
Německý kolaps trhu s vytápěním není jen vnitřní záležitostí našich sousedů. Česká republika stojí před velmi podobnou křižovatkou: tlak na rychlou dekarbonizaci budov, nejistá pravidla, drahé technologie a obce, které mají plánovat teplárenství bez jistoty financí. To, co dnes vidíme v Německu – odkládání nákupů, propad prodejů, propouštění ve výrobě a ztrátu důvěry spotřebitelů – může být velmi snadno předobrazem českého vývoje v příštích letech, pokud se klimatická politika zredukuje na zákazy a povinnosti bez ekonomické logiky a sociální únosnosti.
Politický zásah někdejší německé „semaforové koalice“ (SPD–Zelení–FDP) do trhu s vytápěním dnes přináší tvrdé hospodářské důsledky. Německý topenářský průmysl se potýká s propadem prodejů, rušením pracovních míst i uzavíráním provozů. Exkluzivní data za rok 2025 ukazují, že prodeje klesly na nejnižší úroveň od roku 2010. A zklamání se nevyhýbá ani tepelným čerpadlům, která měla být vlajkovou lodí energetické transformace.
Naplnění německých klimatických cílů do roku 2045 se tak jeví stále iluzornější. Klíčovým problémem je vývoj na trhu s teplem, který je zodpovědný za zhruba 46 % německých emisí CO₂. Modernizace zastaralého topného fondu – téměř polovina systémů je technologicky překonaná – nejenže zaostává za potřebami, ale situace se dokonce zhoršuje. Vyplývá to z roční bilance německého topenářského průmyslu za rok 2025, kterou má WELT AM SONNTAG k dispozici.
Podle těchto údajů prodaly firmy jako Vaillant, Viessmann nebo Bosch Home Comfort v roce 2025 na německém trhu pouze 627 000 topných zařízení. Jde o nejnižší číslo za posledních patnáct let.
„Situace je vážná, topenářský průmysl stojí před zásadními ekonomickými výzvami,“ říká Markus Staudt, generální ředitel Svazu německého topenářského průmyslu (BDH). Vyzývá vládu k vytvoření stabilních a předvídatelných právních a dotačních podmínek. Bez nich podle něj hrozí další propouštění, zkrácené úvazky a útlum výroby.
Po dramatickém poklesu v roce 2024 zaznamenal trh v roce 2025 další pokles o 12 %. Ještě nedávný bestseller – moderní plynový kondenzační kotel – se prodal pouze v 229 000 kusech, což znamená meziroční propad o 36 %.
Ještě výraznější kolaps postihl olejové vytápění. Zatímco energetická krize po ruském útoku na Ukrajinu v roce 2022 krátkodobě prodeje podpořila, loni se trh prakticky zhroutil: prodalo se jen 22 500 olejových kotlů, tedy o 74 % méně než rok předtím.
Biomasové systémy sice vykázaly růst o 23 %, zejména díky kotlům na pelety (+38 %), ale absolutní čísla zůstávají nízká. Celkem se prodalo 29 000 zařízení, což je méně než 5 % trhu.

Jediným segmentem s výrazným růstem byla tepelná čerpadla. V roce 2025 se jich prodalo přibližně 299 000 kusů, což představuje nárůst o 55 %. Čerpadla tak poprvé předstihla plynové kotle a stala se nejprodávanějším zdrojem tepla v Německu.
Jenže: k dosažení klimatických cílů měla Německa vláda počítat s minimálně 500 000 instalacemi ročně. Tento cíl zůstal daleko nenaplněn. Odhady kominického řemesla navíc ukazují, že zhruba třetina čerpadel skončila v novostavbách, nikoli ve starších domech, kde je dekarbonizace nejtěžší.
Celkově je dnes v Německu přibližně 2 miliony tepelných čerpadel, zatímco plynových kotlů je stále asi 14,1 milionu a olejových zhruba 4,9 milionu. Fosilní zdroje tedy i nadále dominují.

Výrobci v uplynulých letech masivně investovali do nových kapacit na výrobu tepelných čerpadel. Očekávaná „zelená konjunktura“ se ale nedostavila. Výrobní linky jsou nevyužité a poprvé po desetiletích průmysl přistoupil k propouštění, přesunům výroby do zahraničí a uzavírání závodů.
Regionální média v posledních měsících přinesla titulky o zkrácené práci ve Viessmannu, stovkách zrušených míst ve Stiebel Eltron, výpovědích u Ritter Energie či propouštění ve firmě Vaillant.
Letos v lednu oznámila skupina BDR Thermea (značky Baxi, Brötje, Remeha, SenerTec), že ukončí výrobu v Německu a přesune ji do evropské výrobní sítě. O práci přijde 203 zaměstnanců. Důvodem je podle firmy kolísavá poptávka, silná konkurence a především regulatorní nejistota.
Tato nejistota souvisí především s budoucností zákona o energetické náročnosti budov (GEG), který zavedl povinnost, aby nové topné systémy využívaly minimálně 65 % obnovitelných zdrojů. V praxi to znamená téměř výhradně tepelná čerpadla nebo biomasu.
Problémem jsou náklady. Podle spotřebitelských organizací stojí instalace tepelného čerpadla v průměru 36 000 € (≈ 900 000 Kč). I při vysokých dotacích zůstává výměna topení pro mnoho domácností finančně neúnosná.
Ačkoli současná černo-červená koalice slíbila zákon zrušit, zatím se změnilo jen jeho jméno. Spotřebitelé proto vyčkávají. Stejně tak obce váhají, zda si vůbec mohou dovolit drahé projekty centrálního zásobování teplem.
Německý příklad ukazuje, že energetická transformace založená na zákazech a nátlaku může ochromit trh, zničit investiční důvěru a ohrozit průmysl, který by jinak byl schopen modernizaci zvládnout. Česká republika, s nižšími příjmy domácností a slabšími obecními rozpočty, by podobný scénář nesla ještě bolestivěji.