá klasických elektráren schopných vyrábět elektřinu podle aktuální potřeby.

Kritici tvrdí, že přes obrovské finanční prostředky se Německu nedaří dosahovat ani konkurenceschopných cen energií, ani mimořádně úspěšných výsledků při snižování emisí CO₂.

Největší slabinou jsou přenosové sítě a akumulace

Oba odborníci upozorňují, že samotná výroba elektřiny z větru a slunce problém neřeší.

Podle profesora Schenka stále chybí rozsáhlé přenosové koridory, které by dokázaly převádět elektřinu ze severu Německa do průmyslových oblastí na jihu.

Dokud nebudou dokončeny hlavní vysokonapěťové linky Ultranet, A-Nord, SuedLink a SuedOstLink, musí provozovatelé sítí paradoxně v době silného větru větrné elektrárny odpojovat, zatímco na jihu země spouštějí plynové nebo uhelné elektrárny, aby udrželi stabilitu sítě.

Tyto zásahy podle něj stojí spotřebitele každoročně miliardy eur.

Baterie podle odborníků problém nevyřeší

Velká pozornost se dnes věnuje bateriovým úložištím. Profesor Schenk však upozorňuje, že jejich možnosti jsou omezené.

Současné přečerpávací elektrárny by podle jeho výpočtu dokázaly pokrýt spotřebu Německa přibližně na 45 minut. Překlenout například dvoutýdenní období bez větru a slunce pomocí baterií považuje za prakticky nereálné.

Podobně skeptický je i profesor Beckmann, který označuje baterie pouze za krátkodobé řešení vhodné pro vyrovnávání krátkých výkyvů. Pro sezonní skladování energie podle něj zatím vhodné nejsou.

Odborníci chtějí zastavit odstavování klasických elektráren

Největší pozornost vzbudila výzva profesora Schenka, aby Německo okamžitě zastavilo odstavování řiditelných elektráren.

Podle něj nedává ekonomický smysl uzavírat již odepsané elektrárny schopné levně vyrábět elektřinu právě ve chvíli, kdy ceny energií prudce rostou.

Za jednu z největších hospodářských chyb Německa označuje odstavení jaderných elektráren.

Tvrdí, že moderní německé jaderné bloky vyráběly elektřinu přibližně za 3 eurocenty za kilowatthodinu, tedy přibližně 0,75 Kč za kWh. Nově stavěné jaderné elektrárny v Jižní Koreji podle něj vyrábějí elektřinu přibližně za dvojnásobnou cenu, což je stále velmi konkurenceschopné.

Německo podle kritiků financuje dvě energetiky současně

Profesor Schenk tvrdí, že současný model znamená financování dvou paralelních energetických systémů.

Na jedné straně vzniká rozsáhlá síť větrných a solárních elektráren závislých na počasí. Na straně druhé však stát zároveň musí udržovat klasické elektrárny jako zálohu pro období bez větru a slunce.

K tomu se připočítávají miliardové investice do sítí a budoucích vodíkových technologií. To podle něj nevyhnutelně zvyšuje konečné náklady pro domácnosti i průmysl.

Vodík bude podle odborníků otázkou desetiletí

Velké naděje německé vlády se upínají k vodíku. Profesor Beckmann však upozorňuje na obrovský rozdíl mezi současným stavem a budoucími potřebami.

Německo dnes spotřebuje více než 800 terawatthodin zemního plynu ročně. Jeho úplné nahrazení vodíkem by znamenalo potřebu přibližně 24 až 27 milionů tun vodíku ročně.

Současná německá produkce činí přibližně 1,5 milionu tun, převážně takzvaného šedého vodíku vyráběného ze zemního plynu.

Podle Beckmanna bude rozvoj výroby zeleného vodíku a celé související infrastruktury trvat ještě mnoho let až desetiletí.

Energetická suverenita podle odborníků slábne

Na závěr rozhovoru profesor Beckmann odmítá tvrzení, že současná Energiewende posiluje energetickou nezávislost Německa.

Podle něj je situace opačná. Po odstavení posledních jaderných elektráren se Německo stalo více závislým na dovozu elektřiny i na zahraničních dodavatelích technologií a surovin.

Současně upozorňuje, že vysoké ceny energií a nejistota ohledně budoucího vývoje patří mezi hlavní důvody, proč část průmyslu přesouvá výrobu mimo Německo.