Německý průmysl se propadá, český zatím roste. Varovný rozdíl, který může brzy pocítit i Česko

Český přesah: Německo padá, Česko zatím drží. Otázka zní: jak dlouho?

Německo je nejdůležitějším obchodním partnerem České republiky a český průmysl je s ním propojen mnohem těsněji, než si běžný čtenář často uvědomuje. Zatímco německé továrny hlásí prudký pokles zakázek a dlouhodobý úbytek pracovních míst, český průmysl v dubnu naopak meziročně vzrostl o 1,5 %. Na první pohled to vypadá jako dobrá zpráva. Jenže právě růst české výroby táhly obory, které jsou na Německu silně závislé: automobilový průmysl, elektrovýroba, strojírenství, kovovýroba a chemie. Pokud se německý průmyslový útlum protáhne, české firmy ho s vysokou pravděpodobností pocítí se zpožděním.

Německý průmysl zažívá další nepříjemný šok

Německý průmysl dostal v dubnu další tvrdou ránu. Podle německého statistického úřadu se nové průmyslové zakázky meziměsíčně propadly o 3,8 %. Ekonomové přitom čekali pokles pouze kolem 2 %. Výsledek je tedy téměř dvojnásobně horší, než se předpokládalo.

Ještě v březnu přitom německé podniky vykázaly růst zakázek o 4,5 %. Dubnový pokles proto ukazuje, že předchozí zlepšení mohlo být pouze krátkodobým výkyvem, nikoli začátkem skutečného obratu.

Slábnou automobilky i strojírenství

Za zhoršením stojí hlavně slabší poptávka v klíčových odvětvích. Automobilový průmysl zaznamenal pokles zakázek o 5,3 %, strojírenství o 7,4 % a výrobci elektrických zařízení dokonce o 16,3 %. Právě tyto obory jsou přitom páteří německé ekonomiky a zároveň hlavním odběratelem řady českých subdodavatelů.

Výrazně oslabila také zahraniční poptávka. Zahraniční objednávky německých firem klesly o 4,2 %. Největší propad přišel z eurozóny, odkud dorazilo o 11,1 % méně objednávek než v předchozím měsíci. Objednávky ze zemí mimo eurozónu sice mírně vzrostly o 0,8 %, ale celkový obraz to nezachránilo. Domácí německé zakázky se snížily o 2,9 %.

Další nejistotu přináší válka s Íránem, která podle německých ekonomů zvyšuje ceny energií a komplikuje dodavatelské řetězce. Institut Ifo zjistil, že v květnu hlásilo problémy se zásobováním vstupními materiály 15,9 % německých podniků. V dubnu to bylo 13,8 %. Nejvíce jsou zasaženy firmy, které potřebují energeticky náročné vstupy, chemické produkty nebo díly závislé na delších mezinárodních trasách.

Přes 340 tisíc ztracených pracovních míst

Ještě závažnější je dlouhodobý vývoj zaměstnanosti. Podle analýzy poradenské společnosti EY zmizelo v německém průmyslu od roku 2019 více než 341 500 pracovních míst. To znamená pokles o více než 6 %. Jinými slovy: zaniklo zhruba každé sedmnácté průmyslové pracovní místo.

Jen za posledních dvanáct měsíců ubylo v německém průmyslu dalších 127 300 zaměstnanců. Nejtvrdší dopad je vidět v automobilovém průmyslu. Od roku 2019 zde zmizelo přibližně 125 800 pracovních míst a jen během posledního roku dalších 32 000.

Výrazně ztrácí také textilní průmysl, kde od roku 2019 ubylo kolem 22 % pracovních míst, a kovoprůmysl, kde zaměstnanost klesla o 15 %. Naopak chemický a farmaceutický průmysl zaměstnanost od roku 2019 zvýšily o 3 % a elektrotechnický průmysl o 2 %.

Německá vláda se snaží průmyslu pomoci například nižší cenou průmyslové elektřiny, plánovaným snížením firemních daní nebo podporou investic. Podle expertů ale tato opatření zatím neřeší akutní problémy firem. Ty dál bojují s drahou energií, slabou poptávkou, geopolitickou nejistotou, obchodními konflikty a rostoucím protekcionismem.

Český průmysl zatím šlape

Z českého pohledu je zajímavé, že domácí data zatím vypadají lépe. Český statistický úřad uvedl, že průmyslová výroba v Česku v dubnu meziročně vzrostla o 1,5 %. Po čtyřech měsících zpomalování tak růst zrychlil z březnových 0,9 %. Meziměsíčně byla produkce vyšší o 1,4 %.

Růst podpořila hlavně výroba motorových vozidel a jejich dílů, výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů a zařízení. Pomohla také kovovýroba, chemický průmysl a výroba některých stavebních materiálů.

Hodnota nových zakázek v českém průmyslu meziročně vzrostla o 2,7 %. Zakázky ze zahraničí se zvýšily o 3,5 % a domácí zakázky o 1,1 %. Meziměsíčně byly nové objednávky vyšší dokonce o 3,3 %. To je na první pohled výrazně lepší obrázek než v Německu.

Jenže i český průmysl má slabší místa. Výroba klesala v těžbě a dobývání, především u uhlí, dále u oprav a instalací strojů a zařízení a také v potravinářském a nápojovém průmyslu. Zakázky klesly v kovozpracujícím, farmaceutickém, textilním a papírenském průmyslu.

Navíc i v Česku pokračuje úbytek zaměstnanců v průmyslu. Jejich průměrný evidenční počet se v dubnu meziročně snížil o 1 %. Současně ale rostly mzdy. Průměrná hrubá měsíční mzda v průmyslu se zvýšila o 5,9 %.

To vytváří zvláštní situaci: český průmysl zatím vyrábí více a přijímá více zakázek, ale zaměstnanců v něm ubývá. To může znamenat růst produktivity, ale také tlak firem na úspory, automatizaci a opatrnější personální politiku.

Velkou roli může hrát i kurz koruny. Pokud by Česká národní banka snížila sazby a Evropská centrální banka je naopak zvýšila, mohlo by dojít k oslabení koruny. To by krátkodobě pomohlo českým exportérům, protože jejich zboží by bylo v zahraničí levnější a korunové tržby vyšší. Na druhou stranu by slabší koruna zdražila dovážené vstupy, energie a technologie. Efekt by tedy nemusel být jednoznačně pozitivní.

Pro české firmy je klíčová otázka, zda se německý průmysl skutečně stabilizuje, nebo zda současný propad zakázek předznamenává hlubší problém. Pokud německé automobilky a strojírenské podniky začnou omezovat výrobu výrazněji, české subdodavatelské firmy to pravděpodobně pocítí v dalších měsících.

Krátkodobě tedy může Česko působit jako odolnější část středoevropského průmyslového prostoru. Dlouhodobě se však bez silného německého průmyslu česká ekonomika obejde jen těžko. Český dubnový růst je proto dobrá zpráva, ale nikoli důvod k uklidnění.

Spíše jde o varování: Německo už brzdí, zatímco Česko ještě jede. Otázka zní, zda český průmysl dokáže udržet tempo i ve chvíli, kdy jeho největší zákazník začíná šetřit, propouštět a odkládat nové objednávky.